Vídeňský časopis pro české děti – ÚTĚCHA – 5.ročník – 1926-27
Dnešní premiérové číslo časopisu ÚTĚCHA z let 1926-27 pro www.detske-casopisy.cz digitalizoval Damro. Děkujeme!
O „krajanském“ časopise ÚTĚCHA se Štěfan Švec v knize ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI 1850-1989 zmiňuje na sedmistech stranách pouze jednou (stana 20) a to v souvislosti s vymezením hranice časopisů pro děti. „… Patří-li do této historie na Slovensku vydávané časopisy první republiky s celostátní ambicí (Československé ráno), českojazyčné časopisy vycházející mimo území českých zemí (Útěcha, Poupě) či německojazyčné časopisy, vydávané naopak pouze na tomto území (Das Erntefeld) …“
Tiráž časopisu prozrazuje, že jej připravovali dva redaktoři – Antonín Machát a Anna Dvořáková za šéfování Josefa Žinkovského. Časopis vycházel relativně pravidelně – měsíčně, mimo prázdnin.
Petra Prchlíková ve své Diplomové práci z roku 2011 – ČESKÉ ČASOPISY PRO DĚTI A MLÁDEŽ VYDÁVANÉ V ZAHRANIČÍ časopis ÚTĚCHA zmiňuje:
“ … V Evropě začaly vycházet časopisy určené mládeži až po první světové válce (s výjimkou uvedeného Přítele dítek). Rakouská Útěcha to byla v letech 1922–41, která pravděpodobně navazovala na rubriku Dětský koutek v Dělnických novinách. …
… Prvním dětským časopisem, resp. přílohou pro mládež, mohl být snad Přítel dítek (1856), informace o něm jsou však nejasné. Určitý prostor mládeži jinak před první světovou válkou věnovaly jen občasné přílohy dvou hlavních deníků – Vídeňského deníku (1907 až 1938, s několika změnami názvu, poté sloučen s Vídeňskými novinami) a Dělnických listů (1881 až 1926, poté do roku 1934 jako Vídeňské Dělnické listy). Na počátku dvacátých let pak Dělnické listy pravděpodobně vedly Dětský koutek, stejnojmenná rubrika byla v letech 1930–34 součástí přílohy Dělnická besídka Vídeňských Dělnických listů. Zřejmě od roku 1926 obsahovaly mládežnickou přílohu Socialistické klíčení (nepravidelně snad již dříve). Navazující Vídeňské noviny (1934–39) měly rubriku Pro děti. Pravděpodobně jediným periodikem určeným přímo dětem však byla poměrně nákladně vedená Útěcha (1922–41). …
… Útěcha vycházela ve Vídni od roku 1922 pravděpodobně do konce roku 1941. Nesla podtitul Časopis československé mládeže v republice Rakouské, od ročníku 1938/39 Časopis československé mládeže ve Vídni a okolí. Převážně literárně zaměřený časopis se věnoval dětem školního věku.
Byl spjat s Dělnickými listy, v nichž již předtím a zpočátku možná i souběžně existoval Dětský koutek (viz předchozí podkapitolu). V úvodním slově k prvnímu číslu Útěchy slibuje redaktor Antonín Machát, že došlé dopisy dětí z prázdnin otiskne v Dětském koutku a v Českém srdci. V říjnovém čísle druhého ročníku (1922) Českého srdce, věstníku stejnojmenného orgánu Československé sociální péče v Rakousku, se pak dopisy skutečně objevily (zařazeny byly už v únorovém čísle 2, a to v samostatné rubrice Besídka). V následujícím roce 1923 vycházelo České srdce již jako příloha revue Dunaj, kde mělo menší prostor a dětským čtenářům se nevěnovalo už vůbec.
