Category Archives: Román (i na pokračování)

VELKÁ KNIHA STRÁŽCŮ – výběr ze dvou vydání

Před šesti lety byly na tomto webu archivovány příběhy ábíčkovského klubu, komiks KRONIKA STRÁŽCŮ. Byl otiskován na tradiční poslední straně časopisu ABC od 1.čísla XXVI.ročníku  (1981)  až do 24.čísla XXVIII.ročníku (1984) – všech 72 stran této série bylo digitálně archivováno v jednom souboru PDF >>>

V roce 1991 vyšla VELKÁ KNIHA STRÁŽCŮ. Bylo to první souborné vydání několika ročníků kresleného seriálu Strážci (a Kronika Stážců) z časopisu ABC, doplněné články o přírodě, doprovodnými texty a povídkami. Jednalo se pouze o příběhy kreslené Františkem Kobíkem. Toto vydání mělo rozsah 184 stran a Nakladatelství Jihočeských tiskáren jej vydalo v nákladu 20 000 výtisků.

V roce 2003 vyšel v nakladatelství BB art čtvrtý svazek komiksů ABC s názvem VELKÁ KNIHA KOMIKSŮ STRÁŽCI. Na 262 stranách byl výběr kultovních komiksů z časopisu ABC, tentokrát zaměřený především na souborné vydání kreslených příhod legendárního klubu Strážci, které na stránkách časopisu vycházely s přestávkami od roku 1967 až do roku 1984. Obsahovala sérii komiksů: Strážci – Vlastislav Toman, Libuše Kovaříková (ABC 1966-70), Strážci – Vlastislav Toman, František Kobík (ABC 1972-73), Kronika Strážců – Vlastislav Toman, František Kobík (ABC 1981-84), Strážci z Bílých domů – Vlastislav Toman, Michal Kocián (ABC 2003), Goro – Ochránce makaků – Ivo Pechar, Jiří Petráček (ABC 1995-96), Křížová výprava ke hvězdám – Petr Konupčík, Vladimír Bican (ABC 1999-2000).

ENCYKLOPEDIE KOMIKSU V ČESKOSLOVENSKU 1945-189 autorů Josefa Ládka a Roberta Pavelky, o komiksu STRÁŽCI pojednává (z dostupné odborné literatury) nejobsažněji. Dovolím si proto citaci ze stran 54-68:

“Příběhy pětičlenného klubu či pionýrské družiny jsou vůbec nejrozsáhlejším celostránkovým seriálem, který v časopise ABC do roku 1989 vycházel. Rozhodně bychom ho neměli nazývat kultovním, třebaže k tomu někteří lidé rádi inklinují. Doprovázejí různá nej- a zcela určitě se řadí mezi díla, která se po listopadové revoluci objevila mezi nejdiskutovanějšími. Existuje i dost těch, kteří považují příhody pětice za napodobování Foglarových Rychlých šípů. Toto téma rozhodně nelze přejít mlčením, neboť není vůbec tak jednoznačné, jak se na první pohled může zdát.
Vzhledem k tomu, že Strážci mají ze všech komiksů uvedených v ABC nejblíže ke skutečnosti (neřadíme sem samozřejmě komiksy “dokumentární”), bude potřeba čtenářům vysvětlit několik základních pojmů. V době, kdy jejich příhody začaly vycházet, formoval časopis ABC obdobu klubů kdysi organizovaných týdeníkem Mladým hlasatelem a Vpřed, ovšem s termínem klub se muselo zacházet velice uvážlivě. Vzhledem k tomu, že v případě ABC šlo o časopis zabývající se technikou a přírodou, byly podle toho koncipovány i budoucí kluby – technické byly označovány raketová posádka (RP), ty se zájmem o přírodu měly možnost stát se hlídkami ochrany přírody (HP). A byla tu ještě třetí varianta, umožňující založit děvčatům ryze dívčí klub (DK). Takové skupiny musely mít minimálně čtyři členy, poté se klub zaregistroval u ABC, bylo mu přiřazeno klubové číslo a podle toho, jak plnil soutěže a vypsané úkoly, mohl získat i čestný klubový titul – buď Gagarinovská RP, Kolumbovská HP či DK Robinsonek. Je pravděpodobné, že roli prostředníka mezi časopisem a dětmi ve formě komiksových hrdinů měli původně plnit Kulišáci, ale jak už bylo řečeno, Foglarovi se tento styl prezentace klukovské party nezamlouval, navíc v době rozvíjející se aktivity čtenářských klubů ABC se rozhodl tuto formu spolupráce s časopisem ukončit.
