Dnes archivované čtyřčíslo časopisu VPŘED z let 1946-47 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Štěpán V. Veliký dík!

VPŘED vycházel v letech 1945–1951 a v prvních ročnících navazoval na předválečný časopis MLADÝ HLASATEL. Od dubna 1946 do konce roku 1948 byl jeho redaktorem Jaroslav Foglar.

Souborný sešit „60 veselých a vážných příběhů slavného a vzorného chlapeckého klubu Rychlé šípy“ vyšel 30. srpna 1947 jako čtyřčíslo 39-42 druhého ročníku časopisu Vpřed. Jde o výběr ze starších příběhů z Mladého hlasatele. Začátek příběhu byl zkrácen a nově překreslen a sled příběhů opět upraven (stejně jako v souborném vydání z dob Mladého hlasatele). Vydala Mladá fronta a SČM, Praha. 68 stran. Rozměry 30,3 × 21 cm. 60 příběhů RŠ.
Čtyřčíslo s datem 30.8.1947 vychází až 3.12.1947 – Jaroslav Foglar výtisk dostává 2.12.1947. Celkem v nákladu cca 253.000 výtisků.

Před třemi lety jsme na www.detske-casopisy.cz archivovali (2.10.2015) MAGAZÍN KOMETA (článek „Patrně nejúspěšnější MAGAZÍN KOMETA – RYCHLÉ ŠÍPY 60x – 1991„). V úvodníku redakce mimo jiné odkazuje na dnes archivovaný VPŘED:

„Navazujeme tak především na předchozí dva sešity, které vyšly v Melantrichu (1940) jako Rychlé šípy a jejich 65 úžasných dobrodružství a poté jako čtyřčíslo Vpředu (1947) — 60 příběhů Rychlých šípů. Jsme však první, kteří vydávají Rychlé šípy v tématickém celku, doplněném navíc o soutěž, hru a drobné hry, které si mohou zahrát čtenáři spolu s Rychlými šípy.“

V Diplomové práci Terezy Meravé „Komparace zábavně poučných týdeníků pro mládež Mladý hlasatel a Vpřed (30. – 50. léta 20.století)“ na stranách 40-41 autorka píše:

„Druhý ročník byl pravděpodobně nejzdařilejším ročníkem Vpředu, až na technické potíže, kvůli kterým vycházel stejně jako ročník první značně nepravidelně. Redakce k tomu ve článku „Proč Vpřed vychází tak nepravidelně?“ píše: „Je pravda, že jsme vám před začátkem II.ročníku oznámili, že Vpřed už dostal nový tiskařský stroj, který zaručí správné a rychlé vycházení. (…) Pak ale montáž nového stroje trvala o téměř 2 měsíce déle, než bylo předpovídáno, po vytištění druhého čísla se stroj podivně porouchal a od té doby zlobí až do dneška s krátkými přestávkami stále.“ Celou dobu řídil jeho redakci Jaroslav Foglar bez jakýchkoliv zásadních omezení, náklad se zvyšoval takřka každý týden, na konci druhého ročníku zaznamenal nárůst skoro padesátiprocentní, na 143 000 výtisků. Přišly však i potíže. Každé druhé číslo muselo mít 10 stran místo dvaceti kvůli nouzi o papír, a časopis čelil kritice některých literárních teoretiků. Foglar k tomu píše: „Jedním z hnízdišť nenávistného odporu je kritická revue Štěpnice, ta na nás chrlí pomluvy a vyvolává proto nám i veřejnou diskusi v novinách. Kdyby měli naši odpůrci zajímavý obsah svých časopisů, čtenáři by kupovali i ty!“ Formát se opět o něco zvětšil, měl už větší rozměry než A4. Vrátilo se také netypické číslování stránek Mladého hlasatele, od prvního čísla stále vzestupně (kvůli budoucímu předpokládanému svázání časopisu). Začal se také vkládat román Stínadla se bouří. (jednalo se o samostatnou přílohu). Zvláštností druhého ročníku je prázdninové čtyřčíslo 39–42, kde dostal hodně prostoru komiks Rychlé šípy, zvláště díly z předválečného Mladého hlasatele. V druhém ročníku došlo k posunu věku cílové skupiny směrem nahoru (zejména zřejmě proto, že velká masa čtenářů předválečného Mladého hlasatele byla už starší, přesto ale odebírala svůj oblíbený časopis a představovala potenciálně větší kupní sílu než nastupující generace, které už myšlenky skautingu a záležitostí s tím spojených tolik nezajímaly). Souviselo s tím mimo jiné i výrazné rozšíření témat, kterými se časopis zabýval. Více prostoru bylo věnováno zprávám a kultuře, jako například literatuře a divadlu, přibyla rubrika pro dívky. A to hned z několika důvodů. Zaprvé, vyjít vstříc starším čtenářům, jejichž zájmy už pochopitelně nebyly tak jednostranně zaměřeny a kteří už často spíše přemýšleli, na jaký film by pozvali dívku do kina, zadruhé, získat tímto rozšířením čtenáře nové, a za třetí šlo o jakousi obranu skautingu, jehož myšlenka právě pro svou určitou jednostrannost začala sklízet ve společnosti kritiku, začalo se více mluvit o tom, že mládež by měla být více kromě zábavy a života v přírodě vedena i k práci a kultuře. Někteří také nelibě nesli fakt, že skauting vyzdvihuje ideje, směřující k podpoře individualismu místo kolektivismu, který se začínal prosazovat, a že zde funguje poměrně malý dohled dospělých (více v kapitole Srovnávané ročníky časopisů v kontextu doby).“

„Časopis od čísla 18 začal nést název Vpřed s přílohou Rychlé šípy. Foglar doufal, že se po čase Vpřed přestane používat a zůstanou jen Rychlé šípy, což se nestalo, naopak dovětek „s přílohou Rychlé šípy“ se později objevoval nepravidelně. Od čísla 19 už byl  Vpřed od Mladého hlasatele k nerozeznání.“

Strana 78-81: „Jaroslav Foglar ve druhém ročníku Vpředu pokračoval v uveřejňování románů na pokračování. Zatímco v Mladém hlasateli druhého ročníku vycházel například román Vládce mořských hlubin od J. M. Trosky, v druhém ročníku Vpředu vycházel Foglarův vlastní román Devadesátka pokračuje, který již začal být prezentován v ročníku prvním. Není to poprvé, co Foglar zvolil svoji vlastní knihu (souviselo to s potížemi s vydáváním, které měl, a samozřejmě i se snahou využít časopis k propagaci vlastní tvorby). Již v šestém ročníku Mladého hlasatele takto vycházela Záhada hlavolamu. U obou ročníků platilo, že romány byly vkládány tak, aby šly snadno vcelku vyjmout a na konci jejich vydávání svázat.
Mladý hlasatel se mezi ostatními časopisy pro mládež své doby vypracoval ke zřejmě nejoblíbenějšímu periodiku také tím, že byl schopen postihnout širokou paletu zájmů, které mládež své doby měla. Vpřed pak oproti druhému ročníku Mladého hlasatele obsah ještě rozšířil a zpestřil, mimo jiné i proto, aby myšlenka skautingu, kterou oba časopisy propagovaly, byla bráněna před nařčeními z přílišné jednostrannosti. Je třeba mít ovšem stále na zřeteli, že druhý ročník Vpředu vlastně v pravém slova smyslu druhým ročníkem nebyl – byl vlastně sedmým ročníkem časopisu, ve kterém přímo či nepřímo působil Jaroslav Foglar, měl již tedy s tvorbou periodika pro mládež velké zkušenosti. K rozšiřování palety témat docházelo od počátku Mladého hlasatele až do srovnávaného druhého ročníku Vpředu vlastně neustále.
Shodu mezi druhým ročníkem Mladého hlasatele a druhým ročníkem Vpředu lze najít ve způsobu práce s tématy. Ta byla propojena s celým obsahem časopisu, například s komiksy.
Například oblíbený komiks Rychlé šípy přinášel v druhém ročníku Vpředu (v druhém ročníku Mladého hlasatele ještě nevycházel) týden co týden nápady na zájmovou činnost, tipy na to, jak organizovat výpravy, vycházky a výlety, jak se chovat v přírodě a podobně. Komiks byl vynalézavě propojen i s nenápadným výchovným působením a interaktivním vyzněním časopisu.“

