Vzal jsem to tedy ze druhého konce – od autora kreseb. Tento postup se ukázal jako správný. Po pečlivém prostudování rukopisu a některých rysů kresby jsem nalezl jistou podobnost s kresleným seriálem Mimozemšťané, který vycházel v Sedmičce pionýrů. V redakci časopisu ABC mi na sekretariátu sdělili číslo na jeho autora Jiřího Petráčka. Sice staré, ale už to byla stopa. Zavolal jsem tedy Jiřímu Petráčkovi, který mi k mé velké radosti sdělil, že moje domněnka byla správná a že mám tudíž ještě nějaký ten pozorovatelský talent. Vysvětlil mi, že v dobách, kdy seriál vznikal, se jaksi nenosilo, aby někdo z vydavatelství vyčníval z řady. V tomto případě to byl scénárista Oldřich Dudek, kvůli kterému nakonec přišel na svět pseudonym Pet Dudwöl, pod kterým se všichni tři autoři schovali, a jeho vynikající příběh Expedice Yeti.
Na bezchybném scénáři, který na minimu prostoru vyjadřuje sice na první pohled jednoduchý, avšak dosti obsáhlý příběh, stavěl svoji práci Jiří Petráček, pro něhož to byl první publikovaný komiks. A začátek to nebyl vůbec špatný.
Jeho kresba perem je velmi pečlivá, stínování je tvořeno rovnoběžně položenými čarami. Tomuto způsobu zůstal na rozdíl od Káji Saudka, který přešel na menší či větší body kruhového tvaru, věrný dodnes. Mezi největší Petráčkovy schopnosti jistě patří vyjádření pohybu, který je cítit téměř z každého obrázku. Detaily tváří jsou velmi přesvědčivé a vypovídají přesně o charakterových rysech jednotlivých hrdinů. Naopak pozadí je řešeno na můj vkus moc jednoduše. Ve dne je čistě bílé, občas s pozadím hor, v noci je více či méně vyšrafované podle intenzity světla. Jen málokdy tvoří pozadí kresby exteriérů. Je však nutné říci, že prostředí, ve kterém se příběh odehrává, asi nedávalo autorovi moc jiných možností.
Celkově však dílo vyznívá velmi dobře, je vyvážené ve smyslu kvalitní scénář – kvalitní zpracování. Expedice Yeti jenom potvrzuje to, co je všem fanouškům našeho komiksu už dlouho jasné. Že období konce šedesátých a začátku sedmdesátých let zastihlo české tvůrce opravdu ve vynikající formě.
Na závěr předkládám část děje jako motivaci pro získání tohoto příběhu.Akademie věd himalájského království Zanu nabídla přemožiteli Mount Everestu Australanu Tomu Bishopovi účast na nákladné expedici Yeti. Zkušený horolezec neváhá a nabídku přijímá. Jeho nejlepší přítel Georges Norman, známý novinář, Tomovi slíbí, že jakmile to bude možné, přiletí do království za ním. Letadlo však mizí v horách…Plukovník Khumjou Khumde, který vede vojenskou část expedice, nedává cestujícím žádnou šanci. Zpoždění vědecké části expedice je však více než divné. Výprava bez vědců vyráží napřed do údolí Rolwaling zbudovat základní tábor. V noci navštíví Toma ve stanu jeden z vesničanů a nabídne mu k prohlédnutí kůži Yetiho.
Plukovník podplatí lámu z kláštera nad osadou Beding, aby roztrušoval mezi vojáky a vesničany, že Yeti je krvelačný dravec. V tu dobu je skutečně Yetim z osady unesena žena.
Tom kupuje v osadě nabízenou kůži. Plukovník je znepokojen jeho samostatným výletem mezi vesničany a navíc mu oznámí podivnou zprávu – vědecká část se kvůli finančním potížím expedice nezúčastní!
Tom pozná, že kůže skutečně patří Yetimu a koupí ji pro vědecké účely. Všimne si, že kůže přechází u hlavy ve vlasový skalp. V noci se pokusí jeden z vojáků na plukovníkův příkaz kůži ukrást. Tom to oznamuje plukovníkovi. Ten předstírá zklamání z toho, že ho Tom nepoznal.
Po nezdařené krádeži nechá zavolat plukovník pět vybraných vojáků, kterým dá rozkaz k brutální akci M. Chce vytvořit dojem, že vesnice byla napadena Yetim. Bez váhání nechá zavraždit pět vesničanů. Když se ráno Tom probudí, jde se podívat na místo tragédie. Teď je ta pravá možnost, jak konečně ukrást Yetiho kůži!
Když má konečně plukovník záminku, mění se vědecká expedice v trestnou výpravu. Jeho fanatičnost se projevuje hned při prvním horolezeckém výstupu, kde posílá dva vojáky na nebezpečný převis pro jistou smrt. Plukovník a Tom pokračují v nebezpečném výstupu na štít Ama Dablam. Tom nalezne ve sněhu dámskou kabelku s letenkou společnosti Northair. Není pochyb – v těchto místech havarovalo letadlo, ve kterém byl i Tomův přítel – novinář Georges Norman.
Po návratu z průzkumného výstupu je plukovníkovi ohlášena smutná zpráva. Pět jeho vojáků náhle zemřelo. Plukovník přičítá jejich smrt na vrub nebezpečným Yetiům. Dobře mu k jeho počínání poslouží báchorka vesničanů o tom, že kdo uvidí z blízka Yetiho, zemře.
Láma naznačuje plukovníkovi, že zná pravé pozadí smrti pěti vojáků a snaží se ho vydírat. Plukovník se rozzuří a vyžene ho ze stanu. Láma se tedy alespoň pomstí a sdělí otřesnou zprávu Tomovi. Vojáci byli otráveni!
Zanedlouho ve vesnici onemocní chlapec. Nešťastná matka je smířena s tím, že zemře, protože spatřil Yetiho. Tom však pozná, že chlapec má zápal plic a s pomocí účinných léků chlapce vyléčí. Základy pověry podporované plukovníkem se otřesou v základech. Tom otevřeně řekne plukovníkovi co si myslí: Yeti je lidská bytost!…A ještě pro úplnost. Pet Dudwöl rovná se Jiří Petráček (kresba), Oldřich Dudek (scénář) a Otakar Volšička (písmo), seriál vycházel ve Stadiónu č.1 až 26 v roce 1971 dosáhl rozsahu 26 stran.“
Pokud je mi známo, Expedice Yeti je prvním ze dvou komiksů, které ve Stadionu vyšly – druhým byl o dva roky později Kouzelný míč, o němž jsem měl možnost si s jedním z autorů, panem Švandrlíkem, příjemně popovídat. Ona modrá Expedice Yeti byla v té době dost zvláštním zjevením, i když i sportovní periodika se ke komiksům sem tam uchýlila (viz třeba slovenský Šport a zajímavě pojatý anglický seriál o fotbalovém MS.