Kompletní OHNÍČEK – 27.ročník – 1976-77
Dnešní číslo časopisu OHNÍČEK – 27.ročník z let 1976-77 pro www.detske-casopisy.cz do PDF převedl Josef M. Děkujeme!
Populární časopis OHNÍČEK vydávala Česká ústřední rada PO SSM v Mladé frontě a byl určen především dětem 1. stupně základní školy – pionýrům a pionýrkám. Samozřejmě, že ne všechny děti na základní škole byly členy této masové organizace, ale intenzivního ideologického působení nesměl být uchráněn nikdo. A tak byl čtivý obsah všech tehdejších dětských časopisů prokládán stránkami, které (troufám si tvrdit) drtivá většina dětských čtenářů automaticky přeskakovala. OHNÍČEK nebyl v tomto směru žádnou vyjímkou.
Ve 27.ročníku OHNÍČKU začaly na pokračování vycházet MIKULÁŠOVY PATÁLIE. Klasické dílo dětské literatury je z pera René Goscinnyho (*1926 +1977), francouzského spisovatel a scénáristy kreslených seriálů s ASTERIXEM. Úžasné doprovodné kresby, které k MIKULÁŠOVÝM PATÁLIÍM neodmyslitelně patří jsou z dílny Jean-Jacquese Sempého (*1932). Hlavní hrdina „patálií“ Mikuláš je malý rošťák, který má svoji partou kamarádů, kupu bláznivých nápadů a úžasný dětský pohled na svět.
Olga Bezděková – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL, strana 169-170: „V 26. až 29. ročníku čerpal Ohníček vedle původních zábavných a utopických seriálů opět podvakrát z literárních předloh klasiků . Povídku M. Twaina přiblížil čtenářům v seriálu Princ a chuďas (1975-77, 48 x ) J. Javorský. Průvodní text je vysázen pod obrázky a očíslován. Seriál se blíží filmovému projevu, záběr po záběru, ovšem k dynamičnosti by přispělo, kdyby se postavy tak jako v kresleném filmu rozhýbaly. Zde působí staticky.
Ilustrovanému příběhu, který vycházel vždy po dvou stránkách, sice nelze upřít poutavost, nicméně jde o pečlivé rozkreslení povídky do obrázků. J.Javorský obdobně přistupuje k jiné látce, románu Ch. Dickense Oliver Twist (1977-79, 48 x ), který ve dvoustránkových kreslených dávkách s textem pod obrázky vycházel v časopise po dva roky. Samotný příběh je podán napínavě , ovšem v závěru vše najednou spěje k rychlému konci. Nicméně oběma pokusům se zajisté podařilo vzbudit zájem o literární předlohu, jako se o to pokouší filmové, divadelní a rozhlasové dramatizace.“
Olga Bezděková – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL, strana 175: „Druhý dobrodružný sci-fi seriál, Pavouk Nephila (1975-77, 48 x, 92 s.) , těží z prostředí farmy paravegetálních zvířat na ostrově Flora.
Pavouk Nephila se po použití neúměrného množství růstového preparátu stává nebezpečným ž ivočichem. Mírumilovná činnost laboratoře – odprodej živočichů obřího vzrůstu vědeckým ústavům a získání prostředků na další prospěšný výzkum – je zneužita k militaristickým účelům. Příběh s utopickými prvky je varováním před zneužitím vědeckých objevů k hazardním válečným pokusům.
Pro oba seriály platí totéž, co o dříve zmíněných přepisech klasických literárních předloh – mají ilustrativní charakter, obrázky postrádají návaznost. Jde jen o důkladné rozkreslení děje se zajímavou zápletkou.“
Olga Bezděková – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL, strana 178: „Eva Průšková, autorka Bivoje … coby . .. a Kazi . .. coby … , přišla po letech s novým námětem ze současnosti, ale tentokrát s pohádkovými prvky. Seriál Kouzelná Lucka (1975- 83, 192 x ) se rozběhl v časopise v roce 1975 a úspěšně pokračoval devět let. Zdrojem pohádkového motivu je starodávný klobouk z půdy, který je obdařený kouzelnou mocí a plní jedno Luckou vyslovené přání za druhým. Ovšem někdy klobouk selže, a to v případě, kdy se příliš soudobá žádost vymyká jeho pochopení, anebo když si přání vyloží klobouk po svém (místo hub lišek vyčaruje v košíku liščí mláďata). Kouzelný klobouk skýtá nepřeberné možnosti, od hodinek s vodotryskem až k proměnám loudavých děvčat v želvy, což Lucka způsobí nechtěně troufalým výrokem. Stačí, aby Lucka vzdychla, a už se těžký batoh „postaví na nohy“ a ťape do kopce po svých. Často však klobouk jedná neuváženě, například když vykouzlí jablka na závin, je jich hned celá tuna.“
Olga Bezděková – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL, strana 177-178: “ Zato seriál, který vystřídal Karáskova dobrodružství,
běžel v Ohníčku ještě v roce 1987. Autorem námětu Barbánek (1976-84) je Jiřík (= Jiří Havel), kreslí V. Faltová. Stejně jako u předchozího
seriálu nese každé jednotlivé pokračování vlastní název. Barbánek prožívá slunné i stinné stránky svého psího života. Neustále žárlivě zápasí o přízeň svého pána Honzíka a často, proti svému záměru, si ho i znepřátelí. V seriálu se objeví i kotě, které jako by z oka vypadlo Kocouru Vavřincovi, hrdinovi úspěšného seriálu V. Faltové a D. Lhotové z Mateřídoušky.
