SPOLUPRACOVNÍCI

SPOLUPRACOVNÍCI

kteří pomohou s editací tohoto webu - projektu dobrovolnické digitalizace starých dětských časopisů ... čti více »

MLADÝ HLASATEL - meziválečná legenda.

MLADÝ HLASATEL - meziválečná legenda.

Časopis, který pozvedlo redaktorské duo Bureš - Foglar. Původní název časopisu Malý hlasatel byl změně na Mladý hlasatel. Před svým zánikem (zakázali jej fašisti) vycházel týdenním nákladem 210.000 výtisků!. čti více »

JUNÁK - vůbec nejstarší časopis - od roku 1915!

JUNÁK - vůbec nejstarší časopis - od roku 1915!

Začal vycházet v době 1.světové války a jeho existence kopírovala dobu svobody - jeho vydávání bylo 3x přerušeno (1x fašisti, 2x komunisti) - dnes vychází i v internetové variantě na www.teepek.cz čti více »

VPŘED - úspěšný poválečný pokus.

VPŘED - úspěšný poválečný pokus.

Na tradici foglarových čtenářských klubů z Mladého hlasatele se snažil po 2.světové válce navázat VPŘED. Inspirací tímto časopisem přiznal i dlouholetý šéfredaktor ABC Vlastislav Toman. čti více »

PIONÝRSKÁ STEZKA

PIONÝRSKÁ STEZKA

Po posledním zákazu časopisu JUNÁK tu přešla část redakce a vyšly tu na pokračování pozdější úspěšné romány Miloše Zapletala. čti více »

OHNÍČEK

OHNÍČEK

OHNÍČEK vycházel od roku 1950 střídavě jako čtrnáctideník a měsíčník Jednotlivé ročníky se vycházely v návaznosti na školní rok s výjimkou let 1956-1962. čti více »

MALÝ ČTENÁŘ

MALÝ ČTENÁŘ

MALÝ ČTENÁŘ vycházel od roku 1882 až do roku 1941 - tedy přes 60 let! I dnes poskytuje solidní náhled na literaturu pro děti a mládež na konci 19. století. čti více »

ČTYŘLÍSTEK

ČTYŘLÍSTEK

ČTYŘLÍSTEK je nepominutelný dětský „časopis“ – a také jediný nepřetržitě vycházející „český komiks“. Od roku 1969 – do února 2014 vyšlo 563 čísel! čti více »

TRAMP

TRAMP

V původním plánu bylo, aby TRAMP vyšel už 1.listopadu 1967. Ale vynořily se otazníky – ideové, kompetenční, okruhu půsovení TRAMPA, o jeho obsahu, …. čti více »

PIONÝR

PIONÝR

PIONÝR - i když byl časopis hlásnou troubou tehdejšího režimu pro děti, bylo by hloupé a nespravedlivé upřít autorům a redaktorům snahu o dobrou grafickou podobu časopisu, o dobrý kreslený seriál, o dobré povídky o přirozený úvod do klasiků dětských povídek a knih ... čti více »

 ABC - vycházelo v nákladu 310.000 výtisků!

ABC - vycházelo v nákladu 310.000 výtisků!

Časopis vycházející od roku 1957, který významně ovlivňoval už generaci dnešních dědečků a babiček. 35 let stál v čele časopisu Vlastislav Toman - zajímavě tento čas popisuje v knize MŮJ ŽIVOT S ABC. čti více »

 

Archív tagu: VPŘED

VPŘED – 2.ročník – 1946-47 – čtyřčíslo 39-42

Dnes archivované čtyřčíslo časopisu VPŘED z let 1946-47 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Štěpán V. Veliký dík!

VPŘED vycházel v letech 1945–1951 a v prvních ročnících navazoval na předválečný časopis MLADÝ HLASATEL. Od dubna 1946 do konce roku 1948 byl jeho redaktorem Jaroslav Foglar.

