Tři čísla ABC – 24.ročník – 1979-80
K dnes archivovaným třem číslům ABC 24.ročníku umožní nejzasvěcenější pohled do zákulisí časopisu tehdejší šéfredaktor Vlastimil Toman – MŮJ ŽIVOT S ABC, strana 138-140: „Jsme tedy na přelomu desetiletí, a já končím rok 1979 opravdu smůlovatě. První povánoční pracovní den, kdy celá naše rodina odcházela za svými povinnostmi, jsem ráno na kluzkém chodníku před domem upadl a už jsem se na vlastní nohy nepostavil. … Druhý den jsem si opět ověřil, jak je svět malý. Jméno doktora Machotky mi připomnělo, že mě v plzeňském českobratrském kostele křtil farář téhož jména. Nejsou náhodou příbuzní? Zeptal jsem se a dozvěděl, že šlo o dědečka „mého“ pana doktora. A ten byl u toho, když mi moji rodiče a kmotři popletli křestní jméno. Příčinou možná bylo i to, že se příliš připíjelo na zdraví novorozence. Ale už jsme si zvykl, že mě zmatek s křestním jménem provází celý život. Můj náhlý výpadek samozřejmě do jisté míry ovlivnil chod redakce, ale na ortopedii jsme měli telefonní přípojku i u lůžka. Stačilo, aby sestřička aparát přinesla a zapojila. Původně měli mít pacienti telefony stále u lůžka, ale někteří toho zneužívali, a účty neúměrně narůstaly. Proto tohle náhradní řešení „s donáškou až do postele.
Měl jsem na pokoji malou přenosnou televizi, kterou jsme si do redakce koupili za provize z tržeb za inzerci. U ní jsme trávili i změnu roků 1979/80. Kromě toho měl každý pacient na posteli „polštářek-šeptáček“ s rádiem s třemi programy. Ke komfortu patřila i hygienická buňka s WC a umývárnou, která mi však vzhledem k upoutání na lůžko byla přístupna až pár dní před propuštěním.
Záhy jsem si tu vytvořil dobrý vztah s nemocničním personálem. Jednak se brzy vědělo, že je tady šéfredaktor „toho ábécé“, jednak jsem měl spoustu drobných dárků – redakčních suvenýrů i žádaných déček. V té době to byly mimo jiné plátěné nášivkové emblémy s řadou motivů. Díky tomu jsem dokonce jednu přísnou vrchní sestru změnil na usměvavou a vlídnou. Bylo to v ní, jen se potřebovala odreagovat. Potěšil jsem tak i její podřízené kolegyně.
Pozornost jsem však vzbudil i jinak. Asi tak čtvrtý týden volali z redakce SOS: Kobík nemá podklady k dalšímu pokračování seriálu Druhá výprava! Psal jsem samozřejmě scénáře s předstihem aspoň pro dvě tři čísla, ale dlouhotrvající nemoc zálohu zlikvidovala. Moje žena Pavla mi tedy do nemocnice přinesla kufříkový psací stroj, poznámky a papíry. K lůžku mi přistavili pultík, na který se dává sedícím nemocným jídlo. Na ten jsem dal psací stroj a mohl tvořit. Byl jsem v nejlepším, když do dveří vrazila jedna sestra, vykulila oči a prohlásila: „Tak to jsem ještě neviděla, aby pacient psal v posteli! Hledám doktora, slyším ho klepat do stroje, ale v pokoji není. Jdu po zvuku, a co nevidím?! To snad není pravda!“
Těch šest neděl mi zpočátku moc neutíkalo, i když jsem kromě sledování televize hodně četl, ale předpokládaná doba léčení se přece jen krátila. … Můj návrat mezi zdravé lidi a do redakce trval dalších šest neděl. Ale to už jsem byl doma, kde se zanedlouho konala „mimořádná“ redakční porada. … Místo románu na pokračování mají větší úspěch čtyři strany povídek, ale zařadíme sem i komiksy.
Objevily se též nové rubriky, jako třeba ABC modelářům s obrazovými tabulemi letadel a jiné vojenské i historické techniky. Zaměření je na rozvíjející se „kitaře“, čili modeláře vyrábějící modely z plastových stavebnic. Dominuje tady zatím externista Václav Šorel, náš budoucí redaktor. Také přírodovědci mají novinku – trofeje zvířat – sice jen vystřihovací, ale zajímavé.
Vyhlašujeme též novou celoroční čtenářskou a „utajenou klubovou“ soutěž – hru Operace Brontosaurus 80. Navazujeme na předchozí klubovní aktivity, oslovujeme pionýrské družiny a začínáme – po bývalých hlídkách ochrany přírody – organizovat cosi, co bude jednou přinášet dobré i problémové výsledky ochráncům životního prostředí, kteří si budou říkat Brontosauři. Kdo by to tenkráttušil, že?
Přichází i první z našich „robotů“, zatím jen kabelem řízený Ábík konstruktéra Pavla Šraita. Ten další už bude řízen vysílačkou. Zahajuje seriál o dálkovém ovládání modelů. … Měl bych zaznamenat, že jsme opět slavili: třicáté páté a pak i čtyřicáté výročí osvobození Československa. Připomíná to nejen řada zajímavých článků a reportáží, ale i grafická značka, náš osvědčený způsob pro hodnotitele a cenzory. Čtenáři tuhle aktivitu ani moc nevnímají.“
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované číslo časopisu ABC – kliknutím na náhled strany:
Napsat komentář