Tak tedy Strážci – zpočátku bezejmenná čtyřčlenná parta hochů z plzeňského sídliště, jejíž základ vznikl setkáním Bohumíra “Hadžiho” Raka, Vaška “Zrzka” Štětky a Honzy Drábka nad Janovým nalezeným deníkem s mapou. Hadži a Zrzek Honzu sledovali a byli svědky jeho půtky s jiným klubem, který si říkal Vinetůovci. Posléze byla naše trojice doplněna o zdatného cyklistu a kreslíře Roberta “Robina” Lišku, jehož příchod rovněž znamenal první konflikt s triem povedených “kovbojíčků” Džimem, Arizonou a Tedíkem, neboli Rangery. Přijetím Robina mohla čtveřice konečně oficiálně založit podle vzoru ABC Raketovou posádku s číslem 89A, zatím bez konkrétního názvu. Úvodní série, vzájemně provázaná, ačkoliv ji tvoří tři různé příběhy, je zakončena příhodou na letním táboře, kam Vinteůovci Honzu, Hadžiho, Robina a Zrzka pozvou. Čtveřice se vyznamená odražením nočního útoku Rangerů na opuštěné stany a od vedoucího tábora si vyslouží přízvisko, které pak použije jako svůj název – Strážci.
Osm prvních pokračování vyšlo v 11. ročníku; zde Strážci po malé upoutávce poprvé vykoukli na čtenáře v pátém, tedy lednovém čísle tehdejšího měsíčníku ABC (poté, co skončil komiks Zajatci Torů). V následujícím 12. ročníku se hned v úvodním příběhu objevuje na scéně patron Strážců Miroslav Dušek, který chlapcům zajistí klubovnu. Krátce po něm se Strážci seznamují s Kájou Horákem, který se později stane pátým a posledním členem klubu.
Po již zmíněné sevřenější úvodní části pokračují příhody Strážců každodenním klubovým životem. Vlastislav Toman jejich činnost velice často spojoval s probíhajícími akcemi v ABC, v některých případech využil určité epizody k tomu, aby se obrátil na čtenáře s žádostí o jejich názor. To se stalo například v dílu, kdy Kája při prvním setkání se Strážci odmítá jejich přátelství. V zápatí příběhu byli čtenáři vyzváni, jak by v dané situaci reagovali oni nebo co by Kájovi vzkázali. Ukázky z reakcí byly dokonce použity v epizodě Kája přichází, kde se budoucí pátý člen na základě dopisů od čtenářů rozhodl místo v klubu Strážců pojmout.


Jak už bylo řečeno, činnost Strážců bývala pravidelně spojena s probíhajícími akcemi pořádanými ABC, takže družina jejich plněním tyto soutěže propagovala (za všechny jmenujme například Nových 20 000 mil). Strážci rovněž při svých činnostech používali věci, které si čtenáři mohli postavit z návodů uveřejněných v časopise. Jejich pokusy s minikárou neboli hurtovnicí (jak zněl původní název vozítka) stály vlastně na počátku rozmachu tohoto ojedinělého závodního odvětví. Podobné to bylo se světelnou pistolí či minihledačkou kovových předmětů. Odkazů na věci spojené s ABC bylo v jejich dobrodružstvích hodně, Strážci ve svých příhodách dané věci přibližovali a dokazovali, že je možné je udělat a jsou funkční, čímž některé čtenáře nepochybně inspirovali.
