Celý ročník časopisu MATEŘÍDOUŠKA – 31.ročník – 1974-75
Pro www.detske-casopisy.cz upravil čísla 31.ročníku časopisu MATEŘÍDOUŠKA z roku 1974-1975 Ivo Š. Děkujeme moc!
MATEŘÍDOUŠKA je jediný dětský časopis, který vychází nepřetržitě už od roku 1945! Podstatnou část obsahu určeného pro nejmenší čtenáře zabírají obrázky – barevné a veselé.
V článečku 26.12.2015 jsme archivovali 30.ročník MATEŘÍDOUŠKY z roku 1973-1974. Skladba a obsah 31.ročníku je velmi podobný – i v dnes archivovaných číslech se objevuje většina „rubrik“ – například HANČIN ZÁPISNÍK.
Taky rubrika NEHÁDEJTE – PŘEMÝŠLEJTE zůstala zachována a přinášela pro čtenáře MATEŘÍDOUŠKY pravidelně stránku úkolů pro bystré hlavičky.
Ve 30.ročníku vycházel v MATEŘÍDOUŠCE na pokračování UKRADENÝ ORLOJ, v 31.ročníku jej vystřídal HAJÁSKO A PIŠPUNTA Jaroslava Bočka – s ilustracemi Radka Pilaře. Čtenáři si mohli stránky vystřihnout, přehnout a na konci ročníku z nich „sešít“ malou knihu.
Anna Sekeráková – PŘÍBĚH MATEŘÍDOUŠKY na straně 80 píše: „Pro zachování kontinuity a soudržnosti časopisu bylo velmi důležité prosazení příběhů na pokračování. Casopis umožňoval čtenáři prožít si zvědavost při čekání na další číslo, zároveň si tím udržoval stálou obec dětských čtenářů. Mateřídouška takto přinášela mnohdy objevné texty, které vyšly poté i knižně – pohádkové příhody Rumcajse, Cipíska a Manky Václava Čtvrtka (1970), Příběhy makového mužíčka (1973- 1974) a Polní žínka Evelínka (1976- 1978) Františka Nepila, Dva dědečci z Dlouhé míle (1974-1975), Ukradený orloj (1973- 1974) a Fánek a Vendulka (1979- 1981) Hany Doskočilové.“
Jiří (Václav) Svoboda působil několik let (1951-62) jako šéfredaktor MATEŘÍDOUŠKY. Svou poesií pro děti přispíval i v 31.ročníku.
Věra Faltová spolu Dagmar Lhotovou i ve 31.ročníku MATEŘÍDOUŠKY tvořily veselé PŘÍBĚHY KOCOURA VAVŘINCE A JEHO PŘÁTEL. Tento kreslená seriál si vysloužil v knize Olgy Bezděkové a Milana Krejčího PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ – 2.DÍL plných 5 stran !
„Seriál o Kocouru Vavřincovi (Dagmar Lhotová, Zdeněk Karel Slabý, Věra Faltová) se poprvé objevil na stránkách Mateřídoušky v letech 1966-1967. Malířka V. Faltová roztáčela své figurky ve světě zaoblených tvarů. Samý kroužek, elipsa, klubko, puntík, kulatý výstřih, vzdouvající se sukně, bublinky s textem, obláčky kudrlinkových obrysů. I rámečky obrázků se vlní. Této výtvarné koncepci vděčí kompozice stránky za onu měkkost a harmonii, která upoutala dětské oči. Na pestře zbarvených obrázcích víří parta zvířátek disneyovského ražení kolem ústřední postavy seriálu – kocoura Vavřince. Kreslený seriál nevycházel od počátku s textem v obláčcích . První příběhy se dokonce obešly bez textu a jednotlivé obrázky ani rámeček neohraničoval.