Barbánek je vynalézavý a často zkouší něco, co se pro něj nehodí. Pojídá například zubní pastu, protože zaslechl, že je dobrá. Jindy vleze, kam nemá, a způso bí notný zmatek: Na hradě v rytířském brnění, ve škole s vycpanou opicí. Na pouti se zalepí cukrovou vatou a vzlétne s balónky naplněnými plynem a mstí se posměváčkům – vystraší je ve Strašidelném domě. Vleze si do dětského autíčka a řídí tak, že ho není vidět ani kousek. Vzbuzuje dojem vynálezu – dálkového ovládnutí auta. Za Honzu by dal svou psí duši, ale než s ním zůstat ve stanu při bou řce, utíká raději domů, do tepla. Honza má k Barbánkovi i otcovský vztah a naopak vznikají situace, kdy má zase otcovský vztah k Honzovi pes Barbánek.
Léta neměnné záhlaví s nápisem Barbánek a s figurkou pejska s kostí v tlapce přináší vtipnou zábavu s ústřední postavičkou, kterou čtenáři přijali s nadšením a pochvalně se o ní vyjadřují ve svých dopisech redakci. Přízeň čtenářů snad povzbuzovala autora námětu k vymýšlení nových a nových příhod. Některé z nich připomenou i Mourka O. Sekory, který kdysi na stránkách Mateřídoušky způsoboval podobné věci jako ohníčkovský psí hrdina: Tak dlouho tahal z batohu „provázek“, až vypáral celý svetr. Dlouhodobý seriál musí nutně čerpat z časovosti , takže v létě Barbánek plave, v zimě jezdí na saních, lyžuje a bruslí, a vše je zasazeno do komického rámce. Stejně jako kdysi anglický pes Bonzo a Ferda Mravenec zasazuje i Barbánek dietní párky a jitrnice, ale velký pes mu „semínko“ s chutí sežere.
Redakce využívá Barbánkovu figurku k vyhlášení soutěže, kterou Ohníček organizuje spolu s Českou státní spořitelnou. V Ohníčku se objevuje i příloha – karetní hra s postavičkou Barbánka (Česká státní pojišťovna). V nakladatelství Olympia vyšla po čase ve vysokém nákladu 100000 výtisků knížka BARBÁNEK (1984) a posléze v letech 1989-2004 se objevily tituly TAKOVÝ JE BARBÁNEK, BARBÁNEK. VELKÁ KNIHA DOBRODRUŽSTVÍ, TO JSEM JÁ, BARBÁNEK a naposledy BARBÁNEK JE MŮj KAMARÁD (BB art 2004).
Závěrem snad můžeme poznamenat, že přitažlivost ústředního hrdiny přenáší seriálové epizody přes úskalí slabších námětů. Už to tak bývá, že i přes úspěšnou figurku nápady vysychají, natahování seriálu neprospívá, děj se zplošťuje. Při méně zdařilém výtvarném provedení by vlastně seriál neměl šanci pokračovat. Takto lze snad jen zalitovat s O. Neffem, že kdyby i takový Barbánek … zvýšil laťku intelektuální náročnosti své komiky …, měli bychom seriál, který by se ve své kategorii zařadil mezi špičkové.
Jako by u českých původních kreslených seriálů fungoval začarovaný kruh: málokdy dojde k symbióze obrázků s textem a dějem. Výtvarně podařený seriál nenajde adekvátní námětové vyjádření.
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění souvislostí kolem vydávání časopisu OHNÍČEK v letech 1976-77, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku všechny archivované čísla časopisu OHNÍČEK – kliknutím na náhled strany:
Napsat komentář