Pro www.detske-casopisy.cz upravil 1.číslo 37.ročníku časopisu MATEŘÍDOUŠKA z roku 1980-81 jako svůj „vstupní“ časopis Stanislav T.  Děkujeme moc!

MATEŘÍDOUŠKA je jediný dětský  časopis, který vychází nepřetržitě už od roku 1945! Podstatnou část obsahu určeného pro nejmenší čtenáře zabírají obrázky – barevné a veselé. V letech 1980-81 vycházela v rozsahu 32 stran. Podtitulem MATEŘÍDOUŠKY bylo: literání měsíčník pro nejmenší čtenáře, nositel vyznamenáni Za vynikající práci a zlaté medaile ÚV SSM Za socialistickou výchovu. Vydávala ji Česká ústřední rada POSSM v Mladé frontě. Zastupující šéfredaktorkou byla Eliška Knotová.

Ve 37.ročníku MATEŘÍDOUŠKY na pokračování vycházel  FÁNEK A VENDULKA Hany Doskočilové (*1936) – se „snovými“ ilustracemi Zdeny Krejčové. O FÁNKOVI A VENDULCE je uvedeno něco více na konci této stránky v citaci z knihy PŘÍBĚH MATEŘÍDOUŠKY.

Mezi pravidelné rubriky patřilo kreativní vyprávění dětí podle obrázků (v 1.čísle tohoto ročníku 2 – s názvy JELEN A BALÍK a NA DVOŘE DNE 1.ZÁŘÍ) i Z CHYTRÝCH ZÁPISNÍKŮ.

JÁ TAKÉ RÁD KRESLÍM A PÍŠU ... – byla stránka sestavená z básniček a obrázků čtenářů MATEŘÍDOUŠKY.

(Olga Bezděková – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL, strana 155)  „Zbrusu nový seriál z pionýrského prostředí EVA a … (první školní den, draci aj.) je opatřen pouze bublinkami (1978-9, 24 x). Autoři, Eduard Vavruška a Jolanta Lysková, si s námětem příliš hlavu nelámali. Tradičním způsobem se hrdinové – jiskřičky – pod vedením pionýra „osmáka“ Jirky scházejí při sáňkářských závodech, sběru papíru nebo hraní divadla. 

V příštím ročníku se seriál doplňoval prozaickým dovyprávěním příběhu o jiskrách a radách k jejich činnosti. Nenáročné zpracování časopis neobohatilo.“

Pravidelné dvě strany POVÍDEJTE POHÁDKU měly podporovat rozvíjení mluveného projevu dětí – na jedné straně napsaná pohádka s výzvou aby podle obrázků na sdruhé straně vyprávěly pohádku samostatně. (Olga Bezděková – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL, strana 155) „Od 34. ročníku (1977/1980) se rozběhla naplno forma seriálu – kombinace obrázků s textem – pod názvem Povídejte pohádku. Texty píše P. Černý ve vyhrazeném sloupku, J. Kalousek navazuje nestejně velkými barevnými obrázky. Poměr plochy obrázků k textu na vyhrazené dvoustraně je 2 : 1. Čtenář má za úkol vyprávět pohádku podle obrázků.“

