Kompletní OHNÍČEK – 35.ročník – 1984-85
Dnešní čísla časopisu OHNÍČEK – 35.ročník z let 1984-85 pro www.detske-casopisy.cz do formátu PDF převedl Josef M. Veliké díky za úpravu digitalizace kompletního ročníku!
Časopis je v tiráži označen jako OHNÍČEK – zábavný čtrnáctideník – nositel zlaté medaile Za socialistickou výchovu. Časopis vydávala česká ústřední rada PO SSM v Mladé frontě. Šéfredaktorkou 35.ročníku byla Marie Lapáčková a výtvarnou redaktorskou Věra Faltová.
Pro seznámení s tehdejšími výrobními lhůtami časopisů uvádám 2 konkrétní data, které se týkají 1.čísla OHNÍČKU – do tisku bylo dáno 12.6.1984 a „už“ 10.9.1984 vyšlo – vytištění tedy trvalo bez dvou dnů přesně čtvrt roku!
Tak jako v předchozích ročnících, byl i v letech 1984-85 OHNÍČEK ve své podstatě pionýrským časopisem soustředěným na propagaci socialismu mezi dětmi. Ale stejně tak je nezbyné dodat, že ve srovnání s prvními ročníky bylo ideologické propagandy ve 35.ročníku OHNÍČKU o poznání méně co do rozsahu i agresivnosti. OHNÍČEK se postupně vypracoval (v kontextu doby) v časopis, kde ideologie tvořila nezbytnou úlitbu systému a profiloval se jako časopis s texty a kreslenými seriály spíše humornějšími. Společným rysem, který propojuje ročníky OHNÍČKU, je vyprávění a příběhy, kde hrají dominantní roli zvířata.
Zpětným pohledem mne v 1.čísle 35.ročníku OHNÍČKU zaujala rubrika PIONÝRSKÉ KORMIDLO, kde byla otištěna ukázka z připravované knihy Miloše Zapletala s názvem VÝPRAVY ZA DOBRODRUŽSTVÍM.
Kniha vyšla v roce 1986 – nemohl jsem si ji nechat ujít. Dal jsem za ní tehdá v jihlavském knihkupectví měsíční žold vojína socialistické armády. Byla to má tehdejší nejlepší investice. Kniha mi naoplátku pomohla důstojně přežít těch 730 dnů nedobrovolné vojenské služby. Letos jsem měl možnost číst přepis udavačského „anonymního“ dopisu, který se řešil po vydání této knihy na ÚV KSČ. Anonymu (jinému úspěšnému spisovateli literatury pro děti), vadilo například to, že v knize není ani jednou použito slovo „pionýr“. Miloši Zapletalovi se podařilo identitu anonymního pisatale vypátrat, napsal mu a ten se v následovném dopisu ospravedlňoval, že používání pseudonymů (pod ním prý udavačský dopis, který měl být údajně recenzí, napsal) není nic zvláštního. Kbybych tyto souvislosti před třiceti lety věděl, knihu bych četl s ještě větším zaujetím : -)
Komiks byl zastoupen novým kresleným seriálem vytvořeným specielně pro OHNÍČEK – ČENDA JE ČÍSLO. Olga Bezděková v knize PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL na straně 179 k tomu uvádí:
„Evě Průškové s libretistkou Hanou Doskočilovou se po letech podařilo zpracovat nový celoroční seriál Čenda je číslo (1984-85). Postavička Vendulky, sestřičky miminka Čendy, se velice podobá Lucce, seriál malířku nezapře. Příběh vtipně vystihuje problémy starších sestřiček s brášky, ovšem hrdina seriálu je skutečně nevídané „číslo“ (zlému psovi dá klidně do tlamy dudlík, pípání ptáčků si nahraje na magnetofon, na nočníku sedí na knihovně a listuje v časopise VTM – Věda a technika mládeži). Seriál je vlastně obměnou Kouzelné Lucky. Čenda je prostě zázračné dítě a jeho vynalézavost je zdrojem zábavy a nahrazuje proměny způsobené kouzelným kloboukem v předešlém seriálu.“
K dalšímu velmi úspěšnému kreslenému seriálu BARBÁNEK (2 stránky v každém čísle 35.ročníku) Olga Bezděková – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL, na stranách 177-178 píše:
“Zato seriál, který vystřídal Karáskova dobrodružství, běžel v Ohníčku ještě v roce 1987. Autorem námětu Barbánek (1976-84) je Jiřík (= Jiří Havel), kreslí V. Faltová. Stejně jako u předchozího seriálu nese každé jednotlivé pokračování vlastní název. Barbánek prožívá slunné i stinné stránky svého psího života. Neustále žárlivě zápasí o přízeň svého pána Honzíka a často, proti svému záměru, si ho i znepřátelí. V seriálu se objeví i kotě, které jako by z oka vypadlo Kocouru Vavřincovi, hrdinovi úspěšného seriálu V. Faltové a D. Lhotové z Mateřídoušky.