Souborný sešit „60 veselých a vážných příběhů slavného a vzorného chlapeckého klubu Rychlé šípy“ vyšel 30. srpna 1947 jako čtyřčíslo 39-42 druhého ročníku časopisu Vpřed. Jde o výběr ze starších příběhů z Mladého hlasatele. Začátek příběhu byl zkrácen a nově překreslen a sled příběhů opět upraven (stejně jako v souborném vydání z dob Mladého hlasatele). Vydala Mladá fronta a SČM, Praha. 68 stran. Rozměry 30,3 × 21 cm. 60 příběhů RŠ.
Čtyřčíslo s datem 30.8.1947 vychází až 3.12.1947 – Jaroslav Foglar výtisk dostává 2.12.1947. Celkem v nákladu cca 253.000 výtisků.

Před třemi lety jsme na www.detske-casopisy.cz archivovali (2.10.2015) MAGAZÍN KOMETA (článek „Patrně nejúspěšnější MAGAZÍN KOMETA – RYCHLÉ ŠÍPY 60x – 1991„). V úvodníku redakce mimo jiné odkazuje na dnes archivovaný VPŘED:

„Navazujeme tak především na předchozí dva sešity, které vyšly v Melantrichu (1940) jako Rychlé šípy a jejich 65 úžasných dobrodružství a poté jako čtyřčíslo Vpředu (1947) — 60 příběhů Rychlých šípů. Jsme však první, kteří vydávají Rychlé šípy v tématickém celku, doplněném navíc o soutěž, hru a drobné hry, které si mohou zahrát čtenáři spolu s Rychlými šípy.“

V Diplomové práci Terezy Meravé „Komparace zábavně poučných týdeníků pro mládež Mladý hlasatel a Vpřed (30. – 50. léta 20.století)“ na stranách 40-41 autorka píše:

Druhý ročník byl pravděpodobně nejzdařilejším ročníkem Vpředu, až na technické potíže, kvůli kterým vycházel stejně jako ročník první značně nepravidelně. Redakce k tomu ve článku „Proč Vpřed vychází tak nepravidelně?“ píše: „Je pravda, že jsme vám před začátkem II.ročníku oznámili, že Vpřed už dostal nový tiskařský stroj, který zaručí správné a rychlé vycházení. (…) Pak ale montáž nového stroje trvala o téměř 2 měsíce déle, než bylo předpovídáno, po vytištění druhého čísla se stroj podivně porouchal a od té doby zlobí až do dneška s krátkými přestávkami stále.“ Celou dobu řídil jeho redakci Jaroslav Foglar bez jakýchkoliv zásadních omezení, náklad se zvyšoval takřka každý týden, na konci druhého ročníku zaznamenal nárůst skoro padesátiprocentní, na 143 000 výtisků. Přišly však i potíže. Každé druhé číslo muselo mít 10 stran místo dvaceti kvůli nouzi o papír, a časopis čelil kritice některých literárních teoretiků. Foglar k tomu píše: „Jedním z hnízdišť nenávistného odporu je kritická revue Štěpnice, ta na nás chrlí pomluvy a vyvolává proto nám i veřejnou diskusi v novinách. Kdyby měli naši odpůrci zajímavý obsah svých časopisů, čtenáři by kupovali i ty!“ Formát se opět o něco zvětšil, měl už větší rozměry než A4. Vrátilo se také netypické číslování stránek Mladého hlasatele, od prvního čísla stále vzestupně (kvůli budoucímu předpokládanému svázání časopisu). Začal se také vkládat román Stínadla se bouří. (jednalo se o samostatnou přílohu). Zvláštností druhého ročníku je prázdninové čtyřčíslo 39–42, kde dostal hodně prostoru komiks Rychlé šípy, zvláště díly z předválečného Mladého hlasatele. V druhém ročníku došlo k posunu věku cílové skupiny směrem nahoru (zejména zřejmě proto, že velká masa čtenářů předválečného Mladého hlasatele byla už starší, přesto ale odebírala svůj oblíbený časopis a představovala potenciálně větší kupní sílu než nastupující generace, které už myšlenky skautingu a záležitostí s tím spojených tolik nezajímaly). Souviselo s tím mimo jiné i výrazné rozšíření témat, kterými se časopis zabýval. Více prostoru bylo věnováno zprávám a kultuře, jako například literatuře a divadlu, přibyla rubrika pro dívky. A to hned z několika důvodů. Zaprvé, vyjít vstříc starším čtenářům, jejichž zájmy už pochopitelně nebyly tak jednostranně zaměřeny a kteří už často spíše přemýšleli, na jaký film by pozvali dívku do kina, zadruhé, získat tímto rozšířením čtenáře nové, a za třetí šlo o jakousi obranu skautingu, jehož myšlenka právě pro svou určitou jednostrannost začala sklízet ve společnosti kritiku, začalo se více mluvit o tom, že mládež by měla být více kromě zábavy a života v přírodě vedena i k práci a kultuře. Někteří také nelibě nesli fakt, že skauting vyzdvihuje ideje, směřující k podpoře individualismu místo kolektivismu, který se začínal prosazovat, a že zde funguje poměrně malý dohled dospělých (více v kapitole Srovnávané ročníky časopisů v kontextu doby).“

