Kompletní OHNÍČEK – 31.ročník – 1980-81
Dnešních 24 čísel časopisu OHNÍČEK – 31.ročník z let 1980-81 pro www.detske-casopisy.cz do PDF převedl Josef M. Děkujeme!
O časopise OHNÍČEK toho bylo na našem webu napsáno dost – pokud jsem dobře počítal, v dnešním článečku archivujeme čísla už třiatřicátého ročníku (mimo čísla před 31.ročníkem jsou archivována čísla i 37., 38., 42. a 43. ročníku) – více než 450 čísel! Každopádně patří OHNÍČEK na www.detske-casopisy.cz mezi nejlépe archivované tituly dětských časopisů.
Štefan Švec ve své publikaci ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI (1850-1989) na stranách 438-440 píše: „První číslo Ohníčku vyšlo v září 1950. Všeobecně zaměřený časopis, nahrazující Plamen mládí, byl určený pro čtenáře odrostlé Mateřídoušce přibližně od třetí do šesté třídy základní školy (8-12 let). Nejprve se soustředil na propagaci pionýrské myšlenky mezi dětmi a na šíření sovětské dětské literatury, byl v podstatě kopií sovětských pionýrských časopisů. V prvních ročnících mělo každé číslo jednu vůdčí myšlenku (např. výročí VŘSR). Později v něm dostala hlavní slovo beletrie (už spíše domácí než sovětská). Ohníček se během celé své historie pokoušelo o co nejpestřejší obsah, včetně cestopisů, fejetonů, komiksů, řady zájmových rubrik atd. Tiskl většinou původní domácí materiály, překladových textů byla přibližně pětina. Na konci 60. let byl jeho náklad více než 250 000 výtisků.
V prvních dvou ročnících byl Ohníček především pionýrským časopisem soustředěným na propagaci socialismu mezi dětmi. Podobně jako ostatní soudobé dětské časopisy tiskl překlady sovětských pionýrských povídek, texty z ostatních socialistických zemí, články o pionýrských závazcích a oslavné básně i další materiály o SSSR, představitelích státu a komunistické strany a komunistických hrdinech. Od třetího ročníku, s výraznějšími posuny od poloviny 50. a zejména počátku 60. let se časopis postupně oprošťoval od výhradně ideologických materiálů a stával se kvalitním a pestrým dětským periodikem. V počátečních ročnících publikoval občas i tematicky zaměřená čísla (například k jednotlivým postavám národní historie), později od takových čísel upustil.
Časopis měl pestrý beletristický, na pravidelné rubriky jen málo členěný obsah (jednou z mála rubrik bylo např. „Pro zvědavé i pro zvídavé“ se zajímavostmi z vědy a techniky ve formě otázek čtenářů a odpovědí odborníků a následně ještě redakce časopisu, další byla rovněž otázková soutěžní rubrika „Kdo to ví – odpoví!“, dopisový koutek „Čtenáři nám píší“ a rubrika „Ohníček radí čtenářům“).
„Ohníček má již jistou tradiční podobu, ve které asi třetinu čísla zabírají drobné informace, rady, návody, hádanky a soutěže, větší část časopisu, tj. asi dvě třetiny jsou věnovány literární náplni. Literární podoba Ohníčku je rovněž již v podstatě ustálená. Výběr textů je sice nejvariabilnější částí časopisu a textová náplň se v jednotlivých ročnících liší, ale přesto je možno celkem snadno určit převládající žánry. Své stálé místo mají v Ohníčku na prvém místě texty humorné a dobrodružné, dále příběhy ze života dětí, vyprávění o zvířatech, v poslední době ve zvýšené míře i bajky a kreslené seriály. Dominantní postavení ve sledovaných ročnících Ohníčku mají zřetelně texty komické a hned vedle nich vyprávění o zvířatech; ty tvoří jakýsi stálý a společný rys všech ročníků časopisu.“
Ohníček vycházel plnobarevně, každá strana byla ilustrována. Většinu čísla zabírala próza a poezie, humorná, dobrodružná a výchovná, stejně jako fotografiemi doprovázené cestopisy. Poezie však v obsahu bylo výrazně méně než např. v Mateřídoušce, na niž Ohníček věkově navazovaP02 Úvod a závěr časopisu obstarávala publicistika a zprávy ze sportu, z dění v Pionýru aj., na poslední straně byl kreslený seriál.
