Zná někdo správné řešení, pro nás dosažitelné?
Pro nás, kteří www.detske-casopisy.cz aktivně ve svém volnu tvoříme (je to spíše o stovce hodin každý měsíc), je to už obehraná písnička, ale jak občas v nadsázce říkával můj guru, profesí vysokoškolský učitel a psycholog: „Normálnímu člověku to stačí říct zhruba čtyřiapadesátkrát.“ A tak i když jsem o tom na tento web už několikrát psal, považuji tedy opět za vhodné vysvětlit proč:
- nechceme žádné finanční příspěvky, dary, poplatky, úhrady, … za to že umožníme přístup do našeho společného archivu cca 9000 digitalizovaných čísel starých časopisů pro děti a mládež
- nenecháváme se obměkčit leckdy dojemnými maily a konkrétní požadované číslo nevyhledáme či neposkytneme
Stanovili jsme jen jednu jedinou podmínku k tomu, aby se ke společnému archivu mohl připojit každý skutečný zájemce – stačí poslat jen jediné (podle 10 bodů správně digitalizované) číslo, která doposud nearchivujeme. Více než 260 fanoušků starých dětských časopisů tuto podmínku splnilo (a stalo se „spolupachateli“), jsme tedy přesvědčeni, že se nejedná o neřešitelnou překážku.
Samozřejmě, že nás mrzí jízlivé a jedovaté maily či komentáře v různých internetových diskusích, ale jsme si vědomi, že s tím nic nenaděláme. Vždy budou lidi líní, zlí, nepřejícní, kterým neuhovíme a kteří si nenechají vysvětlit proč postupujeme tak, jak postupujeme.
Věřte, že kdybychom věděli jak zpřístupnit všem (tedy nejen těm, kdo do společného archivu přispějí) archivovaná digitalizovaná čísla, aniž bychom porušili (byť jsem přesvědčen, že v našem případě nesmyslný) zákon téhle republiky, udělali bychom to. Ale žádný z právníků, které jsem požádal o konzultaci, mi to rozhodně nedoporučil. Moc se omlouvám všem poctivým, slušným a dobrým dělníkům práva, ale mezi první profese, kterým dávám velmi nerad vydělat, jsou soudcové, advokáti, notáři a exekutoři.
Pohybuji se i na internetu pod dohledatelnou adresou a profilem, nemám důvod tajit svou totožnost. Budu tedy i nadále snášet invektivy a škodolibé poznámky od lidí, kteří nic neriskují, jsou zvyklí jen brát, nikoliv dávat, na webu jsou mnohdy pod smyšlenými profily a adresami. Vyhodnotil jsem si, že to je pro mne cesta menšího zla.
Zná někdo správné řešení (zpřístupnění digitálního archivu starých časopisů všem), tak aby se na nás nevrhli novodobí JUDr. Koniášové?
Podotýkám, že chci volný čas věnovat záchraně starých časopisů, ne správnou nějaké neziskové organizace, řešením účetnictví, finančními kontrolami, vypisováním grantů, obíháním úřadů a „žmůláním čepice“.
Pokud bude jednou adresa www.detske-casopisy.cz nedostupná, patrně „koniášové“ vyhráli. Ale zatím ještě pořád věřím, že se tak nestane – byť to není jistota, myslím si, že činím správně.
Podle autorského práva se stává dílo volným 70 let od smrti posledního autora nebo 70 let od vydání, není-li autor znám.
Myslím, že by šlo relativně legálně zpřístupnit předválečné časopisy (i když někteří tehdejší přispěvatelé zemřeli teprve nedávno)
Takže konkrétně třeba MLADÝ HLASATEL (1939), kde byl redaktorem (i autorem) Jaroslav Foglar, který zemřel roku 1999. Takového MLADÉHO HLASATELE z roku 1939 je možno volně zpřístupnit už v roce 2069. A to jen v případě, že ještě třeba nežije některý z autorů kreseb či básniček uveřejněných na stránkách PRÁCE NAŠICH ČTENÁŘŮ, což vůbec není nepravděpodobné.
Obávám se, že tak jak je to legislativně „ošetřeno“ dnes, se budeme pořád pohybovat „na hraně“ : -(