SPOLUPRACOVNÍCI

SPOLUPRACOVNÍCI

kteří pomohou s editací tohoto webu - projektu dobrovolnické digitalizace starých dětských časopisů ... čti více »

MLADÝ HLASATEL - meziválečná legenda.

MLADÝ HLASATEL - meziválečná legenda.

Časopis, který pozvedlo redaktorské duo Bureš - Foglar. Původní název časopisu Malý hlasatel byl změně na Mladý hlasatel. Před svým zánikem (zakázali jej fašisti) vycházel týdenním nákladem 210.000 výtisků!. čti více »

JUNÁK - vůbec nejstarší časopis - od roku 1915!

JUNÁK - vůbec nejstarší časopis - od roku 1915!

Začal vycházet v době 1.světové války a jeho existence kopírovala dobu svobody - jeho vydávání bylo 3x přerušeno (1x fašisti, 2x komunisti) - dnes vychází i v internetové variantě na www.teepek.cz čti více »

VPŘED - úspěšný poválečný pokus.

VPŘED - úspěšný poválečný pokus.

Na tradici foglarových čtenářských klubů z Mladého hlasatele se snažil po 2.světové válce navázat VPŘED. Inspirací tímto časopisem přiznal i dlouholetý šéfredaktor ABC Vlastislav Toman. čti více »

PIONÝRSKÁ STEZKA

PIONÝRSKÁ STEZKA

Po posledním zákazu časopisu JUNÁK tu přešla část redakce a vyšly tu na pokračování pozdější úspěšné romány Miloše Zapletala. čti více »

OHNÍČEK

OHNÍČEK

OHNÍČEK vycházel od roku 1950 střídavě jako čtrnáctideník a měsíčník Jednotlivé ročníky se vycházely v návaznosti na školní rok s výjimkou let 1956-1962. čti více »

MALÝ ČTENÁŘ

MALÝ ČTENÁŘ

MALÝ ČTENÁŘ vycházel od roku 1882 až do roku 1941 - tedy přes 60 let! I dnes poskytuje solidní náhled na literaturu pro děti a mládež na konci 19. století. čti více »

ČTYŘLÍSTEK

ČTYŘLÍSTEK

ČTYŘLÍSTEK je nepominutelný dětský „časopis“ – a také jediný nepřetržitě vycházející „český komiks“. Od roku 1969 – do února 2014 vyšlo 563 čísel! čti více »

TRAMP

TRAMP

V původním plánu bylo, aby TRAMP vyšel už 1.listopadu 1967. Ale vynořily se otazníky – ideové, kompetenční, okruhu půsovení TRAMPA, o jeho obsahu, …. čti více »

PIONÝR

PIONÝR

PIONÝR - i když byl časopis hlásnou troubou tehdejšího režimu pro děti, bylo by hloupé a nespravedlivé upřít autorům a redaktorům snahu o dobrou grafickou podobu časopisu, o dobrý kreslený seriál, o dobré povídky o přirozený úvod do klasiků dětských povídek a knih ... čti více »

 ABC - vycházelo v nákladu 310.000 výtisků!

ABC - vycházelo v nákladu 310.000 výtisků!

Časopis vycházející od roku 1957, který významně ovlivňoval už generaci dnešních dědečků a babiček. 35 let stál v čele časopisu Vlastislav Toman - zajímavě tento čas popisuje v knize MŮJ ŽIVOT S ABC. čti více »

 

Tag Archives: ABC

Další číslo časopisu ABC – 10.ročník – 1965-66

Dnes archivované číslo časopisu ABC z roku 1966 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval skvěle Hozd. Veliký dík!

V článečku ze 6.5.2015 se podařilo archivovat 8.číslo 10.ročníku ABC, dnes 10.číslo – chybí nám tedy digitalizovat podstatná část 10.ročníku. Ale třeba někdo z náctěvníků tohoto webu … :-)

Šéfredaktorem 10.ročníku ABC mladých techniků a přírodovědců byl Vlastislav Toman (zřejmě nejdéle sloužící šéfredaktor jednoho časopisu – více než 30 let (!) – viz jeho kniha MŮJ ŽIVOT S ABC).