„Časopis od čísla 18 začal nést název Vpřed s přílohou Rychlé šípy. Foglar doufal, že se po čase Vpřed přestane používat a zůstanou jen Rychlé šípy, což se nestalo, naopak dovětek „s přílohou Rychlé šípy“ se později objevoval nepravidelně. Od čísla 19 už byl  Vpřed od Mladého hlasatele k nerozeznání.“

Strana 78-81: „Jaroslav Foglar ve druhém ročníku Vpředu pokračoval v uveřejňování románů na pokračování. Zatímco v Mladém hlasateli druhého ročníku vycházel například román Vládce mořských hlubin od J. M. Trosky, v druhém ročníku Vpředu vycházel Foglarův vlastní román Devadesátka pokračuje, který již začal být prezentován v ročníku prvním. Není to poprvé, co Foglar zvolil svoji vlastní knihu (souviselo to s potížemi s vydáváním, které měl, a samozřejmě i se snahou využít časopis k propagaci vlastní tvorby). Již v šestém ročníku Mladého hlasatele takto vycházela Záhada hlavolamu. U obou ročníků platilo, že romány byly vkládány tak, aby šly snadno vcelku vyjmout a na konci jejich vydávání svázat.
Mladý hlasatel se mezi ostatními časopisy pro mládež své doby vypracoval ke zřejmě nejoblíbenějšímu periodiku také tím, že byl schopen postihnout širokou paletu zájmů, které mládež své doby měla. Vpřed pak oproti druhému ročníku Mladého hlasatele obsah ještě rozšířil a zpestřil, mimo jiné i proto, aby myšlenka skautingu, kterou oba časopisy propagovaly, byla bráněna před nařčeními z přílišné jednostrannosti. Je třeba mít ovšem stále na zřeteli, že druhý ročník Vpředu vlastně v pravém slova smyslu druhým ročníkem nebyl – byl vlastně sedmým ročníkem časopisu, ve kterém přímo či nepřímo působil Jaroslav Foglar, měl již tedy s tvorbou periodika pro mládež velké zkušenosti. K rozšiřování palety témat docházelo od počátku Mladého hlasatele až do srovnávaného druhého ročníku Vpředu vlastně neustále.
Shodu mezi druhým ročníkem Mladého hlasatele a druhým ročníkem Vpředu lze najít ve způsobu práce s tématy. Ta byla propojena s celým obsahem časopisu, například s komiksy.
Například oblíbený komiks Rychlé šípy přinášel v druhém ročníku Vpředu (v druhém ročníku Mladého hlasatele ještě nevycházel) týden co týden nápady na zájmovou činnost, tipy na to, jak organizovat výpravy, vycházky a výlety, jak se chovat v přírodě a podobně. Komiks byl vynalézavě propojen i s nenápadným výchovným působením a interaktivním vyzněním časopisu.

