Právě byl pro registrované uživatele tohoto webu zpřítupněn odkaz na stažení OHNÍČKU č.1 z roku 1953 (4.ročník). Pro ty, kteří OHNÍČEK neznají, se sluší uvést, že  OHNÍČEK spolu s  Mateřídouškou a Sluníčkem, patřily ve své době k nejvýznamnějších periodikům pro děti a mládež. Myslím, že velmi kvalifikovaně, přehledně a téměř vyčerpávajícím způsobem to ve své bakalářské práci napsala Alena Kubíková v roce 2013. Je  zbytečné abych jí konkuroval vlastním textem a cituji dlouhou pasáž, která se týká přímo časopisu OHNÍČEK:

„První číslo časopisu Ohníček vyšlo 2.září 1950. Ohníček navázal na časopis Plamen mládí (1949-1950) a měl svým obsahem doplňovat Pionýrské noviny (1951-1968). Časopis byl určený pro děti od 8 do 12 let.

Ohníček měl několik podtitulů: Časopis československých dětí (1950-1952), Měsíčník československých dětí (1952-1968), Zábavný měsíčník (září 1968 – prosinec 1968) a Zábavný čtrnáctideník (1969-1989).

Ohníček vycházel nejprve jako čtrnáctideník (1950-1952). V letech 1952-1968 byl měsíčníkem a od roku 1968 do roku 1989 znovu čtrnáctideníkem. Jednotlivé ročníky se členily v návaznosti na školní rok. Výjimku tvořily ročníky v letech 1956-1962, kdy Ohníček vycházel v návaznosti na rok kalendářní. Časopis od svého vzniku vycházel v nakladatelství Mladá fronta.

V průběhu existence časopisu se proměňovali členové redakční rady. Nejprve časopis řídil František Holešovský a Svatopluk Hrnčíř (1950-1951), poté František Holešovský se Svatoplukem Hauserem (1951-1952). Dalšími šéfredaktory byli Alois Poledňák (1952-1953), Jiří Binek (1953-1971), Marie Lapáčková (1971-1986) , Svatava Hirschová (1986-1988) a Eva Vondrášková (1988-1989).

Přehled podoby časopisu od počátku do konce 60. let

Od počátku vydávání přebírala redakce řadu materiálů ze sovětských časopisů. V časopise se objevovaly překlady děl – Vitalije Bianka, Angela Karalijčeva, Valentina Katajeva, Nikolaje Nosova, Jurije Sotnika, Jevgenije Švarce aj. Hlavní náplní Ohníčku byla propagace pionýru a komunistických ideálů. Dominantní místo v časopise zaujímaly povídky, jejichž hlavními hrdiny byli pionýři. Redakce otiskovala úryvky z chystaných knih, např. Oldřicha Syrovátka Jak mě osvobodila Rudá armáda (1953) nebo Bohumila Říhy Na znamení zvonku (1954). V Ohníčku se objevovala agitační poezie. Otiskovány byly básně Oldřicha Bárty, Františka Branislava, Pavla Kohouta aj. František Tenčík byl autor medailonů českých spisovatelů. Jedno celé číslo věnoval 90. výročí úmrtí Boženy Němcové (13.číslo, 1951-1952).

Od roku 1953 se v Ohníčku objevovalo více příspěvků českých autorů – klasiků. V časopisu publikovali také soudobí básníci, např. Miroslav Florian, Karel Šiktanc a Ivo Štuka. Z prozaiků přispívali do Ohníčku Ludvík Aškenázy, Václav Čtvrtek či Květoslav František Sedláček. I nadále redakce do časopisu zařazovala příspěvky sovětských spisovatelů. Dominantní roli zaujímala opět tematika pionýrské organizace.

Od druhé poloviny 50. let se v Ohníčku objevovaly pravidelně rubriky. Většina z nich však byla otiskována pouze v jednom ročníku a v dalším byla nahrazena jinou rubrikou. Velmi časté byly cestopisné rubriky, dále pak rubriky obsahově zaměřené na vědu a techniku a aktuální informace z různých oblastí. Oblíbená byla soutěžní rubrika Kdo to ví odpoví (1950-1951, 1956), která vycházela také pod názvem Kdo to věděl – odpověděl (1954-1955).

V 60. letech byly v Ohníčku otiskovány příspěvky s ideologickým podtextem výjimečně. Pravidelně se v Ohníčku objevovalo čtení na pokračování, např. Jaroslavy Blažkové, Jana Mareše, Martina Macha, Ludvíka Součka, Hany Zelinové aj. Populární byly humorné příběhy klukovské party Boříkovy lapálie (1968-1976) Vojtěcha Steklače. Autor se inspiroval sérií příběhů Sempé Goscinnyho Malý Mikuláš, které vycházely v Ohníčku pod názvem Mikulášovy patálie (1965-1967). Velký úspěch v časopisu zaznamenaly i úryvky z románů Karla Maye Na hoře Vinnetouově a Jacka Londona Joe mezi piráty, které se objevovaly v časopisu v letech 1969-1972. V 60. letech byly na první dvoustraně pravidelně uveřejňovány zajímavosti a novinky z různých oblastí. Značnou část zaujímaly i příspěvky věnované sportu, technice, přírodě, vědě, hádankám, anekdotám, křížovkám, návodům na výrobky aj. Součástí časopisu byly i komiksy: Kousky mládence Ferdy Mravence Ondřeje Sekory (1960-1963, 1969-1971), Sek a Zula Miroslava Švandrlíka (1968-1971) či komiks Zdeňka Milera Robot Miki (1965-1968).

Ohníček v době normalizace

Struktura časopisu:

Od 70. let se v časopisu začaly znovu objevovat příspěvky agitačního charakteru. S časopisem však byly neodmyslitelně spjaty beletristické příspěvky: ,,Ohníček má již tradiční podobu, ve které asi třetinu čísla zabírají drobné informace, rady, návody, hádanky a soutěže, větší část časopisu, tj. asi dvě třetiny, jsou věnovány literární náplni.“[60]

Z literárních žánrů zaujímala v normalizačním období dominantní místo povídka. Velký prostor byl dáván povídce s dětským hrdinou, dále pak dobrodružným, cestopisným, detektivním a humoristickým povídkám. V časopise byly publikovány i bajky, vyprávění o přírodě a zvířatech, čtení na pokračování a sci-fi příběhy. S ohledem na věk čtenářů se pohádka v Ohníčku objevovala pouze ojediněle a přednost byla dávána povídkám. Básnické příspěvky byly v časopise otiskovány nepravidelně. Poezii nebyla věnována ani pravidelná rubrika. Častěji se v časopise objevovaly básně autorů – klasiků. Ukázky tvorby soudobých básníků byly ve většině případech pro čtenáře Ohníčku velmi jednoduché a byly vhodné spíše pro menší děti. To je patrné na básni Zámořská loď Jindřicha Balíka z roku 1974: ,,Obepluje/ deset států/ dvacet měst/ a jednu horu./ Voní potom po muškátu/ po kávě/ a po zázvoru./“ Mnohé verše byly jednotvárné a měly ráz spíše rýmovačky. Součástí časopisu byly i medailony spisovatelů či útvary podobné fejetonu. V každém čísle časopisu byly publikovány komiksy.

Zbývající strany časopisu redakce věnovala tematickým celkům, které měly prohlubovat vědomosti čtenářů. Součástí časopisu byly články z historie, techniky, zeměpisu či přírody. Nechyběly ani zajímavosti a novinky z domova i ze světa. Oblíbené mezi čtenáři byly i časté soutěže, křížovky, rébusy, anekdoty, hlavolamy.

 Jednotlivé příspěvky byly doplňovány ilustracemi či fotografiemi. Na grafickou úpravu dohlížela po celou dobu normalizace Věra Faltová (1962-1989). Mezi nejvýznamnější ilustrátory Ohníčku patřil Adolf Born, Karel Müller, Miloš Nesvadba, Josef Paleček, Josef Paukert, Eva Průšková, Lucie Seifertová, Jiří Trnka, Adolf Zábranský aj.

 Přispěvatelé:

 Povídky a jiné prozaické texty publikovali v Ohníčku Otakar Batlička, Rudolf Čechura, Hana Doskočilová, Stanislav Havelka, Bohumil Jírek, Ondřej Neff, Jaroslav Tichý, Hana Žantovská aj. Bajkami přispíval do časopisu především Miloš Macourek. Jaromír Tomeček byl nejvýraznějším autorem přírodní prózy.

Z básníků přispívali do časopisu Jindřich Balík, Michal Černík, Emanuel Frynta, Josef Hanzlík, Zuzana Nováková, Jan Skácel, Pavel Šrut, Jiří Weinberger či Jiří Žáček.

Významným přispěvatelem Ohníčku byl i Vojtěch Steklač. V časopise užíval řadu pseudonymů, např. Velký Pirát, Kapr nebo Růžek. Známé jsou především jeho komiksy doplněné ilustracemi Věry Faltové. Ohníček je spjat i s komiksy Jiřího Kalouska.

Téměř v každém čísle časopisu se v době normalizace objevovaly překlady cizích autorů. Velmi časté byly překlady sci-fi: Raye Bradburyho, Kira Bulyčova, Jeana de la Hireho či Karena Simonjana.

Redakce otiskovala v časopise i překlady povídek: dobrodružných, přírodních, humoristických, s dětským hrdinou aj. Jednalo se především o povídky autorů východoevropských zemí, např. Vitalije Koržikova, Jaana Rannapa či Karena Simoonjana aj. V Ohníčku se objevovaly i povídky italských autorů (Gianni Rodari, Avro Manhattan), francouzských (Alfred Assolant, René Goscinny, Maurice Carême), britských (Roald Dahl), amerických (Jack London, William Saroyan), švýcarských (Blaire Cendrars) aj.

Stálé rubriky:

Redakce v normalizačním období zařazovala do časopisu velké množství pravidelných rubrik. Podobně jako v jiných dětských časopisech byly i v Ohníčku rubriky, které vycházely delší dobu (např. Pionýrské kukátko, 1971-1989). Jiné byly naopak součástí časopisu pouze kratší období (např. Momentky, 1973-1974).

Neodmyslitelnou součástí časopisu byly povídky. V roce 1971 byly v časopise publikovány úryvky dobrodružného románu Hrdinný kapitán Korkorán, jehož autorem byl francouzský spisovatel Alfred Assollant. Ve stejném roce byla v Ohníčku otištěna povídka Roalda Dahla Zvukový přístroj a roce 1974 povídka Jacka Londona Mapuhi a jeho dům. V časopise se objevovalo komiksové zpracování na motivy známých románů Marka Twaina Princ a Chuďas (1975-1977) a Oliver Twist od Charlese Dickense (1977-1980). Oblíbené byly i příhody s pohádkovými motivy Kuba a podšívka (1971-1973) a cestopisné příběhy na pokračování vedené jako rozhovory dvou mužů pod názvem 9x nad Indií a ani jednou jste nespadli? (1970-1971). V Ohníčku nechyběly ani povídky se zvířecími hrdiny Pan Adamec (1973-1975) či Mořeplavba s medvědem (1978-1980). S humornými a napínavými příběhy z každodenního života se čtenáři setkávali v povídkách Alisa? (1980-1982) a Šifra ztraceného muže (1986-1987).

Nedílnou součástí Ohníčku byly komiksy. V každém čísle se jich objevovalo hned několik. Oblíbenými komiksy se staly: Kočičárny Kida a Pida (1970-1971), Timur a jeho parta (1971-1973), Mořští vlci a sedm trpaslíků (1971-1973), Aleňáci (1973-1975), Kouzelná Lucka (1975-1984), Hvězdolet (1987-1988) či Malý pirát (1988-1989). Dlouhou dobu byl součástí Ohníčku komiks Jiřího Kalouska Otazníky detektiva Štiky (1971-1985) a příběhy psa Barbánka (1977-1989) Věry Faltové a Jiřího Havla.

Velká část rubrik sloužila k obohacení vědomostí čtenářů a získání nových informací z mnoha oblastí. Tyto rubriky měly často encyklopedický ráz. Oblíbená byla rubrika Třásničky (1970-1977, 1980-1989). Přinášela krátké zprávy, zajímavosti a novinky z domova i ze světa, především ze zemí Sovětského svazu. Text byl vždy doplněn ilustracemi či fotografiemi. Informativní ráz měla i rubrika Všechno co je tady slečnám i pánům dohromady (1970-1971). Obsahovala krátké texty plné zajímavostí, her, básní, návodů na výrobky, receptů aj. Na otázky z různých oblastí odpovídala čtenářům rubrika Proč? Jak? Co? (1971-1980), která později vycházela pod názvem Co? Kdo? Proč? Co? Kdo? (1980-1986). Klub chytrých (1973-1976) byla rubrika, která čtenářům vysvětlovala různé jevy z oblasti techniky, historie, archeologie či oceánografie a zoologie. Její součástí byl i soutěžní úkol, který byl spjatý s tematikou článku. Rubrika Momentky (1973-1974) představovala dětem prostřednictvím rozhovoru slavné osobnosti, např. Zdeňku Lorencovou či Václava Hudečka. Vysoké kvality dosahovala rubrika Obrázkový kabinet dějepravy (1975-1978), jejímž autorem byl Alexej Pludek. Pro čtenáře připravoval různé příběhy z dějin, např. o Janu Husovi, Karlu IV., Václavu IV., biskupu Vojtěchovi aj. Pravidelně byla v časopise představována zvířata, domácí i exotická. S přírodou byla spjata i rubrika Puňta chrání přírodu (1983-1984). Technickým pokrokem se zabývala rubrika Kamarád počítač (1987-1988) a K čemu jsou nám počítače (1988-1989).

Jiné rubriky byly určené především k zábavě. Dvoustránková rubrika Made in Popletov (1970-1971) popisovala humorné příběhy uličníka Péti Poplety. Nechyběly v ní ani anekdoty, které do redakce posílali čtenáři. K pobavení sloužila i rubrika Pionýrský kinematograf (1971-1975), která byla posléze nahrazena rubrikou Z redakční ponožky žížaly Sámošky (1975-1980). Byly v ní otiskovány dopisy čtenářů, různé vtipy a krátké komiksy. Na ni navázala rubrika Sběrna vtipů (1980-1986).

V Ohníčku se objevovaly i sportovní rubriky. Václav Král představoval čtenářům různé automobily, automobilové závody a slavné jezdce v rubrice Z arény rychlosti (1978-1980). Motoristce byla věnována i další Králova rubrika Ze zápisníku automobilového závodníka (1980-1982). Časté byly i články věnované hokeji, fotbalu, atletice či krasobruslení.

Redakce do časopisu zařazovala i takové rubriky, jejichž hlavním cílem byla politická agitace. Obsahově byly zaměřeny především na tematiku pionýru a propagaci režimu. Agitační tendence byly patrné především v rubrice Pionýrské kukátko (1971-1989), ve které se čtenáři měli možnost dozvědět vše o pionýrech: ,,jaké hry hrají, jaké zpívají písně, jak žijí ve svých pionýrských oddílech, jaké pionýrské svátky slaví, jak se připravují na život.“[62] Základ rubriky tvořily příběhy pionýrů a popis činnosti v klubovnách. Často byla v rubrice představována historie této dětské organizace, jejich zákony, sliby a znaky. Čtenářům byly připomínány významné svátky a výročí, např. výročí VŘSR, Den Lidových milicí, sjezdy KSČ aj. Nechyběly ani zmínky o hrdinství pionýrů, pětiletkách a brigádnické činnosti. Součástí rubriky byl i oddíl Malý zahraniční zpravodaj (informoval čtenáře o dětech a jejich životě z jiných socialistických zemí) a oddíl poskytující rady, jak se stát dobrým pionýrem (název představoval spojení jména zrcátko s přívlastkem daného měsíce, např. Zářijové zrcátko, Březnové zrcátko atd.).

Propagace soudobého režimu se objevovala i v krátké rubrice Připomeňme si (1971-1975). Jak je již z názvu patrné, připomínala čtenářům významné události, osobnosti, výročí a důležité zprávy týkající se především zemí Sovětského svazu.

Dobová atmosféra se promítla i do rubriky Pionýrské glosy (1976-1980, v letech 1975-1976 vycházela pod názvem Glosy). Hlavním cílem rubriky bylo představit čtenářům oddíly pionýrů z různých míst naší země: ,,V okrese Rakovník převzali pionýři patronáty nad mateřskými školami, pomáhají starým občanům, pečují o svěřený pionýrský majetek,“[63] a připomenout jejich společná setkání. Její součástí však byly i novinky a zajímavosti s politickým podtextem, např. zprávy o nově zvoleném prezidentovi ČSR, sjezdy KSČ atd.

Politická agitace se promítla i do rubriky Kormidlo (1980-1989). Byly v ní představovány příhody osmi pionýrů, jejich výlety a různé výpravy. Hlavní hrdinové učili čtenáře novým věcem, např. číst v mapě, používat kompas, dodržovat bezpečnost na silnici aj. Nechyběly však ani zmínky o významných výročích a svátcích či oslava komunistických osobností.

Závěr:

Ohníček, stejně jako jiné dětské časopisy, byl v období normalizace ovlivněn politickým režimem. Propaganda se nejvíce projevovala v rubrikách k tomu určených, v Pionýrském kukátku, Kormidlu, Pionýrských glosách a Připomeňme si.

Agitační charakter měly i některé beletristické příspěvky. V roce 1970 se v Ohníčku objevil úryvek z knihy Štepana Kazimiroviče Gila Leninův řidič vzpomíná, ve kterém byl přiblížen osobní život tohoto komunistického politika. Pionýři jako hlaví hrdinové vystupovali v povídkách Bronzový z Dijonu (1972), Kaskadér (1974) či První pionýři žijí mezi námi (1979). Autoři jiných povídek psali o krásách Sovětského svazu, např. v povídce Na trase Moskva – Leningrad (1978). Budování a technickému pokroku (především kosmonautice) byly věnovány povídky Kosmické květiny (1972), Přímo uprostřed lesa (1978), Vesmírná dvojčata (1981) a Nad zemí (1982). Autoři několika povídek psali o českém komunistovi Juliu Fučíkovi, např. povídka Čert (1983, úryvek z knihy Ladislava Fukse Křišťálový pantoflíček). V Ohníčku zaujímala dominantnější místo próza. Některé básnické příspěvky však byly rovněž ovlivněny ideologií. V roce 1977 byla v časopisu otištěna báseň Františka Branislava Pionýrská trubka: ,,…Zní trubka pionýrská, vítá/ kovovým hlasem v naše řady./ Červený šátek v lánech žita/ radostně mává na svět mladý.“ Prvomájovým průvodům byla věnována báseň I slunce se směje (1987). Podpora ideologie byla patrná na básni Komunistické straně na počest, jejímž autorem byl Jan Adla: ,,…To tys vymanila chudé/ z otrockých pout, z okovů./ To tys dovedla je z bídy/ k radostnému domovu./ Za to sláva tobě, sláva/ strano komunistická./ Ať můj rudý šátek mává/ tobě na počest. Ať vlá.“

Součástí každého čísla časopisu byla podpora dětské organizace pionýru. Čtenářům byly představovány jejich zákony, znaky, kroje, skládání slibu, činnost v klubovnách atd. Pionýři se měli stát pro všechny děti a mládež vzorem. Texty byly často doplněny fotografiemi dětí s rudými šátky. Nechyběly ani zmínky o jiných dětských organizacích, např. Socialistickém svazu mládeže.

Symbolem soudobého režimu se stala i tematika kolektivu. Pro tyto příspěvky v časopisu byla charakteristická frázovitost a neživotnost: ,,Dobrý pionýr přece musí dělat víc, než musí! Snaží se vykonat něco ve prospěch oddílu? Chodíš na všechny schůzky, výlety i soutěže?“

V mnoha článcích v časopisu byl popisován Sovětský svaz. Měl se stát vzorem ostatním státům: ,,Během Expedice se pionýři seznamovali se životem dětí v SSSR, s krásami sovětského státu a s úspěchy sovětských lidí,“ nebo ,,Kdo by si nepřipadal jako v pohádce před stavbou chrámu Vasila Blaženého v Moskvě?“ Texty o Sovětském svazu a jiných východoevropských republikách byly plné optimismu. Často se redaktoři zmiňovali o úspěších obyvatel těchto zemí ve sportu (hokeji, atletice, krasobruslení), vědě a technickém pokroku (Jurij Gagarino, sovětský kosmonaut, jako první člověk ve vesmíru) či hospodářství a práci. Socialistické republiky byly představovány jako ideální místo pro život. V těchto příspěvcích však byla patrná jednostrannost: ,,Naše socialistická společnost, naše strana vytvářejí dobré a stále lepší podmínky pro život dětí.“

Řada textů oslavovala sovětské státníky, jejich životní jubilea a různá výročí. Čtenářům bylo pravidelně připomínáno založení komunistické strany, Pionýrské organizace, výročí VŘSR, narození V. I. Lenina, K. Gottwalda či M. Gorbačova, poprava J. Fučíka atd. Redaktoři do Ohníčku zařazovali články věnující se událostem z února 1948 a oslavě významných dnů, např. Mezinárodnímu dni žen (8.3.), Dni československé lidové armády (6.10.) atd. V časopise se objevovaly i zmínky o svátcích jiných zemí, např. Vietnamské socialistické republiky, Bulharské lidové republiky či Korejské lidově demokratické republiky.

V časopise se často objevovaly i příspěvky, které poukazovaly na důležitost voleb: ,,do 15.11. – připravují pionýrské skupiny volební shromáždění. Víš, kdo z tvého oddílu je navrhován do skupinové rady?“ Volbami se zabýval i článek Proč a jak volíme (1975). Dětští čtenáři byli seznamováni nejčastěji s volbami do pionýrské rady či školní samosprávy. Tyto příspěvky byly příliš popisné a stejnotvárné.

Redakce v Ohníčku otiskovala i fráze spjaté s tematikou míru, např. Cestou k svobodě a míru (1984), Dobrou pionýrskou prací pro mír (1986), Pod praporem míru (1988) či S dětmi celého světa za mír (1988). Připomínán byl čtenářům i Světový den míru (1.9.). Zatímco východoevropské státy se staly symbolem míru, na západní demokratické státy se pohlíželo zcela opačně. Devítiletý Američan poslal dopis M. Gorbačovovi, ve kterém ,,vyjadřuje touhu amerických dětí po míru.“

V Ohníčku nechyběly ani texty věnované práci a pracujícímu lidu. Tyto příspěvky představovaly spíše klišé a pro daný věk čtenářů byly nevhodné. Po mnohém opakování ztratily smysl a staly se bezmyšlenkovitými frázemi. Časté byly zmínky o pětiletkách a brigádách: ,,Již k 30.dubnu odpracovali pionýři 3 128 020 brigádnických hodin…“[73] Čtenářům byly představovány různé pracovní profese. V mnoha příspěvcích se objevovala především tematika hornictví. Součástí časopisu byly i připomínky různých stávek horníků. Oslavován byl rovněž Svátek práce a prvomájové průvody či Den Československých železničářů. V Ohníčku se objevovaly i články o průmyslu a hospodářství, např. Co víte o rozvoji národního hospodářství SSSR.[74] Děti byly upozorňovány i na filmy věnující se dělnickým stávkám, např. film Pavlínka (1974) režiséra Karla Kachyni.

Důraz byl kladen i na tematiku vlastenectví, o čemž svědčí úryvek ze závěti Ho Či Mina, prezidenta Vietnamské demokratické republiky: ,,Až zemřu, není třeba organizovat velké pohřební obřady, aby se neplýtvalo časem a penězi lidu. Odkazuji svou nekonečnou lásku všemu lidu, celé straně, armádě, synovcům a neteřím, mládeži a dětem.“  Děti měly být hrdé na svou vlast.

Příspěvky v Ohníčku často apelovaly na důležitost vzdělání. Redaktoři zařazovali do časopisu články, které představovaly školní systémy jiných zemích: ,,V SSSR právě probíhá rozsáhlá školská reforma znamenající převrat ve způsobu výuky,“[76] Čtenáři se měli řídit heslem: ,,Do školy chodíme rádi,“ a ,,učení je život.“

Čtenáři se měli možnost pravidelně dočíst o dětech a časopisech z jiných socialistických zemí: ,,Ohníček vám dnes představuje svého polského kamaráda Płomyczek.“ V Ohníčku se objevovaly i ukázky tvorby dětí z těchto zemí.

Některé příspěvky připomínaly druhou světovou válku, radost z osvobození a hrdinnost Rudé armády, např. v článku Poslední den války (1987).

Součástí časopisu byla rovněž komunistická symbolika. Nechyběly v něm ilustrace rudé hvězdy či rudé vlajky atd.

Ohníček byl v době normalizace ovlivněný ideologií soudobého režimu. Texty sloužící k propagandě však nezabíraly ani polovinu obsahu časopisu a vždy převažovaly bloky beletristické (zábavné) a naučné. Agitační tendence se do obsahu časopisu již nepromítly v takové míře, jak tomu bylo po roce 1948.

O kvalitu časopisu se zasloužili především významní čeští spisovatelé, kteří do časopisu přispívali. V době normalizace bylo umožněno v Ohníčku, stejně jako v jiných časopisech pro děti a mládež, publikovat i v té době tabuizovaným autorům. Tvorbě pro děti se začali ve zmiňovaném období věnovat i autoři, kteří původně psali svá díla pro dospělé čtenáře. Možnost publikovat v dětském časopisu využil Ludvík Aškenázy, František Hrubín, Jan Skácel, Karel Šiktanc a Pavel Šrut. Do Ohníčku přispívali i zakázaní autoři pro děti, např. Josef Brukner, Ivo Štuka či Jan Vodňanský. Díky těmto autorům byly v Ohníčku otiskovány příspěvky na vysoké literární úrovni.

Ohníček byl mezi svými čtenáři oblíbený i díky širokému spektru článků nejrůznějších témat. Každý čtenář si našel v časopisu příspěvky, které dokázaly uspokojit jeho zájmy. Bohatý výběr článků navíc přispěl k rozvíjení dalších zálib čtenářů. Jejich prostřednictvím si rovněž děti obohacovaly své vědomosti a dovednosti.

Velmi pozitivně lze hodnotit prozaické příspěvky Ohníčku, které byly žánrově značně rozmanité. Čtenáři si vytvářeli pozitivní vztah k literatuře a upevňovali si své čtenářské návyky. Umělecké texty rozvíjely nejen jejich estetické cítění, ale i fantazii. Podílely se také na utváření morálních vlastností a postojů dětí.

Ohníčku lze však vytknout nedostatek básnických příspěvků. Přitom poezie hraje při výchově dítěte velmi důležitou roli. Básně se podílí na formování osobnosti, vztahu člověka k sobě samému i okolnímu světu či osvojení poznatků. Nutí čtenáře přemýšlet a rozvíjí jeho představivost. Básním měla být v časopise věnována mnohem větší pozornost.“

Kliknutím na titulní stranu 1.čísla OHNÍČKU z roku 1953, se dostaneš k odkazu kde lze toto číslo stáhnout ve formátu PDF – lze v něm vyhledávat podle textu.