Chybějící číslo časopisu ELEKTRÓN – 8.ročník – 1980
Dnes archivované chybějící číslo časopisu ELEKTRÓN z roku 1980 pro www.detske-casopisy.cz digitalizoval Peter T. Tímto je celý digitalizovaný ročník přístupný v naší KNIHOVNĚ >>> Veliký dík!
V tiráži časopisu mimo jiné najdeme: „ELEKTRÓN – MESAČNÍK PRE MLADÝCH O VEDE A TECHNIKE. Vydává Slovenský ústredný výbor Socialistického zvazu mládeže vo vydavatetstve Smena. Šéfredaktor: Ing. Eduard Drobný. Zástupca šéfredaktora: RNDr. Ladilav Gyórffy. Redakčný kolektiv: prom. fil. Iva Marešová, prom. biol. Milan Halčina, prom. fil. Alena Beleščáková. Grafická úprava: Jozef Trabalka. … Cena jedného výtlačku je 3 Kčs, štvrťročné predplatné 9 Kčs, predplatné na celý rok 36 Kčs.“
Šéfredaktor Ing. Eduard Drobný v úvodníku 1.čísla uvádí mimo jiné zajímavou detailní informaci o věkové struktuře čtenářů ELEKTRÓNU:
„…. Vo vlaňajšom augustovom čisle sme uveřejnili dotazník, v ktorom sme sa vás spytovali na niektoré vaše charakteristiky Po vyhodnoteni došlých lístkov na malom stolnom počítači sme sa napríklad dozvedeli, že 65 % našich čitatelův sú muži a chlapci a 35 % tvoria ženy a dievčence. Pokiať ide o veťkosť obce odkiať je najviac čitateťov, vedú so 45 percentami tie s počtom obyvateťov do 20 000. V stánku PNS si kupuje časopis 47 % čitateťov, předplatné v PNS má 40 % z vás. Veťmi nás potěšil údaj o tom, že pre 70 % čitateťov sú zrozumiteťné všetky uveřejně né materiály, čo pri takom to vekovom zložení: do 12 r. — 2 %, 12—15 r. 30 %, 16—18 r. — 40 %, 19 — 25 r. 22 %, nad 25 r. — 6 % je veťmi uspokojivé. Samozřejmé, podobných údajov máme k dispozicii viac. využijeme ich pri našej práci, pretože ked vás takto aspoň trochu poznáme, bude sa nám všeličo ľahšie robiť a budeme mócť a aj chceme s týmito skutočnosťami počitať. …“
Rubrika AKO PREČO KEDY ? publikovala zajímavosti typu TERRA AUSTRALIS NORDUM DETECTA (Jižní zem, doposud neobjevená):
A EŠTĚ JEDEN „CVAK“ FOTOAPARÁTOM byla nepřehlédnutelnou stranou s celostránkovou fotografií a krátkou humornou glosou.
Na celkem 10 stranách postupně vyšel skvělý komiks osvědčené dvojice Stašková + Babušek na námět románu Ludvíka Součka RUNA RIDER. Dle mého názoru to byl největší tahák redakce ELEKTRÓNU.
Tomáš Prokůpek, Pavel Kořínek, Martin Foret a Michal Jareš v téměř tisícistránkovém díle DĚJINY ČESKOSLOVENSKÉHO KOMIKSU 20.STOLETÍ na stranách 658-661 uvádí mimo jiné:
Po adaptacích sovětské (přesněji ukrajinské) a především americké sci-fi přistoupila osvědčená tvůrčí dvojice Kamila Stašková- Jozef Schek k adaptování žánrově totožné tvorby domácí (československé). Po necelé roční publikační pauze tak čtenářům časopisu Elektrón nabídla kreslenou adaptaci trilogie Ludvíka Součka Cesta slepých ptáků, která původně vyšla knižně v letech 1964 až 1968 a byla jakousi beletrizovanou podobou dobově populární „záhadologické“ literatury faktu, Součkem rovněž produkované!
První díl Cesta slepých vtákov (č. 1/1979-7/1980, 19x) vycházel nejprve na posledním, zadním listě obálky, díky čemuž druhá strana (na zadní obálce) mohla vycházet barevně. Od dalšího ročníku se pak komiks usadil na vnitřních stranách obálky- tedy každé pokračování bylo rozdělené, na začátku a konci časopisu – a zde již Schek na obou částech pracoval jen s doplňkovou jemně modrou (případně okrovou) barvou, jak si to ozkoušel již dříve. Toto umístění a podobu pak dodržely i navazující seriály Runa Rider (č. 7/1980-5/1981, 10x) a Slnečné jazero (č. 6/1981-12/1982, 19x). Celá trilogie tak vycházela plné čtyři ročníky a její komiksová adaptace zahrnuje celkem 94 stran.
Trilogie vychází ze Součkovy záliby v kombinaci tajemných míst a celoplanetárních záhad, způsobených – podle dobově populárních danikenovských interpretací – zejména mimozemskými civilizacemi, které měly naši planetu navštívit v dávné minulosti. Volně v ní navázal na román Julesa Vernea Cesta do středu Země, když své hrdiny rovněž přivedl k islandským kráterům, aby odhalili, že Verne Island nejen opravdu navštívil, ale své skutečně zásadní objevy zatajil. Český doktor Jiří Kameník spolu s fotografkou (pozdější manželkou) Alenou a dvěma islandskými průvodci, psychologem Bjelkem a horským vůdcem Leifem, zkoumají místo nálezu, přičemž v neprobádaných jeskyních pod islandskými vulkány nalézají důkazy o vzájemných vztazích mezi starověkými obyvateli Islandu a mimozemšťany. Ve druhém díle pak zjišťují, že Vikingové nejenom dopluli až do Jižní Ameriky, ale zanechali i zprávu o setkání s mimozemšťany, z níž vyplývá, že část jich byla přenesena na Mars. Poslední díl se tak odehrává při výpravě na Mars, kam směřovaly všechny indicie z islandských jeskyní.
Předloha byla v rámci adaptování samozřejmě notně prokrácena, ovšem i přesto je komiks opět silně zatížen doprovodnými texty (v každém pokračování je minimálně jeden ryze textový panel). Stašková rovněž rezignovala na Součkovo „dokumentární“ rámování příběhu, který je vyprávěn prostřednictvím deníkových záznamů, novinových článků a fotografií. Na úvodní straně sice prezentuje příběh jako vyprávění samotného Kameníka, ovšem hned na druhé straně o něm vypravěč mluví ve třetí osobě, což pak platí až do konce seriálu. Schekovo podání je suverénní, je však zřejmé, že by si zasloužil více prostoru, než kolik mu textově přesycený scénář umožňoval. Přesto však byl schopen přijít s řadou zajímavých řešení a tu a tam narušil i stabilní čtyřřádkovou skladbu panelů na stránce. Díky precizní kresbě a výrazně ztvárněným záhlavím se tak i přes jistou tlumenost výtvarné stránky (povětšinou černobílá kresba s jemným modrým tónováním) celý cyklus zařadil výrazně nad dobový průměr, jakkoliv například „konkurenční“ české sci-fi eposy ze stejně zacíleného časopisu vypadaly díky barevnému podání na pohled atraktivněji (navzdory výrazně vyššímu počtu panelů na stránce, a tedy menší „vzdušnosti“).
Přemíru textu v dosavadních adaptacích si uvědomoval i Schek, a tak se pokusil vypořádat se s další předlohou, povídkou Jaroslava Veise Podivný nález z Oldova lomu, sám, bez scenáristické pomoci Staškové. V komiksu Včera, dnes, zajtra (č. 1-12/1983, 12x) se sice zdárně obešel bez textových panelů, ale dialogové repliky byly stále dosti rozsáhlé. Ve ztvárnění podivného příběhu odstartovaného nálezem kostry z dob keltského osídlení, jejíž lebka je však osazena perfektním umělým chrupem a byla podle všeho provrtána laserem, Schek využil – už kvůli tomu, že jde o komiks postavený na intenzivních dialozích- při konstrukci jednotlivých panelů rozličných kompozičních možností, zejména prokreslování hloubky prostoru a druhého plánu, napětí je však budováno spíše slovně. Po formální stránce seriál nijak nevybočuje ze standardu zavedeného předchozími adaptacemi, nově však Schek kromě doplňkové modré barvy pracoval i s rastrem, který posílil plastičnost zobrazeného prostoru. V návaznosti na Veisovu povídku pak Schek vytvořil vlastní příběh, který nejenže pracoval s postavami z předchozího komiksu, ale také přímo rozvíjel jejich dosavadní dobrodružství. V seriálu Po stopách Času (č. 3-12/1984, 10x) se k řešení problémů přidává počítač, který k některým zadaným úkolům přistupuje způsobem, jako kdyby uměl předvídat budoucnost. Nakonec se však ukáže, že vazba této zvláštní schopnosti stroje na předchozí případ ztracené tajemné kostry je silnější, než by hrdinové čekali. Tento Schekův pokus o autorský scénář nijak nezaostává za předchozí adaptací, naopak vyznívá jako její organická součást. Posléze se však přesto vrátil k převodům světových vědeckofantastických povídek, ovšem připravoval si je již sám, neboť si ověřil, že scenáristickou pozici je schopen úspěšně zastat, a s adaptováním tedy pomoc nepotřebuje.
Paralelně s realisticky ztvárněnými sci-fi seriály pro měsíčník Elektrón vytvářel Schek i nadále svůj slavný strip Jožinko, dieťa svojich rodičov, který týden co týden otiskoval humoristický Roháč (~5.1.3). Cyklus byl již v této době plně usazen ve své vertikální podobě a po obsahové i formální stránce zůstával beze změn, jen tu a tam Schek ustavený formát záměrně narušil – například když poslední panel protáhl na celou šířku strany nebo když strip vypointoval na rubu posledního listu časopisu (jako v čísle 1/1985). Nepopiratelný úspěch u čtenářů ovšem nezajistil ani stripu s Jožinkem, ani Schekově další komiksové tvorbě dlouhého trvání.
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu ELEKTRÓN z roku 1980, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu ELEKTRÓN – kliknutím na náhled strany:
Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke čtení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „KNIHOVNA„.V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla časopisu ELEKTRÓN zde >>>
Napsat komentář