Barbánek je vynalézavý a často zkouší něco, co se pro něj nehodí. Pojídá například zubní pastu, protože zaslechl, že je dobrá. Jindy vleze, kam nemá, a způso bí notný zmatek: Na hradě v rytířském brnění, ve škole s vycpanou opicí. Na pouti se zalepí cukrovou vatou a vzlétne s balónky naplněnými plynem a mstí se posměváčkům – vystraší je ve Strašidelném domě. Vleze si do dětského autíčka a řídí tak, že ho není vidět ani kousek. Vzbuzuje dojem vynálezu – dálkového ovládnutí auta. Za Honzu by dal svou psí duši, ale než s ním zůstat ve stanu při bou řce, utíká raději domů, do tepla. Honza má k Barbánkovi i otcovský vztah a naopak vznikají situace, kdy má zase otcovský vztah k Honzovi pes Barbánek.
Léta neměnné záhlaví s nápisem Barbánek a s figurkou pejska s kostí v tlapce přináší vtipnou zábavu s ústřední postavičkou, kterou čtenáři přijali s nadšením a pochvalně se o ní vyjadřují ve svých dopisech redakci. Přízeň čtenářů snad povzbuzovala autora námětu k vymýšlení nových a nových příhod. Některé z nich připomenou i Mourka O. Sekory, který kdysi na stránkách Mateřídoušky způsoboval podobné věci jako ohníčkovský psí hrdina: Tak dlouho tahal z batohu „provázek“, až vypáral celý svetr. Dlouhodobý seriál musí nutně čerpat z časovosti , takže v létě Barbánek plave, v zimě jezdí na saních, lyžuje a bruslí, a vše je zasazeno do komického rámce. Stejně jako kdysi anglický pes Bonzo a Ferda Mravenec zasazuje i Barbánek dietní párky a jitrnice, ale velký pes mu „semínko“ s chutí sežere.
Redakce využívá Barbánkovu figurku k vyhlášení soutěže, kterou Ohníček organizuje spolu s Českou státní spořitelnou. V Ohníčku se objevuje i příloha – karetní hra s postavičkou Barbánka (Česká státní pojišťovna). V nakladatelství Olympia vyšla po čase ve vysokém nákladu 100000 výtisků knížka BARBÁNEK (1984) a posléze v letech 1989-2004 se objevily tituly TAKOVÝ JE BARBÁNEK, BARBÁNEK. VELKÁ KNIHA DOBRODRUŽSTVÍ, TO JSEM JÁ, BARBÁNEK a naposledy BARBÁNEK JE MŮj KAMARÁD (BB art 2004).
Závěrem snad můžeme poznamenat, že přitažlivost ústředního hrdiny přenáší seriálové epizody přes úskalí slabších námětů. Už to tak bývá, že i přes úspěšnou figurku nápady vysychají, natahování seriálu neprospívá, děj se zplošťuje. Při méně zdařilém výtvarném provedení by vlastně seriál neměl šanci pokračovat. Takto lze snad jen zalitovat s O. Neffem, že kdyby i takový Barbánek … zvýšil laťku intelektuální náročnosti své komiky …, měli bychom seriál, který by se ve své kategorii zařadil mezi špičkové.