K pravidelné rubrice OKÉNKO MOUDRÉ SOVY si dovolím citovat zajímavou souvislost, kterou popisuje Anna Sekeráková v knize PŘÍBĚH MATEŘÍDOUŠKY na stranách 70-71: „Právě Mateřídouška v roce 1969 rozpoutala otištěním dvojsmyslné básně Jiřího Pištory Lapkové jeden z prvních „normalizačních“ skandálů. V druhé polovině 70. let znamenalo další skandál uvěznění členů skupiny The Plastic People of the Universe a následný vznik Charty 77 požadující respektování lidských práv a svobod zakotvených v helsinských dohodách (přijaty československou vládou, ale nedodržovány) [Janoušek-Čornej-Janáček-Jareš-Křivánek, 2008]. Ilustrací této hysterické atmosféry byla reakce Českého úřadu pro tisk a informace (Cenzurní úřad dohlížející na veškeré tiskoviny vycházející v Čechách a na Moravě; celostátní dohled měl FÚTI neboli Federální úřad pro tisk a informace) na příběh Hany Doskočilové Kainovo znamení, který vyšel v lednovém čísle Mateřídoušky v roce 1981 (roč. XXXVII) v rámci rubriky Okénko moudré sovy. (Tento cyklus „známých příběhů z doby dávné a nejdávnější“ začal v Mateřídoušce vycházet od začátku ročníku XXXV v září 1979.) Motiv Kainova znamení si cenzoři tehdy vyložili jako „nebezpečnou“ alegorii na současnou situaci ve společnosti a redakce musela tento cyklus Hany Doskočilové okamžitě ukončit. (Některé z těchto příběhů mohly vyjít knižně až v roce 1985 pod názvem Diogenés v sudu a dalších dvacet známých příběhů z doby dávné a nejdávnější; teprve v roce 1991 bylo možné vydat knižně i Kainovo znamení a jiné příběhy včetně dalšfch biblických příběhů ve svazku Damoklův meč a dalšl známé příběhy z doby dávné a nejdávnější.)
Navzdory státnímu tlaku si však literatura pro děti a mládež udržovala víceméně vysokou úroveň, a to i díky tvorbě autorů, kteří měli zakázáno publikovat knihy pro dospělé.“

Stránka s tiráží MATEŘÍDOUŠKY byla doplněna zprávami z redakce a velmi vkusně proložena kresbami Evy Průškové.

(Olga Bezděková – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL, strana 155-156)  „D. Lhotová ve- dvojici s malířkou D. Doubkovou přichází s novým námětem k zábavnému seriálu Tety, já a balón Bim (1980-82, 24 s.). Stejně jako u Ježka Františka předchází barevným obrázkům s atypicky provedenými bublinkami delší prozaické povídání na pokračování. Jednotlivé epizody seriálu však na sebe nenavazují, pokračují volně, neomezeně.“

Na prozaický text předposlední strany navazoval na posledni strance kreslený příběh. V článečku z 24.12.2015 jsem psal v souvislosti s PŘÍBĚHY STARÉHO VLKA a propojení textu s komiksem „… ať ve své paměti pátrám jak chci, nevzpomínám si, že by něco oddobného v československých časopisech pro děti do té doby vyšlo.“ TETY, JÁ A BALON BIM je důkazem, že jsem se mýlil – vyšlo – o 10 let dříve v MATEŘÍDOUŠCE. A pokud bych chtěl být odporně důsledný, tak možná také v časopise VĚTRNÍK při zpracování čtyř Troskových románů v roce 1968.

