Premiéra časopisu FILIP – 1.ročník – 1991
Dnes archivovaný časopis FILIP má na www.detske-casopisy.cz premiéru. Digitalizoval jsem alespoň jedno zaslané číslo od Míši Z. – děkujeme jí.
Číslo není úplné – chybí prostřední dvoulist (tedy 4 strany) – patrně tam byl vložen nějaký „poster“ jak se začaly vložené plakáty hudebních skupin, zpěváků a herců „moderně“ označovat.
V tiráži časopisu je napsáno: FILIP pro -náctileté (kulturní měsíčník). V záhlaví je FIlm LIteratura Písničky. Vydával jej PROSTOR, soukromé nakladatelství a vydavatelství, Aleš Lederer. Šéfredaktorem časopisu byl Rosťa Křivánek. FILIP vycházel na 48 stranách, celobarevně na formátu A4 a stál 12,8 Kčs.
Zasvěcenější čtenáři www.detske-casopisy.cz jistě sledovali „paradoxní navazování časopisů“ na ose MLADÝ HLASATEL – VPŘED – JUNÁCI VPŘED – VPŘED – VPŘED PIONÝŘI – PIONÝR – VĚTRNÍK – PIONÝR – FILIP.
Dnes digitalizované číslo přináší zřejmě nejotevřenější publikovaný materiál o tom jak se vlastně časopis FILIP rodil. Bolestně a hekticky. Zřejmě to podobně probíhalo i v jiných dětských časopisech, které později nepřežily. Zasvěceně to popisuje redakce FILIPA na dvoustraně 6-7 v posledním, 9.čísle 1.ročníku z prosince 1991:
“ … Ano, bude to fér. Bude fér neskrývat před vámi nic, nehrát si na to, že: „je to zbytečné a taky nedůstojné a že nebudeme plýtvat papirem …“ – napsat jak to všechno bylo.
Když se v únoru 1990 narodilo první číslo časopisu FILIP (název jsme dlouho vymýšleli – ne každý nám ho schvaloval, sami jsme si ale byli jistí, že u vás zabere), měli jsme radost jako malé děti. Kuli jsme obrovské plány a těšili se, co všechno teď po listopadu půjde . Zejména nás naplňovala naděje mi představa, že Mladá fronta se bleskově proměn í v perfektně a pružně fungujícífirmu, kde půjde všechno … Hm, člověk se nikdy nepoučí. Může mu být třeba sto let, stejně se nedokáže zbavit naivity.
Udělali jsme si několikadenní soustředění v Mariánských Lázních a přivezli si odtud celý fascikl nápadů a námětů (např. – ze všech mariánskolázeňských pramenů nám nejvíce chutnal ten, nad jehož zřídlem se blyštěla cedulka AMBROZ … souvislost se soutěží pro „talenty z ulice“ už jste určitě objevili sami). Jednoznačně jsme se pak pustili do jejich realizace. Podařilo se prosadit zvětšení formátu a … o moc víc toho nebylo. Časopis však, í přes dejme tomu nepodporu shora, nemohl nevzbudit zájem čtenářů. Makali jsme ve dne v noci, vymýšleli, sháněli , psali . . . ROSŤA s MARCELOU se stali duší časopisu – na nic jiného jim nezbýval čas . Pak přišel MILAN a bylo jasné, že je náš – že se pro FILIPa narodil… po něm DARINA, nejdřív jako sekretářka, ale protože s básnickým střevem a bezmeznou vášní pro film i muziku – brzy se začala prosazovat i jako autorka článků …“
… Aleš nás ale mírní – všechno musí být legální a fér. Obdivujeme ho – vede desítky jednání, běhá z úřadu na úřad a výsledek? Mlha – nikdo neví přesně komu vlastně FILIP patří. Revoluce nerevoluce – vypadá to, že je majetkem SSM. Jednáni s panem ULČÁKEM, který je samá ochota: „Samozřejmě, ano, uděláme smlouvu, časopis na vás, pane Lederere, převedeme“ a prásk! Zjišťujeme, že nám byl prodáván Karlštejn! Pan Ulčák totiž nemá s FILIPem vlastně nic společného. Vynoří se nový majitel – organizace PIONÝR, která trochu je a trochu není (jak je zrovna zapotřebí) nástupcem PO SSM. Dlouho to vypadá, že se nedohodneme, a najednou se pan BĚLOHLÁVEK široce usmívá – ano, pánové, smlouva je připravena k podpisu! Několik měsíců úmorného jednání je úspěšně za námi! Šampaňské bouchne ve chvíli, kdy se dozvídáme, že jednoho prosincového úterního večera zaskřípe pero po papíře – a FILIP bude Alešův! Pak ale – třináct hodin před podpisem smlouvy – zazvoní telefon a lakonický pionýrský hlas oznámí malou změnu plánu – před necelou hodinou totiž PIONÝR podepsal smlouvu o převedení vydavatelských práv na – no, hádejte – ano, na Mladou frontu! Jsme rozezleni na nejvyšší míru – dobrá, vy tak, my .. . A opět je tu Aleš, aby nás uklidníl – Ne, budeme tedy jednat s paní KOŠKOVOU, ředitelkou Mladé fronty. A skutečně. Zpočátku to vypadá, že Mladá fronta Alešem nabízené řešení přijme, ale pak dochází ke zvratu – nikoli, říkají, my budeme vydávat časopis dál, vy si klidně odejděte k panu Ledererovi! Budou tedy dva FILIPové? Nechce se nám věřít – kdo by mohl dělat to, v čem jsme my začali, co jsme vymysleli, co . .. ne, novináři takoví nejsou – to jim přece každý musí hodit na hlavu, vidinu, že bude kopírovat práci někoho jiného a podepisovat ji svým jménem! Zase jsme naivní, zase se pleteme. Poslední pokus o smír – dobrá, ať jsou dva FILIPové, ale jediní právoplatní majitelé všech rubrik, nápadů, a hlavně grafické stránky – hlaviček, písma na titulu … jsme jedině my, kteří jsme to všechno vypotili! A ředitelka Mladé fronty souhlasí, slibuje před svědky, že se úplriě změní zaměření a hlavně grafika časopisu FILIP, my ať si své nápady odneseme do toho nového (nového?).
Odcházíme alespoň trochu uspokojeni, zvláště když nám náměstek ředitelky pro vydávání časopisů, pan BAREŠ, slíbí, že plánuje brzkou změnu názvu časopisu, kterému zanecháme v Mladé frontě … co vlastně? Vlastně jen místo. Asi už víte, že nic ze zmíněných slibů se nestalo skutečností. A co víc – když FILIP vznikl, měl nemnoho předplatitelů , zděděných po někdej ším časopise PIONÝR. Za roční existenci jsme ale přesvědčili desítky tisíc čtenářů, že stojí za to, mít FILIPa předplaceného. Tenhle úspěch se teď obrací proti nám – Mladé frontě zůstávají všichni tihle nic netušící kluci a holky, slečny a mladí pánové – budou dostávat časopis, který si Mladá fronta vytrucovala – časopis úplně jiný, než jaký si předplatili!! A nikoho ani nenapadne, aby se jich na něco ptal. Musíme začít úplně od nuly.“
Narozdíl od časopisu PIONÝR, měl „nový“ titul FILIP kompletně předělanou grafiku a i obsah se radikálně změnil ve snaze reagovat na aktuální módní trendy v hudbě i filmu. Literatura byla co do četnosti zastoupena logicky nejméně. Ale tato jedná „složka“ byla jakýmsi společným pojítkem při přechodu z PIONÝRA na FILIPA. Včetně občasných klasických ilustrátorů jako byl třeba Neprakta.
Článeček, který změnu charakterizuje a je typickým pro časopis FILIP (ale nejen pro něj – v roce 1991 se s tím potýkaly všechny dětské časopisy) – módní trend, skrytá reklama, moderní sazba, převaha fotografií nad textem, …:
FONOTÉKA FILIPA obsahovala na poslední straně vystřihovací kartičky (alá ABC) s totografiemi na straně jedné:
a textem na straně druhé:
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění souvislostí kolem vydávání časopisu FILIP v roce 1991, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku všechny archivované strany časopisu FILIP – kliknutím na náhled strany:
Děkuju, že děláte, co děláte. Mám, logicky, skoro všechna čísla FILIPa pro -náctileté. Dodnes je to intenzivní část mého života, protože vzpomínky na prádelní koše pošty, na skoro 150 000 čtenářů (dnes nepředstavitelné), na onu redakční dychtivost a nasazení, ty neblednou.
V dokonalé úctě
Rosťa Křivánek
Zhanam FILIP r.1991 a 1992 ak niekto ma na predaj,nech sa ozve,vdaka