Jako by u českých původních kreslených seriálů fungoval začarovaný kruh: málokdy dojde k symbióze obrázků s textem a dějem. Výtvarně podařený seriál nenajde adekvátní námětové vyjádření.
Sek a Zula jsou postavičky, které pro časopis OHNÍČEK stvořila autorská dvojice Švandrlík & Neprakta už v roce 1968 a jeho první série (1968-71) čítá 136 stran. Seriál i dnes dokáže spolehlivě pobavit jak dětské, tak i dospělé čtenáře. V roce 1971 vyšlo v KNIHOVNIČCE OHNÍČKU samostatné sešitové vydání těchto příběhů (vybráno jen 48 stran) v nákladu 65 000 výtisků. V letech 1982-83 vycházel v OHNÍČKU seriál PUNŤA CHRÁNÍ PŘÍRODU, který volně na SEK A ZULA navazoval. V dalším ročníku (1983-84) na něj navazuje PUNŤA – HVĚZDA PRAVĚKU. A ve 35.ročníku (1984-85) OHNÍČKU vychází další volně navazující pokračování s názvem PŘÁTELÉ Z PRAVĚKU. Olga Bezděková – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL, na stranách 166 píše:
„V posledním ročníku se seriál jmenuje Přátelé z pravěku (č. 1-24/1984-85) a k známým hrdinům přibývá medvěd Kryšpín, mlok Boleslav, mamut Sudivoj. Zvířata víří v kolotoči událostí, autoři pro komičnost využívají vše, co je napadne, seriál se tříští na drobné směšné okamžiky, které vznikají využíváním kdejaké legrace. Je evidentní, že autorům dochází invence a že v zájmu dalších pokračování seriálu vymýšlejí historky ze setrvačnosti.
A tak konstatujeme, že i slibně se rozvíjející příběh má své hranice, že by tedy i zde mělo platit, že se má v nejlepším přestat.“
Na poslední straně OHNÍČKU vycházel úspěšný komiks OTAZNÍKY DETEKTIVA ŠTIKY. První stránka kreslených detektivních příběhů byla otištěna už v roce 1971. Vycházel (s jediným přerušením 1980-81) až do smrti kreslíře Jiřího Kalouska (*1925) v roce 1986. Scénáře či náměty pro OTAZNÍKY DETEKTIVA ŠTIKY psal Jiří Lapáček (*1924 +2000), jehož autorství není v OHNÍČKU uvedeno. Jeho manželka byla totiž šéfredaktorkou OHNÍČKU a Jiří Lapáček psal scénáře k tomuto seriálu spíše pro radost. OTAZNÍKY DETEKTIVA ŠTIKY vycházely 15 let – uveřejněno 380 příběhů.
Olga Bezděková – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL, na straně 174 o tomto kresleném seriálu píše:
„Přitažlivým typem soutěžního seriálu s detektivním námětem, kde k podání zápletky používají autoři techniky kresleného seriálu, ale konečné řešení ponechávají na čtenáři, se staly Otazníky detektiva Štiky (Jiří Lapáček, Jiří Kalousek, 1971-80; 1981-84, pokračuje dále). Některé příhody byly zpočátku podle Pifa. Černobílé a později barevné obrázky s textem umístěným jak v bublinkách, tak i pod obrázky vtahují čtenáře nekompromisně do děje. Očekává se od nich postřeh, důvtip a správný úsudek.
Spolupráce čtenářů na vyřešení „případu“ spočívá v odeslání korespondenčního lístku se správným rozuzlením (které bude po slosování odměněno).
O popularitě seriálu, který se nevyhnul i slabším námětům, svědčí to, že vycházel téměř nepřetržitě a byl zařazen na zadní stranu obálky. Do konce roku 1985 čítal seriál celkem 146 pokračování.“
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění souvislostí kolem vydávání časopisu OHNÍČEK v letech 1984-85, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku všechny archivované čísla časopisu OHNÍČEK – kliknutím na náhled strany:
Napsat komentář