„Rychlé šípy se staly brzy fenoménem, nástrojem pro výchovu mládeže a rozšiřování a pěstování jejich zájmů a druhů volnočasové činnosti.
Fišerova barevná kresba s textem vloženým do bublin byla realistická v detailech i v koncepci původní Foglarovy předlohy, té se držela i humorným využitím karikaturní zkratky.“ Foglar první přišel na to, že se dětem komiks líbí. A také, že jeho forma je vhodná pro nejrůznější sdělení, která by v souvislém textu nevyzněla. Že se komiksem dá mládež v kladném slova smyslu ovlivňovat, pěstovat její nejrůznější zájmy, vychovávat a podněcovat k zájmové činnosti. Rychlé šípy si získaly srdce čtenářů neobyčejnými příhodami, které se dají zažít v obyčejném, klukovském světě – interaktivita, reálné prostředí a situace, pocit, že něco takového mohou ve svém klubu zažít také, to vše odlišilo Rychlé šípy od různých fantaskních a westernových komiksů, kterými se čtenář pouze pobaví, ale jejichž příhody nezažije. Tipy na činnosti samozřejmě vycházely tak, jak je čtenář mohl zažít a rovnou praktikovat. O zimních činnostech se psalo v zimě, o vánoční nadílce a besídce před Vánoci, tipy na táboření vycházely v létě. Rychlé šípy reagují i na výzvy redakce ohledně toho, co mají dělat. Tak například kluby jsou vyzvány, aby při náledí sypaly chodníky, a čtenářský klub číslo jedna, Rychlé šípy, si hned v nakreslené trafice odebere nakreslený časopis a pustí se v políčkách komiksu do díla. V příštím vydání budou pochváleny skutečné kluby, které o svém sypání podaly zprávu.“

„Klasický komiks, který přináší pouze dobrodružství a nesnaží se příliš vychovávat ani podněcovat k činnosti, byl ve Vpředu i v Mladém hlasateli ovšem také zastoupen. Ve Vpředu šlo například o Výpravu Toma Bartona, kterou kreslil V. Junek a psal František Běhounek alias dr. Tomek. Foglar se snažil komiksů do časopisu prosadit co nejvíce, jelikož byl dobře obeznámen se skutečností, že vnímání obrazu je pro dítě tou nejpřirozenější cestou přijímání vjemů a dá se přirovnat ke hře. A že je hra tím úspěšnější, čím „ jednodušeji a emotivněji jsou složité myšlenky podány“ A hru milují děti všech věkových kategorií. Komiksy proto zůstaly v časopise i po výrazném krácení rozsahu časopisu z důvodu nedostatku papíru.
Že příběhy skutečně činnost dětí podněcují, potvrzuje například text uveřejněný na klubovní stránce čísla 32, zhruba tři měsíce po uveřejnění dílu Nadílka opuštěným dětem: „(…)Vybalili jsme z balíku deset krásných pestře lakovaných vozíčků, ručně dělaných, jeden hezčí než druhý – a v dopise, který byl přiložen, jsme četli: „Hračky, které vám posíláme, jsou vyrobeny členy našeho klubu. Doručte tyto hračky chudým dětem v Praze, bude-li Vám to možno. (…) Vozíčky jsme robili jeden a půl měsíce.“ (…)Vozíčky se nám opravdu velmi líbily, právě tak, jako celá obětavost klubu. Že se hračky líbily i malým dětem v sirotčinci sv. Josefa v Praze XII, kterému jsme je poslali, nemusíme jistě ani připomínat“. Takový vliv dokázal mít komiks Rychlých šípů.
Poněkud přímější cestou k podněcování zájmové činnosti mládeže byly kutilské a jiné návody, které v Mladém hlasateli ve Vpředu najdeme takřka v každém čísle. „Charakteristickým rysem Foglarovy žurnalistické tvorby jsou metodické a instruktážní články, sloupky a beletristicky psané návody pro dětské a mládežnické kolektivy a jednotlivce,“ píše o této problematice i Slavomil Janov. Co se týče druhého ročníku Mladého hlasatele, nebyly ještě ale příliš diferenciované a byl jim věnován menších rozsah. Vycházely pod jednotnou hlavičkou „Co si uděláme“. Zařadit do obdobné kategorie by se daly i texty rubriky Naučte se hráti (dámu, šachy…). V rubrice „Co si uděláme“ se střídaly návody na užitečné věci domů i do klubovny, na amatérskou meteorologickou stanici, na sáňky a podobně.
V druhém ročníku Vpředu se návodné rubriky oproti srovnávanému Mladému hlasateli i oproti prvnímu ročníku Vpředu rozrostly, textů je více a postupy jsou mnohem složitější. Často tak složité, že dnes by s jejich uskutečněním měl velké potíže dospělý. Zručnost a zběhlost v manuální činnosti byly zřejmě u mládeže v době bez počítačů nesouměřitelně větší než dnes.
Mezi návodné rubriky v druhém ročníku Vpředu patří například „Chemická dílna“. Prezentace nejrůznějších chemických pokusů dobře koresponduje s výše popisovaným rozšířením záběru a zvýšením věku čtenářské obce. Dalšími návodnou rubrikou jsou například „Létající modely“ psané opět osvědčeným Mirko Musilem. Tato rubrika začala už ve čtvrtém ročníku Mladého hlasatele a byla mezi čtenáři značně populární. I zde ovšem úměrně k věku vzrostla náročnost prezentovaných modelů. Vznikla také nová rubrika „Radiotelegrafie“, která souvisela s dobovou popularitou této problematiky. I zde jsou návody na nejrůznější bzučáky, přenosy písmem a podobně poměrně značně náročné, pro čtenáře zhruba od 13 let. Zapomínat nesmíme ani na „Dívčí čtení“, později přejmenované na „Dívčí svět“ s návody na šití, ruční práce a podobně. Dívčí čtení bylo ve Vpředu novou rubrikou. I Mladý hlasatel se občas ve druhém ročníku obracel na dívky, ale žádnou samostatnou rubriku jim nevěnoval. Nová rubrika Vpředu vycházela vstříc proměnám společnosti, směřujícím ke zrovnoprávnění mužů a žen ve všech oborech lidské činnosti.. V jednom z úvodních dílů můžeme například číst text, už ovšem ovlivněný ideologií budoucího režimu: „Dnešní dívky už jsou v jedné řadě s našimi hochy s odhodláním vybudovat lepší svět. I Ty patříš do této nové generace. Čekají na Tebe v životě velké úkoly, nesmíš proto stát nečinně stranou. Buď podnikavější, změř své síly, neseď v koutku!“
Skutečnost, že se druhý ročník Vpředu věnuje větší šíři témat, dokládají rubriky, jejichž obdobu v druhém ročníku Mladého hlasatele nenalezneme. Jsou to například již výše zmíněné rubriky kulturní, jako je 10 minut hudby nebo Divadlo-knihy-rozhlas-film, ale i rubriky věnované nyní moderním zájmům, například Hlídka fotografů, Svět železnic, malá výtvarná škola pod hlavičkou „Jak se maluje“, nebo sokolský sloupek „V tělocvičnách a na hřištích.“ Zmizely naopak některé rubriky Mladého hlasatele, jako například rubrika pro známkaře nebo škola hraní na kytaru, pravděpodobně proto, že tyto zájmy již nebyly mezi mládeží tolik populární. Zájem, který ovšem mládeži vydržel a v obou srovnávaných časopisech je zastoupen téměř shodně, je sport. O velký prostor sportu věnovaný v obou časopisech se zasloužil Karel Bureš, sám nadšený sportovec. Ve druhém ročníku Vpředu najdeme například novou rubriku Pod bezedným košem, ve které učil Josef Klíma čtenáře správně hrát košíkovou. Poměrně často se Vpřed věnuje i plavání a jiným sportům.“

Pokud můžeš  přispět jakoukoliv informací, která by dokreslila souvislosti kolem vydávání 2.ročníku VPŘEDU v letech 1946-47, napiš do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledem titulní stránky.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované číslo časopisu VPŘED – kliknutím na náhled strany:

• VPŘED 02.ročník (1946-47) číslo 39-42

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.