Krátké ohlédnutí za existencí vystřihovánek
Bertino poslal zasvěcené KRÁTKÉ OHLÉDNUTÍ ZA EXISTENCÍ VYSTŘIHOVÁNEK:
Existuje opravdu jen málo kluků, mladíků, mladých mužů, pánů v nejlepších letech i ctihodných kmetů, z nichž by nikdo nikdy nestřihl do stránky s papírovým modelem (u něžnější části lidstva už to není tak evidentní, i když zdatné modelářky existují). Mnozí mají spojené vystřihovánky s časopisem ABC, dokonce se několikrát objevil názor, že právě toto téměř kultovní periodikum stojí za zrodem tohoto modelářského odvětví.
Pravdou je, že jedna z prvních vystřihovánek se objevila před více než pěti sty lety. Jeden z největších světových expertů v oblasti vystřihovánek, sběratel a modelář Josef Kropáček ve své publikaci Kouzelná historie papírových vystřihovánek (CPRESS, 2014) zmiňuje arch vystřihovacích slunečních hodin majících podobu krucifixu do roku 1529 – jedná se o dílo norimberského matematika George Hartmanna. „Slepovánky“ se postupně šířily Evropou, pochopitelně se dostaly i za velkou louži. Na přelomu 19. a 20. století byly papírové modely tradičním oddechovým rozptýlením, ostatně jak Josef s nadsázkou podotýká: „Nebyla televize, rádio a žádné další formy zábavy – kdo si nechtěl číst a neměl zájem jenom koukat do stěny, tak si mohl lepit jednoduché modely.“ Byly samozřejmě podstatně jednodušší než ty současné, velkou část zabíraly i papírové figurky, jejichž historii rovněž mapuje Josef Kropáček v sérii sešitů Papíroví hrdinové.
Vystřihovánky si nacházely cestu od klasických archů přes formu reklamních slepovánek až na stránky časopisů a mnohdy i novin. Zde byl jasnou nevýhodou nevhodný materiál, ale s tím se ostatně zpočátku potýkali i v ABC – ne vždy měl časopis k dispozici takovou kvalitu papíru, která by modelům vyhovovala. Můžeme tedy s čistým svědomím říci, že ABC rozhodně tuto zájmovou činnost neobjevilo, ovšem rozhodně ji podpořilo a dovedlo na špičkovou úroveň.
Ve světě samozřejmě měly vystřihovánky svou tradici, stačí koneckonců vzpomenout zajímavou řadu britských Micromodels, své tradiční sešity byly k mání v NDR, Polsku a také „nesprávném“, tedy Západním Německu (do roku 1990), některé sešity, ať to byl německý Kranich či polský Mały modelarz, se občas objevily i u našich modelářů, ale šlo z větší části o individuální dovoz. Vysvětlení je jednoduché, ačkoliv ABC neboli „ábíčko“ bylo i přes náklad 320 000 kusů (v době své největší slávy) chronicky nedostatkové, existovaly i další možnosti – především mnoho dětských časopisů sem tam nějaký ten model otisklo (Mateřídouška, Sluníčko či Pionýrská stezka – ta dokonce měla po čtyři roky speciální přílohu Stezka na vystřihování) a na pány kluky myslel i Svět motorů v rubrice Dospělým vstup zakázán. Vypočítat tu všechna periodika, kde se nějaký ten model objevil by znamenalo poměrně specializovaný seznam, spokojme se tedy s několika příklady konstatováním, že kvalita byla pochopitelně velmi pestrá a není výtkou zmíněným periodikům, že nemohly „ábíčku“ konkurovat – ona specializace byla více než evidentní.
Nelze samozřejmě pominout ani legendární Plastické vystřihovánky – tedy speciální sešity s papírovými modely různých druhů a obtížnosti. Tato nečíslovaná řada započala ještě za dob SNDK (Státní nakladatelství dětské knihy), později změněné v Albatros. Troufnu si tipnout, že nejznámější byla série hradů – Karlštejn, Kokořín, Křivoklát, Orlík, Pernštejn, Pražský hrad a Zvíkov, ale oblibě se těšily i další modely, ať se jednalo o architekturu, letadla, auta nebo dětské hříčky a hračky. Po revolučním kvasu postupně produkce Plastických vystřihovánek ustala, takže je rozhodně potěšitelné, že letos (2022) se v Albatrosu rozhodli tyto sešity opět obnovit.
Není třeba zdůrazňovat, že postupem času se měnilo i provedení, ostatně každý autor míval v éře rýsovacích prken svůj styl. Stačí si položit vedle sebe tvorbu arch. Richarda Vyškovského, Ladislava Müllera, Františka Kobíka s Václavem Šorelem, Miloše Čiháka nebo Michala Antonického a rozdíl bude znát. Když náš život začaly prostupovat počítače, měly vliv i na přípravu modelů – ty se stávaly do jisté míry přesnější, uhlazenější, ale až syntetické a bez oné lidské hloubky, což zejména starší modeláři vnímají. Na druhou stranu se otevírají další možnosti a jestliže někdy na přelomu 60. a 70. let měla redakce ABC obavy, zda model s několika desítkami dílů nebude pro čtenáře příliš složitý, o půl století později existují tlusté sešity, v nichž je těch částí klidně i deset tisíc.
Málokdo se dokáže vystřihovánkám věnovat tak důkladně, jako čeští a slovenští modeláři. Nakonec naši bývalí spoluobčané měli také možnost nacházet vystřihovánky v periodiku, jež prošlo několika změnami, ale bylo lhostejné, zda jde o Zenit pionierov, Zenit či Zenit-Elektrón. Na rozdíl od ABC ale jeho existence je bohužel minulostí. Ovšem neoddiskutovatelný fakt je ten, že do českých časopisů dělali modely slovenští kolegové a naopak. Tady jsme zůstali jakoby ve federálních dobách. Co ale česká strana dotáhla do počinu hodného Guinessovy knihy rekordů, je existence Muzea papírových modelů v Polici nad Metují – pokud pomineme soukromá či firemní muzea, minimálně v Evropě se podobná záležitost nedá najít. A MPMPM už letos (2022) oslavilo deset let existence a nadále svůj program obohacuje výročními výstavami. Jakousi malou „pobočkou“ je pražské Království železnic na Smíchově, kde se papíroví modeláři díky vstřícnému přístupu rovněž mohou předvést svými výtvory.
Tento obor je natolik bohatý, rozmanitý a plný zajímavých oblastí, že tento článek považujte za malé připomenutí, popřípadě oslovení k dalšímu hledání a nacházení. Určitě nelze pominout webové stránky Papírové archeologie (papirovaarcheologie.cz), na níž se dozvíte mnohé podrobnosti, včetně unikátní série kartiček Archeologického atlasu, což je projekt navazující na legendární přírodovědný a technický atlas po dlouhá léta vydávaný v ABC. Když k tomu přičteme dvě knihy Papírové archeologie a mnoho dalších sešitů, rozhodně máte možnost se o vystřihovánkách dozvědět mnohem více, než jen to, že se stříhají a lepí.
Bertino
Napsat komentář