Category Archives: 1982

SLUNÍČKO – časopis pro nejmenší – kompletní 15.ročník – 1981-82

O tomto časopise se můžete dočíst na stránkách našeho webu https://www.detske-casopisy.cz/slunicko/.

Na internetu jsem našel zajímavé hodnocení časopisu Sluníčko od Ivo Fencla, českého spisovatele – narozeného  16.dubna 1964.  Datum vložení na web 22. 03. 2017. Uvádí některé zajímavé údaje. Celý článek si můžete přečíst zde – (https://www.citarny.cz/knihy-lide/o-knihach-a-lidech/ilustratori-a-detske-knihy/porovnejme-casopis-slunicko-vcera-a-dnes-zadne-hezke-cteni-to-neni).

Porovnejme časopis Sluníčko včera a dnes. Žádné hezké čtení to není.

Když jsem byl kluk, a tedy koncem „šedesátých“, tak mi kromě (ryze literární) Mateřídoušky kupovávali za korunku měsíčně Sluníčko. Bylo to takřka čtvercový (16×16,5cm) časopisek a těžko jsem jej mohl nenávidět, když ještě neexistoval kosmos internetu, televizi jsme doma vůbec neměli a dětských knížek mi taky zase tak moc nepřibývalo. Ale je zase fakt, že občas bodovali aspoň rozhlasoví Hajajové, známí dodnes neodmyslitelnou znělkou a tehdy i hlasem Vlastimila Brodského

Ale vstupme do Sluníček! Proč Vzniklo?
Jak v knize Česky psané časopisy pro děti (1850-1989) (2014) připomíná Štefan Švec, nápad na Sluníčko jako didaktickou pomůcku pro mateřské školky i první dva ročníky škol obecných dostali již v květnu 1965 spisovatel Otakar Chaloupka a psycholog Zdeněk Helus, a to na konferenci Jiskry a literatura; přičemž v desátém čísle Zlatého máje z téhož roku je svým článkem podpořil ještě Bohuslav Kabát.

Myšlenka pod stůl nespadla, nicméně Sluníčko vzniklo teprve v září 1967, kdy mi shodou okolností bylo příhodných tři a půl roku.
A Sluníčko se rozzářilo v nakladatelství Mladá fronta, kde jej dle tehdejších mravů a zvyku vydávala Česká ústřední rada Pionýrské organizace Socialistického svazu mládeže.
V čele časopisu (jehož redakce měla adresu Senovážná 2) stál v prvních dvou letech v šéfredaktor Mateřídoušky Zdeněk Adla (1910-1990) a poté, do roku 1973, předčasně zesnulý Jan Kloboučník (1919-1974).

Podívejme se namátkou na třetí číslo pátého ročníku Sluníčka (listopad 1971). Tento ročník zatím v našem archívu nemáme.

Vidíme, že Kloboučníkovi pomáhali se (čtyřiadvacetistránkovým) měsíčníkem prvořadě redaktorka Lilly Eisenschimlová a grafik Vlastimil Pokorný. Trojici pak doplňovala vcelku úctyhodná sedmičlenná redakční rada sestávající vedle někdejšího šéfredaktora Adly ještě z Evy Opravilové, Ladislava Dvořáka, Františka Holešovského, básníka Josefa Bruknera a hned ze dvou výborných malířů Oty Janečka a Radka Pilaře. A teď už časopis prolistujme.

Stejně jako v předchozím ročníku na obálce pokračoval Českým Honzou (na obrázku Josefa Žemličky) cyklus Pohádkové postavy. – Následující dvoustrana náležela dalšímu dílu takzvaných Vycházek a tentokrát mohla děcka číst o ukládání se zvířat k zimnímu spánku (kresby Kateřina Černá).

Další stránky 4 a 5 (s obrázky vynikající Zdeňky Krejčové) obsahují hned čtyři básně Jiřího Havla (1924-2016) i včetně dvou říkanek vyloženě zvukomalebných (Mniši a myši, Pešek z Peček) a hned následující dvoustranu měl zabukovanou Brukner. K tomu účelu, aby svými verši jako už vícekrát doplnil klasické výtvarné dílo. Onoho listopadu došlo na Kočky s červeným deštníkem od Ferdinanda Desnose.

A dál zde byla rubrika Píšeme, kreslíme, prostor poskytovala výtvarné i literární tvorbě malých čtenářů a tentokrát a konkrétně povídce sedmiletého pražského kluka Radana Žemličky Záhada profesora Livrzeje (i třem Žemličkovým výkresům, ale zda byl synem či vnukem autora obálky, netuším).

A jsme na straně 11. Zde časopis otiskl výsledky ankety z čísla 11 minulého ročníku.  I zvíme, co prý z obrázků zaslaných do Senovážné ulice vyplynulo. Děvčata si nejradši hrají s panenkami a s medvídky a chlapci s autíčky. „Ale jiné hračky se vyskytují poskrovnu,“ konstatuje smutně redakce a mrzí ji, že si děti málo hrají se stavebnicemi a skládačkami.

Další stránku onoho Sluníčka ilustroval Miroslav Barták a rovněž navrhl psa pro rubriky Dílna v krabici na straně 13. Děti tu ovšem k časopisu potřebovaly (tehdy běžné) cívky od nití, aby z nich pejskovi udělaly kolečka. – Hned na sousední straně najdeme i bludiště a taky reklamu na obtisky. A následující Úkol na prosinec? Je pouze další maskovanou reklamou, a to hned na patnáct knih, o něž si bylo možno napsat do Jindřišské ulice v Pardubicích!

Tehdy už slavný Václav Čtvrtek doň také přispěl, a to povídkou Jak se hádali o knoflík. Ilustroval ji Jaroslav Malák a jiný malíř Miloš Noll doplnil obrázky ruskou lidovou pohádku Liška a medvěd. Cyril Bouda ilustroval vodnický příběh Miroslava Procházky Venca Mazanec a Leoš Konáš pohádku Vladimíra Stuchla Tři nejvěrnější.

Na úplně konec jsem si nechal trojici stránek, které jsem měl v tehdejším Sluníčku nejradši. Co že na nich rašilo?
1. Pravidelné „malované čtení“, v němž jistá vybraná slova nahrazovaly obrázky (zde to je příběh Tesař ilustrovaný Zdeňkou Krejčovou).
2. Dnes už klasický komiks Karla Franty o strašidýlku Kuk.
3. Adolfem Bornem kreslený kocouří seriál o Couru a Courkovi, který tehdy ovšem ještě nepsal Svatopluk Hrnčíř, nýbrž (nikde však neuvedený) Jan Kloboučník.

Tak! A teď se podívejme na Sluníčko dneška.
Hle, rozrostlo se, má už 44 stran a formát 25×20,5cm. A stojí dokonce pětatřicetkrát víc. Loňská zářijová devítka (2016) má na titulní straně snad trochu překvapivě (a nostalgicky) Rumcajse, Manku a Cipíska (a vevnitř jen ten samý obrázek opakován jako omalovánka), ale ptejme se spíše po tom, co je za obálkou.

Jistěže opět i bludiště a také „Lesní hrátky“, kde mají děti v určitých skupinách odhalit zvíře, jež „nežije v lese“, anebo přiřazovat houbám stíny.
Následuje náznak postupu, jak nakreslit ježka, a obrázky na téma Najdi 8 rozdílů. Jedna z dalších pokreslených stran se pak nazývá Hurá do lesa!
Je tu i rubrika Povídejme si, kde mají děti za úkol říct, které vlastnosti obvykle přisuzujeme těm kterým zvířatům, a v tzv. Školičce narazí malý čtenář dokonce na početní příklady.
Angličtina snad nechybí dnes už nikde. Následuje vybarvovánka Sklízíme ovoce, tradiční stránka Besipu a tzv. Písmohrátky. A uprostřed časopisu a na tužším papíře je pak hned čtvero vystřihovánek: Lesní zvířátka, Pleteme košík, Sbíráme houby a Zaječí pelíšek.

Dále nesmí chybět stránka Je to pravda?, ale ani se nezapomnělo na malůvku (kýčovitého poz. redakce) Adolfa Dudka, obrázek Nesmyslov, jehož nesmysly smíme objevovat.
A je zde i strana Honem do domečku a i dnes tu sice najdeme anketu, avšak nikdo už nepředpokládá, že by snad děti do Sluníčka psaly, takže je spíš symbolická a… Týká se navíc jen hub.

Z časopisu bohužel zcela zmizely nejen plátna klasiků, ale i veškeré verše. A literaturu zastupuje jen jedna jediná povídka, Jak šla Ella do školy, již napsala zkušená Daniela Krolupperová (a již ilustrovala Michaela Bergmannová).

Potěšilo mě ovšem, že stále nezaniká oblíbené mnou Malované čtení, a že konkrétně v tomto čísle bylo zastoupeno adaptací Sutějevovy pohádky Kouzelný hříbek. – Některá podstatná jména tu přitom lapidárně suplují malůvky Veroniky Balcarové.

Ale abych nezapomněl na nejpodstatnější novum: Časopisem děcka do jisté míry doprovázejí dva vnucení jim hrdinové Líza a Pupík a brzy navíc odhalíme, že dokonce existují i jako plyšové hračky (a jsou v prodeji). Ach ouvej? Nevím! Je to prostě jistý princip a metoda a možná naštěstí se ve Sluníčku objevují oba jen uměřeně. Například strana 14 se díky tomu jmenuje, Učíme se s Pupíkem a stránky 34-35 zase jsou věnovány rubrice Kutil Pupík. Ale nechybí ani rubrika Učíme se s Lízou, kde si kupříkladu lze cvičit psaní devítky.

A komiksy? Bída s nouzí, bohužel. Ale přesto lze v moderním čísle hned dva objevit.
Na začátku Sluníčka je to (jak jinak) Líza a Pupík (scénář sama šéfredaktorka Eva Bavorová, kresby Tomáš Suder) a na stranách 32-33 jde o Dinosvět Venduly Hegerové.
Mně připadá docela půvabný. Kýč to podle mého názoru rozhodně není.

A co ještě? – Inu, moderní Sluníčko obsahuje také přehršle reklam a v tomto rámci je dokonce představena Mateřídouška, a to coby „nejoblíbenější časopis mezi školáky“. A Sluníčko navíc upozorňuje i na hned dvě aktuální novinky multikin.

Dnešní adresa časopisu mého dětství je Komunardů 42, nicméně vydává jej akciová společnost CN Invest v Pařížské 26. Šéfredaktorkou je zmíněná už Eva Bavorová, ale čtrnáct dalších tvůrců je pouhými „spolupracovníky redakce“.
A jaký dnes vlastně je náklad Sluníčka? Napište mi to! Nicméně předem vím, že tři sta tisíc (zatímní rekord) to už nebude.
Ale což. „A buďme rádi, že Sluníčko vůbec ještě vychází,“ chtěl jsem původně dodat. Místo toho ovšem skončím poněkud patetičtěji:
„Literaturo! Kdes byla? Že ses tu – takřka – ztratila?“
Ale kdo ví. Třeba Sluníčko zase vyjde a i to se zlepší.

Vraťme se ke dnes zveřejněnému 15. ročníku Sluníčka.

Ještě stále pokračuje kreslený seriál Cour a Courek. Kreslí Adolf Born a píše Svatopluk Hrnčíř. Ve 12. čísle již vychází 151. první pokračování.

A zatím nechybí ani básničky, kterých je v tomto ročníku opravdu hodně, a jsou od známých autorů: Františka Hrubína (*17. září 1910, Praha +1. březen 1971, České Budějovice), Mileny Lukešové (*16. červenec, Choceň +28. červenec 2008, Litomyšl), Jana Čarka (*29. prosinec 1898, Heřmaň +27. březen 1966, Praha), Zdeňka Kriebla (*29. duben 1911, Brno +28. prosinec 1989, Brno), Vítězslava Nezvala (*26. květen 1900, Biskoupky +6. duben 1958, Praha), Františka Halase (*3. říjen 1901, Brno +27. říjen 1949, Praha), Josefa Václava Sládka (*29. říjen 1845, Zbiroh +28. červen 1912, Zbiroh) a dalších básníků.

Uprostřed časopisu byl vždy krátký obsah nějaké pohádky od autorů z celého světa a k tomu nakreslený obrázek. Dětem redakce vzkazovala, že by si tuto pohádku mohli přečíst nebo pokud ještě neumí číst tak požádat někoho z rodičů, aby jim pohádku přečetli z knihy, ze které byla pohádka vybraná.

Pokračoval další ročník soutěže „Dobrý chodec“.

A také ve Sluníčku byly oblíbené různé hádanky, hledání chyb na obrázcích, omalovánky, drobné výrobky a rubrika kreslíme.

Tak zvaná pokračovací pohádka O slepičce a kohoutkovi byla na dvoustránce. Děj pohádky byl nakreslený s krátkým textem. Úkolem čtenářů bylo, aby podle děje příběh vyprávěly.

Prostřední strany Sluníčka 09 až 16 jsou na šířku poloviční. Byly na nich hádanky, omalovánky, vystřihovánky a různé hledačky, které navazovaly na další poloviční stránku. Tyto stránky byly také určeny pro vystřihování. Tento ročník má všechny stránky, i když některé jsou domalované. Stránky jsem spojil v jednu stranu pro lepší přehled (strana 10 a 11, 12 a 13, 14 a 15).

V každém čísle byl odkaz pro učitele, vedoucí jisker a družin jak lze využívat jednotlivé články pro kolektivní výchovu dětí. Také to měl být návod i pro rodiče, který vlastně uváděl jak používat obsah časopisu k rozvoji dětí.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu SLUNÍČKO z roku 1981-82, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Přečti si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) na svém tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu SLUNÍČKO – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke čtení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „KNIHOVNA„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla časopisu SLUNÍČKO zde >>>