Rychlé šípy se staly brzy fenoménem, nástrojem pro výchovu mládeže a rozšiřování a pěstování jejich zájmů a druhů volnočasové činnosti.
Fišerova barevná kresba s textem vloženým do bublin byla realistická v detailech i v koncepci původní Foglarovy předlohy, té se držela i humorným využitím karikaturní zkratky.“ Foglar první přišel na to, že se dětem komiks líbí. A také, že jeho forma je vhodná pro nejrůznější sdělení, která by v souvislém textu nevyzněla. Že se komiksem dá mládež v kladném slova smyslu ovlivňovat, pěstovat její nejrůznější zájmy, vychovávat a podněcovat k zájmové činnosti. Rychlé šípy si získaly srdce čtenářů neobyčejnými příhodami, které se dají zažít v obyčejném, klukovském světě – interaktivita, reálné prostředí a situace, pocit, že něco takového mohou ve svém klubu zažít také, to vše odlišilo Rychlé šípy od různých fantaskních a westernových komiksů, kterými se čtenář pouze pobaví, ale jejichž příhody nezažije. Tipy na činnosti samozřejmě vycházely tak, jak je čtenář mohl zažít a rovnou praktikovat. O zimních činnostech se psalo v zimě, o vánoční nadílce a besídce před Vánoci, tipy na táboření vycházely v létě. Rychlé šípy reagují i na výzvy redakce ohledně toho, co mají dělat. Tak například kluby jsou vyzvány, aby při náledí sypaly chodníky, a čtenářský klub číslo jedna, Rychlé šípy, si hned v nakreslené trafice odebere nakreslený časopis a pustí se v políčkách komiksu do díla. V příštím vydání budou pochváleny skutečné kluby, které o svém sypání podaly zprávu.

„Klasický komiks, který přináší pouze dobrodružství a nesnaží se příliš vychovávat ani podněcovat k činnosti, byl ve Vpředu i v Mladém hlasateli ovšem také zastoupen. Ve Vpředu šlo například o Výpravu Toma Bartona, kterou kreslil V. Junek a psal František Běhounek alias dr. Tomek. Foglar se snažil komiksů do časopisu prosadit co nejvíce, jelikož byl dobře obeznámen se skutečností, že vnímání obrazu je pro dítě tou nejpřirozenější cestou přijímání vjemů a dá se přirovnat ke hře. A že je hra tím úspěšnější, čím „ jednodušeji a emotivněji jsou složité myšlenky podány“ A hru milují děti všech věkových kategorií. Komiksy proto zůstaly v časopise i po výrazném krácení rozsahu časopisu z důvodu nedostatku papíru.
Že příběhy skutečně činnost dětí podněcují, potvrzuje například text uveřejněný na klubovní stránce čísla 32, zhruba tři měsíce po uveřejnění dílu Nadílka opuštěným dětem: „(…)Vybalili jsme z balíku deset krásných pestře lakovaných vozíčků, ručně dělaných, jeden hezčí než druhý – a v dopise, který byl přiložen, jsme četli: „Hračky, které vám posíláme, jsou vyrobeny členy našeho klubu. Doručte tyto hračky chudým dětem v Praze, bude-li Vám to možno. (…) Vozíčky jsme robili jeden a půl měsíce.“ (…)Vozíčky se nám opravdu velmi líbily, právě tak, jako celá obětavost klubu. Že se hračky líbily i malým dětem v sirotčinci sv. Josefa v Praze XII, kterému jsme je poslali, nemusíme jistě ani připomínat“. Takový vliv dokázal mít komiks Rychlých šípů.