Časopis tiskl i naučné materiály (např. o umělcích, o architektuře ap.) a také písně s notovými zápisy. Časopis byl doprovázen ilustracemi i fotografiemi, přičemž těžiště se postupem času přesunulo od prvních k druhým.
Časopis svůj obsah stále zpestřoval a rozšiřoval. Organizoval vlastní soutěž dopisovatelů a další hry a soutěže pro své čtenáře. V 70. letech už beletrie zabírala jen přibližně čtvrtinu čísla. Další čtvrtinu tvořily komiksy a zbytek „magazínový“ obsah, publicistika, interview, písně, návody atd. „Ohníček přinášel bohatý a zajímavý výběr článků z historie, přírody, zeměpisu, sportu, vědy a techniky, portréty známých osobností, rozhovory, zajímavosti z domova a ze světa, připomínky významných výročí, zprávy a reportáže z činnosti pionýrů.
K pobavení byly určeny vtipy, hádanky, hry, křížovky, rébusy a soutěže. Pravidelnou součástí každého čísla se staly obrázkové příběhy na pokračování, např. Čmelák Bzum, Baron Prášil, Robot Miki, Princ a chuďas, v 70. letech k nim přibyl velmi oblíbený Barbánek, dlouhou dobu se udržel i detektivní komiks Otazníky detektiva Štiky. Nechybělo ani čtení na pokračování – vycházely zde např. Boříkovy lapálie od Vojtěcha Steklače nebo Mikulášovy patálie Sempé Goscinnyho, dále pak ukázky z nových knih (Poklad na ostrově, O Rumcajsovi a loupežnickém synku Cipískovi, Alenka v kraji divů a za zrcadlem aj.).“
Časopis rozvíjel i umělecké vlohy dětí, např. oblíbenou rubrikou „Škola kreslení“. V obsahu nechyběly hádanky, rébusy, křížovky a čtenářské soutěže, „Kukátko“ se stručnými zprávami a samozřejmě rubrika věnovaná zpravodajství z činnosti PO SSM. Mezi často se objevující žánry patřila bajka, pověst či historická povídka, v časopisu se objevovaly i drobné publicistické útvary typu sloupku či fejetonu.
V časopise byla k nalezení i dobrodružná beletrie v rubrikách s měnícími se názvy, jako např. „Okamžiky napětí“, „Okamžiky odvahy“ či „Kroky za obzor“. Tiskl oblíbené komiksy (např. příhody psíka Barbánka, dobrodružný příběh Malý pirát) a také detektivní hádanky na pokračování.“
Olga Bezděková ve své výpravné knize PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ – I. DÍL na straně 174 píše: „Přitažlivým typem soutěžního seriálu s detektivním námětem, kde k podání zápletky používají autoři techniky kresleného seriálu, ale konečné řešení ponechávají na čtenáři, se staly Otazníky detektiva Štiky (Jiří Lapáček, Jiří Kalousek, 1971-80; 1981-84, pokračuje dále). Některé příhody byly zpočátku podle Pifa. Černobílé a později barevné obrázky s textem umístěným jak v bublinkách, tak i pod obrázky vtahují čtenáře nekompromisně do děje. Očekává se od nich postřeh, důvtip a správný úsudek.
Spolupráce čtenářů na vyřešení „případu“ spočívá v odeslání korespondenčního lístku se správným rozuzlením (které bude po slosování odměněno). O popularitě seriálu, který se nevyhnul i slabším námětům, svědčí to, že vycházel téměř nepřetržitě a byl zařazen na zadní stranu obálky. Do konce roku 1985 čítal seriál celkem 146 pokračování.“
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění souvislostí kolem vydávání časopisu OHNÍČEK v letech 1980-81, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku všechny archivované čísla časopisu OHNÍČEK – kliknutím na náhled strany:
Napsat komentář