Anna Sekeráková – PŘÍBĚH MATEŘÍDOUŠKY, strana 84 -87: „PRÓZA. Léta tzv. normalizace nepřerušila pronikání psychologického přístupu do prozaických příspěvků. Přínosem pro takový pohyb byla v kontextu Mateřídoušky zvláště dvě díla světové literatury – Pipi Dlouhá punčocha Astrid Lindgrenové a Karlik a továrna na čokoládu Roalda Dahla – která tu vycházela na pokračování. V příbězích s dětským hrdinou vystupovaly autentičtější postavy dětí zobrazované na pozadí širších společenských vztahů. Na poli autorské pohádky pozorujeme prolínání kouzelných prvků s všedním životem a výraznou inspiraci filmovou tvorbou – pohádky Františka Nepila či Václava Čtvrtka vznikly původně jako scénáře k večerníčkům nebo animovaným filmům. Současně ovšem Mateřídouška potvrzovala změnu politického kurzu častějším zařazováním schematických textů s tematikou dětského hrdinství a příkladného života pionýra.
Politizující vlivy nicméně vyvažovaly výrazné autorské osobnosti – Hana Doskočilová, Bohumil Říha, František Nepil, Václav Čtvrtek (jen ojediněle prózy Františka Nepila a Václava Čtvrtka sklouzávají do schematičnosti).
Zcela jiným pohledem na dětství přispěla próza Pipi Dlouhá punčocha (překladová románová příloha Mateřídoušky, 1970- 1971). Ač sirotek, Pipi se nijak svým postavením netrápí, ba naopak, může si dělat, co chce. Fakt, že je bez rodičů, nevnímá tragicky, ale s radostným nadhledem: „Maminka je anděl a tatínek král černochů.’“ (1970. roč . XXVII,č. l). Charakteristika postavy staví na obrácené logice – Pipi se jako sirotek dokáže postarat nejen sama o sebe, ale i o své kamarády, kterým vaří snídani; je silná tak, že dokáže uzvednout koně; z nepříjemného dělá zábavné (podlahu vytírá pomocí kartáčů na nohách). Promluvy Pipi mají kouzlo humoru nonsensu: „Ale noční košile nikomu neubližuji, […] když někoho kousnou. takjedině v sebeobraně.“ (1971, roč . XXVlI, č. 12]. Roald Dahl v Karlíkovi a továrně na čokoládu (překladová románová příloha Mateřídoušky, 1971- 1972) dovádí logiku až na hranici absurdity. Během návštěvy továrny se téměř každý host nějakým způsobem promění – z Fialky se po zázračné žvýkačce stane obří nafouknutá borůvka, kterou musí ostatní posléze vylisovat, aby mohla splasknout; Miky Telekuk pak po vytažení na žvýkačkovém napínáku měří tři metry. V textu koexistují dva zdánlivě protichůdné světy – realistický, který je o to více skutečný, že Karlík pochází ze sociálně velmi slabé rodiny, a zázračný svět továrny na čokoládu pana Wonky. Oba dva se propojují díky Karlíkově skromnému obdivu k vynálezům pana Wonky a otevřenosti rodiny světu fantazie s jeho ne-logikou. Kouzelné prostředí továrny na čokoládu je stejně absurdní jako společnost, která vytěsňuje rodinu na okraj kvůli její finanční tísni. Z obou próz přitom vyvěrá snaha vnímat dětského hrdinu pozitivně jako postavu neztrácející ani v těžkých chvílích svoji hravost.