Poněkud přímější cestou k podněcování zájmové činnosti mládeže byly kutilské a jiné návody, které v Mladém hlasateli ve Vpředu najdeme takřka v každém čísle. „Charakteristickým rysem Foglarovy žurnalistické tvorby jsou metodické a instruktážní články, sloupky a beletristicky psané návody pro dětské a mládežnické kolektivy a jednotlivce,“ píše o této problematice i Slavomil Janov. Co se týče druhého ročníku Mladého hlasatele, nebyly ještě ale příliš diferenciované a byl jim věnován menších rozsah. Vycházely pod jednotnou hlavičkou „Co si uděláme“. Zařadit do obdobné kategorie by se daly i texty rubriky Naučte se hráti (dámu, šachy…). V rubrice „Co si uděláme“ se střídaly návody na užitečné věci domů i do klubovny, na amatérskou meteorologickou stanici, na sáňky a podobně.
V druhém ročníku Vpředu se návodné rubriky oproti srovnávanému Mladému hlasateli i oproti prvnímu ročníku Vpředu rozrostly, textů je více a postupy jsou mnohem složitější. Často tak složité, že dnes by s jejich uskutečněním měl velké potíže dospělý. Zručnost a zběhlost v manuální činnosti byly zřejmě u mládeže v době bez počítačů nesouměřitelně větší než dnes.
Mezi návodné rubriky v druhém ročníku Vpředu patří například „Chemická dílna“. Prezentace nejrůznějších chemických pokusů dobře koresponduje s výše popisovaným rozšířením záběru a zvýšením věku čtenářské obce. Dalšími návodnou rubrikou jsou například „Létající modely“ psané opět osvědčeným Mirko Musilem. Tato rubrika začala už ve čtvrtém ročníku Mladého hlasatele a byla mezi čtenáři značně populární. I zde ovšem úměrně k věku vzrostla náročnost prezentovaných modelů. Vznikla také nová rubrika „Radiotelegrafie“, která souvisela s dobovou popularitou této problematiky. I zde jsou návody na nejrůznější bzučáky, přenosy písmem a podobně poměrně značně náročné, pro čtenáře zhruba od 13 let. Zapomínat nesmíme ani na „Dívčí čtení“, později přejmenované na „Dívčí svět“ s návody na šití, ruční práce a podobně. Dívčí čtení bylo ve Vpředu novou rubrikou. I Mladý hlasatel se občas ve druhém ročníku obracel na dívky, ale žádnou samostatnou rubriku jim nevěnoval. Nová rubrika Vpředu vycházela vstříc proměnám společnosti, směřujícím ke zrovnoprávnění mužů a žen ve všech oborech lidské činnosti.. V jednom z úvodních dílů můžeme například číst text, už ovšem ovlivněný ideologií budoucího režimu: „Dnešní dívky už jsou v jedné řadě s našimi hochy s odhodláním vybudovat lepší svět. I Ty patříš do této nové generace. Čekají na Tebe v životě velké úkoly, nesmíš proto stát nečinně stranou. Buď podnikavější, změř své síly, neseď v koutku!“
Skutečnost, že se druhý ročník Vpředu věnuje větší šíři témat, dokládají rubriky, jejichž obdobu v druhém ročníku Mladého hlasatele nenalezneme. Jsou to například již výše zmíněné rubriky kulturní, jako je 10 minut hudby nebo Divadlo-knihy-rozhlas-film, ale i rubriky věnované nyní moderním zájmům, například Hlídka fotografů, Svět železnic, malá výtvarná škola pod hlavičkou „Jak se maluje“, nebo sokolský sloupek „V tělocvičnách a na hřištích.“ Zmizely naopak některé rubriky Mladého hlasatele, jako například rubrika pro známkaře nebo škola hraní na kytaru, pravděpodobně proto, že tyto zájmy již nebyly mezi mládeží tolik populární. Zájem, který ovšem mládeži vydržel a v obou srovnávaných časopisech je zastoupen téměř shodně, je sport. O velký prostor sportu věnovaný v obou časopisech se zasloužil Karel Bureš, sám nadšený sportovec. Ve druhém ročníku Vpředu najdeme například novou rubriku Pod bezedným košem, ve které učil Josef Klíma čtenáře správně hrát košíkovou. Poměrně často se Vpřed věnuje i plavání a jiným sportům.“