Pro příběhy Strážců je typické, že vedle pětice se objevuje i větší množství dalších postav, a rozhodně se v takových případech nejedná o výskyt epizodní. Prvními jsou již zmínění členové HP Vinetůovci, kteří se však z příběhů postupně vytrácejí. Prakticky těsně po nich se na scéně zviditelní zmínění Rangeři, jejichž zlomyslnosti a naschvály se neomezují jen na Strážce. Patron Strážců Dušek je v kontaktu se svým bývalým klubovým členem “Jarkou” Motlíkem, který se v ději také několikrát objeví pod pseudonymem Kapitán Nemo. V průběhu 12. ročníku se Strážci seznamují na zřícenině zvané Hrádek s Tarzany, trojicí místních chlapců, která se v okolí hradu pokouší žít podle Burroughsova hrdiny (později se tahle skupina rozroste o dívku neboli “královnu Oparu” a dalšího chlapce). Teprve na začátku ročníku s číslem 13 máme možnost seznámit se s dívčím klubem Vlaštovky, s nimiž se Strážci setkávají nejčastěji, a to nejen při pionýrských akcích. Mihnou se tu ještě Valšováci v čele s panovačnými rádoby “šéfy” Herdou a Béďou. Několikrát dostane v ději prostor i starý pan Jordán, s nímž se osudy Strážců propojují při jejich prázdninových pobytech na blíže neurčeném přehradním jezeře. Že ani tady nebudou mít idylický klid, o to se postarají Piráti. Zejména ony záporné skupinky se občas spojují do různých nových partiček.
Většina příběhů měla až do konce 12. ročníku rozsah jedné, maximálně dvou stran, i když se odkazy na některé situace a příhody opakují ve více epizodách. Teprve v pěti posledních číslech zmíněného ročníku vychází souvislý příběh o prázdninovém pobytu na již zmíněném přehradním jezeře s názvem Velké moře. Na Strážce tu čeká vzpomínaný pan Jordán a trojice “pirátů” (Marcel, Tyčka a Bertík), která jim pobyt značně opepří, dále několik míst evokujících Vernův Tajuplný ostrov, a v neposlední řadě záhadný kapitán Nemo, který drží nad Strážci ochrannou ruku.
První série Strážců obsahovala 80 epizod a byla zakončena symbolicky obnovením slibu věrnosti na listině, kterou měl klub zakopanou a vracel se k ní vždy před začátkem školního roku. V srpnu 1970 se uzavřela první část příhod pětice. Výtvarně je zpracovávala Libuše “Libka” Kovaříková, jejíž kresba se vyznačovala maximální úsporností. Pracovala jako restaurátorka a do práce na Strážcích se pustila na popud svého manžela, rovněž kreslíře spolupracujícího s ABC (Šestka z Hradební). Po první sérii se dobrovolně se seriálem rozloučila a vrátila se zpět k restaurátorství.
První návrat Strážců v 17. ročníku je spojen s významnou změnou, kreslit je začal František Kobík, pro nějž to byla komiksová premiéra. Na jednotlivých epizodách je vidět, jak se jeho styl postupně vyvíjel a propracovával. Přibylo tedy dalších 24 dílů, z nichž první čtyři ještě byly umístěny uvnitř časopisu, potom se seriál přesunul na poslední stranu obálky. Podle některých názorů byla tato druhá série více pionýrská a angažovanější. Jako důkaz je předkládána především účast Strážců (ale i Vlaštovek a dalších aktérů) na oficiálních akcích tehdejší pionýrské organizace, mezi nimi i těch ve spolupráci se Svazarmem či armádou. Zde si nelze odpustit jednu poznámku, zvláště když jsme sami byli aktéry několika branných dnů. Děti je braly skutečně jako zajímavé (a ještě se přitom ulily ze školy) a ruku na srdce, mezi kluky bylo mnoho těch, kteří si s nadšením zastříleli z malorážky, složili si samopal, projeli se v “ótéčku”, vyzkoušeli si minohledačku nebo radiostanici. V tomto případě nelze zastírat, že Toman odvádí nutné angažované penzum, ale činí tak formou přirozenou a rozhodně přijatelnou.
