Chybějící čísla ABC – 14.ročník – 1969-70
Dnes archivovaná čísla časopisu ABC z let 1969-70 pro www.detske-casopisy.cz digitalizoval Flon. Veliký dík!
V tiráži 14. ročníku se uvádí: „ABC MLADÝCH TECHNIKŮ A PŘIRODOVĚDCŮ – zábavně naučný čtrnáctideník pro chlapce a děvčata. Vydává Česká rada Pionýra v Mladé frontě – Šéfredaktor V. Toman. Zást. šéfredaktora prom. biolog. K. Dunda. Přírodní vědy – prom. biol. H. Kholová, CSc. Technika – M. Kazimourová, M. Pilný. Zájmová činnost – prom. hist. J. Tůma, L. Kolářová. Výtvarný redaktor J. Drahokoupil. Technický redaktor – J. Sovová, ext. Sekretariát – M. Kunová, J. Bieliková. …. Cena výtisku Kčs 2,-.“
Vlastislav Toman ve své knize MŮJ ŽIVOT S ABC – ÁBÍČKEM (na straně 106) zmiňuje mimo jiné i jedno jméno z výše uvedené tiráže – redaktora Martina Pilného:
„Martin na tomhle úseku udělal opravdu velký kus práce poté, co jsem mu ho předal. Připomínám, že jsme ho nejdříve poznali jako nadšeného čtenáře ábíčka na našich prvních srazech, pak byl jedním z klubových stovkařů-guvernérů. Když si odbyl vojenskou základní službu, pracoval nějaký čas jako nakladatelský redaktor – a od roku 1969 na mnoho let zakotvil v oddělení techniky redakce ABC. Však jsem se při besedách se čtenáři často chlubil, že se Martin stal ze čtenáře redaktorem. Většinou jsem tím odpovídal na dotaz, jak se stát redaktorem.
Řekl bych, že právě Martin Pilný, i když sám snad ani jeden papírový model nezkonstruoval, dokázal to, co má dělat správný redaktor – vytvářet koncepci, pracovat s autory, vyhledávat tipy a zvažovat nápady, udržovat kolektiv stálých spolupracovníků. Velice si rozuměl s architektem Vyškovským, i když pak někdy u ostatních bral jako měřítko kvality právě Vyškovského práce. Některé z nich tím možná odradil, zatímco by bývali potřebovali jakýsi „záběhový čas“, poradit nebo dát do party s některým z těch zkušených.“
Na stranách 127-128 zase píše o souvislostech s publikováním komiksu LENIN A VELKÁ REVOLUCE:
„Významnou událostí se naopak stalo 100. výročí narození V. I. Lenina, které UNESCO (Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu) vyhlásilo jako výročí pro rok 1970! A u nás doma už se zase „dbalo“ na to, aby se takové výročí řádně oslavilo. Nu, a nám se to povedlo velmi neobvyklým způsobem – komiksem o Leninovi!
Docela náhodou jsem si vzpomněl, že jsem před časem v Pifovi viděl kreslený seriál s názvem Lenin a Velká revoluce. Autorská práva vlastnil nakladatel Éditions Vaillant v Paříži, takže tady by problém s přetiskováním nebyl. Ale co na to v Československu, kde právě začínala tzv. normalizace? Musel jsem hledat a najít nějaké dobré politické krytí, jinak bude průšvih – a velký! Začal jsem tedy v pražském Muzeu V. I. Lenina, a kupodivu pochodil. Souhlasili s doložkou: … ve spolupráci s Muzeem V. I. Lenina v Praze. O překlad a úpravu české verze se postarali M. Hašková a J. Rocco.
Dostal jsem radu, abych zkusil získat souhlas i na „nábřeží“, kde už zase pilně pracovali nejvyšší funkcionáři. Pro Českou socialistickou republíku (byli jsme už federálním státem!) fungovalo jakési „byro“, aby se vyrovnala asymetrie se Slovenskem, kde měli Slovenský ÚV KSČ. Putoval jsem na byru od jedněch dveří ke druhým, a ne a ne dostat platný souhlas. Až konečně padlo sladké „ano, můžete to tisknout“. (Jméno a funkci onoho odvážlivce si bohužel už nepamatuji.)
Začali jsme lednovou devítkou a skončili v patnáctce. Ještě štěstí, že jsme to „krytí“ měli, ozvaly se hlasy „kovaných“ nespokojenců, kteří se rozčilovali nad takovým hanobením Lenina.“
Inspirací rubrice POKLADY ČTYŘ SLUNCÍ byla nepochybně BOBŘÍ HRÁZ z předválečného „foglarovského“ MLADÉHO HLASATELE:
Olga Bezděková, Milan Krejčí – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ (2. DÍL) – strana 91-92:
„STRÁŽCI. Objevili se v časopise ABC mladých techniků a přírodovědců v druhé polovině 60.let, přesně v 5.čísle 11.ročníku (1966-67). V dosavadní historii poúnorových seriálů, kdy byl žánr z časopisů téměř vymýcen, to byl po KULIŠÁCÍCH další kreslený seriál, který se udržel po řadu let a redakce se k němu na přání čtenářů v reminiscencích vracela. Jestliže KULIŠÁKY vystřídala dobrodružná tématika v seriálech typu vědecko-fantastického, detektivního a špionážního, čas ukázal opět potřebu chlapeckého příběhu. Návrat k tradici nebyl v případě STRÁŽCŮ krokem zpět. Čas a zejména výsledky čtenářské ankety v lednu 1969 ukázaly, že to byl v dosavadní historii časopisu první kreslený seriál (ovšem i KULIŠÁCI vycházeli po tři roky), který se udržel po několik let a zachoval si přízeň čtenářů. A že tedy tematika chlapeckých seriálů neomrzela … “
„Zemědělec dnes už není prostý rolník. Zemědělec dnes, to je odborník na slovo vzatý, zemědělec dnes, to je specialista!“ – tak redakce ABC uvedla vystřihovací kartičky ve stylu „Atlasu ABC“ nazvané POVOLÁNÍ PRO TEBE:
OBRAZOVÁ ŠKOLA (ve 14. ročníku ABC tištěna na poslední stránce) sice není originálním vynálezem redakce ABC, ale právě v ABC se dočkala několika set stran.
