MATEŘÍDOUŠKA – 27.ročník – 1970-71 kompletní
Dnes archivovaného čísla časopisu MATEŘÍDOUŠKA z let 1970-71 pro www.detske-casopisy.cz digitalizoval Nemo. Veliký dík za doplnění chybějícího čísla! Po dnešku máme v KNIHOVNĚ 27. ročník kompletní.
MATEŘÍDOUŠKA měla v podtitulu ČASOPIS PRO NEJMENŠÍ ČTENÁŘE. Šéfredaktorem v letech 1970-71 byl Jiří Černý (počátkem sedmdesátých let psal pro MATEŘÍDOUŠKU kreslený seriál OBRÁZKY Z DĚJIN … pod pseudonymem Pavel Černý). Jako redaktorka pracovala Dagmar Lhotová (vymyslela slavnou komiksovou postavu kocoura Vavřince – KOCOUR VAVŘINEC A JEHO PŘÁTELÉ). Rozsah dnes archivovaného čísla je 32 stran. časopis stál 1,5 Kčs.
Olga Bezděková v knize PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL (2012) na straně 145 charakterizuje MATEŘÍDOUŠKU:
„Jakýmsi mezistupněm mezi poválečnými časopisy, které navazovaly na tradice titulů z první republiky, a nově vzniklými časopisy je Mateřídouška, časopis pro nejmenší čtenáře, jediný časopis, který vychází nepřetržitě už od roku 1945. Během let se vyvíjela jak po stránce obsahové, tak i formální. Několikrát změnila formát, rozsah stran i periodicitu a v jejím vedení se vystřídala řada osobnosti, například F. Hrubín, M. Holas. B. Mencák, J. Průša, J. V. Svoboda, Z. Adla, P. Černý, E. Vavruška, E. Knotová. Časopis nejdříve vycházel ve vydavatelství Práce, později v nakladatelství SNDK a posléze ve vydavatelství Mladá fronta.“
A Ivo Fencl na www.literarky.cz (15.12.2015) píše:
„Po většinu své existence představovala jeden z vrcholů naší časopisecké tvorby (jak připomíná i Štefan Švec ve své publikaci ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI, a název nebyl volen dle Erbenovy KYTICE, jak se později občas tvrdívalo, nýbrž podle básně Jaroslava Seiferta uveřejněné hned v prvém čísle, jehož hlavičku kreslil Josef Lada, ostatně autor ilustrací celé jedničky.
Zakládajícím šéfredaktorem časopisu se stal básník František Hrubín a takový Junák jistě zůstává starší, nicméně Mateřídouška u nás vychází nejdéle kontinuálně. Určena je zhruba pro šesti až devítileté děti a v letech osmdesátých dosahovala nákladu až 320 tisíc výtisků měsíčně. …… Po Ladově vzoru ilustroval zpočátku každé číslo jen jeden malíř (vč. Ladovy dcery Aleny, Sekory, Trnky, Nesvadby či Lhotáka), avšak takový náročný koncept opustila už v sedmém ročníku. Jejím obsahem se vedle obrázků staly české i přeložené povídky, pohádky, bajky, pověsti, fejetony i naučné texty, ale snad především verše. Taky ovšem křížovky a rébusy (například v rubrice mého dětství Nehádejte, přemýšlejte), tipy na aktuální dětské knihy, různé návody (tj. třeba Hančin zápisník vedený Dagmar Lhotovou a ilustrovaný Evou Průškovou) a konečně i komiksy, mezi které se zařadil v letech 1945-1951 i legendární Ferda Mravenec a během mého dětství pak obdobně legendární Kocour Vavřinec (a jeho přátelé). Podstatnou součástí Mateřídoušek byla také četba na pokračování. ..“
Zdeněk Adla (vlastním jménem Zdeněk Dlouhý *1910 +1990) byl v době publikování dvoustrany OBRÁZKOVÁ KRONIKA ČESKÝCH DĚJIN už bývalým šéfredaktorem MATEŘÍDOUŠKY. Je autorem původní koncepce ve které pokračoval již pod názvem OBRÁZKY Z ČESKÝCH DĚJIN Pavel Černý (vlastním jménem Jiří Černý). Autoři scénářů se sice vyměnili, ale autor skvělých ilustrací zůstal – Jiří Kalousek (*1925 +1986).
Nejčastějším žánrem v MATEŘÍDOUŠCE byla bezesporu pohádka, vždy výrazně ilustrátorsky doplněná dětem srozumitelnými obrázky. Téměř v každém čísle byl příběh, který děti mohly spolu se svými rodiči „číst“ podle obrázků nahrazujících slova – „doplňovačky“.
V době, kdy čtenáři četli 1.číslo 27.ročníku MATEŘÍDOUŠKY ukončil svůj život Jiří Pištora, který v předchozím ročníku publikoval „osudovou“ báseň. Psal jsem o tom v článečku z 4.3.2014, ale raději si opět dovolím citovat Ivo Fencla z www.literarky.cz, který tuto tragickou událost lépe zasazuje do souvislostí:
“ … Zanechme teď ale na okamžik pouti jezerem štěstí a zastavme se v roce 1969. Ve druhém čísle šestadvacátého ročníku totiž básník Jiří Pištora (*1932) otiskl tuto provokativní a vcelku jednoznačnou říkanku:
Lapkové
Žije, žije ve stepi
jeden v suché otepi.
Druhý v láptích pod pařezem,
třetí v díře mezi bezem.
Ať si jdou, tam kde jsou.
Ať sem na nás
nelezou.V záslužném souborném vydání Pištorových prací Básně a brundibásně (Host 2011) uspořádaném Dušanem Karpatským se dotyčná veršovánka dnes vyskytuje na straně 278 a charakteristicky tak nešťastníkovo dílo uzavírá. Proč nešťastníkovo? Textem se zabývaly orgány Komunistické strany a 1. 11. vyšel v Rudém právu ne přímo hysterický, ale dost svébytný článek Ideje z Mateřídoušky podepsaný šifrou „mh“. Čtenáře listu zpravil o Pištorově nepřátelství ke komunistickému Rusku následujícími slovy:
Skoro jako procesí přicházeli do naší redakce muži i ženy. Přinášeli výpisky, výstřižky, celá říjnová čísla Mateřídoušky, a rozhořčovali se: „Jak to, že někdo chce zneužívat naše děti k antisovětské propagandě? Jen si to přečtěte…“
Seznámili jsme se s básničkou Jiřího Pištory Lapkové a nevycházeli jsme z údivu. Termín „lapkové“ je už pozapomenutý, málo používaný. Slovník o něm prozradí, že znamená loupežníky, lupiče ze středověku. Pištorovy veršíky a také názorné ilustrace Luďka Vimra je zachycují ve stepi a v láptích. Závěrečné strofy vybízejí děti k deklamování takových vět, které si lze v současné situaci vykládat velmi jednoznačně.
Lid této země se během habsburské poroby a nacistické okupace naučil luštit kryptogramy, nacházet v otiskovaných materiálech jiný smysl, než naznačovala oficiální verze. Číst mezi řádky. Lidu stačí náznak – ideje z Mateřídoušky se leckterým čtenářům mohou zdát polopatismem.
„My jsme to tak nemysleli,“ říká šéfredaktor Zdeněk Adla. „Vycházeli jsme z naší historické skutečnosti – a sami dobře víte, že Mateřídouška má i v Sovětském svazu velmi dobrý zvuk.“
Mysleli nemysleli. To nemusí být nejdůležitější. Rozhoduje objektivní působení na čtenáře. A ti jsou pobouřeni. Dobře cítí rozpor mezi tím, co hlásá básnička, a velikým úsilím představitelů strany a státu, miliónů lidí dobré vůle o znovunastolení vztahů plných důvěry, přátelství, pochopení, opravdové družby mezi námi a velkou sovětskou zemí. Nepřejí si, aby jejich dětem někdo podsouval nesprávné myšlenky. A to by měli v Mateřídoušce respektovat.
Zdeněk Dlouhý podepisující se Zdeněk Adla (1910-1990), mj. spoluautor knihy o Praze Krásná a slavná (1961), skončil jako šéfredaktor Mateřídoušky již vzápětí a roku 1971 mu u nás vydali jeho vůbec poslední publikaci. Jiřímu Pištorovi byly zrušeny smlouvy asi na dvě dětské knihy, a jelikož zrovna procházel těžkou osobní krizí, spáchal 26. září 1970 sebevraždu. – Já sám tenkrát Mateřídoušky už čítal a potkal v ní posléze poprvé jak legendární Pipi (1970-1971) Astrid Lindgrenové, tak i Karlíka a továrnu na čokoládu (1971-1972) Roalda Dahla. Ale i Ukradený orloj (1973-1974) Hany Doskočilové, jehož dvanácté pokračování vyšlo, když mi bylo přesně deset let. Ale miloval jsem i pro mě nekonečný cyklus příhod o loupežníku Rumcajsovi (z imaginárního lesa Řáholec u Jičína) a historii já vstřebával jen v určitém zkreslení skrz Adlovu Obrázkovou kroniku českých dějin (1970-1972) a ne již Adlovy Obrázky z českých dějin (1972-1974). V psaní cyklu totiž pokračoval Jiří Černý, a to od Husova kázání v Betlémské kapli.
Zvlášť silně na mě však v Mateřídoušce působila poezie, a to nejen Pištorova. …“
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu MATEŘÍDOUŠKA z roku 1970-71, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Přečti si (jako registrovaný přispěvatel tohoto webu) na svém tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu MATEŘÍDOUŠKA – kliknutím na náhled strany:
Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke čtení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „KNIHOVNA„.V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla MATEŘÍDOUŠKY zde >>>
Napsat komentář