Dnešní čísla časopisu RODOKAPS – 4.ročník z roku 1938 pro www.detske-casopisy.cz připravil  Václav N. Děkujeme!

RODOKAPS vycházel týdně, dnes archivovaná čísla mají 52 stran.

Číslo 168 vyšlo 25.srpna 1938 nákladem 100.000 výtisků pod vedením šéfredaktora Františka Danihelky. Za necelý měsíc po jeho vydání došlo v tehdejším Československu k pádu Hodžovy vlády, nastolení úřednické vlády generála Syrového, všeobecné mobilizaci …. Je pochopitelné, že se tato zjitřená situace ve společnosti musela odrazit i na obsahu RODOKAPSU (viz.VLAST VŠEM DĚKUJE, REPORTÁŽ Z KASÁREN, …).

RODOKAPS číslo 168 přinesl román Francoise Carcopina (*1886  +1956), který byl vydán pod jeho pseudonymem Francis Carco – V TAJNÉ SLUŽBĚ.

Na poslední straně RODOKAPSU vycházel komiks ODVÁŽNÝ JIM HARDY. Nejedná se o původní český komiks – to je patrné na první pohled.  Jima Hardyho stvořil Richard Arnold (Dick) Moores v roce 1936.  Redakce RODOKAPSU patrně odkoupila práva na otištění příběhů Jima Hardyho. Celou komiksovou sérii otištěnou v RODOKAPSU jsme archivovali v článečku z 11.12.2014.

Pavel Janáček a Michal Jareš v rozsáhlé publikaci SVĚT RODOKAPSU – přinášejí na stranách 18-24 velmi zajímavý vhled do zákulisí vydávání románových sešitových edic jako byl RODOKAPS.

„OBSAH ROMÁNOVÉHO SEŠITU, SKUPINA SEŠITOVÝCH EDIC. Zkrácený název Holfeldovy řady – Rodokaps – byl veřejností brzy přijat jako jméno pro celou skupinu edic, které vznikly po jejím vzoru. Za některými stály velké firmy, jako byl tiskový koncern Melantrich, Tempo nebo poválečná Práce, za jinými menší a malá nakladatelství a vydavatelství populární nebo užitkové literatury. Po roce 1945, a zvláště pak 1948 se v literární publicistice objevovaly sarkastické narážky na utajené spojení mezi románovým sešitem a katolickými kruhy:

Ještě žije v Praze muž, jenž občas – pro potěchu svého stáří – zalistuje ve Slovníku jazyka českého, najde si heslo „rodokaps“ a zasněně se zahledí do dáli. Vymyslel to slovo.
Je šťasten, že obohatil naši řeč, naši kulturu. Hledí zasněně do dáli – jak jsem řekl-, neboť mu nepřijde ani jedna myšlenka na to, co natropil, a vzpomíná …
Bylo to ještě v době krize, akcionáři v tiskárně ČAT zjistili, že rotačka takřka celý den zahálí, čímž přicházejí o značné zisky. I jali se přemýšlet, jak rotačku zaměstnat, a tu přišel náš muž s nápadem – tisknout na rotačce romány, které by byly levné. Důstojní pánové – neboť v ČAT bylo mnoho akcionářů velebníčků – se zaradovali, že nezahynou hlady.
Tak vznikl první rodokaps, román do kapsy, s napínavým dějem. Velebníčci – jak vzpomíná náš muž – měli jenom starost, aby na obálkách a v obsahu nebylo více nahotinek, než je nutno. Jinak jim obsah rodokapsů nevadil.
Románů ze Západu, které se do této sbírky hodily, a překladatelů se našlo dost. Po čase se přihlásili autoři domácí. Bylo to tak levnější.
Stačilo Vaňouska přejmenovat na Buttlera či jiné jméno, nebylo třeba platit autorská práva, neboť Vaňousek byl rád, že si takhle může vydělat tisícovku, a po republice se začaly množit romány s napínavým dějem, odehrávajícím se v Texasu, na severním pólu, v žhavé Africe, kde pan Vaňousek, či jak se autor jmenoval, jaktěživ nebyl. Ale pan Vaňousek měl fantazii, přečetl pár románů ze Západu, okoukl střih této brakové literatury a v klidu své vinohradské kuchyně či v kavárně při pivě byl s to vyrábět takovéto romány na veletucty.
I vyráběl. Rodokapsy byly levné čtivo a lidé si je kupovali. Ale tu přišla konkurence. Melantrich s nelibostí pozoroval, jak si jiní kapitalisté cpou kapsy. Rozhodl, že bude vydávat rodokapsy také. Aby nemohl být potahován za nekalou konkurenci, nazval své rodokapsy Rozruchy. V podstatě to bylo totéž, jenom se to jinak jmenovalo. Pak se narodily Weekendy a lavina brakové dobrodružné literatury a la západ se dala do pohybu. Rodokapsy už tolik nešly – vzpomíná náš muž – ČAT začala staré rodokapsy kupovat a házela je do stoupy, aby byla poptávka po nových.
(Radovan Krátký: Pásek. Praha, Mladá fronta 1954, s. 88-93)

