PUNŤOVY PŘÍHODY – 1941 – čísla 220 – 248

O časopise PUNŤA bylo již psáno v https://www.detske-casopisy.cz/punta/.

V roce 1940 začaly vycházet malé (130 x 190 mm) sešity s názvem PUNŤOVY PŘÍHODY. Byl tištěn na novinovém papíře a celkem měl 8 stránek.

Titulní strana obsahovala jeden obrázek s příběhem Punťy a na dalších čtyřech stránkách příběh pokračoval, vždy se dvěma obrázky nad sebou.

Příběhy psíka Punti a jeho přátel byly veršované a také na ně navazovalo pokračování v dalších číslech.

Na šesté a sedmé stránce byl sešitek doplněný pohádkou nebo povídkou a na poslední stránce se střídaly s Puntíkovými hádankami a žertíky, krátké ilustrované básničky. Sešitky vycházely v letech 1940-1942 jako doplněk k časopisu PUNŤA. Jejich periodika byla nepravidelná a bylo zřejmě vydáváno i několik čísel v týdnu. Vydavatelem byla „RODINA“, nakladatelská akciová společnost v Praze. Cena jednoho čísla byla 30 haléřů.

Celkem vyšlo 336 sešitků, v roce 1940 – 88 čísel, v roce 1941 – 161 čísel (č. 89 až 249), a v roce 1942, až do doby, kdy byly veškeré tiskoviny, které nepropagovaly politiku Německé říše úředně zakázány, vyšlo dalších 86 čísel (250 – 336).

Pokud se týká samotných příběhů psíka Punti, tak se jednalo o stejné příběhy, které už o několik let dříve vycházely v časopise List paní a dívek. Změnil se ale kolorit obrázků a přibyly odstíny červené a šedé.

Po zákazu vydávání časopisů v roce 1942 na dlouhá léta nebylo po Punťovi zmínky, i když byl jedním z nejoblíbenějších kreslených seriálů v období třicátých a čtyřicátých let, určených čtenářům ve věku od 6 do 12 let.

K oživení došlo až po roce 1989 a jako první vyšel soubor Punťa (nakladatelství Kruh, 1991, 64 stran), který obsahoval “pozdní” epizody psané Julií Kaublovou a Blankou Svačinovou.

Od roku 1991 začalo vydavatelství Interhelpo znovu vydávat sešitky PUNŤOVÝCH PŘÍHOD. Vzhledem k malému zájmu bylo toto vydávání číslem 42 v roce 1992 přerušeno.

Mentalita i zájem dnešních dětí se posunul již někam jinam a tyto příběhy byly pro ně již nezajímavé a také ztrátová vydávání byla pro vydavatele neúnosná.

Koncem roku 2018 byla vydaná dvoudílná publikace Punťa: Zapomenutý hrdina českého komiksu (1934-1942) autorů Pavla a Lucie Kořínkové. Kniha mimo jiné poodhaluje, odkud se tento neprávem opomíjený komiksový protagonista vzal na stránkách tuzemských časopisů. V knize je 200 obrázkových příběhů malého psíka, jeho kamarádky fenky Kiki a lidských přátel Vašíka a Hanky a černouška Bimba.

Veršované texty většinou pocházejí od Marie Voříškové (Šindelářové) (* 15. 9. 1907 Vrané nad Vltavou / + 20. 6. 1987 Praha)

Marie Voříšková byla nejstarší ze šesti dětí Josefy a Antonína Voříškových. Nedokončila studium na gymnáziu a zpočátku pracovala jako úřednice, ale začátkem třicátých let začala pracovat jako redaktorka ženských časopisů Pražanka a List paní a dívek, kde v dětské rubrice vznikl Punťa, kterého pak provázela většinu jeho “kariéry”. V letech 1935 až 1939 celý časopis PUNŤA řídila.

Poměrně krátce byla provdaná za úředníka Antonína Šindeláře, ale podle rodinné legendy se s ním rozvedla po tom, co ji na začátku války pod falešnou záminkou nemoci otce přinutil k návratu z Casablancy (!), kde měla působit jako dopisovatelka. Během okupace působila jako autorka na volné noze a starala se o svou nejmladší sestru Jarmilu (o 27 let mladší), protože rodiče byli internováni v pracovním táboře ve Svatobořicích. Po válce začala znovu pracovat jako úřednice, ale stále současně psala. V šedesátých letech byla odpovědnou redaktorkou Nakladatelství Lidová demokracie a v osmdesátých Nakladatelství Vyšehrad. I přes dlouholetý vztah se už znovu nevdala a kvůli úrazu z dětství zůstala bezdětná.

Kromě práce na Punťovi psala ve třicátých letech převážně románky pro mládež (např. Tonča komediantka), upravila pro české vydání knížku Chaloupka strýčka Toma (1937, s ilustracemi René Klapače) a v šedesátých letech vydala několik souborů exotických pohádek Cikánské pohádky (1959), Makaphovy dary: Africké báje, pohádky a legendy (1963), O lstivém šakalovi aneb Pančatantra (1965), Zpívající housle (1969). Podrobnější seznam knih Marie Voříškové je na Wikipedii.

Punťovy příběhy kreslil, mimo krátkých výpadků, výhradně René Klapač (*4. 5. 1905 Paříž, Francie / + 14. 11. 1980 USA)

René Klapač se narodil v Paříži, ale rodina se brzy přestěhovala do USA. Tam také začal studovat výtvarné umění (Graphic School – Cleveland, Ohio a International Correspondence Schools of Scranton, Pennsylvania), ale začátkem dvacátých letech přijel do Prahy a studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1922–1925, V. H. Brunner). V té době také v časopise Kopřivy publikoval svůj první krátký komiks. Začátek třicátých let strávil v Paříži, ale v roce 1933 se znovu vrátil do Prahy a začal publikovat své komiksy i samostatné kresby v mnoha časopisech (Malý čtenář – komiks Chundeláček, komiks Kačák detektiv, Malý zpravodaj, List paní a dívek, později například rodokaps Muž se železnou maskou) i reklamních tiskovinách (komiks Palabáček).

Také se věnoval olejomalbě a grafice. V Listu paní a dívek dostal šanci kreslit Punťu a s výjimkou krátkých výpadků ho kreslil až do zákazu v roce 1942. Do konce války pak například přispíval do Poledního listu, v roce 1947 ještě nakreslil obrázky ke knížce Marie Voříškové O chytrém selátku a po únoru 1948 emigroval do USA. Tam se zřejmě dále věnoval kresbě, ale jeho americká tvorba není zmapovaná. Použito materiálu z webu Víta Čondáka –  http://punta.xf.cz/

Punťovy hádanky vedl Josef Prokop Kubička (4. 7. 1887 – 23. 5. 1953), který se věnoval celé řadě aktivit. Byl učitelem národních a pokračovacích (živnostenských) škol, autorem knih pro děti a mládež, divadelních her a redaktorem hádankových rubrik v časopisech. Bližší informace na https://www.detske-casopisy.cz/priloha-jitrenka-1929-cteni-pro-nase-deti/.

V dnešním příspěvku se jedná o čísla vydaná v roce 1941 a to od čísla 220 až 249. Chybí čísla 225, 244 a 249. Další čísla z roků 1941 a 1942 budou také vložena. Pokud chcete, aby byla všechna čísla na našem webu, je to na vás. Pokud máte k dispozici čísla od 01 do 219 a čísla, která chybí – tak sem s nimi.

Z roků 1941 a 1942 mně chybí tato čísla: 252, 270, 271, 279, 282, 285, 289, 290, 298, 305, 308, 309, 312, 329, 332 a poslední list z čísla 336.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu PUNŤOVY PŘÍHODY z roku 1941, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Přečti si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) na svém tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu PUNŤOVY PŘÍHODY – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke čtení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „KNIHOVNA„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla časopisu PUNŤOVY PŘÍHODY zde >>>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *