Dalších pět ROZRUCHŮ – 4.ročník – 1941
Dnešní čísla časopisu ROZRUCH – 4.ročník z roku 1941 pro www.detske-casopisy.cz připravil Hozd. Děkujeme!
ROZRUCH – ROMÁNY VZRUŠENÉ CHVÍLE vycházely týdně v rozsahu 48 stran. Vydavatelem bylo nakladatelství Melantrich, které tak reagovalo na velmi úspěšný, o tři roky starší RODOKAPS. Šťastným počinemnagladatelství bylo angažmá na postu šéfredaktora – spisovatele Eduarda Fikera (*1902 +1961).
Pavel Janáček a Michal Jareš v rozsáhlé publikaci SVĚT RODOKAPSU – přinášejí na stranách 24-27 velmi zajímavý vhled do zákulisí vydávání románových sešitových edic jako byl ROZRUCH.
„Románový sešil na předělech doby. Květen 1945 se stal třetím, tentokrát periodizačním dělítkem skupiny románových sešitů. Do tohoto data všechny edice vznikaly na obchodním základě a rozvíjely se nezávisle na mínění a měřítcích kulturních elit. To neznamená, že stály mimo rámec české kultury své doby, tvořily však její zvláštní enklávu, vlastním způsobem transformující okolní dění. Silně do nich zasahoval zvláště vývoj nejbližšího ideologického kontextu. Manifestoválo se to na sklonku 30. let, kdy obecný příklon k národním hodnotám a k sebeobranné izolaci národní kultury přivodil v oblasti románových sešitů snahy podpořit rozvoj po autorské stránce ryze domácího zábavného románu (jako alternativy v podstatě internacionální populární beletrie prvorepublikové éry). V téže souvislosti začaly románové edice více než dříve zdůrazňovat vlastenecké motivy, zejména pokud šlo o původ hrdinů. V pozdějších letech protektorátu měly zase románové sešity tendence posouvat se od prostě zábavné četby k zdánlivě závažnějším příběhům ze současnosti, pojednávajícím o starostech a radostech pracujících vrstev, učňovské mládeže, továrního dělnictva. Svůj podíl na tom – krom proměny společenské atmosféry – měly též nacistické představy „zdravé“, prosté a přímočaré, sociálně aktivní literatury. V každém případě pak mohl na tyto pokusy o příklon jednoduché četby k současnosti a „skutečnosti“ bezprostředně navázat její vývoj poválečný. Hlavním projevem nacistické a domácí fašistické indoktrinace zůstaly ovšem v sešitových edicích konce protektorátu aktivistické romány několika českých autorů.
Snahy o cenzurní potlačení nebo regulaci provázely sešitové románové edice takřka od počátku. Již v roce 1938 se Svaz českých knihkupců a nakladatelů pokusil domoci úředního zákroku, který by rodokapsům odňal hlavní konkurenční výhodu, jejich časopisecký statut. O rok později se Svaz musel Románům do kapsy omluvit za pamflet, který proti románovým sešitům do svazového časopisu Čteme napsal jeho redaktor Karel Hadrbolec. (Bylo paradoxní, že později, v letech 1943-44, obsadil Hadrbolec svými prózami tři sešity Večerů pod lampou.) Oba střety stály na počátku vleklé kampaně proti sešitovým edicím z let 1938-42. První ze sešitových edic, Romány do kapsy, se staly jejím exemplárním terčem také kvůli bohatě dotované autorské soutěži, již na jaře 1939 vyhlásily za účelem podpory původního českého dobrodružného románu. Laureátem soutěže se 28. října 1939 stal Josef Peterka-Hurikán. K podobně okázalé soutěži o „lidový“ román se po kritice uvedeného podniku odhodlaly již jen Večery pod lampou (zima 1941-42).
Projekty druhorepublikové literární cenzury, rozvíjené a uplatňované až do poloviny roku 1942 a zprostředkovaně až do února 1948, chtěly skoncovat se sešitovými edicemi a s veškerým tzv. literárním brakem jako s hrozbou pro národní čistotu, uměleckou a výchovnou sílu české literatury. V roce 1940 byl na základě tzv. malého tiskového zákona ustaven Sbor pro posuzování tiskopisů ohrožujících mládež, orgán následné cenzury, který měl právo zakázat šíření publikace mezi mládeží do osmnácti let. Sbor začal pracovat až 1941 a výsledky jeho roční činnosti byly víceméně symbolické: postiženo bylo několik sešitů Rodokapsu, Rozruchu, Divokého západu, Krásného románu a Moderních románů.
K zastavení posledních šesti edic v září 1944 došlo proto až kvůli totální mobilizaci protektorátního hospodářství, která přinesla úřední zákaz tisku veškeré zábavné četby, tedy nejen románových sešitů. Některá sešitová vydavatelství zůstala v působnosti i po osvobození, například Kvádr, což byl poslední majitel Rodokapsu; Melantrich, kde vycházel Rozruch; Atlas, který provozoval Čtení pro ženy. K obnovení žádné z předkvětnových edic však nedošlo. Ve změněné kulturní situaci, která znamenala prudký rozchod s liberálními poměry a jež na všech stranách probouzela naděje ve zrod nové, typově vyšší literární kultury, šířící ryzí umělecké hodnoty prosté komerčních zájmů, to nebylo možné. V téže chvíli byl ovšem románový sešit, „přeložené a spíchnuté noviny se čtením“, stále ještě pociťován jako „ideální domácí model spotřební knihy“ – těchto slov užil v roce 1947 v Dnešku venkovský knihkupec Jan Birnbaum (Dnešek 1, č. 44, 23. ledna 1947, s. 703-704).
Aby potenciálně vlivné médium nepřišlo vniveč, povolilo ministerstvo informací vydávat sešitovou edici odborářskému koncernu Práce. Tak vznikly Románové novinky, jejichž posláním měla být především literárně-estetická kultivace a ideová výchova nejširších národních vrstev v duchu programu lidové demokracie. Důsledkem nového programu byl pozvolný světonázorový přesun románového sešitu ke kolektivním hrdinům a k nadosobním dějům, jež se postupně čím dál více podřizovaly dilektickomaterialistické představě o řádu dějin, nahrazující dřívější ideologicky a nábožensky nespecifickou utopii řádu morálního.
V českých zemích získaly Románové novinky na publikační typ románového sešitu monopol. Ten se podařilo obejít jedině redakční skupince, která personálně navazovala na zaniklý Krásný román: v Bratislavě, tedy mimo dosah pražského ministerstva informací, avšak česky a z větší části pro české publikum začala vydávat edici Večery. Literární povaha obou edic nebyla tak rozdílná, jak by se mohlo zdát z jejich odlišného vydavatelského a v lecčem i autorského zázemí (psali sem též beletristé, kteří pro svou předchozí komerčně orientovanou tvorbu nemohli již publikovat v Praze). Jejich poetika vznikala v obou případech spojením některých vlastností předkvětnových rodokapsů, zábavné populární četby, s prvky rodící se literatury socialistické. V důsledku tohoto sbližování románový sešit postupně ztrácel svou někdejší perifernost vůči elitní kultuře. Začal výběrem textů i autorů napodobovat a propagovat produkci knižních nakladatelství, orientoval se na náročnější žánry a styly, tematizoval časové politické ideje. Z logiky věci byla cesta románového sešitu z periferie do centra literární kultury cestou jeho zániku: od konce roku 1951 se poslední vycházející sešitová řada, Románové novinky, změnila v edici brožovaných knih – doba románového sešitu minula.
O vzdálenosti, kterou rodokaps za tuto dobu urazil, svědčí konfrontace prvního a posledního textu, který v podobě „spíchnutých novin se čtením“ vyšel. Detektivní román Zelená Paruka, který v červnu 1935 přineslo první číslo Rodokapsu, byl buď pseudonymním dílem neznámého domácího autora, což se zdá pravděpodobnější, nebo dílem příležitostného autora zahraničního – jméno R. Warrisona nebo titul románu nezná ani ta nejúplnější bibliografie anglojazyčné kriminální četby. Zápletka románu, odehrávajícího se v Londýně, vycházela z Lerouxova Fantóma opery, odrážela tedy internacionální zdroje a působnost populárního-žánru; k národní literární tradici se román nijak nevztahoval, pokud ovšem nebudeme závěrečné meditace vězně před popravou považovat za aluze na Máchův Máj (text pro to neposkytuje jednoznačnou oporu). Naopak v posledním čísle sešitových Románových novinek z prosince 1951 vyšel historický román Aloise Jiráska Poklad. Šlo tedy o dílo autora notoricky známého, který do značné míry ztělesňoval převládající koncepci češství, navíc autora, jenž byl na přelomu 40. a 50. let vtažen do nejužšího kánonu, představován jako vzor národní klasičnosti, literární hodnoty. Pozoruhodnou souhrou okolností lze přitom vyústění Jiráskova příběhu číst i jako labutí píseň, symbolickou tečku za českým románovým sešitem 30. a 40. let – také pátrání Jiráskova hraběte Chamaré skončilo přece tím, že místo zlata a drahého kamení byla jako „náš“ pravý poklad objevena – česká kniha.“
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění souvislostí kolem vydávání časopisu ROZRUCH v roce 1941, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku všechny archivované strany časopisu ROZRUCH – kliknutím na náhled strany:
Napsat komentář