I když tyto a další podobné satirické „teorie“ o vzniku románových sešitů vypovídají v první řadě o době, kdy vznikaly, silná pozice Československé akciové tiskárny (ČAT) na trhu sešitových edic byla faktem. Tento lidovecký podnik, kde měla církev podíl, vyráběl kromě Románů do kapsy také Čtení pro ženy, na přelomu 30. a 40. let přitom existovala personální vazba mezi ČAT, Atlasem a vydavatelstvím Románů do kapsy – ve vedení všech těchto firem působil finanční ředitel katolických tiskových podniků Jindřich Hatlák.

Toto postavení ČAT mělo však ryze ekonomické kořeny, románový sešit v žádném případě nenáležel k prostředníkům katolické „kulturní politiky“. Na výrobě či distribuci románových sešitů se významně podílel i třeba Orbis. Během let 1935-51 se objevilo třináct sešitových románových edic, dvě z toho měly jepičí život (viz Tabulka na konci této citace).

S výjimkou brněnského pokusu o „knihovnu“ Oddech po práci, datem svého vzniku předem odsouzeného k zániku, a bratislavských Večerů všechny vycházely v Praze. První dělítko skupiny představoval modelový adresát. Zhruba polovina edic se věnovala dobrodružné a kriminální četbě a za svého hlavního adresáta měla muže; o něco později začal vznikat stejný počet edic oslovujících přednostně ženy a přinášejících četbu sentimentální. Hlavním jazykem byla v obou větvích čeština, u Krásného románu a zejména Večerů doplněná slovenštinou. V téže době vycházely v republice nejméně dvě sešitové edice německojazyčné, obě pro ženy, ty však ponecháváme stranou a zmiňujeme se o nich jen v souvislosti s Krásným románem, který na ně byl vydavatelsky a redakčně navázán.

Co vlastně byla sešitová románová edice? Šlo o periodické řady sešitů kvartového (větší A4, typicky 31×23,5 cm), méně často osmerkového (větší A5, typicky 24×16,5 cm), výjimečně šestnácterkového formátu (větší A6, typicky 16,5×12,5 cm). Obsahovaly vždy celý jeden ukončený román, v kvartovém a osmerkovém formátu už z důvodů čitelnosti zalomený – podobně jako články v novinách – do dvou sloupců. Ve výjimečných případech mohla tvořit hlavní náplň svazku dvojice nebo sbírka povídek. Název románu (sbírky) a jméno autora byly výrazným způsobem uvedeny na obálce, kde se jevily jako titul identifikující sešit coby unikátní celek. Neméně výrazné bylo na obálce periodické záhlaví, identifikující sešit jako součást pravidelně vycházející časopisecké řady (titul edice, průběžné číslo svazku, někdy také číslo ročmKu, číslo svazku v rámci ročníku, přesné datum vydání). V rozšířené verzi se název románu a případný podtitul, jméno autora nebo i překladatele opakovaly uvnitř sešitu na první straně románového vyprávění; tato titulní strana bývala pojednána graficky a ilustrována, doprovodné kresby k dalšímu textu užívaly jen některé větší edice. Na celkový rozsah svazku doplňovala román kratší původní i překladová povídková četba, romány a novelky obdobných žánrů tištěné na pokračování, básně, zábavné a poučné zpravodajství, interview, kulturní referáty, medailony a črty, anekdoty, receptáře a poradny, členěné do nejrůznějších rubrik, hlídek a koutků. Také jejich skladba nebo dílčí obsah byly u větších edic heslovitě vyznačovány na obálce.