V úvodní třídílné příhodě v 17. ročníku, týkající se sběru šípků a další bitvou s Rangery a Valšováky, se vůbec naposledy objevuje HP Vinetůovci, proto se Strážci poté sami mnohem více věnují přírodě a její ochraně (Les nástrah či Jarní výlet). Nezapomíná se ale ani na sepětí s ABC, což dokládá i příběh týkající se nového fenoménu ABC, příloh zvaných déčka. Stejně jako v závěru 12. ročníku se i tentokrát v pětidílném letním příběhu Strážci vrací na jezero k panu Jordánovi, aby zde zažili další vodní dobrodružství, které má do jisté míry i ekologický nádech.
Zatímco první série byla uvedena vždy jen názvem dané epizody, v oné druhé řadě (co do počtu stránek nejkratší) už Kobík vytvořil logo příběhu, které zpočátku plnilo i určitou rozlišovací funkci: barva písmen měla naznačovat sepětí dobrodružství, které bylo rozloženo do několika stránek. Tento záměr Kobík zrušil v čísle 12, které nijak nenavazuje na předchozí tři spojená pokračování, a od “třináctky” už je logo v záhlaví stejné až do konce ročníku.
Třetí a nejdelší návrat byl předznamenán už v 25. ročníku, kde na poslední straně vnitřních déček vycházely vybrané starší příběhy z pera “Libky” Kovaříkové. Redakce ABC uvedla jejich přítomnost na stránkách časopisu textem v záhlaví první zopakované epizody Závody draků: “Se Strážci se čtenáři ABC setkali poprvé v lednu 1967. Celkem pak vyšly v pěti ročnících 104 kreslené příběhy a navíc v románové příloze kniha Trampoty s kapitánem. Příhody této pionýrské družiny a současně raketové posádky (což byly pionýrské a zájmové kluby ABC) patřily k nejoblíbenějším kresleným seriálům našeho časopisu. Proto některé příhody znovu otiskujeme pro dnešní čtenáře.” Uveřejněné příběhy jsou vybrány náhodně, žádný však není ze samotného úvodu jejich existence. Čtyři epizody jsou z ročníku 12, z následující třináctky je jich uvedeno sedm a zbytek vyšel ve 14. ročníku. U některých dílů byly změněny názvy, s ohledem na nové probíhající akce v časopisu byly přepracovány texty v záhlaví i zápatí. Kreslířka Kovaříková provedla jen drobné úpravy týkající se kontur a barevnosti, jinak zůstaly příhody nezměněné. V dalším ročníku se otevírá nová série příběhů vycházejících pod hlavičkou Kronika Strážců. Toman s vědomím, že poslední epizoda družiny vyšla před deseti lety, nemínil tento časový rozdíl ignorovat, a proto jsou následující příběhy vybírány ze vzpomínek bývalého vedoucího Honzy Drábka, nyní inženýra vývojového oddělení strojírenského podniku. Celá první epizoda s příznačným názvem Otevíráme kroniku je připomenutím vzniku klubu nebo chcete-li družiny, pro níž retrospektivní obrázky z prvních osmi příhod překreslil František Kobík. Příběhy se dále drží zavedené linie, opět tu najdeme činnosti spjaté s pionýrskou organizací, branné hry, ale i akce, ve kterých se uplatní důvtip Strážců, například Raketový den či Den plný soutěží. Některé příběhy v rozporu s dobou, ve které se mají odehrávat (tedy před deseti lety) reagují i na aktuální dění. V epizodách Železňáci a Včasný zásah jsou například vozidla a automobil Veřejné bezpečnosti z 80.let, příběh Céčkového krále ani podrobnější vysvětlení nepotřebuje. Strážci se však neomezují jen na činnost v okruhu pionýrské organizace, daří se jim například zachránit před krádeží historické zbraně, odhalit partu organizující “čichání” omamných látek, zabránit nebezpečné dvojici v experimentování se střelnou zbraní, ke slovu se dostane i “všeuměl” Hadži se svými elektronickými nápady a dojde i na jednu snově vědeckofantastickou příhodu. Značným rozdílem Kroniky Strážců oproti předchozím ročníkům a příhodám je rozsáhlé dobrodružství, které spolu s vedlejšími tématy zabírá 17 epizod. Strážci nacházejí na okraji města opuštěnou chatu se zmínkou o oddíle Práčat, seznamují se s partou Střelek a společně se pokoušejí zjistit historii neznámého oddílu. Po úspěšné první části pátrání společně se Střelkami zavítají i na důvěrně známé přehradní jezero. A při dalším sledování osudů Práčat se jim podaří zachránit i cenné artefakty zaniklého oddílu.
V kritikách týkajících se tohoto seriálu je tato třetí série hodnocena jako nejpoplatnější dané době. Dokládá se to především největším počtem akcí pod hlavičkou PO (výsadba nových stromků, branné cvičení, Den her v pionýrských krojích a z velké části pátrání po Práčatech), ale také některými úpravami jednotlivých postav. Týká se to zejména patrona Mirka Duška, který snad příliš evokoval vazbu na Rychlé šípy (a znovu zakázaného Jaroslava Foglara), jmenovitě na Mirka Dušína. Z Duška se tedy stal Bouček, Motlík z děje mizí docela a nahrazuje ho v literárních Trampotách s kapitánem zmíněný Král. Pokud byly tyto změny udělány jako úlitba “dozoru shora”, jedná se o minimální ústupek. Když si totiž projdeme celou existenci Strážců, vždy je jejich sepětí s pionýrskou organizací uváděno formou zábavnou a inspirující. Tedy žádné vystávání u pomníků padlých, žádné průvody s mávátky či vítání zahraničních delegací nebo státníků.
Tím se dostáváme i k onomu stále omílanému srovnávání s Foglarovou slavnou pěticí. Často uváděný názor, že Tomanovi Strážci jsou pouze jejím plagiátem, je podporován zejména třemi hlavními argumenty: 1) shodný počet členů obou skupin, 2) vizuální podoba Rychlonožky a Zrzka a 3) další podobnosti jako tříčlenná banda oponentů, čapky na hlavě Káji a Robina, fakt, že obě party vlastnily psa či podobné náměty některých epizod (například hlídání modelů na výstavce). Sám Vlastislav Toman vždy tvrdil a stál si za názorem, že Strážci by měli být vnímáni jako generační následovníci Rychlých šípů. Že se jimi do určité míry inspiroval je věc celkem přirozená, vždyť s Foglarem v letech 1962- 1966 úzce spolupracoval na komiksu Kulišáci a s některými náměty mu dokonce pomáhal. I z tohoto důvodu by bylo velice krátkozraké pouze převést postavy do dané doby a mírně je upravit, nebo se naopak snažit vytvořit absolutní protiklady. Toman šel svou originální cestou a těch rozdílů je skutečně velké množství, takže o nějakém “opisování” může mluvit jen člověk, který hodlá ignorovat základní fakta. Strážců sice bylo také pět, ale oproti RŠ se ke svému konečnému počtu členů dopracovali podstatně později. Zatímco Foglar postavy “Rychlošípáků” formoval podle chlapců, kteří spolu vlastně nikdy žádné příhody neprožili, jen využil jejich jmen a fyziognomie, předobrazy Tomanových hrdinů mají svá přesná jména a společné příhody. V knize Můj život s ABC-ábíčkem (nakladatelství Ostrov, 2005) se dozvíme přesnou totožnost členů klukovské party, ale jména Míra Liška (Honza),  Zdeněk Vřešťál (Kája) či Vláďa Bednář (Robin) jsou jen záznamem do historie. Poněkud jiné je to s posledními dvěma členy. V postavě Hadžiho se skrývá Toman sám, nejvíc kritizovaný Václav ,,Zrzek” Štětka má předlohu v herci Václavu Šteklovi, jehož dětskou podobu Kovaříková podle autorova přání upravila a blond vlasy obarvila na zrzavo. Ona dráždivá podoba dvou smíšků Rychlonožky a Zrzka přišla na přetřes až ve chvíli, kdy začal příběhy malovat František Kobík. Podíváme-li se na ztvárnění Strážců ,,Libkou” Kovaříkovou, tak Rychlonožka a Zrzek k sobě mají na hony daleko. Podle Tomana byla Zrzkova pozdější podoba ovlivněna Kobíkem více inklinujícímu k Fischerovu, resp. Čermákovu projevu a Zrzka si s ním spojil.


Dalším zásadním rozdílem je prostředí, v němž oba kluby prožívají svá dobrodružství. Není třeba připomínat stálé dohady, zda existují tajemná Stínadla a další části města, kde se pohybují Rychlé šípy, Foglar to vždy pečlivě tajil a až na sklonku života připustil, že pražská Revoluční ulice v jeho představách plnila funkci Rozdělovací třídy. Tím ovšem jakákoli realita končí. Naproti tomu Strážci prožívají své příhody v plzeňských čtvrtích, jejichž jména Toman pouze mírně upravil – Petrohrad na Petrov a Slovany na Slovanku. Dvorek se stavbou, v níž měli Strážci klubovnu, dokonce přečkal rok 2000, i když jeho podoba se do té doby poněkud změnila.
Co se týče obsahové stránky, tam se o nějakém přejímání příběhů prakticky mluvit nedá. Jsou sice epizody, které jsou si dějově hodně blízké (Rychlé šípy mají svátek a Tajný úkol Strážců), ovšem je třeba si uvědomit, že chování kluků v určitém věku, bez ohledu na dobu, ve které žijí, si je dost často podobné. Je to stejný případ, jako kdybychom vyčítali scenáristům filmů spoustu obvyklých a každodenních příhod, které “tu už jednou byly”. Rozdílné není pouze ono pionýrské prostředí, ale zejména přítomnost Vlaštovek posouvá oproti Foglarovým příběhům Strážce do odlišné sféry. Sluší tu i připomenout nechuť tvůrce Rychlých šípů pouštět se do jiných než chlapeckých příběhů, i když v epizodních a občas i negativních případech děvčata prostor dostanou (Klub Měsíční záře či Podkova a věhlasná Alžbětina Prknářová alias Haha-Bimbi). Při dalším posuzování musíme mít i na paměti, že část příhod Foglarovy slavné pětky vznikla překreslením Kulišáků, v nichž už se objevuje punc pozdější doby. A je tu ještě jeden podstatný rozdíl. Rychlé šípy se pohybují v jakémsi zvláštním tajemném klukovském světě, ve kterém téměř chybí dospělí nebo hrají jen bezvýznamné role. U Strážců je to tajemno možná menší, což je dáno především tím, že se Drábek & spol. fungují ve skutečných exteriérech, a také že s výjimkou zmíněného příběhu s Práčaty prožívají kratší dějové bloky, které jsou však mnohem více realistické. To však vůbec neznamená, že by Foglarovy příběhy byly špatné, jsou prostě a pouze jen jiné.
Strážci se dočkali i většího množství reprintů, ten vůbec první zachycoval úvodní osmičku epizod popisujících jejich seznámení – redakce ho zařadila do Speciálu 70. Pětice pionýrů se objevila i v dalších dvou zvláštních sešitech- Letních speciálech 87 a 89. Kromě samotných příběhů tu bylo i velké množství doplňujících článků, her a informací ze světa přírody a techniky. Zatímco v prvním sešitě, kde Strážci figurovali i na obálce, byly jen příběhy kreslené Kobíkem, do druhého se dostalo i 29 epizod z pera Libuše Kovaříkové. Celkem se v obou Speciálech objevilo 101 příběhů a dá se říci, že jde o jakýsi první průřez historií Strážců.
Je třeba se zmínit ještě o jednom počinu, který však bohužel nevyšel tak docela podle představ autorů. Českobudějovické Nakladatelství Jihočeských tiskáren se rozhodlo vydat soubornou knihu příběhů známé pětice, ale projekt nesl až příliš mnoho známek uspěchanosti. 34 vybraných příběhů, které původně malovala Kovaříková, překreslil Kobík, ovšem právě tyto stránky patří mezi nejméně povedené. Je evidentní, že vznikaly ve velkém spěchu, protože v té době byl Kobík jedním z nejvytíženějších kreslířů. Publikace Velká kniha Strážců nakonec vyšla jako brožura o 184 stranách ve formátu A4, jsou zde Tomanovy povídky, přírodovědné stránky, několik návodů na hry a především 114 komiksových stran. Nemají však původní názvy epizod, několikadílné pří hody jsou pojmenovávány souhrnně. Je vynecháno kompletní záhlaví i zápatí a vzhledem k nové politické situaci v zemi jsou některé texty v bublinách i celé obrázky změněny (srovnej například původní Příhoda s déčky s novým Výstava déček) . Připomenutí vzniku družiny je tu uvedeno psaným textem formou zpovědi Zrzka a Hadžiho na magnetofon, které je doplněno Kobíkovými obrázky z prvního dílu Kroniky Strážců (ABC č. 1 ročníku 26).
Ten, kdo chtěl vlastnit všechny vydané epizody, si musel počkat až do roku 2004 na VKK 4, která byla věnována výhradně Strážcům. Do ní byly vybrány původní kresby Kovaříkové a Kobíka, ovšem opět v podobě bez doprovodných textů v záhlaví a zápatí.
Strážci v ABC měli na rozdíl třeba od Pifa či Pifíka minimální prostor mimo komiksové stránky. To byl případ knihovničky na pokračování ve 13. ročníku nazvané Trampoty s kapitánem, což bylo podrobněji zpracované první dobrodružství na přehradní nádrži s kapitánem Nemem. Vyšlo knižně v Jihočeském nakladatelství (České Budějovice, 1981) a v reprintu pod názvem Strážci Žulového paláce, ovšem mnohem později (nakladatelství Ostrov, 2004). K původním Trampotám Toman napsal ještě druhou knihu s názvem Trampoty na pokračování (Jihočeské nakladatelství, 1987), jejíž název napovídá, že šlo o další příhody Strážců volně spjaté s předchozím titulem. V podobném duchu byla laděna i karetní hra, vydaná pod hlavičkou SPOHRA-PULS (Ostrava, 1971).


Toman se ještě pokusil navázat na neoddiskutovatelnou popularitu Strážců příběhem spadajícím do generace jejich potomků, jmenovitě Hadžiho dcery Manky Rakové. Nový seriál ztvárnil kreslíř Michal Kocián. 15 dílů pod názvem Strážci z Bílých domů vyšlo ve zmíněné VKK 4.
Je celkem pochopitelné, že podobně jako většina příběhů napsaných zhruba před třemi až čtyřmi desítkami let nemusí Strážci dnešní počítačovou generaci masově oslovit. Rozhodně v nich však najdeme mnoho námětů vhodných k zamyšlení, ne vždy jen nad nimi, ale i nad sebou samými.”

Dnešní archiv je jakýmsi “výběrem” příběhu STRÁŽCŮ z obou výše uvedených knih – scvrklým na 196 stran. Stránky pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Onuca. Díky!

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání STRÁŽCŮ v časopise ABC, či knižně, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Přečti si (jako registrovaný přispěvatel tohoto webu) na svém tabletu, pc nebo notebooku archivované příběhy STRÁŽCŮ – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke čtení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „KNIHOVNA.V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla časopisu ABC zde >>>