Category Archives: 1928
Rudé právo dětem – 1928, 1946, 1947, 1948
Komunistická strana vydávala pro děti časopis Kohoutek. Také v novinách Rudé právo měly děti svou přílohu pod názvem Dětská besídka. Příloha vycházela v nedělním vydání, měla čtyři stránky a byla na vystřihování. Besídka byla věnována dětem dělníků, seznamovala je s činností odborů a různými protestními akcemi. Děti se seznamovaly se životem svých rodičů, tak s životem, který prožívaly. Děti psaly do Besídky své příhody ze školy, z akcí Mladých průkopníků a co se jim podařilo udělat a také co je trápí. Obsahem z roku 1928 byla také propagace života v Sovětském svazu „Letem sovětským světem“. Básničky, pohádky a povídky nechyběly. Na této dětské stránce se často stávalo, že zasahoval cenzor. Proto i některé stránky byly vybíleny. Dětskou besídku řídila spisovatelka Marie Majerová.
Marie Majerová, vlastním jménem Marie Bartošová, byla česká prozaička, komunistická novinářka, překladatelka a národní umělkyně. Datum narození: 1. února 1882, Úvaly, Úmrtí: 16. ledna 1967, Praha
Marie Majerová vychodila měšťanku v Kladně, potom byla jako služebná rok v maďarské Budapešti. Po návratu pracovala jako písařka v Praze. Sama se vzdělávala, účastnila se kulturního a politického života mezi dělnickou mládeží. Nějaký čas pobývala Marie Majerová ve Vídni, kde byl její muž redaktorem českých Dělnických listů. Když se jí naskytla příležitost, odjela do Paříže, a přitom externě navštěvovala přednášky na Sorboně.
Marie Majerová se později doma věnovala politické práci a žurnalistice jako členka sociální demokracie, od roku 1921 vstoupila do KSČ. V roce 1929 dočasně stranu opustila, po druhé světové válce se do strany vrátila. Pracovala jako redaktorka Rudého práva, kde psala pro děti. Působila i v Ženském listu, což byl komunistický tisk pro ženy, Právu lidu, Dělnických listech a týdeníku Čin. Překládala z francouzštiny, němčiny a ruštiny, scenáristicky spolupracovala s filmem a rozhlasem. Řádnou členkou České akademie věd a umění se stala 5. března 1940. V době německé okupace nemohla Marie Majerová publikovat. Po válce se vrátila ke své literární činnosti a novinařině (národní umělec -1947). Byla nositelkou Řádu práce (1954), Řádu republiky (1957), Řádu Klementa Gottwalda (1962), v roce 1955 obdržela Státní cenu Klementa Gottwalda.
Její dílo má jedno společné téma, a to špatné životní postavení žen a dívek. Toto téma se projevuje na mnoha úrovních (psychologické, etické, milostné…). Děj je spojen s maloměšťáckou společností, občasně s buržoazií a třídním bojem. Na počátku své tvorby psala především povídky, později i romány. Knihy pro děti jsou stejného rázu jako díla pro dospělé, nechybí zde ani propagační budovatelské myšlenky, ani těžké postavení ženy. Napsala 81 knížek např. Robinzonka, Havířská balada, Siréna, Panenství, Čarovný svět, Bruno, Nespokojený králíček, Mučenky, Má vlast a další. – více na internetu.
Autorem básní v Besídce byl Ladislav Dymeš , básník, advokát. Datum narození 8. 4. 1901, Rosice (Chrudim), Úmrtí 22. 4. 1971, Kostelec nad Černými lesy (Praha-východ), Knižně vydal soubor povídek a 11 básnických sbírek.
V říjnu 1946 začala v Rudém právu vycházet rubrika pro děti. Název byl jednoduchý „DĚTEM“. Byla na spodní straně novin na 4 až 6 sloupků. V poválečné době a i pod vlivem osvobození Rudou armádou byla velká část věnovaná sovětským osobnostem a ruským autorům. Pod titulkem Josefinka píše… jsou děti seznamovány se všemi událostmi, které v daném čase probíhají. Také s běžným životem čtenářů a také jí dopisy píší děti. Od listopadu probíhá soutěž České firmy českým dětem tak, aby výhercům přišla vánoční nadílka cen pod stromeček. A nechybí ani pohádky, povídky a básničky od českých autorů.
Rok 1947 je kompletní. Do konce března ještě Josefinka píše, pak mizí. Začínají převládat čeští autoři pohádek, povídek a básniček. Nechybí ani soutěž pro děti a je zde i čtyř okénkový kreslený seriál.
Autorem řady pohádek a příběhů byl Bóža Kratochvíl. Napsal i knížky pro děti, např. Pohádky trpaslíčka Tuláčka, Povídky strýčka Čipery, Pohádky matičky přírody. Bohužel životopis spisovatele jsem nikde nenalezl. Pokud někdo zná bližší podrobnosti o tomto autorovi, bude informace vítána i na wikipedii.
V roce 1948, zejména po únoru se začala více objevovat podpora a propagace politice KSČ.
V úvodu přílohy píše Bohumila Sílová: Sloupky budovatelů budou psát o vašich psaníčkách v těchto sloupcích. Tyto sloupky budou ode dneška věnovány malým budovatelům naší republiky. Budou vyhrazeny pěkným a smělým činům našich dětí. Pracující všech závodů a továren naší republiky slibují splnit dvouletku do 28. října. A co udělají děti pracujících? Zajisté, že budou dále pomáhat svými silami. A o tom si budete číst v těchto sloupcích.
Sílová, Bohumila, dětská spisovatelka, knihovnice, redaktorka. Narodila se 20. srpna 1908 do rodiny vinohradského majitele obuvnické dílny Josefa Nováka. Matka jí zemřela již v útlém mládí a otec v šesti letech. Vychovávala ji tak jen nevlastní matka, která zůstala bez prostředků, a proto se s ní odstěhovala k příbuzným do Těptína nedaleko Jílového u Prahy. V Jílovém vychodila v letech 1914 až 1919 obecnou školu, v Praze v letech 1919 až 1923 měšťanskou školu, jeden ročník průmyslové školy a v letech 1924 až 1926 i veřejnou obchodní školu Ženského výrobního spolku. Po jejím dokončení pracovala až do roku 1930 jako úřednice Zemské banky. Od října 1932 pracovala v knihovně v Praze VII, odkud byla propuštěna v březnu 1933. Poté byla zaměstnána v nakladatelství Aventinum. V letech 1934 až 1935 redigovala společně s J. R. Vávrou časopis Zora. Od roku 1935 byla tajemnicí Sdružení knihkupců a nakladatelů Kmen. Po jeho zastavení se věnovala již jen literatuře s výjimkou let 1945 až 1948, kdy vedla dětskou rubriku Rudého práva, a let 1948 a 1949, kdy pracovala jako dělnice v ČKD Praha, aby získala inspiraci pro dětskou knihu z prostředí továrny. Byla těžce poznamenaná životem, v mládí utrpěla vážný úraz, a proto měla na obou nohách protézy. Zemřela 30. listopadu 1957 v Praze. Z jejich knih jsou zejména známé Čertík Mičula, Mičula na vandru, Cirkus Pavího očka, Paví očko, Šibal Makočuba, Dájo nevolej, Vodník Ivánek a další. – více wikipedie
A jsou zde také pohádky a povídky, básně a také různé soutěže, zaměřené na pomoc republice, jako sběr kovů a papíru, účast na národních směnách, uklízení odpadků, které se všude ještě povalovaly, sběr textilu, pomoc v lesních školkách a další.
Některé přílohy pocházejí z Národní knihovny
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu Rudé právo dětem z roku 1928, 1946, 1947, 1948, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Přečti si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) na svém tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu Rudé právo dětem – kliknutím na náhled strany:
- Rudé Právo – Dětská besídka (1928)
- Rudé právo – Dětem (1946)
- Rudé právo – Dětem (1947)
- Rudé právo – Dětem (1948)
(Zdroj: damro)
Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke čtení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „KNIHOVNA„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla časopisu Rudé právo dětem zde >>>