Na podněty překladové literatury, které demytizovaly dětství a ukazovaly i na jeho stinné stránky, navázala v Mateřídoušce Hana Doskočilová. Shodně s výše jmenovanými texty zapojuje své postavy do širšího kontextu sociálních vztahů a záměrně přitom nerespektuje tradiční typologii postav. Její Fánek a Vendulka (příběh vycházel na pokračování v letech 1979- 1981) narušuje zažitou škatulku protikladu chlapce a dívky  – Vendulka je spíše „klučičí“, cvičí gymnastiku, pere se s chlapci, zatímco Fánek je citlivější, zpívá, hraje na klarinet. Chovají se přirozeně a události také vnitřně prožívají. Fánek se cítí bez přátel osamělý a stydí se za to, že s ním chce kamarádit „holka“. Důvěrnosti a jisté něze napomáhá slovní humor blízký kreativitě dítěte, například vesnice se jmenují Bohy, Rohy, Kaprotůně, Bukopády, Brkoslavy [1979, roč. XXXVI. č.1]. stejně neotřelá jsou jména postav – maminka Housková, sestra „Houstička“ Miládka, teta Fialka, učitelka Kvasničková. Hana Doskočilová boří i další mýtus týkající se literárních postav v próze pro děti tím, že uvádí do dětské literatury postavy starých lidí. Citlivá, vtipná próza na pokračováni Dva dědečci z Dlouhé míle (1974-1975) rozvíjí protichůdné názory dvou stařečků. Je originálním pohledem na setkání optimisty s pesimistou. Charakteristika hlavních hrdinů se utváří na pozadí totožné vnější události. Přesný obraz světa je tak relativizován a mění se v závislosti na lidské povaze. Po návštěvě optiky si například dědeček Hrouda stěžuje: „Oči mi slábnou, představte si, že už na tři kroky nevidím ani bernardýna. Musel jsem jít na středisko pro brýle.“ [1974, roč. XXXl, č.1], dědoušek Skřivánek jen opáčí: „Taky jsem byl pro brýle […]  A jsem vám tak šťastný […] S brýlemi najednou vidím na tři kroky bernardýna úplně zřetelně.“ [tamtéž].
Pro ilustraci dvou protikladných tendencí srovnejme Fánka a Vendulku Hany Doskočilové s prózou Františka Nepila Naschválníčci, která vycházela na stránkách časopisu přibližně ve stejném období (1978-1979). Fánek a Vendulka sní o chaloupce na stromě, kde by se spolu mohli ukrývat: „Chaloupka musí být tajná, jedině jeho a Vendulčina. Jinak by to nemělo žádnou cenu.“ [1980, roč. XXXVII, č. 1). Naopak v Naschválníčcích děti na táboře staví kuchyňský sporák s radostí, aniž vlastně vědí proč: „Ještěrky dostaly za úkol stvořit nejnáročnější táborovou stavbu – kuchyňský sporák s komínem. „Proč zrovna my?“ [..] Protože Kulichovic stavěli letos zjara na chatě venkovní krb […]“ [1979, roč. XXXV, č.5]. Přestože dostávají značně neuspokojivou odpověď, neváhají a radostně se pouští do práce; jejich jednání určuje vnější popud, kdežto Fánek s Vendulkou si chtějí postavit chaloupku ze své vnitřní touhy. Pokud Fánek uvažuje o stavbě kamen, pak jen proto, že se mu nápad zdá jako výborný nesmysl: „Fánek užuž otvíral pusu, že v chaloupce na stromě jsou kamna vyložený nesmysl, … jenomže pak tu pusu honem zavřel. Některé nesmysly jsou náhodou ze všeho nejlepší.“ [1980, roč. XXXVII, č.2]. Fánek a Vendulka jsou plastičtí hrdinové, nechovají se vždy příkladně (Fánek zapomíná úkoly, Vendulka se pere), cítí a mají své sny. Děti v Naschválníčcích jsou dětmi jen formálně. I když se F. Nepil pokusil o jiné uchopení (Naschvá1níčci jsou skřítci, kteří učí děti pracovat), zůstává próza v silně výchovné poloze. Naproti tomu zdařilým počinem F. Nepila byl „psí deník“ Já, Baryk, který vycházel na pokračování v ročníku XXXI (1974-1975).“

strana 90-91: „Vynalézavým slovním humorem, jenž byl v jeho básních důležitým významoťvorným prvkem, měl k nonsensu blízko Pavel Šrut. Původně tradičnější variace na kouzelné pohádky – „Na trůnu seděl starý král, / nad pyšnou dcerou naříkal. / Chodila pyšně v zámeckém parku / a za ní princové s košíky dárků. / Jeden klečí, brečí, prosí, / slibuje jí perly z rosy [ …]“ (Pyšná princezna [1977, roč. 34, č. 4]) – střídá neotřelá poezie plná novotvarů, slovní vynalézavosti a neobvyklých spojení. Skutečný svět se mísí s tím pohádkovým, jazyková hra a kalambúry ústí ve vtipnou pointu: „Ježibaba s Ježidcerou / ježihusí peří derou  / ježitetě na peřinu. / ježipes má z toho psinu.“ (Ježibaba s Ježidcerou [1981, roč. 37, č.5]).“

Pokud můžeš  přispět jakoukoliv informací, která by dokreslila souvislosti kolem vydávání 37.ročníku MATEŘÍDOUŠKY v letech 1980-81, napiš do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledem titulní stránky.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu MATEŘÍDOUŠKA – kliknutím na náhled strany: