PIONÝR – Zábavný měsíčník pro mládež – kompletní 27.ročník (1979-80)

30.3.2022   1979, 1980, Kde lze najít skenované časopisy, Stahuj časopisy   No comments

O časopise Pionýr je již hodně psáno v předchozích  příspěvcích  PIONÝR, VĚTRNÍK, FILIP

Časopis Pionýr i ve 27. ročníku  pokračoval svým netypickým „čtvercovým“ formátem, který jej mezi tehdejšími dětskými časopisy odlišoval na první pohled. Vycházel v rozsahu 48 stran. Cena výtisku byla 2 Kč.

Tento ročník, tak jako minulý obsahoval hodně zábavného ale i poučného čtení. Trochu tak zvláštností Pionýra již od 26.ročníku bylo uveřejňování  povídek od zajímavých autorů .Byla vždy tištěna na posledních  až na 12 stránkách a to tak, že čtenář si musel obrátit časopis  a začít číst od poslední stránky. Povídky byly od  A.C.Doyla, Milíka Tichého, Pavla Štencla, A.C. Clarka a dalších autorů. Od Pavla Vrby zde byla Kytarová škola a také povídání s Jindřichem Polákem o  Panu Tau. Na ukázku toho je číslo 10 naskenováno tak jak bylo vydané.

V čísle 11 a 12  vycházela povídka Evy Kačírkové Zelené nebezpečí a na druhé polovině stránky komiks  Roberta Louise Stevensona – Podivný případ doktora Jekyla a pana Hyda.

Šéfredaktor Vojtěch Steklač publikoval opět oblíbené Boříkovy lapálie v příběhu Pes Holešovický.  Obrázky kreslil Adolf Born.

Vojtěch Steklač  byl tělem i duší časopisu Pionýr. Narozen 21. října 1945 v Příbrami, zemřel ve věku 75 let 4.ledna 2021 v Praze. Byl autorem dětské literatury a  sci-fi, publicista, darmatik, překladatel, prozaik a také redaktor. Dětství prožil v Praze-Holešovicích. Po maturitě na jedenáctileté střední škole (1963) studoval dva roky zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické. Roku 1965 přestoupil na FF UK, kde vystudoval filozofii a sociologii (1970). Od roku 1969 pracoval jako redaktor časopisu Ohníček. Po ukončení fakulty byl na půlročním stipendiu v Paříži a poté absolvoval roční vojenskou službu. Od roku 1971 byl šéfredaktorem časopisu Pionýr. Od roku 1981 se věnoval literární tvorbě. V letech 1990–1994 byl dramaturgem Československé, resp. České televize. Po roce 1990 též krátce působil jako redaktor vydavatelství Carmen a v roce 1993 založil nakladatelství Pekelec.

Debutoval roku 1964 prózou v Literárních novinách, dále přispíval do periodik: Plamen, Sešity pro mladou literaturu, Orientace, Ohníček (1968 a 1976 zde na pokračování Boříkovy lapálie), Pionýr (1971–1972 zde pod pseud. Prokop Holeyko na pokračování Dobrodružství tajného agenta Pankráce Tangenta; 1980–1981 Boříkovy lapálie a pod pseud. Rudolf Císař Tajemství skarabea), Literární měsíčník, Kmen, Květy, Čs. voják, Rudé právo a Práce. – Pro Čs. televizi napsal mj. hry pro děti a mládež Hodinky šly pěšinkami (1975, režie Věra Jordánová), Společnost s ručením omezeným (1983, r. Zdeněk Podskalský), Morytát o velké poštovní loupeži (1987, r. Petr Tuček) a Moudrá sova (1988, r. Libuše Koutná). Podle knihy Boříkovy lapálie vznikl stejnojmenný čtyřdílný seriál (1973, r. Ludvík Ráža) a třídílná hra Ahoj sídliště (1988, r. Libuše Koutná). Steklač je rovněž autorem scénáře seriálu Strašidla a spol. (1993, 6 dílů, r. Jiří Kos) a populárně naučného cyklu Energie – motor civilizace (1997, 8 dílů, r. Pavel Doležal, scénář + Ondřej Neff). V televizi Nova se scenáristicky podílel na seriálu Nováci (1995–1996). – Spolupracoval rovněž s rozhlasem: napsal hry Příliš mnoho mogulu (1980); Ptačí ostrov (1981, podle Bohumila Říhy); Já je někdo jiný (1982); Tříoká Petra (1983); Muž přes palubu (1983); Vzorný živnostník (1998); Nevěsta pro hrobníka (1998); Socha (1999) a připravil dvacetidílný seriál adaptací z české a slovenské humoristické literatury Studio H2O (1977–1978). Český rozhlas též vysílal seriál Boříkovy lapálie (10 částí, 2006, r. Vladimír Gromov). – V Ohníčku užíval pseudonymu Martin Mach.

Soustavně se věnoval literatuře pro děti a mládež . Se smyslem pro nadsázku a nonsens psal od začátku své tvorby pro starší děti rozsáhlý seriál humorných vyprávění o dobrodružstvích klukovské party z pražských Holešovic. V řadě knih s tímto tématem převládá komika situační a jazyková, vycházející z konfrontace mluvy a světa dětského vypravěče se světem dospělých (Boříkovy lapálie, Béďa Dynamit a spol., Bořík a spol., Bohoušek a spol., Aleš a spol., Mirek a spol.) a později i s jejich některými problémy (Čenda a spol.). V 90. letech Steklač rozšířil sérii příběhů o Boříkovi a jeho kamarádech o další epizody, v nichž však situační humor provázaný s dobovými reáliemi a společenskou aktualizací ztrácí na svém původním nadčasovém půvabu; předpokládaným recipientům autor vychází vstříc přebujelou fraškovitostí děje a vulgarizací jazykových prostředků. Obdobnými rysy se vyznačují i prózy, v nichž se Steklač soustředil na dívčí postavy (Holky a spol., Holky z první pětky, Dáda a spol.).

Pro mládež napsal Vojtěch Steklač několik parodií na detektivní žánr (Žlutý Robert, Dobrodružství tajného agenta Pankráce Tangenta) a formou dobrodružného příběhu s tajemstvím se pokusil také ve dvojici románových životopisů mládeži přiblížit osobnosti Karla Marxe a Napoleona Bonaparta (Tajemství Old Nicka, Tajemství skarabea). Na počátku 21. století v tvorbě dětských detektivních příběhů autor pokračuje. Propojuje parodijní postupy s výpůjčkami z literárních či filmových děl (Žlutý Robert a James Bond), ale věnuje se rovněž klasickému typu detektivky pro děti, v němž aktivní roli pátračů přebírají dětští protagonisté (série Dvojčata v akci).

Z nejnovějšího díla: Boříkovy ohníčkové lapálie (2017), Pekelná třída a mejdan u Bohouška (2019), Pekelná třída a tábor zdrcených srdcí (2019) .

S použitím: www.slovnikceskeliteratury.cz

Vojtěch Steklač pod pseudonymem Rudolf Císař  psal Tajemství skarabea. Byl to životopisný příběh o Napoleonovi Bonaparte. Součástí byl i skarabeúv slovníček.  Sám autor o něm napsal: Představte si, že listujete starými novinami. Je to docela něco jiného, než listovat v učebnicích dějepisu. V učebnicích jsou události zváženy, ty významné mají většípočet řádků a o těch méně významných se píše už docela malým písmem. Totéž platí o historických osobnostech. Tenhle slovníček chce být něčím jiným…

Tajemství skarabea také několkrát vyšlo tiskem. Uvedený přebal je z edice Životopisy, vydané Albatrosem roku 1983 a určený dětem od 11 let.

Bitvy světových dějin a Revoluce světových dějin  byly příběhy o  vzniku, průběhu a také jak skončily tyto události. Autorem byl také Vojtěch Steklač.

Kdo to byl – s zajímavými  osobnostmi minulosti  seznamoval autor čtenáře v krátkých životopisech. I když jsem nevyčetl autora, přesto si myslím, že to byl opět Vojtěch Steklač. Mezi osobnostmi byl Robespierre, Marcus Aurelius, Hernando Cortez a další.

Oblíbenou dvoustranou byl „fotokomiks“ –  seznámení s novým filmem, který se v tu dobu dal shlédnout v československých kinech. Jednotlivé záběry z filmu byly komentovány textem pod uvedenými obrázky. Zároveň byly uvedeny informace o filmu., autoři, herci a podobně.

S významnými  osobnostmi naší kultury  byli čtenáři seznamováni prostřednictvím rubriky. LITERÁRNÍ KOMPAS.

Také poezie nechyběla v žádném čísle.

Stálá spolupráce  tehdejším  hudebním vydavatelstvím Panton a časopisu Pionýr se promítla do rubriky, která avizovala nové gramofonové desky  HALÓ, TADY JE PANTON!.  V každém čísle také byla písnička i s akordy, která navazovala na povídání  Pavla Vrby Na kytaru rychle i pomalu pro Álu.

Populární animovaný večerníček  O utrženém sluchátku aneb  Mach a Šebestová, žáci  3. B převyprávěl jeho autor Miloš Macourek a obrázky kreslil Adolf Born v příbězích na stránkách Pionýra.

Salón kresleného humoru Malostránská beseda – Tak co vlastně – salón nebo beseda? Beseda je slovo, které voní minulým stoletím, to se ještě lidé místo televize scházívali na besedu. Však také Malostranská beseda, tak se totiž jmenuje jeden starobylý dům na Malostranském náměstí Praze, pamatuje nejedno století. A divadelní sál i předsálí  Malostranské besedy zase pamatuje pěknou řádku Salonů  neboli  výstav kresleného humoru. Budeme vás na stránkách, věnovaných humoru postupně seznamovat s obrázky i jejich tvůrci, kteří v Malostranské besedě vystavovali.

Detektivní kancelář Josefa Dvořáka byla oblíbenou rubrikou. Zde čtenářům předkládal autor příběhů Svatopluk Hrnčíř prostřednictvím herce Josefa Dvořáka různé detektivní záhady k luštění.

Pro pionýrské skupiny, ale nejen pro ně byla vyhrazeny minimálně 4 stránky časopisu Pionýrská klubovna. V každém čísle jsme se  seznámili s jedním kamarádem z některého  státu (Vietnamu, Indie, Polska a dalších). Velká část byla věnována tvorbě čtenářů, krátkým povídkám, básním a kresbám. Stejně tak zde byly hry do klubovny i za klubovnu. Knihovnička klubovny a různé hádanky a soutěže.

Ale také další rubriky  – Nepovedené výroky povedených žáků (Václav Richter a Vladimír Renčín), Bystřílna,  seznamováni s malíři , povídání s různými osobnosti kultury, politiky, sportu (Jiřina Fikejzová, Valerie Čižmárová, Karel Franta a další).

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu PIONÝR z roku 1XXX, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Přečti si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) na svém tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu PIONÝR – kliknutím na náhled strany:

(Zdroj: damro)

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke čtení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „KNIHOVNA„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla časopisu PIONÝR zde >>>

Stáhnout článek ve formátu PDF

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *