První číslo časopisu OHNÍČEK – 20.ročník – 1969-70
Dnešní číslo časopisu OHNÍČEK – 20.ročník z let 1969-70 pro www.detske-casopisy.cz digitalizoval jako svůj „vstupní“ časopis Milan K. Děkujeme!
Olga Bezděková – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL, strana 164-168: „Významného úspěchu dosáhl zábavný seriál M. Švandrlíka a Neprakty Sek a Zula (1968-71, 68 x ), jehož námět sahá do „pseudohistorické“ doby. Typicky nepraktovské kresby doprovázejí nejen bublinky s dialogy, nýbrž i text pod obrázky, který je evidentně nadbytečný a v podstatě opakuje to, co je zřejmé z kresby i dialogů v bublinkách. Zdá se, jako by se autor nemohl rozhodnout, co je vtipnější, zda text nebo dialogy v bublinkách, a proto uvádí obojí. V kresleném seriálu je snad v takovém případě nejvhodnější text střídat s bublinkami, ale obojí současně působí redundantně. Sám námět zasazený do doby kamenné je lákavý a autorům se podařilo téma zpracovat vtipným způsobem.
Dva pračlověčí sourozenci – Sek a dívka Zula (děti pračlověka Pima) – prožívají své dětství jako jiné děti naší doby, ale v kontextu doby kamenné. Protože autoři s humorem spojují dnešní podmínky civilizace s minulostí, dochází k vtipným situacím a anachronismům pro čte náře směšným: nakupuje se v drogerii, chodí se k zubaři, při nemoci se bere acylpirin, meteorologové špatně předpovídají počas í apod. Hrdina Sek je vynalézavý pračlovíček, který hýří vtipnými nápady a dokáže si poradit v každé situaci; spolu se sestrou Zulou zdárně realizují své nápady. Chtějí se například koupat v jezírku, ale zabraňuje jim v tom zlý krokodýl. Sek vypozoruje omamující účinky muchomůrek a použije jich pro nakrmení krokodýla. Děti mají nerozlučného přítele – tygra Drápka -, který s nimi prožívá všechny příhody a sám se jich aktivně zúčastňuje. Pomáhá sourozencům upravit hřiště a zbavit ho plevelu vtipným nápadem – vyprovokuje stádo mamutů k honičce, ve které se přeženou právě přes plácek, a hřiště je zválcované bez práce. Brontosaurus Punťa – zelená obluda – prožívá s dětmi mnoho příhod. Nechá se přesvědčit, aby naráz vypil celý rybník, a Sek se Zulou tak bez práce nacházejí na dně spoustu ryb. Sekovi napadne podsypat Punťovi kýchací prášek a výsledek je užitečný. Po Punťově kýchnutí se totiž sesypou z kopců kameny, údolí je přehrazeno a vzniká krásné jezero. Děti však nenechají Punťu v nouzi. Když ho bolí zuby a zubař po něm za plombu chce dvě stě koroptví, poradí Sek Punťovi, aby svým tělem překlenul řeku a na takto vzniklém „mostu“ vybíral jako “ mostné“ poplatek po jedné koroptvi tak dlouho, dokud jich není předepsaný počet.
Celý seriál se hemží předpotopními i takzvaně předpotopními obludami. Mezi jinými se tam vyskytují ryboještěr Bonifác, dlakozubec Metoděj, brontosauřice Matylda, pterodaktyl lnocenc a anonymní megalosaurus, tyrannosaurus aj. I ostatní zvířata mají většinou vtipná jména: kráva Filoména, klokanice Mahulena, medvěd Archibald a veleplž Lumír. Autoři rozehrávají veselou melu, která vznikne při rozpoutání strašlivé vichřice, kterou předpovídal meterolog prorok Čaj-čaj. Kdo se včas neschová, je vydán napospas živlům. Vzduchem pak letí jednotlivá zvířata s myšlenkami v obláčcích, které čtenáře rozesmějí: U ďasa, já jsem přece mamut a ne FIFIpírkol ulevuje si mamut, který se zmítá v kozelci ve vzduchu. – Proč já, stará kráva, jsem lezla ven? nadává si kráva Filomena. – Sám prorok Čaj-čaj si vyčítá, jak je nesen větrem bůh ví kam: To mám z toho, že nevěřím vlastním předpovědím. Vichřice odnesla i neopatrnou Zulu. Sek ji dlouho hledá, stopa končí u zkroušeného brontosaura Punti, kterému prý ve vichřici vletěla Zula do tlamy a on, býložravec, ji spolkl. Sek vysvobozuje sestru z Punťova žaludku pomocí lana z liany.
Nepraktovu malířskému naturelu zcela odpovídá tento zábavný kreslený seriál, který si oprávněně vysloužil pravidelné místo na dvoustránce po celé tři roky (136 stran). O jeho oblíbenosti svědčí i jeho samostatné sešitové vydání v Knihovničce Ohníčku (Praha, MF 1971) v nákladu 65 000 výtisků. Pro toto vydání bylo z ohníčkovských příhod vybráno čtyřicet osm stránek seriálu. Příhody doplněné názvem střídají stránky příhod bez názvu. Oproti vydání v časopise došlo někdy ke změně v kolorování obrázků. Osmdesátistránkové vydání vyšlo v roce 1994 (Jihlava, Madagaskar).“
Strana 159 píše Olga Bezděková: „Nejdelší setkání Ohníčku se Sekorou proběhlo v 60. letech, kdy časop is otiskoval pro další generaci čtenářů nejslavnější a nejúspěšnější Sekorův seriál Kousky mládence Ferdy Mravence (1960-63; 1969- 71), který vycházel původně v letech 1945-1951 v Mateřídoušce.“
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění souvislostí kolem vydávání časopisu OHNÍČEK v letech 1974-75, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku všechny archivované čísla časopisu OHNÍČEK – kliknutím na náhled strany:
Napsat komentář