Pokud můžeš  přispět jakoukoliv informací, která by dokreslila souvislosti kolem vydávání 2.ročníku VPŘEDU v letech 1946-47, napiš do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledem titulní stránky.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované číslo časopisu VPŘED – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.

Kompletní časopis VPŘED – 3.ročník – 1947-48

Dnes archivované čísla časopisu VPŘED z let 1947-48 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Damro a Pad. Veliký dík!

VPŘED vycházel v letech 1945–1951 a v prvních ročnících navazoval na předválečný časopis MLADÝ HLASATEL. Od dubna 1946 do konce roku 1948 byl jeho redaktorem Jaroslav Foglar.

První číslo VPŘEDU vyšlo v 18.července 1945. Po roce byl do jeho redakce přizván Jaroslav Foglar, který před tím pracoval v redakci JUNÁKA. K největším tahákům VPŘEDU patřil komiks RYCHLÉ ŠÍPY – který se objevuje také v podtitulu časopisu. Zcela určitě RYCHLÉ ŠÍPY přispěly k navýšení nákladu – během roku na 193.000 výtisků! Na konci roku 1948 musel Foglar z redakce odejít – roli v tom patrně sehrály i rozpory z dob práce v redakci JUNÁKA.

Časopis byl během šesti let své existence třikrát přejmenován:

  • 1945 vznikl jako VPŘED
  • 1948 na JUNÁCI VPŘED (byl sloučen s redakcí časopisu JUNÁK)
  • 1949 zpět na VPŘED (potom, co organizace Junák nuceně zanikla)
  • 1950 na VPŘED PIONÝŘI
  • 1951 časopis zaniká

V roce 1951 časopis (48.číslem) pro nezájem zanikl. Od září 1951 sice začaly vycházet PIONÝRSKÉ NOVINY na čtyřech stranách velkého novinového formátu (ty se v roce 1968 transformovaly na SEDMIČKU a v roce 1970 na SEDMIČKU PIONÝRŮ). PIONÝRSKÉ NOVINY v roce 1951 ale jen těžko mohly nahradit časopis VPŘED. Až v roce 1954 vznikl časopis PIONÝR, který se vzdáleně snažil navázat na dříve populární VPŘED. A v roce 1957 pak vyšlo první číslo ABC, které se svojí inspirací klasickým VPŘEDEM netajilo.

Damro spolu s časopisy poslal i průvoní text:  Dnes  vám přinášíme  kompletní poslední – třetí – foglarovský časopis VPŘED. Stále řídí Dr.Bureš a Jaroslav Foglar, odpovědný zástupce listu red. Jaroslav Foglar. Kmenovými členy časopisu zůstavají nadále známí autoři z minulého ročníku.

V tomto ročníku opět zadní strana časopisu patří Rychlým šípům, ale také byly otiskovány další kreslené seriály. Od čísla 1 do čísla 12 vycházel  Pim a Red , který do podoby kresleného seriálu upravil Jaroslav Foglar podle námětu  jugoslávského studenta Saši Dobrilova. Na něho navázal od čísla 27. čísla seriál Za poklady starých inků, kde opět byli členy expedice Pim a Red, měl celkem 11 pokračování.

Disneyho Kačer Donald bavil svými kousky čtenáře  až do února 1948. Naposledy vyšel v  26.čísle ,důvodem byla zejména platba seriálů ze západu ve valutách, ale také byl důvod ideologický, nezájem přinášet cokoliv ze západní kultury. Z finančních důvodů byly postupně zastaveny komiksy  a nejen ony, ale i další přetiskované materíály ze západní provience ve všech tištěných mediích. Podobně zanikla , i když ne již z valutových důvodů rubrika Živá minulost. Důvod vlastně u této rubriky neznám.

Další rubriky , známé z předchozích ročníků, i nové, nadále pomáhaly čtenářům v zájmové činnosti. Koutek české hádanky strýčka Tomyho, sportovní  vševěd  František Žemla , Bican vypráví, Zábrodského škola, Sokol ve školách a na hřištích, Lyžařská všehochuť, Jiu-Jitsu – umění sebeobrany, Škola lehké atletiky. V každém čísle byla fotografie vyznamného českého sportovce s krátkým životopisem. Sportu patřila celá stránka.

Nechyběly ani další ŕubriky jako  Sbírání známek, Hlídka fotografů, Domácí dílna, ukázky vojenských uniforem – krojů, vojenské řády, a od čísla 30  v té době populární  koutek Esperanta.

Dále opět vycházely obrazové školy, ale nosným seriálem v tomto ročníku byl „Film minulosti“, který přibližoval v kreslené podobě české dějiny. Ten byl zveřejňován  od  14. čísla až do posledního 45. V dalším ročníku Junáci Vpřed již nepokračoval.     

Nadále  pokračovaly Foglarovy čtenářské kluby, které se stále více stávaly terčem kritiky, která vrcholila po únoru 1948. Se čtenářskými kluby souvisel  také klub Rychlých šípů a zejména  „bubliny“, které byly označovány za nechutné , nehodné dětské literatury , kresby až primitivní, naturalistické, neumělé a podbízely se západní  propagandě.  Přeci  fukcionáři  ze Svazu  české mládeže nemohli  dopustit „ideovou diverzi“. Je smutnou kapitolou, že si své přisazovali i někteří junáčtí  teoretikové a fukcionáři, kteří se to sice zahalovali do  všelijakých slov, ale jejich zájmem  byla samozřejmě konkurence  časopisu Junák.  Sám Foglar , kterému byla  někdy junácká kazajka přílíš těsná  a tak vznikala velká část mládeže, zejména pod klubovní činností  FČK, mimo organizovanou mládež, včetně Junáka.  Na skauty ale také došlo, i když trochu později. 

Foglarovy čtenářské kluby, fenomén, který ve své době neměl ve světě obdoby  a nemá dodnes. Dobrovolná, kamarádská sdružení pro každého. Podmínky? Zní nám dnes možná jako hudba z bájných sfér:“ Naučíte se v klubu dobrému a věrnému přátelství. Budete slušní, poctiví, čestní a v tomto ušlechtilém jednání se budete vzájemně pobádat  i mimoděk kontrolovat. Každý tak znenáhla odložíte své špatné stránky a stanete se vzornými hochy a děvčaty, zářivými příklady pro ostatní čtenáře.“ Na podzim roku 1947 bylo klubů deset tisíc, při zániku Vpředu ke třinácti tisícům. Klub měl minimálně čtyři členy, což by odpovídalo minimálně 50.000 dětí, ale v podstatě podle počtů členů dvakrát tolik, které ovlivňoval Foglar svými kluby. Většina členů hrdě nosila v klopě či na svetru špendlík se žlutou hlavičkou, žlutý kvítek, symbol pospolitosti a věrnosti Foglarovým ideálům. Potkávající  se čtenáři Vpředu se navzájem zdravili a navazovali spolu kontakty.

Tato masivnost nevyhovovala komunistům  a prostřednictvím SČM  to dávali najevo. Přece nemůže nějaký Foglar ovlivnovat  takové množství dětí, a ty budou stát mimo jimi organizované mládežnické organizace.

 „Jestřábe, přihlas Rychlé šípy do Pionýra, vyrazíme jim tak zbraně z ruky,“ radil Foglarovi, Karel Bureš. „To ne, Rychlé šípy musí zůstat samostatné, nezávislé“ „Tak je pošli aspoň na brigádu. Hrozí nám nebezpečí.“ Ve svých vzpomínkách uvádí Bureš.

Na tu brigádu Mirek Dušín a jeho kamarádi nakonec jeli. Byl to hodně nudný příběh, snadno poznat, že autorům proti srsti. Pak zmizely bubliny, prý to byl nežádoucí amerikanismus. Ale ani to nepomohlo k záchraně foglarovského Vpředu.  Nakonec odešel i Vpřed. Poslední 45.číslo  třetího  ročníku  mělo náklad  190 000 výtisků. Takového počtu výtisku se již nikdy nepodařilo dosáhnout.

V posledním čísle se Jaroslav Foglar rozloučil a sdělil také důvody zkončení své činnosti ve Vpředu.

K činnosti  jak FČK, ale také další mládeže přispívala pravidelná stránka  „Z bobří hráze“, kterou řídil a dodával do ní materiály Jestřáb – Foglar.

Velký úspěch sklidila  po nezapomenutelné hře z druhého ročníku „Po stopách Alvareze“ nová foglarovská hra  „Zlaté údolí“, která probíhala přes celý podzim až do konce ledna . Nakonec  bylo rozdáno 300 výher  těm nejúspěšnějším.

Ani na kulturu Vpřed   nezapomínal.  Uváděl ji Jirka Sirka. Bohužel se to kritikům nelíbilo , že Sirka je nedůstojné jméno, tak v 22. čísle Vpředu  byl Jirka Sirka naposledy. Zůstal jen Jirka. Šikana vůči časopisu Vpřed pokračovala různými způsoby. Příležitost  začínajícím autorům dával Vpřed v kulturní rubrice „Práce našich čtenářů“.

Po únoru 1948 zasílil nátlak na redakci časopisu. Na to odpovídal Jaroslav Foglar ve Vpředu několika články a zejména dokládal dopisy od čtenářů Vpředu a nebyli to jen čtenáři, ale také rodiče a učitelé.

Tlak také sílil v tom, aby více prostoru věnoval časopis propagaci sovětské kultury, zejména zveřejňováním povídek od sovětských autorů , propagaci Pionýra a životu v SSSR. Kritici opět útočili a vyčítali soustředění  redakce na západní literaturu a dobrodružnou literaturu, že by měli propagovat více naše osvoboditele. Přestože  se „Vpřed“ bránil,  musel tlaku ustupovat  a přistupovat na některé požadavky.

