REPERTOÁR MALÉ SCÉNY 1.ročník – 1963

26.7.2019   1963, Kde lze najít skenované časopisy, Stahuj časopisy   No comments

Koncem padesátých a začátkem šedesátých let docházelo ke společenskému tání v oblasti hudby, které souviselo i se skutečností, že populární   hudba   se k nám dostávala ze západu díky vysílání zahraničních stanic – Luxembourg, Deutsche Welle a nejvíce Svobodná Evropa, která i přes rušení v Československu, obracela se hlavně k mládeži a pro ně vysílala odpoledne až tříhodinový hudební pořad. Hrály zde písně hudebních skupin, zpěváků i zpěvaček, u nás v té době stále označované za závadnou hudbu. Politická garnitura, zejména pod tlakem zájmů různých producentů, kteří vycítili v této oblasti možnost zisků, nechala vznikat zejména „big beatové“ skupiny. Tyto vznikaly při Klubech ČSM, odborových zařízeních a také získávaly podporu ve vesnických a městských kulturních domech, ale i při vojenských útvarech. Ty z nás trošku odrostlejší si jistě pamatují tzv.: Čaje o páté.

Nezůstávalo jen u hudby, ale vznikala malá divadla, která viděla své vzory v Semaforu či Rokoku. Divadla se šířila po Československu jako houby po dešti. Pro tuto skutečnost začalo vydávat Ministerstvo školství a kultury magazín „REPERTOÁR MALÉ SCÉNY“, který vycházel měsíčně. Záměrem vydavatele bylo podchytit tyto aktivity a pro divadla tzv. malých forem, vydávat metodický materiál. Postupně tento magazín začal poskytovat prostor pro domácí a zahraniční hudbu, zejména pop. Magazín vycházel od roku 1963 do roku 1971, a pak byl jako poslední tohoto druhu zrušen po vydání třetího čísla. Formát byl velikosti A5, měl 48 černobílých stránek s barevnou obálku. Cena byla 2,50 Kč.

Bližší podrobnosti uvádí Alena Přibáňová ve Slovníku české literatury:

Měsíčník určený především členům malých divadelních scén a jejich příznivcům vydávalo ministerstvo školství a kultury (od 1967 ministerstvo kultury a informací) v nakladatelství Orbis, od 1969 pouze Orbis. Vedoucím redaktorem byl Jiří Beneš, v redakci dále působili Jaroslav Vedral (1963-66), Pavel Bošek (1963-71), Marie Vašinková (1965-69) a Jan Kolář (jen 1971).

Vznik i existence časopisu souvisí s vlnou amatérských i profesionálních divadel malých forem v 60. letech, jeho cílem bylo napomáhat souborům tohoto typu při vytváření repertoáru. Přinášel proto divadelní i prozaické texty, pásma poezie, písně včetně notových záznamů, náměty na krátké skeče, pantomimické scénáře, rozhlasová pásma apod.; slovem i obrazem (i prostřednictvím celých scénářů, popř. alespoň úryvků) informoval o nových inscenacích významnějších souborů (Semafor, Večerní Brno, Divadlo X, Studio Y, ústecké Kladivadlo, ostravské Divadlo pod okapem, olomoucká Skumafka aj.), ale také o činnosti nejrůznějších amatérských či příležitostných uskupení (od závodních a studentských divadel po Divadelní soubor ministerstva vnitra). List se redakčním zázemím i čtenářským určením překrýval s časopisy Ochotnické divadlo (vycházelo do 1963) a Amatérská scéna (od 1964), na které hojně odkazoval; na rozdíl od nich se však nezabýval kritickou reflexí.

V letech 1963-65 RMS působil v souladu s původními záměry vydavatele především jako zásobárna textů. V prvním ročníku byl výběr značně nahodilý, převažovala snaha učinit nabídku co nejpestřejší. Byly zařazovány rozsáhlejší divadelní scénáře či různá poetická pásma (mj. Pavel Bošek, Gustav Oplustil, Eduard Pergner, Radim Vašinka), písně pro děti, šansony „klasiků“ (Vítězslav Nezval, Emil František Burian), popisy pantomimických skečů, úryvky z divadelních programů, časté byly krátké satirické povídky (Jiří Bílý, Pavel Bošek, Pavel Hanuš, Jaromír Kincl, Josef Podaný, Jaroslav Vedral, z překladů Sławomir Mrożek), společensko-kritické a satirické scénky, miniscénky a mikropovídky (Jiří Robert Pick, Miloslav Švandrlík), ale i satirická klasika (Adolf Hoffmeister, Jaroslav Žák), objevila se i ukázka televizního scénáře. První ročník pravidelně přinášel i stručné, spíše doporučující než kritické recenze repertoárových sborníků a jiných textů souvisejících se zaměřením časopisu. O proklamované orientaci na mladou generaci svědčí také rubrika začínajících autorů První řádky, která byla součástí listu až do 1967.

Od 1964 získává časopis pevnější strukturu, skladba jednotlivých čísel se výrazně nemění. Jejím základem je zpravidla jeden rozsáhlý scénický text (Pavel Dostál, Vladimír Fux, Ludvík Kundera, Jan Martinec, Jiří Melíšek, Luděk Nekuda, František Pavlíček, Jan Schneider, Pavel Šrut, Jiří Štaidl, Ivan Vyskočil, Bedřich Zelenka); každé číslo pak doplňuje pestrá směsice aforismů, bonmotů a anekdot vybraných z literárních textů (Myšlenky J. P. Sartra, úryvky z knihy Karla Čapka Marsyas) nebo z jiných časopisů (rubrika Vystřihli jsme…). Postupně pronikají texty a povídky převzaté z text-appealů (Josef Hlinomaz, Jiří Suchý, Josef Škvorecký, Darek Vostřel, Ivan Vyskočil, Milan Lasica a Július Satinský). Od 1964 přináší každé číslo také několik básní (Josef Hanzlík, Zbyněk Hejda, Vladimír Holan, Jaromír Hořec, Oldřich Mikulášek, Jaroslav Seifert, Ivan Slavík, Josef Suchý, Zdena Tominová, Oldřich Wenzl, Jan Zábrana aj.), ve vysoké míře jsou zastoupeny překlady, a to nejen textů divadelních (Edward Albee, Fernand Berset, Slawomir Mrożek, Miodrag Pavlović), ale i povídek a básní (Hans Arp, Ingmar Bergman, Heinrich Böll, Langston Hughes, Erich Kästner, Kurt Kusenberg, Filippo Tommaso Marinetti, Christian Morgenstern, Kurt Tucholsky, Martin Walser, Tennessee Williams).

K výrazné změně došlo s proměnou redakčního kruhu v roce 1966, kdy se RMS začal věnovat téměř výhradně populární hudbě, a to jak zahraniční (monotematické číslo věnované skupině Beatles, rozsáhlé materiály o mnoha dalších úspěšných skupinách), tak české, která byla v té době s malými divadly stále ještě úzce spojena (pravidelně přinášel medailony populárních zpěváků). Hlavní náplň časopisu tvořily texty a notové záznamy populárních písní, u anglických býval připojen i doslovný překlad. Změnila se i výtvarná stránka časopisu – každé číslo přinášelo profily našich i zahraničních výtvarníků, ale také fotografie oblíbených zpěváků a herců malých scén, dokumentární fotografie z jednotlivých představení, které byly dříve téměř výlučným výtvarným doprovodem textů, začaly být seskupovány do stálé rubriky. Výrazně ubylo povídek (v této fázi mj. Pavel Fiala, Miroslav Horníček, Ephraim Kishon, František Nepil či Vojtěch Steklač), prakticky zmizely drobné satirické texty, aforismy a citáty. Měsíčník se orientoval především na překlady populárních zahraničních autorů (Nelson Algren, I. Bergman, Ambrose Bierce, Pierre-Henri Cami, J. P. Donleavy, Graham Greene, Jerome K. Jerome, Stephen Leacock, Edward Lear, Sean O´Casey v překladu Jana Wericha a Jany Werichové, hra Pabla Picassa, Luigi Pirandello, James Thurber aj.), z české produkce se objevily Svěrákovy a Smoljakovy semináře o díle Járy (da) Cimrmana, hry Ladislava Smočka a úryvky z představení dvojic Šimek – Grossmann a Vodňanský – Skoumal.

RMS zanikl v poslední vlně úředních likvidací kulturních časopisů na počátku normalizace.

Čísla REPERTOÁRU MALÉ SCÉNY 2 až 5, 8 a 11 jsou stažena z Digitální knihovny a upravena. Pokud někdo má zájem o další ročníky, tak má možnost si je stáhnout, ale jejich černobílá kvalita není moc dobrá. V tomto ročníku chybí číslo 1.  Repertoár malé scény otiskoval různá pásma, scénáře, scénky a krátké aktovky.  Jak ze známých divadel, kde začínala řada budoucích hvězd Pilarová, Matuška v Rokoku,Luděk Nekuda v  Divadélku pod okapem , tak i z dalších divadelních souborů Karkulka, Inklemo, Skumafka a další. Blíže o tom píše ve svém článku Alena Přibáňová.

Magazín věnoval pozornost básním a povídkám. Nevynechával ani kritické články, zabývající se nedostatky a problémy naší společnosti.

Součástí scének byly i písničky. Řada z nich se stala populárními, zejména písně J.Suchého a J.Šlitra. Vycházely zde texty písniček i s notami.

Repertoár malé scény nevynechal ani zájem o mladou generaci. V rubrice První řádky poskytoval pro mladé autory místo k jejím prvotinám. Jedním z nejmladších byl dvanáctiletý Rosťa Jeřábek.

Ve čtvrtém čísle Repertoáru malé scény bylo věnováno dvacet stránek tvorbě pro děti. Mimo scénky, povídek, básní i písniček přispěly do tohoto čísla samotné děti svými výtvarnými díly.

A samozřejmě, že zde nesměly chybět drobné glosy, aforismy, různé bajky, mikropovídky, humorně laděné výstřižky z časopisů Mladý svět, Roháč, Dikobraz, Plamen, Kulturní tvorba a dalších.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu REPERTOÁR MALÉ SCÉNY z roku 1963, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Přečti si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) na svém tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu REPERTOÁR MALÉ SCÉNY – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke čtení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „KNIHOVNA„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla časopisu REPERTOÁR MALÉ SCÉNY zde >>>

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *