KARAVANA – č.223 – 1989
Pro archiv www.detske-casopisy.cz digitalizoval KARAVANU z roku 1989 Václav N. – patří mu veliké díky.
KARAVANA byl časopis, respektive sešitová edice dobrodružné literatury. Vycházela v letech 1967–1992. Celkově bylo vydáno 246 čísel! V posledních dvou letech své existence měla KARAVANA konkurenci v edici DÁLKY (ale té vyšlo „jen“ 40 čísel) i RODOKAPSu, který se snažil navázat na předválečnou a válečnou tradici stejnojmenného titulu.
KARAVANU vydávalo nakladatelství Albatros. Šéfredaktortkou KARAVANY v roce 1989 byla Hana Krubnerová. Číslo 223 ilustroval Karel Přibyl. Vyšlo v nákladu 45 000 výtisků, má 84 stran a stálo 7 Kčs.
Pro bližší informace o dnes archivované KARAVANĚ a autorovi románu SMRT SUPŮM! si dovolím citovat z druhé strany tohoto čísla:
„Možná na prvý pohled překvapí, že doktor Václav Šolc, který je především známým vědeckým pracovníkem v oblasti etnografie a amerikanistiky, píše i dobrodružné knihy pro mládež. Nestává se tak často, aby se vědec „rozptyloval“ beletristickou prací, aby vzácný čas, kterého má etnograf cestující do dalekých zámořských zemí tak málo, věnoval práci, jež souvisí s jeho profesí vlastně jen okrajově. Jak vysvětlíme tuto tvůrčí násobnost, toto organické propojení umění a vědy? V případě Václava Šolce bychom mohli uvést jeden důvod obecný a jeden zvláštní. Ten obecný důvod je zřejmý: každý kluk miluje dobrodružství a každý dospělý se rád vrací do dnů svého romantického mládí. Nuže, dobrodružné knížky pro mládež, vycházející z dílny spisovatele Václava Šolce, jsou jistě zčásti i touto reminiscencí.
Ale jetu i jeden důvod zvláštní, a není možná zcela zanedbatelný. Václav Šolc je totiž prasynovec jiného spisovatele téhož jména, autora, který se proslavil sice jedinou básnickou sbírkou – Prvosenky – zato však knihou významnou, zrcadlící všechny naděje šedesátých let minulého století, a odrážející zároveň i všechnu tvrdost a bídu tohoto sociálně nevyrovnaného období. Spisovatelská tradice slavného soboteckého rodáka našla zřejmě po kračovatele, který podědil nejen lásku k literatuře, ale i vřelý cit pro člověka, usilujícího o lepší život.
Národopis zajímal Václava Šolce zřejmě od mládí. Proto po maturitě chtěl studovat etnografii.
Vysoké školy však byly nacisty zavřeny. A tak Václav Solc postupně vystřídal několik různých zaměstnání – dělník ve skladu, pomocný úředník, účetní – a doktorát pro obor etnografie a komparativní religionistika získal na Karlově univerzitě až v roce 1949. Ale to už Václav Šolc čtyři roky pracoval v Náprstkově muzeu, jehož se stal později ředitelem.
V roce 1964 získal doktor Václav Šolc kandidaturu věd pro obor všeobecné etnografie.
Vědecký zájem doktora Šolce se soustředil na poznávání a průzkum starých jihoamerických indiánských kultur. Vykonal řadu cest do zemí, kde mohl tuto kulturu studovat (Bolívie, Chile, Peru), navštívil i mnoho zemí dalších, jako je například Čína, Korea, Vietnam, Mongolsko, Mexiko. Podrobné seznamován í s reáliemi starých kultur a se životem jejich tvůrců se pochopitelně projevilo i v beletristických pracích Václava Šolce. Vědecká faktografie v beletristickém díle, zejména pak v dobrodružném románu pro mládež, nemusí mít vždy kladnou odezvu. Docela snadno se může stát – a víme, že v některých pří padech se to i stává, že věcné údaje a topografická fakta natolik převažují, že zahltí text, v němž pak je málo místa pro vlastn í dějovou náplň. Nic takového ovšem neohrožovalo dobrodružné romány Václava Šolce. Jeho „dávkování“ historických skutečností a dobrodružného děje je v naprosté rovnováze, nepochybně i díky spisovatelské tradici, o níž jsme mluvili. Jeho postavy z románu Traviči na Titicaca mají skutečné předlohy, místa děje jsou autentická a problémy dramatického střetnutí jsou bohužel rovněž reálné, neboť jde o pašování drog a o ohrožování lidského zdraví narkomanií. Je zřejmé, že jde o to, vybrat si z životních a historických skutečností to podstatné, co může zajímat a co se bezprostředně týká dnešního mladého člověka. Život poskytuje tolik zajímavých látek, že není třeba je uměle „vylepšovat“, ale umělecky podat. Což spisovatel Václav Šolc už léta činí a o čemž svědčí nejen jmenovaná kniha Traviči na Titicaca, ale i mnohé další romány, jako jsou například Indiáni na Jezeře Titicaca, Robinzoni z And, Synové kondorů, Stín dvou orlů, Indiánskou stezkou, Kondor útočí, Pobřeží krve a další práce, o jejichž oblibě svědčí nejen nová vydání v češtině, ale i četné překlady do cizích jazyků.“
Na předposlední a poslední straně KARAVANY byly otiskovány medailonky zajímavých lidí. V dnes archivovaném čísle to byla ilustrátorka Naděžda Bláhová.
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění souvislostí kolem vydávání sešitové edice KARAVANA v roce 1989, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stran.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované číslo časopisu KARAVANA – kliknutím na náhled strany:
Napsat komentář