Teprve v pozdějších pokračováních se seriál začal objevovat s doprovodným textem v bublinkách. Nejsou však nutnou složkou seriálu. Nejednou se obrázky obejdou i bez slovního doprovodu. Nicméně seriál oživují a doplňují. Jsou velmi výmluvné samy o sobě. Ale dialog tu přece jen funkční je. Vine se po něm nit fabule a slovíčko zaskočí tam, kde by je malířka musela nahradit názorným obrázkem, aby neutrpěl smysl, a přitom obětovat něco z té obláčkové lehkosti a bezstarostné fantazie, která charakterizuje její styl. U některých příběhů je text velmi střízlivý, jako kdyby měl pouze tuto podpěrnou funkci. Jindy se autoři textu trochu rozběhnou a dialog zajiskří vtipem. Zábavné jsou například už samy nadpisy: někdy lapidárně shrnují fabuli (Zazpívej, zajíčku … ), jindy zase zazní hlasem kamelota (Kupte si oříšky!). Přes snahu o úměrnost textu se zdá, že síla seriálu je přece jen v obrázkovém ztvárnění námětu. Místy přesahuje text délku, nezbytnou pro srozumitelnost děje. Je zřejmě dost obtížné zachovat zde pravou míru, většinou se to však daří.“
„Tážeme-li se, v čem tkví tajemství úspěchu Kocoura Vavřince, nabízí se nám na pohled jednoduchá odpověď: v jeho kvalitě. Autoři odvedli promyšlený kus práce. Tematická náplň je vhodná pro děti, náměty nejsou příliš složité, ale přece vyjadřují i složitější vztahy ve světě živých bytostí a věcí. S fabulí operuje výtvarnice zdařile a tvořivě, vtiskne postavám podobu, která vystihuje charakterové vlastnosti dané předlohou v přírodě, a nějak je přetváří. Dochází tu zřejmě k vzácné symbióze námětu a realizace. Kreslířka rozehrává vír svých figurek na pozadí například kudrlinkových keřů nebo zaoblených rekvizit prostředí. Vzniká tak rozmarný celek. Nevadí, že líbezné postavičky připomínají některé disneyovské hrdiny. Seriál nevybočuje z tradice, ale nesporně ji obohacuje.“
PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ – 1.DÍL, strana 147: „V Mateřídoušce se proslavil také zdařilý seriál z české historie Obrázková kronika českých dějin (Z . Adla, J. Kalousek), který začal vycházet začátkem 70. let (27. roč.). Od 29. ročníku (1973) je autorem libreta Pavel Černý. Seriál pokračoval s přestávkami do roku 1984 pod názvem Obrázky z českých dějin (1971-74), posléze jako Obrázky z dějin českých objevů a vynálezů (1974- 76), Ze starých pověsti (1976-77), Obrázkové pověsti z hradů a zámků (1978-79) a Obrázky z dějin velkých světových objevů (1982- 85) . Nejzdafilejši příběhy z prvních seriálů po určitých kresebných i stylistických úpravách dospěly k několikerému knižnímu vydání (1987-2011) krátkých (většinou dvoustránkových) příběhů (Obrázky z českých dějin a pověstí, Z. Adla, Jiří Černý, Pavel Zátka, Jiří Kalousek). V roce 2011 vyšel další díl komiksové historie „Obrázky z československých dějin“ (Jiři Černý, Jaroslav Veis, Barbara Šalamounová) „.
Novinkou ve 31.ročníku MATEŘÍDOUŠKY byla celoroční tělovýchovná hra SÁM SOBĚ ROZHODČÍM.
Šéfredaktorem MATEŘÍDOUŠKY byl v letech 1971-1980 Eduard Vavruška (*1927) – učitel, redaktor, autor loutkových scének a divadelních her. „Osoba nového šéfredaktora Eduarda Vavrušky časopis opětovně přimyká k ideologičnosti a výchovnosti. V porovnání s obdobím mezi lety 1948 a 1956 však nejsou propagandistické tendence tak silné.“ (Anna Sekeráková – PŘÍBĚH MATEŘÍDOUŠKY, strana 71).
Anna Sekeráková – PŘÍBĚH MATEŘÍDOUŠKY, strana 80: “ … postavení kreslených seriálů bylo v Mateřídoušce poněkud specifické. Autoři komiksu hledali jinou formu, která by státní moc neprovokovala návazností na světový komiks (promluvy postav v bublinách, dynamičnost, hojné používáni zvukomalebných slov). Zřetelnou komiksovou podobu si podržel jen Kocour Vavřinec (1966- 1976) autorek Věry Faltové a Dagmar Lhotové. Obrázkové seriály nicméně zaujímají v Maleřfdoušce tohoto období stabilní místo, nadto jsou mnohdy autorsky velmi výrazné.
Pro svoji neobvyklou podobu byly vítané komiksy Zdeňka Adly (v roce 1972 jej střídá Jiří Černý pod pseudonymem Pavel Černý) a výtvarníka Jiřího Kalouska. Obrázkové seriály těchto tvůrců provázely Mateřídoušku po celá 70. léta. Spojením autorských osobnosti Jiřího Kalouska a Jiřího Černého vznikla výrazná tvůrčí dvojice, jejíž kreslené seriály propojovaly zábavní a naučnou funkci. Tito autoři zprostředkovali dětskému čtenáři české dějiny z vtipného nadhledu…“
Pokud můžeš přispět jakoukoliv informací, která by dokreslila souvislosti kolem vydávání 31.ročníku MATEŘÍDOUŠKY v letech 1974-75, napiš do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledem titulní stránky.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu MATEŘÍDOUŠKA – kliknutím na náhled strany:
Skvelý nápad vrátiť sa ku kvalitným časopisom pre deti,
podporujem a ďakujem.
M.S.