Vlastislav Toman ve své knize MŮJ ŽIVOT S ABC – ÁBÍČKEM (na stranách 110-111) se o 14.ročníku zmiňuje i takto:
„K další změně došlo po rozšíření ábíčka o nebarevnou (černobílou) vložku v rozsahu 16 stran formátu A5. Využili jsme ji dvojnásobně – půl na půl, osm stran dostal román Karla Maye Mezi supy, upravený Lukášem Tejnorem a s původními ilustracemi Zdeňka Buriana (1968-69), a z druhé poloviny vznikl minimagazín ABC do kapsy s komiksem uprostřed a různými návody, náměty, zajímavostmi, rébusy atp.
Následoval román Rájem i peklem z pera Otakara Batličky (1968-70) upravený Bohumilem Jírkem a s ilustracemi Karla Přibyla. Jako další příběh (1969-70) vyšel Žlutý markýz Knuda Gatzwillera upravený Libuší Kolářovou a opět s ilustracemi Karla Přibyla. Protože se oba romány střídaly na přechodu ze 13. do 14. ročníku, zůstal v jeho závěru prostor na známý krátký příběh G. S. Erskina Poslední jezdec Pony Expresu ilustrovaný Jirkou Vraštilem.“
„Když jsem znovu zalistoval 14. ročníkem, přece jen jsem jednu dobrou akci objevil: 10 splněných přání našich čtenářů! Ve spolupráci s televizní Vlaštovkou si pak o nich mohli čtenáři nejen přečíst v ábíčku, ale zhlédnout reportáž také v televizi.
Nebylo lehké vybrat z toho velkého počtu přání, která bychom dokázali splnit. Nebyli jsme všemocní. První přání jsme splnili Janě Škramovské z Prahy a Michalu Svobodovi z Rakovníka. Chtěli se podívat do zákulisí televizního studia a naši přátelé z televize nám to umožnili. Druhé přání jsme splnili hned čtyřem pražským čtenářům, Katce Mlčouchové, Ivo Hingarovi, Jardovi Jelínkovi a Mirkovi Spilkovi, a to v Březce u Valnovky. Chtěli vidět hodně krásných zvířat v nějaké oboře.
Za třetím přáním jsme vyrazili do Plzně a jeli s námi dva kluci, které zajímala práce strojvedoucího elektrické lokomotivy a jak se takový stroj vyrábí. Láďa Oliberius to neměl daleko, byl z Plzně, zato Petr Slavík přijel až z Chrudimi. Plzeň, to byla moje parketa, vždyť jsem ve Škodovce skoro dva roky pracoval, a nádražní depo nám také vyšlo vstříc. Škoda jen, že si nevzpomínám, který z těch dvou se později skutečně stal strojvedoucím. Myslím však, že to byl Petr Slavík a připomněl se nám později dopisem i fotografií, že svého snu dosáhl.
Čtvrté přání jsme splnili v pražských botanických zahradách Vláďovi Hlaváčkovi ze Solnice a Hance Chalupové z Jihlavy. Pro splnění pátého přání jsme museli zajet až do Tatry Kopřivnice, i když Libor Vávra bydlel nedaleko ve Frenštátu pod Radhoštěm. Bohužel v továrně naší akcí příliš nadšení nebyli. Šesté přání třem děvčatům doslova propršelo. S dvojčaty Alenou a Miroslavou Erbanovými a Olgou Golubcovou z Tábora jsme zajeli do výcvikového střediska Pohraniční stráže, protože se zajímaly o psy a jejich výcvik. Hana Odvářková ze Svitav, Alena Přichystalová z Pardubic, Albert Simon z Hradce Králové a Kateřina Šauerová z Prahy chtěli blíže poznat tajemný svět filmu.
Za sedmým přáním jsme proto vyrazili do filmových ateliérů na Barrandov. Zrovna se natáčely filmy Čtyři vraždy stačí, drahoušku a Kdo chce zabít krále. S Pražáky Michalem Vávrou a Dáňou Menšíkem jsme při osmém přání putovali na Státní závodiště ve Velké Chuchli v Praze. Přáli si svézt se na koni, a vyšlo jim to. To Zdeněk Macourek ze Zborovic na Kroměřížsku a Jan Tluka ze Slavičína měli pro deváté přání jinou touhu – vidět, jak se v Aeru ve Vodochodech vyrábějí proudová letadla L-29 Delfín. I to se povedlo. Zato na splnění desátého přání už se nedostalo, tak je čtenáři našli až ve 3. čísle dalšího ročníku. Helena Bretfeldová z Brna a dva Pražáci, Charalambas Metallidis a Karel Štěpán, chtěli poznat zákulisí pražské zoo. To pro nás nebyl problém, protože i tam ábíčko mělo kamarády. Potom jsme všem čtenářům slíbili novou možnost, a to reportáž na přání, které se někteří možná zúčastní.
Čtrnáctý ročník skončil, a my jsme už v několika číslech slibovali, jaký bude jubilejní patnáctý.“
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu ABC z let 1969-70, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu ABC – kliknutím na náhled strany:
Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla ABC zde >>>
Napsat komentář