Sešity vycházely rychle za sebou, pokud možno co týden nebo dvakrát do měsíce, a to ve vysokém nákladu, rozptylovaném veškerou knižní i časopiseckou distrihučni sítí, knihkupectvími, antikvariáty, trafikami a nádražnimi prodejnami, prostřednictvím komerčnich půjčoven knih, jejichž síť tehdy hustě pokrývala větší města, a někde i knihoven veřejných. Prodávaly se za cenu mnohonásobně nižší, než by měl knižně vydaný text stejného rozsahu – nejlevnější brožované řady knih stály v té době pět, sedm, devět, vázané jedenáct a více, románový sešit kolem půldruhé koruny. Podobný poměr mezi cenou románového sešitu a knihy se udržel i po květnu 1945 – knižni vydáni Garyho románu z prvmno čísla Románových novinek stálo o málo více než desetinásobek ceny sešitu.

Náklady jednotlivých edic přesně neznáme, lze však mít za to, že se pohybovaly v řádu desítek (dobrodružné) až stovek (sentimentální) tisíc výtisků. Edice Rodokaps, kde se náklad zpočátku uváděl, začínala na 100 tisících výtisků, později náklad konsolidovala na 80 tisících. U Rozruchu to podle pamětníků bylo 50 tisíc výtisků, u Weekendu a Divokého západu snad 20 tisíc. Součtu těchto odhadů se pozoruhodně blížil náklad poválečné edice Románové novinky, založené namísto všech zastavených sešitových řad dřívějších: ve své době byl tipován na 200 tisíc výtisků. Shoda to však může být náhodná. Stranou této rovnice zůstaly totiž mimo jiné všechny předkvětnové řady románových sešitů pro ženy, jejichž náklady neznáme, ale podle analogie s běžnými ženskými týdeníky mohly dosahovat hodnot o řád vyšších než sešity dobrodružné, tedy stovek tisíc výtisků (zvláště asi prvni z nich, Krásný román, kde to také bylo naznačováno).

Prostor vyhrazený v každém sešitu pro hlavní románový text kolísal podle edice a období mezi 50-200 stranami rukopisu, přičemž dolní hranice odpovídalaokrajovým řadám a ztíženým hospodářským podmínkám, horní hranici naopak i v hlavních edicích překonávaly jen extrémní výjimky. V Románech do kapsy se v roce 1939 za optimální rozsah považovalo 140-190 stran dnešní strojopisné normy, v posledních protektorátních ročnících tu ovšem vycházela díla poloviční délky, kolem 80 stran. Velikost původního Rodokapsu po válce přejaly Románové novinky, u nichž navíc úcta k literárnímu dílu, vtělená do základů edičního programu, vedla k přizpůsobováni rozsahu sešitu rozsahu publikovaného textu (dříve tomu bývalo naopak). Večery pod lampou upřednostňovaly v roce 1940 romány o délce kolem 120 stran, později se jejich rozsah snížil také na nějakých 80 stran. Podobně si stálo Čtení pro ženy, Krásný román, Večery.

Pro romány z okrajových edic, jako bylo Dobré čtení a zvláště Moderní romány, představovalo ovšem 80 stran horní hranici, dosahovanou jen v lepších dobách, pokud vůbec. V důsledku válečných omezeni, jež tvrdě postihla všechny sešitové edice, vycházely nakonec v posledně jmenovaných řadách prózy o 40-60 stranách. Vzbuzuje to až otázku, proč je počítat mezi edice románové. Vodítkem tu pro nás je jejich vlastní žánrová aspirace, vyjádřená u Moderních románů nejen titulem řady, ale také podtitulem publikovaných próz – takřka každá byla výslovně označena jako „Román“. Svým způsobem tak náš soupis odráží rozpětí tohoto pojmu v prostředí populární kultury dané doby.