 Ale stále pokračoval v otiskování  dobrodružných povídek. Miloš Bílý píše povídky dvou českých cestovatelů  pod názvem „Z cest a lovů v Africe“. Ale i to bylo kritizováno.

 Více o této situaci jistě vypovídá dobový tisk.  Ukázky jak z časopisu tak i z  knihy  Zdenka Pírka :“ Čtenářské kluby Jaroslava Foglara“,  jsou ukázkou v jaké dusné atmosféře se musel zejména Jaroslav Foglar pohybovat.

 

Pokud můžeš  přispět jakoukoliv informací, která by dokreslila souvislosti kolem vydávání 3.ročníku VPŘEDU v letech 1947-48, napiš do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledem titulní stránky.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu VPŘED – kliknutím na náhled strany:

Další číslo časopisu VPŘED – 1.ročník – 1945-46

Dnes archivované číslo časopisu VPŘED z roku 1945 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Agi. Veliký dík!

Čísla 1.ročníku VPŘEDU jsme archivovali na několikrát – například v článečku z 2.4.2014. Dnešní číslo je z „předfoglarovské éry“ VPŘEDU. Ti, kteří znají jenom vzhled tohoto legendárního časopisu jak vypadal od dubna 1946, budou asi číslem z 1.října 1945 trochu zklamáni. Ale to je účelem našeho webu – archivovat stará čísla časopisů pro děti a mládež + nechat každému zájemci prostor pro vlastní názor.

V titáži časopisu je uvedeno: VPŘED, časopis pro chlapce a děvčata Svazu české mládeže. Šéfredaktor Ota Šafránek (vlastním jménem Otto Passer ( * 18. 2.1911 v Praze, + 18.10.1980 v Praze) – ač mu nelze upřít jeho kvality, faktem je, že největší rozmach zažíval VPŘED v letech 1946-48 za působení osvědčené dvojky redaktorů z MLADÉHO HLASATELU – Jaroslava  Foglara a Karla Bureše).

VPŘED vycházel až do 9.čísla v rozsahu pouhých 12 černobílých stran a stál 2 Kčs. Číslo 10 už mělo 16 stran včetně barevné obálky a stálo 3 Kčs. Ale 18. číslo VPŘEDU sice mělo pořád 16 stran ale snížila se jeho cena na 2,5 Kčs a hlavně – na poslední straně začaly vycházet RYCHLÉ ŠÍPY.

Zpočátku vycházel VPŘED nepravidelně – protože po válce bylo všeho nedostatek, včetně papíru na tisk časopisů. Ale přesto se stal časopis po nástupu „mladohlasatelských redaktorů“  FOGLARA a BUREŠE  časopisem s nejvyšším nákladem.

Odezva na první čísla časopisu VPŘED nebyla taková, jakou si vydavatel představoval. Tedy – nebyla příliš velká. Někteří čtenáři si ještě pamatovali MLADÝ HLASATEL (jeho poslední 38.číslo vyšlo 17.května 1941). Měli jej mnohdy schovaný po svých starších sourozencích a pochopitelně srovnávali i s VPŘEDEM. Redakce věděla, že chtějí časopis větší, obsáhlejší a barevnější.

Štefan Švec ve své knize ČESKÉ ČASOPISY PRO MLÁDEŽ 1850-1989 na straně 595 uvádí:

„První číslo nového, poválečného dětského časopisu vyšlo 18. července 1945 černobíle, v téměř čtvercovém formátu, na výjimečně dobrém papíře a v nákladu 100 000 výtisků. Mladý redaktor Ota Šafránek se pokusil vybudovat kvalitní dětské periodikum s pestrým obsahem. Zavedl samostatnou stranu „Práce našich čtenářů“, rubriku Sportovní vševěd„, zájmové rubriky, soutěž „Obrazy se vás ptají„, kreslený seriál Máček a Ráček, vlastní román na pokračování či rubriku „Dopisy z venkova“ o životě mimo město. Snaží se též založit čtenářské kluby pod názvem „Družba chlapců a děvčat„. Nepodařilo se mu však přes veškerou snahu (zavádění nových i převzatých rubrik, změna formátu na A4 a barevný tisk od 10. čísla atd.) vzbudit širší ohlas. Náklad časopisu postupně klesl o více než polovinu.“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu VPŘED z roku 1945, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu VPŘED  – kliknutím na náhled strany: