Zkompletováno ABC – 19.ročník – 1974-75 !
První část archivu ABC 19.ročníku byla publikována 25.12.2014. Zbývajících sedmnáct čísel 19.ročníku ABC (1974-75) pro www.detske-casopisy.cz digitalizoval Damro a díky jemu je zde dnes mohu archivovat. Takže – 19.ročníku ABC (1974-75) je archivován kompletně!
Čísla digitalizovaná Damrem jsou úplná i počtem stran – včetně papírových modelů, „déček“ i vloženého románu na pokračování MŮJ STRÝČEK ŠAHRAZÁD od Jiřího Felixe. Tehdejší šéfredaktor ABC komentuje přílohu slovy: „Po kratší přestávce, kdy jsme zkoušeli jiné úpravy obsahu časopisu, vrátila se románová příloha do 19. ročníku (1974-75) příběhem Můj strýček Šahrazád a ve 20. ročníku (1975-76) to byly Příběhy dalekých cest, které napsal prof. Ing. Josef Hons.“
Na to jak si mohlo ABC dovolit přetiskovat francouzský kreslený seriál PIFÍK, vzpomíná Vlastislav Toman (MŮJ ŽIVOT S ABC, strana 96-97): „Nesmím ovšem zapomenout ani na partnera na západ od našich hranic. Už v prvním ročníku se v ábíčku objevila jeho hlavní komiksová postavička – pes Pif, a později i malý Pifík. Oba patřili k francouzskému časopisu Vaillant (Chrabrý, Udatný) a domovem byli v Paříži. Vydavatelství Éditions Vaillant totiž přistoupilo na dohodu o proplácení úhrady za publikování v ABC v korunách. Což bylo vynikající. Ta vstřícnost byla dána jistě i tím, že vydavatelství mělo „dobré vztahy“ k francouzské komunistické straně, a proto i k Československu. To jsem poznal už na mezinárodních konferencích redaktorů dětských a pokrokových časopisů, jichž jsem se zúčastnil v Praze a pak ještě v Moskvě.
A ještě jsou dvě setkání s francouzskými kolegy, která stojí za zmínku. K tomu prvnímu došlo někdy v roce 1968, kdy do Prahy, a také do redakce ABC, zavítal obchodní ředitel nakladatelství Vaillant. Svěřil se nám, že mají s časopisem potíže. Tou dobou už to byl pozměněný Vaillant Pif (od roku 1965). V té době skončil italský dětský levicový časopis II Pioneero, a zdálo se, že totéž postihne i Vaillant. Ukázali jsme panu řediteli, jak se nám osvědčily vystřihovací modely a pomůcky, a předvedli mu Fr6si, které už tou dobou bylo přílohami bohatě vybavováno – měli tu například prostorové obrázky a k nim barevné brýle, již uvedené tištěné vymývací barvy a další „kouzla“. Vlastně uběhlo jen pár měsíců a v únoru 1969 jsme do redakce dostali známý časopis pod novým názvem Pif Gadget. To slůvko „gadget“ znamená v češtině drobný praktický předmět, hejblátko, a něčím takovým začal být Pif vybavován stále bohatěji a nápaditěji. A když se později objevil Pif balený do fólie a s „gadgety“ z plastu, jen jsme smutně záviděli! Tady kapitalismus (byť u francouzských komunistů) trumfl socialismus s jeho plánovací ekonomikou … My jsme ábíčko začali pravidelně a bohatě vybavovat přílohami až v 17. ročníku, čili od září 1972.
Na kolegy z redakce Pifa mám ještě druhou vzpomínku. V roce 1971 jsem přijel do Francie se zájezdem Cestovní kanceláře mládeže (CKM), ve kterém byla skupinka pracovníků Mladé fronty. Chtěl jsem využít příležitosti a v Paříži zajít do redakce „na kus řeči“. Problémem byla má jazyková vybavenost – němčina a ruština. V hotýlku, kde jsme bydleli, se mi podařilo najít studenta znalého němčiny a francouzštiny, který byl ochotný doprovodit mě a tlumočit. Návštěvu už mi telefonicky z Prahy předjednal můj zástupce Karel Dunda, který francouzštinu ovládal. Z kapesného, bylo to opravdu pár franků, jsem zaplatil taxík a ten nás dovezl na patřičnou adresu. A teď přišlo překvapení! Francouzský kolega byl totožný s účastnikem pražské mezinárodní konference, znal mě tedy a – hlavně! – slušně ovládal ruštinu, protože studoval v Moskvě. Tak jsme se v Paříži domlouvali rusky. Na rozloučenou mi vtiskl do ruky obálku a v ní bylo 300 franků! Nevím, kolik si na cestu pořídili od „veksláků“ ostatní účastníci zájezdu, ale já jsem byl boháč. Naštěstí ke mně byli po příletu do Prahy vlídní i celníci, a také ještě nebyly zavedeny rentgeny zavazadel. Přivezl jsem si mimo jiné i kovovou maketu revolveru Remington, byť jen na kapslíky, ale velmi věrohodného vzhledu. To kvůli své zálibě ve starých střelných zbraních. Na ty pravé jsem peníze nikdy neměl, a tak sbírám aspoň makety.“
Ve kterém jiném z dětských časopisů než právě v ABC by se měly stát vědecko-fantastické dobrodružné příběhy doslova šlágrem? V 18.ročníku vycházel na zadní straně ABC kreslený seriál PŘÍHODY MALÉHO BOHA a v dnes archivovaném 19.ročníku na něj navázalo volné pokračování s názvem PŘÍCHOD BOHŮ.
Vlastislav Toman – MŮJ ŽIVOT S ABC, strana 133-135: „Celkem nečekaně se šlágrem 18. ročníku stal můj nový komiks Příhody Malého boha, který kreslil František Kobík. Jak se brzy ukázalo, „krabí“ inteligentní robot na vzdálené planetě se zalíbil většině čtenářů, a tak jsem mohl uvažovat o dalším pokračování pro 19. ročník. Pro námět jsem sáhl do knížky s výborem mých fantastických povídek (většinou vyšly v ABC, Pionýru nebo v Pionýrských novinách atp.), který pod názvem Příchod bohů vydalo v roce 1966 Státní nakladatelství dětské knihy (SNDK – později Albatros). Příběh o Malém bohovi a lidu kmene Gron – c-chů měl úspěch už v literární podobě, ale v komiksovém provedení se líbil ještě víc.“ „A protože se příběh Malého boha a Gron-c-chů čtenářům opravdu líbil, psal jsem pro 19. ročník Příchod bohů. Čtenářům jsme slíbili do jubilejního 20. ročníku ještě třetí příběh s názvem Kruanova dobrodružství. Žádné další sliby a překvapení pro nový ročník jsme tentokrát neohlašovali.“
PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 2.díl, strana 31: „V 11. ročníku PIONÝRA (1963), tedy o deset let dříve, než byl seriál otištěn, vyšla ve dvou pokračováních fantastická povídka V. Tomana „Příchod bohů“, ilustrovaná Zdeňkem Burianem. Vědecko-fantastické povídky pod názvem Příchod bohů vyšly knižně v roce 1966 (Praha, SNDK).“
Olga Bezděková – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 2.díl – strana 32-33: „… Kreslené seriály jsou po dlouhá léta organickým zábavným doplňkem časopisu. Souborné vydání jejich tří ročních cyklů (tvořících vlastně třídílný příběh o kontaktu lidí s mimozemskou civilizací zhruba na úrovni našeho pravěku) je však doslova ranou dobrému vkusu a výstavní ukázkou klasického kýče. Z ironického nadhledu J. Meier posuzuje postavy seriálu i rekvizity a pokračuje: Jeho milovníky už zaujme pohled na první stranu obálky. Přes sasanky a kapradiny si to šine osminohý kovový robot (v textu se mu říká „Malý bůh „, ale skutečně se prý jmenuje Krab) a majitelé sešitu si mohou vystřihnout a slepit jeho model. Na jeho zádech sedí lehce vlasatý, ale pečlivě oholený mladý muž se šňůrou zubů (zvířecích) na nahé hrudi a s pohledem soustředěným do nepřítomna. (Ach, jak text připomínj dávný Stejskalův odsudek obálky časopisu JUNÁK kde zesměšňuje Foglarova hrdinu na obálce časopisu Junák /z roku 1946/ – pozn. O. B.) K němu se zezadu vine lepá, kožešinou spoře oděná brunetka s čelenkou a zvídavým pohledem dvou velkých očí rovněž kamsi vpřed. V pozadí pár palem a na obzoru kouřící sopka. (Za označení přírodnin neručím, jedná se přece jen o cizí planetu.). Podobným duchem je pak nesen i obsah „speciálu“. Létající stroje dělají „vroum“ a „broum“, fantastická zvířata „gék-gék „, „gróóum“ či „mauůů“ a také „ááágr“, rány pěstí nechávají ve vzduchu stopu jako tryskáč, pistole mají dlouhé hlavně a samopaly sklopné opěrky a kosmonautky i mimozemské domorodkyně jsou neobyčejně půvabné. A vše je smrtelně vážné! Oproti vtipným a osobitým seriálům třeba Káji Saudka či Jiřího Kalouska představuje dílo Františka Kobfka pořádný krok stranou. Ano, je to u nás neobvyklé. Sci-fi knižní a filmová, ta se provozuje, toleruje, kritizuje a chválí. A najednou je tady sci-fi v obrázcích. (Připomínáme, že práce byla napsána před rokem 1988, pozn. O. B.)
Pokud mimozemské bytosti vypadají jako lidé a pokud si je malíř nepředstavuje jako šeredy, potud je zpodobňuje jako například půvabné „vyvinuté“ (fyzicky) bytosti. Ovšem běda, kdyby se ty bytosti například v karikatuře blížily podobám našich kulturních či politických osobností nebo – ó hrůzo – jinak proslaveným a důstojným postavám. To by se zřejmě hodnotily jako nepřijatelné. Už kdysi Kája Saudek v Mladém světě (1971-73) použil zdařilé karikatury v případě našich populárních zpěváků. Jeden zatracuje Kobíka a chválí Saudka, zatímco druhý nemůže Saudkovi přijít na jméno. Proto se naštěstí z jednoho názoru nemůže usuzovat, že by se třeba speciály ’85 měly stáhnout do stoupy, protože svým kýčovým vzezřením a obsahem ničí naši útlocitnou mládež (a co televize?). Nemyslíme si, že zmíněné seriály mohou narušit estetické cítění mladých čtenářů ABC. To, co pohoršuje zralého dospělého, to často právě mládeži vyhovuje a nevidí v tom urážku svého vkusu. Naopak, rozvíjí si fantazii. Není asi správné posuzovat kreslený seriál z hledisek jeho uměleckého dopadu, tj. z hledisek platných pro uměleckou produkci (zachycení pomíjivého i věčného, jedinečného a obecného v jakési rovnováze a vlastně ve stálém konfliktu). Ani na hračky, kde hraje svoji roli estetika (tradice u nás), nejsme tolik přísní. Kam bychom jinak mohli zařadit všechny ty vyzývavé okaté panenky a nosaté panáčky nebo některé z moderních technických hraček? Nebudeme se zde pouštět do diskusí o umění a kýči, ale máme za to, že ke každém věku patří určitá část toho, co pro ty beznadějně dospělé bude navždy nepochopitelné. Tak jako dítě nevidí ve věcech dvojsmyslnosti, tak čtenáři rozhodně nedojdou k újmě při sledování barevných seriálů o Malém bohovi.“
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované číslo časopisu ABC – kliknutím na náhled strany:
Napsat komentář