Samotná Útěcha započala ročníkem 1922/23. Poslední v knihovnách doložený ročník je dvacátý (1941/42), který končí číslem 4 z prosince 1941 (nejspíše to bylo opravdu poslední číslo). Dle katalogu Zahraniční krajanské časopisy zanikla Útěcha v první polovině roku 1941 po rozpuštění českých škol ve Vídni, časové vymezení však zjevně není zcela přesné. Časopis vycházel během školního roku od září zpravidla do června, zpočátku dvanáctkrát ročně (jedno číslo každý měsíc, v posledních měsících školního období po několika číslech měsíčně, někdy vyšel časopis ještě v červenci), od roku 1927 se vydávání ustálilo na 10 číslech za rok s pravidelnou měsíční periodicitou, v letech 1934–38 se často vyskytovala dvojčísla, někdy i trojčísla, pak bylo vydávání znovu pravidelné.
Redaktorem je nejprve pouze A. Machát. V této pozici setrvává i nadále, od druhého ročníku přibývá ještě „odpovědný redaktor“ Josef Žinkovský. Od třetího ročníku 1924/25 časopis spolurediguje Milada Kalinová, vl. jm. Anna Dvořáková (pseudonym je uváděn u článků a na obálce ročníku, vlastní jméno v tiráži). V ročníku 1935/36 nahrazuje J. Žinkovského Jaroslav Malý. Ročník 1938/39 uvádí jediné jméno – Jaroslava Macháta coby vedoucího redaktora, od ročníku 1940/41 je vedoucím redaktorem Josef Petrů v zastoupení J. Macháta. Majitelem, vydavatelem a nakladatelem byl nejprve Vzdělávací sbor Jednota Máj ve Vídni, od ročníku 1927/28 Lidová knihovna vídeňská. Tiskly Lidové knihtiskárny Ant. Machát a spol. ve Vídni.
Stránkování bylo průběžné, dlouhou dobu se dodržoval počet 8 stran na číslo (tedy nejprve 96, později 80 stran za celý rok), v letech 1934–38 let jejich počet varioval mezi 8 a 12, dvojčísla někdy mívala i 14 či 16 stran, celkový rozsah ročníku se pohyboval stále okolo 80 stran, od ročníku 1938/39 nadále měla jednotlivá čísla 12 stran (krom prvních dvou dvojčísel ročníku 1938/39 a dvou šestnáctistránkových vánočních vydání ročníků následujících), celkem tedy 104 až 124 stran za rok.
Náklad v roce 1933 činil 5 tisíc výtisků.
List měl formát 29 x 22, nejprve byl tištěn černobíle, později byla hlavička a obrázky vyvedeny v jedné rozdílné barvě. Po celou dobu zůstávala stejná hlavička od Adolfa Kašpara – houf dětí nesoucí šerpu s názvem a podtitulem časopisu, postavy z českých dějin a v pozadí silueta Hradčan. Útěcha byla hojně vybavena ilustracemi.
AUTOŘI: Nejplodnější autorkou Útěchy byla jistě její dlouholetá redaktorka Milada Kalinová (vl. jm. Anna Dvořáková), která pro ni napsala řadu básní, krátkých próz a zejména povídek na pokračování. Lze předpokládat, že některé články psal i redaktor Antonín Machát, podepsán je však zřídkakdy. Další řadu článků publikoval Jaroslav Machát, a to již předtím, co se stal redaktorem časopisu. Z jiných rakouských Čechů přispívali např. F. Hlaváč, Fr. Hluchý, Fráňa Klátil, Josef Petrů (mj. redaktor Dělnických listů a Vídeňských novin, viz předchozí kapitolu), Josef Pilnáček, S. Rouštecká (vl. jm. Vlastimila Karlasová), František Strnad či E. H. Vyslyšelová.
Rubriku Hádanky řídil po několik let O. Houser, později J. Bradáč, Okénko do světa M. Hlaváčková a Hlídku mládeže Věra Geržová.
Redakce zařazovala i starší tvorbu českých spisovatelů, kteří byli nějakým způsobem spjati s Vídní. Z nejstarších to byl J. S. Machar. V letech 1913–16 ve Vídni pobývala Helena Malířová, která se zde seznámila s Ivanem Olbrachtem. V letech 1913-14 na školách Komenského ve Vídni působil Pavel Sula.
Ilustrace připravovali mj. malíři Jaromír Jindra a Eduard Tomek.
Nad původními autory v Útěše převažovali starší i novější spisovatelé čeští (Jan Herben, Bronislava Herbenová, Tereza Mellanová, Božena Němcová, G. R. Opočenský, Fr. S. Procházka, Adolf Wenig a mnoho dalších), často se objevovala i díla světových autorů (E. de Amicis, H. CH. Andersen, J. R. Kipling, Lafontaine, E. T. Seton, L. N. Tolstoj, Jules Verne aj.).
OBSAH: Většina prostoru v Útěše byla věnována próze (včetně naučných článků), která byla doplněna poezií. Poslední dvě až tři strany obvykle zabíraly rubriky.
Oblíbené byly příběhy na pokračování. Řadu z nich napsala Milada Kalinová, měly pohádkový a dobrodružný až fantastický charakter (Prodavačka snů, O smutném království, Krásná Ankara a hadí král, Podivuhodný vynález profesora Brkoslava neboli Vašek lítá po hvězdách, Tajemství kapitánovy truhly a další). Z dalších uveďme např. Podivné veverčiny příhody v lidském hnízdě od N. Hammarströmové. Na pokračování vycházela ale i klasická díla (Florenstký písařík Edmonta de Amicis, Kiplingův Mauglí či Peterka Gabriely Preissové) a soudobá česká próza (Domov můj! Marie Majerové). V ročníku 1924/25 vycházel v příloze ilustrovaný Robinson.
Seriálovou formu měly i populárně naučné články, např. Učte se esperantu, Vídeňské okresy a Z dějin města Vídně.
V prvním ročníku 1923/24 se nejprve jednou objevil Veselý koutek. Teprve od 7. čísla byla zařazena pravidelná rubrika Z vlastní hlavy, do níž psaly děti. Ta vycházela znovu ještě v ročníku 1925/26, k ní přibyl v několika číslech Studentský koutek, který obsahoval příspěvky starších čtenářů a pokračoval i v následujícím roce. Tím byl ale tento typ rubriky ukončen a podobná existovala znovu až v posledních třech ročnících pod názvem Hlídka mládeže. Starší mládež měla v ročnících 1928/29 a 1936/37 i samostatnou (osmistránkovou) přílohu Studentská hlídka.
Pouze v prvním pololetí roku 1927 se setkáváme se Slovenským kútikem, zahrnujícím různé typy příspěvků.
V ročníku 1925/26 vycházel sloupek zpráv a zajímavostí Ze světa, na nějž navázalo až Okénko do světa v ročníku 1928/29, které pak existovalo od ročníku 1930/31 s výjimkou dvou let souvisle. Zajímavosti a poznatky z různých oblastí přinášely v různých ročnících ještě více či méně pravidelné rubriky Kdo to ví?, Pro bystré hlavičky a směs, Otázky – odpovědi, 100 otázek a odpovědí či Zajímavé rozmanitosti.
Od ročníku 1931/32 po tři roky vychází zvláštní zpravodajství o aktivitách loutkového divadla pod názvem Kašpárek vypravuje (Kašpárkův koutek). V ročnících 1925/26 až 1933/34 najdeme Hádanky, které byly jednotlivě zařazovány již dříve a také později, ale nikoliv jako rubrika. Rébusy, hádanky, hříčky či různé pokusy byly v ročníku 1933/34 umístěny také v rubrice Chytrost nejsou žádné čáry. Ve třech číslech ročníku 1938/39 probíhala vědomostní soutěž o let nad Vídní. Odměňováni byli v některých obdobích i luštitelé hádanek.
Jako příloha ročníku 1924/25 vycházel slovníček německo-český.“
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání 5.ročníku časopisu ÚTĚCHA v letech 1926-27, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu ÚTĚCHA – kliknutím na náhled strany:
Napsat komentář