Vlastislav Toman – MŮJ ŽIVOT S ABC na stranách 121-122 o 10.ročníku ABC píše:

„Už ve dvanáctém čísle devátého ročníku jsme upozorňovali, co bude v příštím, jubilejním, a stálo to za to! Se čtyřiceti stránkami (včetně obálky) jsme se stali – v té době – největším časopisem pro chlapce a děvčata v Československu. Zvýšení ceny o padesátník čili na 2,50 Kčs žádný negativní vliv nepřineslo. Naše jubileum však přineslo radost dvaačtyřiceti pracovníkům a spolupracovníkům ABC, kteří byli na slavnostním shromáždění odměněni a vyznamenáni čestnými odznaky a diplomy ÚV ČSM. Většina patřila k těm, kteří časopis provázeli po celé první desetiletí.

Jisté však je, že desátý ročník byl ve vývoji časopisu historickým předělem! Od tohoto okamžiku už začínala série postupných změn, které ábíčku nakonec vtiskly punc jedinečnosti a originality. Není to přehnané hodnocení, i když zní z úst člověka, který byl při tom a podílel se spolu s ostatními na zrození takového časopisu od jeho vzniku.

Nebylo jednoduché rozhodnout o náplni osmi stran, které jsme získali. Rozhodující bylo, že šlo o silnější a kvalitnější papír, především bělejší. (Koncem ročníku občas dostal lepší papír i vnitřek čísla. ) A tak se rozdělovalo i podle zájmů – techniků a přírodovědců, ba i děvčat. Zavedli jsme kartičky s technickým a přírodovědným atlasem, zatím jen jednostranné, protože rub jsme vyhradili většinou technickým návodům a plánkům. Na třetí a čtvrté straně obálky se objevily Obrazové školy a šlágrem se stal i vložený román Karla Maye Na válečné stezce, ilustrovaný fotografiemi z filmových mayovek.

Na tu práci nás bylo v redakci o pár kolegů více, i když šlo – pro začátek – jen o externí spolupracovníky. Jan Šimáně přibral Hanku Matuškovou, na literární žánry nastoupila Helena Beckerová. Na konci ročníku však už byla řádnou redaktorkou. A také Jenda Šimáně dostal posilu, byla jí Líba Kolářová. Aktiv pro práci se čtenáři se přejmenoval na Radu zájmových klubů. Trochu se měnilo i na místě sekretářky, když se Eva Kárová provdala za redaktora Čs. rozhlasu Jirku Hromádko. Za tu dobu, co u nás pracovala, se ze začátečnice stala schopná pracovnice se zájmem o novinářské řemeslo. A tak není divu, že se z ní v průběhu let stala redaktorka.
Koncem roku 1965 Evu nahradila Marcela Bártová (Kunová). Ta se nám sice v průběhu příštích let také vdala a stala se dvakrát maminkou, ale vždy se vrátila. U Marcelky jsem si cenil, že byla spolehlivou a správnou sekretářkou. Pokud jsem jí dal úkol, ať ho měla splnit za hodinu nebo za měsíc, vždy to klaplo. A to platilo i při styku s podnikem, při hospodaření, které k redakci náleželo – autorské honoráře, objednávky kancelářských potřeb, náklady na cestovné atp.

Ještě bych se měl zmínit o tom, že jsme se s redakcí přestěhovali do nových prostor na Senovážné ulici 2. Bylo to vlastně přes Gorkého náměstí z jedné strany na druhou. Získali jsme tím přece jen nějaké metry navíc, ale musel jsem se o ně dohadovat s hospodářským tajemníkem ÚV ČSM Jurajem Varholíkem (pozdějším předsedou ÚV SSM). Snad poprvé jsem svazákům argumentoval tím, že časopis je nejen úspěšný, ale i výdělečný. Dělalo to sice necelých sedm set tisíc korun, proti budoucím milionům málo, ale přece. Navíc jsme tenkrát získali již zmíněnou malou místnost, kde bylo i ve dne šero, protože oknem do dvora sem moc světla nepadalo. Byla tu naše klubovna a také sklad všeho možného.
V této klubovně zasedala redakční rada časopisu, konaly se tady některé porady, sedávali tu stovkaři-guvernéři při vyřizování pošty a proběhlo tu i malé mezinárodní setkání s našimi kolegy. Vzpomínám si také, jak při jedné redakční radě, kde jsem hovořil o plánech na rozvoj ábíčka, položil mi její člen, prom. biolog Jan Čeřovský, CSc., otázku, zda chci z ABC udělat nějaký Vpřed nebo seriózní časopis. Nechci rozebírat, co ho k tomu vedlo, ale vím, co jsem mu řekl: Seriózní Vpřed – čili časopis pestrý, jako byl Vpřed, ale hodnotný a seriózní. Budoucnost, jak jsem dodnes přesvědčen, potvrdila, že se nám to povedlo, a redakční rada tenkrát toto stanovisko přijala.“

O kresleném seriálu KULIŠÁCI wikipedie uvádí:

Ze strany autora se jednalo o „nechtěné dítě„. Foglar, kterému bylo v té době znemožněno publikovat, navštívil kolem září 1962 redakci ABC a nabídl spolupráci. Šéfredaktor Toman do konce roku na zkoušku otiskl dvě krátké Foglarovy hry, a když se neobjevily žádné protesty, svěřil mu od následujícího roku hlavní komiks. Nabízené Rychlé šípy však byly politicky neprůchodné, a tak dostal autor nabídku psát příběhy jiné party dětí pod dvěma podmínkami: budou to pionýři a budou mezi nimi děvčata. Foglar zdráhavě souhlasil.

V lednu 1963 začal vycházet nový komiks o družině Míši Kulicha, nazvaný od následujícího ročníku 1963/64 Kulišáci (ABC tehdy přešlo na vydávání podle školního roku). Zpočátku byly texty pod obrázky, protože kreslíř Jiří Krásl neměl s komiksem zkušenosti, teprve po nějaké době se přesunuly do „bublin“ v obrázcích. Kulišáci byli pionýrskou družinou a zároveň „raketovou posádkou“, tedy čtenářským klubem ABC. Náměty reflektovaly obsah časopisu a činnost skutečných čtenářských klubů.

V 10.ročníku ABC vycházel ještě jeden celostránkový kreslený seriál – ZAJATCI TORŮ. Komiks začal vycházet právě v dnes archivovaném čísle a naposledy vyšel ve 4.čísle 11.ročníku. Děj seriálu nás přenáší na Jupiterův měsíc Kallisto, jehož obyvatelé v 18. století navštívili Zemi…

Než v roce 1969 emigroval do Norska malíř Jan Kristofori, stihl „ZAJATCE“ nakreslit na základě scénáře Vlastislava Tomana.

Pravidelná dvojstrana KOMPAS přinášela čtenářům praktické kreslené návody Jiřího Tesaře, který se na dlouhou dobu stal dvorním kreslířem této rubriky (později i méně zajímavějšího PIONÝRSKÉHO KOMPASU).

ABC v 10.ročníku, po přidání dalších osmi stran, mělo v podstatě dvě „titulní strany“ s logem a záhlavím časopisu.

Navýšení rozsahu ABC na 40 stran umožnilo vydávat i praktické technické návody a plánky – jako například OSOBNÍ DÁLKOMĚR.

Kartičky s přírodovědným atlasem byly v 10.ročníku ABC zatím jen jednostranné:

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu ABC z roku 1966, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu ABC  – kliknutím na náhled strany:

Kompletní ABC – 13.ročník – 1968-69

Dnešní čísla 13.ročníku ABC pro www.detske-casopisy.cz digitalizoval Nemo. Veliké díky za vyčištění skenů a kompletní ročník!

V tiráži 1.čísla časopisu je uvedeno: ABC mladých techniků a přírodovědců. Zábavně naučný čtrnáctideník pro chlapce a děvčata. Vydává Mladá fronta. Řidí šéfredaktor V.Toman s redakční radou • Zástupce šéfredaktora prom.biolog K.Dunda (přírodní vědy) • Technika – J. Kasal • Zpravodajství a zájmové kluby – prom. hist. J. Tůma a L.Kolářová • Polytechnické přílohy – A.Sýkorová • Výtvarný redaktor –  J.Drahokoupil • Fotoreportér – M.Kocar ext. • Sekretariát – M.Kunová a J.Bieliková.

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_01_uvodnik

Vlastislav Toman ve své knize MŮJ ŽIVOT S ÁBÍČKEM píše v souvislosti s 13.ročníkem ABC na stranách 126-127:

„Nešťastný šťastný 13. ročník. O startu do 13. ročníku jsem se už zmínil dříve. Díky tomu, že jsme museli kvůli dovoleným materiály do tohoto čísla odevzdat do tiskárny už někdy v červenci, byla v srpnu příprava hotová a ábíčko dostalo od cenzorů souhlas k tisku. Tou dobou už jsme zase „zařezávali“ v redakci v Senovážné. Po všech těch zmatcích, kdy byla budova Mladé fronty v Panské 8-10 obsazena, mohli jsme díky „odluce“ začít pracovat.
Každý z nás srpnové události prožíval jinak, ale v jednom jsme se shodli: Tohle nebyla „bratrská pomoc“, ale okupace! Jen jsme ještě trochu věřili, že jde o dočasnou záležitost – jak náni oficiální propaganda tvrdila. Jakou hodnotu ona „dočasnost“ měla, jsme pak prožili. Sotvakdo si všiml, že za celá ta léta se na stránkách ábíčka neobjevil ani jeden redakční materiál, který by se vztahoval k sovětským okupačním vojskům. Ani naši klubisté nepsali o tom, že by se s nimi kamarádili a setkávali. Zkrátka jsme „vojska“ ignorovali. Řešili jsme především, jaké má být ábíčko, o čem budeme psát, co nového přineseme svým čtenářům. A nebylo to vůbec lehké. Zase na nás „někdo“ začal dozírat, jací jsme a co píšeme, dokonce probíhala hodnocení všech časopisů, jaké měly postoje v roce 1968. I ABC tím bylo postiženo, a dokonce dvakrát, když pionýrské oddělení poprvé vypracovalo materiál, který na nás nic závadného nenašel. Tak bylo „shora“ řečeno, že něco se přece najít musí! A našly se „nacionalistické tendence“ a nějaké prkotinky. Tím nacionalismem byla například „postižena“ obě říjnová čísla, která jsme věnovali 50. výročí trvání Československa! Musel jsem se tomu smát, zato kolegové, když jsem jim tu kritiku tlumočil, někteří dost nevybíravě nadávali. To horší nás teprve čekalo – „pohovory“, ale o tom jsem se již zmínil.

Opomenul jsem však, že v roce 1968 došlo ke změně vydavatele, protože se začal „rozkládat“ Československý svaz mládeže. Vedení Mladé fronty proto prozíravě na podnik převedlo vydavatelská práva na všechny dětské a mládežnické časopisy. Ovšem po vzniku České rady Pionýra se vydavatelem ABC stala tato organizace.
Ještě před koncem roku nastoupila do redakce posila pro Karla Dundu, který kromě redigování přírodních věd byl i mým zástupcem. Což byla obdoba mého dřívějšího postavení. Příchod Heleny Kholové do ábíčka byl tak trochu senzací. Nebyla jen promovaným biologem, ale i kandidátem věd (CSc.), a vlastně první pracovník podniku Mladá fronta s tak vysokým titulem! Věděli jsme, proč Helenu přijímáme. Už dlouho s námi spolupracovala, a jak se brzy ukázalo, hodně jsme jejím příchodem získali. Projevovalo se to, jak ve čtivosti přírodovědných (ale i jiných) materiálů, tak i v jejich lehce podávané odbornosti.
V průběhu roku 1969 došlo i k dalším změnám. „Za lepším“ odešel od techniků Jarda Kasal a nastoupila Milada Bušková (brzy se provdala na Kazimourovou). Svého „parťáka“ získal i výtvarný redaktor Jarda Drahokoupil, když k nám jako technický redaktor přišla J. Sovová. Na nějaký čas z „rodinných důvodů“ odešla Marcelka Kunová (zastoupila ji Helena Synková), ale po roce se vrátila. Zanedlouho k ní přišla A. Rundová.
Ještě bych měl říct, že 13. ročník ABC už měl náklad 135000 výtisků, ale stále to nestačilo. Svědčí o tom mimo jiné i dopisy čtenářů nebo rodičů, které jsme otiskovali. Bohužel jsme pro tentokrát nemohli oznámit žádné změny časopisu pro 14. ročník. Byl jen takový běžný. Významnou událostí se naopak stalo 100. výročí narození V. I. Lenina, které UNESCO (Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu) vyhlásilo jako výročí pro rok 1970! A u nás doma už se zase „dbalo“ na to, aby se takové výročí řádně oslavilo. Nu, a nám se to povedlo velmi neobvyklým způsobem…“

Jako příloha k 13.ročníku vycházelo ABC DO KAPSY. Otevírala jej vzpomínka Jaroslava Foglara na jeho ozdravný pobyt ve Švýcarsku.

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_01_foglar_jak_jsem_cestoval_do_svycar

O komiksu DOBRODRUŽSTVÍ JOHNA CARTERA se v úvodníku 1.čísla 13.ročníku ABC zmiňuje šéfredaktor Vlastimil Toman (viz začátek této stránky „TŘINÁCTému na cestu“). Josef Ládek a Robert Pavelka ve své knize ENCYKLOPEDIE KOMIKSU V ČESKOSLOVENSKU 1945-1989 na stranách 83-84 k tomuto kreslenému seriálu mimo jiné uvádí:

„Slavný autor Tarzana Edgar Rice Burroughs v roce 1917 (tři roky po zrození slavného pralesního nalezence) přivedl na svět arizonského zlatokopa Johna Cartera. Tento bývalý důstojník americké armády se záhadným způsobem ocitá na Marsu. Objevuje se v pěti Burroughsových knihách, které nesou názvy Princezna z Marsu; Bohové na Marsu; Pozemšťan vojevůdcem na Marsu; Thuvia, děvče z Marsu a Vražedná šachovnice na Marsu. Carter učaroval i Vlastislavu Tomanovi, samozřejmě v dřívějším věku, než ve kterém vstoupil do dějin časopisecké produkce jako tvůrce a později šéfredaktor ABC. Později se k těmto příběhům vrátil, vybral z prvních dvou publikací základní dějovou kostru a přetvořil ji do komiksového scénáře, který namaloval Jiří Veškrna.
V zhledem k tomu, že šlo o dílo známého spisovatele, musela se řešit otázka autorských práv. Toman vzpomíná, že kromě poplatku za využití tématu se do USA posílalo i pět čísel ABC, v nichž byly Carterovy příhody tištěny. Neohrožený Pozemšťan se poprvé objevil nikoli přímo na stránkách časopisu, ale ve všívané příloze ABC do kapsy, kde mu byla vyhrazena vnitřní dvojstrana.
Zlatokop Carter se při útěku před Indiány záhadně dostává z Arizony na Mars, kde se seznamuje s tamními obyvateli. Spřátelí se s jedním z náčelníků zelených Tharků Tars Tarkasem, pomůže elitnímu letci Kantos Kanovi a především zachrání život hélijské princezně Dejah Thoris, která se později stane jeho ženou. V závěru 13. epizody se Carter stejně podivně přesune zpět na Zemi, v dalším díle (po dvaceti letech – jak je uvedeno v záhlaví) se však na Rudou planetu vrací, ovšem do zcela jiné oblasti. Objevuje se v království šarlatánky Issus a pokouší se rozbít mýty o existenci marťanského božstva. Setkává se přitom se svým synem Carthorisem, s jehož pomocí a za přispění již známých přátel Tars Tarkase a Kantose Kana porazí náboženské fanatiky.
Pro velký ohlas čtenářů byl seriál reprízován ve Speciálu 70, kde byl pozměněn textový obsah v záhlaví jednotlivých dílů, seriál pak byl převeden z poloviny do celobarevného provedení. Toman do reprintu dopsal dvě další epizody (25. Proti bohům a 26. Hrdina dvou světů), které byly využity jako můstek k Dobrodružství Thuvie z Ptarhu, plánovaného do 15. ročníku ABC.
Carterovy marťanské příhody byly jedním z nejvyhledávanějších seriálů, proto se logicky objevily i v první Velké knize komiksů. V nové podobě jsou dvoubarevné stránky laděny do modrého tónu, u jednotlivých epizod ale chybí doplňující texty v záhlaví a zápatí. V prvním knižním vydání jsou prohozeny názvy dílů 23 (Dobrovolní vězni) a 24 (Směr – Hélium). Navíc se zde jako původní datum vydání objevuje rok 1970, kdy však vyšel první reprint seriálu v ABC Speciálu 70.

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_01_dobrodruzstvi_johna_cartera

Vlastislav Toman v knize MŮJ ŽIVOT S ÁBÍČKEM na stranách 110-111 zmiňuje:

„K další změně došlo po rozšíření ábíčka o nebarevnou (černobílou) vložku v rozsahu 16 stran formátu A5. Využili jsme ji dvojnásobně – půl na půl, osm stran dostal román Karla Maye Mezi supy, upravený Lukášem Tejnorem a s původními ilustracemi Zdeňka Buriana (1968-69), a z druhé poloviny vznikl minimagazín ABC do kapsy s komiksem uprostřed a různými návody, náměty, zajímavostmi, rébusy atp.
Následoval román Rájem i peklem z pera Otakara Batličky (1968-70) upravený Bohumilem Jírkem a s ilustracemi Karla Přibyla. Jako další příběh (1969- 70) vyšel Žlutý markýz Knuda Gatzwillera upravený Libuší Kolářovou a opět s ilustracemi Karla Přibyla. Protože se oba romány střídaly na přechodu ze 13. do 14. ročníku, zůstal v jeho závěru prostor na známý krátký příběh G. S. Erskina Poslední jezdec Pony Expresu ilustrovaný Jirkou Vraštilem.“

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_01_mezi_supy

V rámci dvou nových stálých příloh ABC vyšla i povídka Otakara Batličky TROJSTĚŽNÍK OLAF. Redakce slibovala že z této přílohy „za rok bude kniha plná povídek, kreslených seriálů, zajímavostí, rad, humoru a návodů“.

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_01_batlicka_trojsteznik_olaf

Těmi  „kreslenými seriály“ byl míněn výše uvedený komiks DOBRODRUŽSTVÍ JOHNA CARTERA i od francouzů převzatý PIFÍK.

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_01_pifik

Na tradici foglarovských čtenářských klubů časopisu MLADÝ HLASATEL  se redakce ABC snažila v šedesátých letech navázat – kluby byly nazývány raketovými posádkami, zájmovými kluby abc, … Každopádně měly tyto aktivity v časopise svoji „klubovou dvoustranu“. Jak avizoval šéfredaktor v úvodníku: „Po delší přestávce začínáme též s velkou čtenářskou soutěží Tajuplného ostrova, která bude mít další pokračováni.
Na rozdíl od stejnojmenné hry s úkoly pro zájmové čtenářské kluby ABC, je soutěž určena všem čtenářům a vyzkouší jejich důvtip a vytrvalost.“

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_01_tajuplny_ostrov

Kreslený seriál STRÁŽCI vycházel v ABC od ledna 1967. Námět a scénář psal šéfredaktor  Vlastislav Toman a kreslila jej Libuše (Libka) Kovaříková. Ukázku ze čtrnáctistránkové kapitoly o komiksu STRÁŽCI (kniha ENCYKLOPEDIE KOMIKSU V ČESKOSLOVEENSKU 1945-1989) je v článečku ze 30.9.2016.

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_01_strazci

Vystřihovací kartičky ATLAS ABC získaly svou konečnou podobu (obrázek na přední straně + podobné textové informace na druhé straně)  až v 17.ročníku. Vycházely pak v této podobě až do 26.čísla 41.ročníku (11.srpna 1997).  Ve 13.ročníku můžeme vidět jednu z podob „kartiček“. ATLAS ABC nebyl pouhou encyklopedií, která nahrazovala tehdy neexistující publikace, ale podprahově vychovávaly k systematičnosti – kartičky bylo potřeba třídit i  archivovat (čas od času v ABC vycházely vystřihovánky – bylo možno si na kartičky atlasu slepit archivační krabičku).

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_01_atlas

OBRAZOVÁ ŠKOLA ABC měla svého předchůdce i v poválečném časopise VPŘED (vedl dr. Bureš s Jaroslavem Foglarem). V tomto legendárním časopise se naučné a názorně ilustrované texty od 1.čísla 2.ročníku (1946) nazývaly „NAŠE OBRAZOVÁ ŠKOLA“. ABC tento nápad  přejalo a pokračovalo v něm déle než bylo historickými okolnostmi umožněno redakci VPŘEDU.

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_01_obrazova_skola

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydávání časopisu ABC v letech 1968-69, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku všechny archivované strany časopisu ABC – kliknutím na náhled strany:

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_01

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_02

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_03

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_04

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_05

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_06

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_07

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_08

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_09

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_10

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_11

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_12

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_13

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_14

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_15

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_16

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_17

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_18

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_19

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_20

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_21

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_22

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_23

abc_13-rocnik_1968-69_cislo_24