Druhé dělítko skupiny sešitových edic představuje jejich relativní význam. Podle kombinace faktorů, jako byl rozsah, vnější formát, výše nákladu, délka trvání, výtvarné pojetí obálky i vnitřku sešitu, podle relativní proslulosti jejich autorů, tematického zaměření a kulturních aspirací doprovodné publicistiky rozeznáváme uvnitř skupiny sešitových edic dvě vrstvy.

Centrum skupiny tvořila pětice edic „velkých“: Romány do kapsy, které v prvních letech protektorátu vynikly mimo jiné literární publicistikou, ustavující v polemikách s jejími kritiky sebevědomí zábavné dobrodružné četby; Rozruch, kde k vyrovnanému zahraničnímu i domácímu autorskému okruhu přistupoval okázalý výtvarný doprovod a pestrý výběr povídek; Krásný román, jenž zavedl románový sešit pro ženy a objevil sentimentální četbě několik nových autorských osobností; Čtení pro ženy, přinášející zprvu díla západních spisovatelek milostných romancí a rekapitulující – na poměry populární kultury soustředěně – tradice českého feminismu; a konečně Večery pod lampou, kladoucí podobně jako Rozruch důraz na ilustrační doprovod a razící integrálně nacionalistický program „čistě“ české lidové četby, pod jehož praporem se pokusily připoutat k sobě některé známější domácí beletristy. Nebyla náhoda, že všech těchto pět edic zaniklo až na zásah zvenčí, z úřední moci. Formální měřítka „velké“ edice naplňovaly také oba podniky poválečné, Románové novinky a Večery.

Na okraji skupiny se z různých důvodů nalézaly edice „malé“, jejichž životnost byla omezena spíše vnitřní kapacitou a redakční kompetencí než zásahy zvenčí. Dobré čtení sice začínalo jako sborníkový magazínek, od druhého ročníku se však po stránce vzhledu nejvíce přiblížilo vedoucí pětici. Jeho obvyklí autoři nicméně i v měřítku sešitových edic patřili až k druhému nebo třetímu sledu. Ediční plán překladových řad Weekend a Divoký západ byl sestavován se znalostí zahraniční, americké a německé produkce dobrodružné četby příslušné úrovně, jeho uskutečňování však naráželo na redakční chaos a vydavatelskou improvizaci. Ty konečný výsledek srážely po stránce grafické i literární. Efemérní Besedy Hvězdy měly být, ale z neznámých důvodů nedostaly příležitost stát se extenzí úspěšného melantrišského týdeníku pro ženy. Vrcholným projevem okrajovosti Moderních románů se pak stalo otištění několika próz hraničících s literární mystifikací nebo klíčovou šarádou pro zasvěcené. Texty tohoto typu, mluvící k úzce ohraničeným skupinkám osobně navzájem známých čtenářů, příkře kontrastovaly s masovým charakterem média.

Přinejmenším za velkými edicemi stál organizovaný redakční a vydavatelský aparát, který mimo jiné vyhledával, přijímal a posuzoval románové texty a připravoval je k tisku. Podle mínění interních nebo externích lektorů se s texty dále pracovalo, a to tak, že byly autorům vraceny k úpravám. Alespoň u větších edic se tak autoři – možná ne vždy a asi ne všichni – podíleli na všech fázích vzniku díla až do konečné autorizace, již představovaly korektury. Romány přitom nevznikaly na zadané synopse, nakladatelské předpisy, o čem a jak psát, normy a standardy postav, zápletek a žánrů neexistovaly, alespoň ne jako formální dokumenty nebo systematičtěji tradovaná ústní sdělení. Určitá pravidla pro titulní romány byla v okruhu jedné z dobrodružných edic, Románůdo kapsy, vyhlášena (a to veřejně) až za protektorátu v souvislosti s požadavky cenzury: týkala se zejména citlivých témat násilí a sexuality. V zásadě tedy museli autoři sami vypozorovat, o jaké dějiště, žánry či zápletky je u čtenářů a v redakcích větší zájem než o jiné – pokud se tím chtěli nebo dokázali řídit. V důsledku toho všeho můžeme na romány publikované v sešitových edicích pohlížet jako na víceméně samostatné, autorsky kontrolované výkony, tedy obdobně jako na literární díla zveřejňovaná jiným způsobem včetně publikací knižních.

Pracovní styl redakce jedné sešitové románové edice pro muže a jedné edice pro ženy byl zachycen v dobové propagační publicistice. Výklad první, o spolupráci s domácími autory, směřoval ke čtenářům Krásného románu. Druhý, pojednávající o výběru překladů, se týkal Románů do kapsy.

Možná že jste nikdy nepomysleli na to, že jsou vlastně romány pro vás vybírány, snad jste si to představovali velmi jednoduše. Píší je přece osvědčení autoři, ale přesto nemohou býti uveřejněny bez bedlivého zkoumání a uvažovánÍ. Některý je psán hezkou formou, ale z různých důvodů nevyhovuje námět, u jiného je to zase naopak, že téma je dobré, ale zpracování není ještě dosti dokonalé, aby se hodilo pro tisk, jiný je příliš krátký, takže by nezaplnil románu určené stránky časopisu, jiný opět dlouhý, takže jeden autor musí »natahovat« a druhý zkracovat, nemáte ani tušení, jak mnoho práce dá výběr materiálu pro nové číslo …
(Julie Kaublová: Ze zákulisí Krásného románu, KR 200, s. 5)

Nalézt vhodný román znamená netušeně rozsáhlou činnost lektorskou. Redakce týdeníku Romány do kapsy odebírá odborné bibliografické revue z obou polokoulí: německé, americké, anglické, francouzské, italské, španělské; je v trvalých stycích s velkými i malými vydavatelstvími po celém světě; koresponduje s autory i literárními agenturami.
Výsledkem této činnosti je, že v redakci soustřeďuje do roka tisíce různých knih všech jazyků, které redakce nejprve pročítá, pak je přiděluje početnému sboru lektorskému a ty, které z nich byly doporučeny, znovu se podrobně zkoumají v redakci samé a pak v širším redakčním sboru. To, co po tomto prosívání zbývá, je ještě předkládáno redakční radě, která pak definitivně rozhoduje. Redakce o své činnosti v tomto směru řídíc se moderními pracovními zásadami – vede přesné záznamy, z nichž vyplývá, že do roka je pročteno a posouzeno téměř 1500 knih; to znamená, že nežli dojde k uveřejnění jednoho románu, je nutno přečíst jich téměř čtvrt sta.
(Marie Dolejší: Jak je to s týdeníkem Romány do kapsy, in:Dobrodružná literatura jako činitel výchovný. Praha, Sběratel 1939, s. 7-8)

Vedle drobností z konkrétního chodu redakce zdůrazňovaly oba výklady cosi jako kompetenci svých podniků. Dávaly na vědomí, že románové sešity vznikají na základě znalosti aktuální situace příslušného beletristického oboru, a to buď doma, nebo i ve světě, a na základě slohových a kvalitativních měřítek z této znalosti vyvozených. Do značné míry tomu tak skutečně bylo – sešitové románové edice byly profesionálními vydavatelskými podniky svého druhu, jako každá produktivní organizace byly založeny na dělbě práce a specializaci pracovních činností. Jejich vnitřní uspořádání se příliš nelišilo od tehdejších velkých nakladatelských domů, pracujících pro náročnější publikum.

NÁZEV EDICE                 VYCHÁZELA              SEŠITŮ

————————————————————
Rodokaps                          1935-1944                    407
Weekend                           1936-1940                    106
Rozruch                            1936-1944                    283
Krásný román                 1937-1944                    311
Moderní romány             1938-1943                   186
Divoký západ                   1939-1941                    91
Dobré čtení                       1939-1944                   119
Čtení pro ženy                  1939-1944                   190
Večery pod lampou         1940-1944                  177
Besedy Hvězdy                 1940                             2
Románové novinky          1946-1951                 101
Oddech po práci               1947                            1
Večery                               1947-1948                   54

———————————————————–

SEŠITŮ CELKEM:                                              2028 “

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění souvislostí kolem vydávání časopisu RODOKAPS v roce 1938, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku všechny archivované strany časopisu RODOKAPS – kliknutím na náhled strany: