Zatím nejstarší archivovaný časopis – JUNÁK z roku 1916 !
V rámci probíhající ho projektu „Digitalizace všech vydaný čísel JUNÁKA od roku 1915“ – viz aktuální výzva (stále je možno se zapojit – ještě nás čeká hodně práce) – přinášíme kompletní 2. ročník – z roku 1916! V tuto chvíli to je nejstarší archivovaný časopis na tomto webu.
JUNÁK – časopis pro dospívající mládež – je nejstarším, doposud vycházejícím časopisem pro děti. Jeho vydávání bylo po násilných ukončeních třikrát obnoveno – 1945, 1968 a 1990. Časopis vychází od roku 1915 vždy, když JUNÁK jako organizace může existovat.
Od srpna 1914 zuřila (1.) světová válka a v době, kdy vyšlo 1.číslo 2.ročníku JUNÁKA, zbývaly do jejího konce (bez cca 2 měsíců) téměř 3 dlouhé roky. Čechy sice nebyly konfliktem zasaženy přímo, ale mladí vůdcové spolku JUNÁK – ČESKÝ SKAUT byli nuceni nastoupit do rakousko-uherské armády a někteří z nich během války padli. V době vydání úvodního čísla 2.ročníku vojenští stratégové tušili, že zvrat ve války musí přinést západní fronta. Na obou stranách se na této frontě na rok 1916 plánovaly velké ofenzívy. V době vydání tohoto čísla byly přípravy německé ofenzívy v plném proudu – začala už v únoru a směřovala na francouzkou pevnost Verdun.
Přestože probíhala válka, junáci tábořili každý rok – o tom je možno získat nezkreslené svěděctví i z 2.ročníku JUNÁKA. Tábory byly spojeny s prací na poli a v lese, za kterou junáci dostávali potraviny. Pořádali i sbírky šatstva a peněz pro vdovy a sirotky, spolupracovali s Červeným křížem.
Světová válka je reflektována i v časopise JUNÁK. Například ve 3.čísle na straně 40 – „U táborového ohně — v Rusku.
Leželi jsme ve vesnici O . , co armádní záloha; od bitevní čáry dělilo nás 6—8 posic a jen bzukot »těžších wertsendungů« a rudá záplava na východním nebi dávala nám tušit blízkost bojiště.
Byl krásný, vlahý, letní večer. Seskupeni kol ohně, prosili jsme našeho setninového velitele, poručíka R . , aby nám něco vypravoval o té vojně; šel již po druhé do pole. Dnes byl v dobré náladě, neboť zamlouvala se mu D r . Č. a mnou připravená večeře a proto bez dlouhých pobídek zapálil si cigaretu, vypustil několik obláčků dýmu a začal: »Bylo to u Z.., kde leželi jsme spolu s Maďary asi 4 0 0 kroků od hřbitůvku, který měli Rusové silně obsazený. Byl tmavý, chladný, podzimní večer; palba utichala, jen čas od času ozval se monotónní hlas strojní pušky a na pravém křídle míhaly se obchvíli rakety ve vzduchu. Kol půl desáté hlásí telefon, že do vesnice dojely kuchyně. Okamžitě dal jsem rozkaz, aby každý pátý muž vzal jídelní misky svých čtyř sousedů a nepozorovaně odplížil se podél bitevní čáry k silnici a po ní do vesnice pro jídlo. Netrvalo to ani půl hodiny a od silnice zarachotila vzduchem ruská salva a hned na to dvě strojní pušky sypaly ostrým tempem smrtící kuličky. Hlavou bleskne mi, že Rusové tuší blízkost našich kuchyní — anebo bojí se námi chystaného útoku? Pátral jsem temnou nocí, ale marně. …..“
Přenes se prostřednictvím časopisu JUNÁK do reálií roku 1916 – prismatem dospělých, kteří se pokoušeli zachytit jak je asi vnímala tehdejší „dospívající mládež“.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) JUNÁKA do svého počítače či tabletu ve formátu PDF kliknutím na náhled titulní strany:
Napsat komentář