Vzpomínka redaktora SEDMIČKY
Zatím nejpodrobnější knihou o „zákulisí“ vydávání dětského časopisu v Československu je vzpomínání Vlastislava Tomana MŮJ ŽIVOT S ABC – ÁBÍČKEM (nakladatelství Ostrov, 2005). Zákulisí MLADÉHO HLASATELE a VPŘEDU nepatrně poodkrývá vzpomínková kniha Karla Bureše V TÝMU S FOGLAREM. Leccos lze poskládat z knihy POSELSTVÍ ŽLUTÉHO KVÍTKU publicisty Jiřího Poláka složené z rozsáhlých a otevřených rozhovorů s Jaroslavem Foglarem a Karlem Burešem.
Z trošku jiného ranku jsou knihy mapující dětské časopisy z vnějšku – PŘÍBĚH MATEŘÍDOUŠKY (Anna Sekeráková), PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1. a 2.díl (Olga Bezděková, Milan Krejčí), SVĚT RODOKAPSU – KOMENTOVANÝ SOUPIS SEŠITOVÝCH ROMÁNOVÝCH EDIC 30. A 40. LET 20. STOLETÍ (Pavel Janáček, Michal Jareš), ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI (1850-1989) (Štefan Švec), ….
A jinou kapitolu knih tvoří více či méně výpravné antologie ze starých časopisů (zpravidla MLADÉHO HLASATELE, JUNÁKA a VPŘEDU).
Časopis SEDMIČKA, respektive SEDMIČKA PIONÝRŮ je od loňského roku zastoupen knihou komiksových příběhů TŘINÁCTKA ZE STARÉ ČTVRTI. S tímto kresleným příběhem jsme se setkávali v letech 1981–84 na poslední straně. Vyšlo celkem 156 pokračování.
Jsem moc rád, že můžeme do mozaiky časopisu SEDMIČKA (PIONÝRŮ) přidat i vzpomínku redaktora Pavla Beneše (Koláře), který nastoupil do redakce časopisu jako redaktor na podzim 1990 – cca 2 roky před zánikem SEDMIČKY.
Takže jak bylo se mnou a Sedmičkou?
Moje cesta do Prahy a k psaní trvala od roku 1986, kdy jsem se rozhodl přerušit po třech semestrech vysokou školu, kterou jsem tehdy studoval, protože mi ten obor nic neříkal. Chtěl jsem psát, ale na žurnalistiku jsem neměl šanci se dostat. Takže jsem se rozhodl jít do Prahy, kde jsem předtím v životě nebyl, najít si práci, bydlení a psát a psát a psát. Bylo to docela dobrodružné. 🙂 V Sedmičce mi první článek, o filmu Nekonečný příběh, vyšel 2. září 1988 v č.1. Potom dlouho nic, ale od léta 1990 jsem napsal několik článků jako externista pro Sedmičku a pro Pionýra (třeba v Pionýru 9/90 jsem měl článek o King Kongovi, v Sedmičce 48/90 zase o Davidu Hasselhoffovi) a v září jsem pak dostal nabídku nastoupit jako redaktor. Sen se splnil. 🙂 Nastoupil jsem od 1.10.1990, poprvé jsem se v tiráži objevil v čísle 6/90 (12. října 1990). Tak mě napadá, že bych měl asi doplnit, že jako Pavel Kolář (mé jméno za svobodna). Když jsem nastoupil, tak jsem samozřejmě jako ucho zelenáč dostal nějaký čas na zácvik a vyzkoušel jsem různé redakční práce. Jinak jsem měl jsem na starost kulturní rubriku a vše související. Texty, kontakt se čtenáři, práci s externisty, kteří s redakcí spolupracovali. Pokud Vás bude zajímat víc, zkusím zavzpomínat podrobněji. 🙂
Jak jsem slíbil, prošel jsem sklep a našel nejen své staré smlouvy a Sedmičky, ale také několik malých pokladů. Několik redakčních dopisních papírů, několik redakčních sedmičkovských samolepek (ty bych vám příležitostně mohl poslat) a také fotografii, jejíž kopii vám posílám rovnou. Je z vánočního posezení redakce v roce 1990 nebo 1991 (to už si fakt nepamatuji). A kdo je kdo?
Stojící zleva doprava: Rudolf Pařenica (zástupce šéfredaktorky, co si pamatuju měl na starosti korektury a jazykovou úpravu a nic nám po této stránce neodpustil :-), vedle stojící ženu si nepamatuji, ale nebyla členem redakce, další je Jilda Záruba, Marie Vrbová (na její místo jsem nastupoval), další dva muže neznám (totéž, nebyli členy redkace), další je Naďa Růžičková, vzadu vykukující hlava je grafik Vlastimil Sobota, dále Jan Tomášek, pod ním, ten brýlatý šprýmař, je fotograf Josef Soumar, a konečně Emanuel Holý, grafik, který maloval ty typické sedmičkovské kresbičky.
Sedící zleva doprava: fotograf Miroslav Martinovský, Kateřina Dušková, Petra Flanderková, moje maličkost, vykukuje sekretářka Věra Sommerová, sporťák Jaroslav Kopřiva, Pepa Havel a nakonec šefredaktorka Svatava Hirschová.
Napsat komentář