Více než polovina ABC – 28.ročník – 1983-84
Dnes archivované 3.číslo časopisu ABC z let 1983-84 pro www.detske-casopisy.cz digitalizoval Petr R. U ostatních čísel nemám poznamenáno, kdo je digitalizoval. Každopádně všem patří velký díky!
V tiráži dnes archivovaných čísel se píše: „ABC mladých techniků a přírodovědců – zábavně naučný čtrnáctideník pro chlapce a děvčata, nositel vyznamenáni Za vynikající práci, vyznamenaný zapsáním do Knihy cti ÚV SSM, čestným odznakem Julia Fučíka a zlatou medailí Pionýrské organizace Ernsta Thalmanna. Vydává Ústřední rada Pionýrské organizace SSM v Mladé frontě • Šéfredaktor V.Toman • Zástupce šéfredaktora prom.biol. K. Dunda • Přírodní vědy – prom. biol. H. Kholová, CSc. • Technika – R. Baudis, M.Pilný, Ing. P. Mindl • Zpravodajství zájmoví činnosti PO – H. Škodová, Ing. Z. Martinová • Grafická úprava – J. Drahokoupil, Z. Kocourková • Sekretariát – V. Bartáková, L.Hrdličková.’“
Vlastimil Toman, šéfredaktor ABC, vzpomíná na období vydávání 28.ročníku ve své knize MŮJ ŽIVOT S ABC (strana 141):
„Už v roce 1984 jsem dostal Novinářskou cenu Jana Švermy ČSR (České socialistické republiky), a té si cením víc, než zmíněného Řádu práce k šedesátinám v roce 1989. Uchoval jsem si i ostatní vyznamenání, medaile, odznaky, diplomy, čestná uznání a pamětní listy, které jsem za těch třicet pět let dostal, a nejen od pionýrů a svazáků. Je jich opravdu plné jedno „šuple“ – zásuvka. Jejich finanční hodnota je nulová, ale tak trochu vypovídají o tom, že si někdo vážil nejen mé práce, ale ocenil i ABC a všechny lidi, kteří se mnou časopis dělali. Nejvyšším vyznamenáním, jehož se mi dodnes dostává, jsou však slova lidí, kteří na ábíčko někdy i s trochou nostalgie vzpomínají – bývalí čtenáři, klubisté, ale i dospělí, učitelé, rodiče, vedoucí ..
A jedeme dál! – říkával náš výtvarník a grafik Jarda Drahokoupil. Vidíte! Zrovna teď mi ta jeho oblíbená průpovídka připomněla, že i díky našim výtvarníkům- grafikům Jardovi Drahokoupilovi a Zdeňce Kocourkové dostalo ABC mimořádné uznání. Bylo to ocenění jejich práce na vzhledu časopisu, a já jsem na to málem zapomněl! Poprvé jim v roce 1978 klub výtvarných redaktorů Svazu novinářů udělil 3. cenu v soutěži o nejlepší grafické zpracování novin a časopisů; o pět let později, v roce 1983, už to dotáhli na první cenu!„
I ve 28.ročníku ABC vycházel „minikomiks“ EDA A BÉDA. Josef Ládek a Robert Pavelka ve své ENCYKLOPEDII KOMIKSU V ČESKOSLOVENSKU 1945-1989 na stranách 158-161 ke komiksu uvádí:
„Když skončila spolupráce s francouzskou redakcí časopisu Pif, opustily stránky všechny postavičky spojené s vydavatelstvím Éditions Vaillant. Na místě, kde se čtrnáct let objevovala nesmírně populární postavička Pifíka, se čtenářům představila dvojice svérázných všeumělů, brunet Éda a blonďák Béďa. Chlapci se setkali při jízdě na skateboardu, čímž začíná jejich dlouhodobá anabáze, během které dokazují, že jim není cizí vlastně žádná oblast, lhostejno, zda jde o techniku, sport či přírodu. Na stránkách ABC se objevovali dlouhých 10 let.
Ani další srovnání se známou postavičkou francouzské provenience není od věci. Oba kluci prožívají kratičké příhody, které mají většinou tři základní dějové roviny: jsou určitým návodem pro činnost pionýrských skupin, ale i jednotlivců, tepají drobné nešvary nebo prostě vymýšlejí věci dílem neuvěřitelné, aby za ně většinou sklidili nepříliš sladké ovoce. Jejich protivníkem a oponentem, který se objevuje v 38 příbězích, je mastňácký a protivný namyšlenec Lubošek, jehož častým argumentem je jeho zazobaný otec. Není třeba zdůrazňovat, že mu většinou hlavní dvojice řádně zatopí, i když existují i výjimky, kdy celá trojice dokáže zatáhnout za jeden provaz (Závody). Lubošek se však se svou zbohatlickou rodinou dočká i příběhů, kde je hlavní, i když ne zrovna lichotivá role svěřena jemu (epizody Panák a Stavebnice). V posledních čtyřech desítkách příhod se však už s jedinou epizodní výjimkou (Počítač) vůbec nevyskytuje.
Úvodní epizoda s příznačným názvem Seznámení se objevila v 9. čísle ABC ročníku 25. Éda a Béďa tak začali „žít“ od úvodního čísla roku 1981 a jejich první příběhy byly prezentovány na „klasickém pifíkovském“ formátu v rozsahu čtvrtiny strany časopisu. Na rozdíl od francouzského psíka byly jednotlivé epizody přesně dané, jejich výška se díl od dílu neměnila. V této podobě se objevilo celkem 40 příběhů (ročníky 25. a 26.), poté přecházejí Éda s Béďou na formát řádkového stripu na sousedních stranách, který nejčastěji obsahuje osm obrázků. ….“
OBRAZOVÁ ŠKOLA začala v ABC vycházet už od 10. ročníku. Během 20 let jich vyšlo přes 450!
Česká státní pojišťovna patřila k pravidelným inzerentům v ABC – jak je vidět z níže uvedené ukázky v příloze ABC. Ke vzniku příloh ABC, takzvaných „déček“ píše Vlastimil Toman: “ …Rozhodnutí padlo, sice zprvu nejednoznačně, ale vykrystalizovalo se to. Přílohy se budou nazývat „déčka“, něco jako doplněk, dárek, drobnost. Vždyť ty věci, které do ábíčka chystáme, opravdu takové budou. Ujalo se to, a déčka se stala populární součástí ABC, která spolu s jinými vylepšeními nastartovala naši cestu k vrcholu. Od roku 1972 se už náš náklad rok od roku jen a jen zvyšoval! Škoda že jen tak pomalu – ročně přibývalo pět, deset tisíc výtisků, výjimečně patnáct tisíc. Až v druhé polovině osmdesátých let došlo ke zlomu a během čtyř let se náklad ábíčka zvedl o celých osmdesát tisíc na celkových 300 000 výtisků! Stali jsme se největším dětským časopisem ve věkové skupině 10-15 let. …
Naše formy inzerce a reklamy byly neobvyklé, spojené právě s modely nebo přílohami, a tak jsme si i nadále většinu zakázek domlouvali sami a IRA (Inzertní a reklamní agentura Mladé fronty) hlavně účtovala nebo uzavírala smlouvy, zejména když šlo o velké peníze. V takových případech nás také kolegyně z IRA na jednání doprovázela. …“
TECHNICKÝ ATLAS začal v ABC vycházet už v 10.ročníku. Vlastimil Tomam k tomu uvádí: „Nebylo jednoduché rozhodnout o náplni osmi stran, které jsme získali. Rozhodující bylo, že šlo o silnější a kvalitnější papír, především bělejší. (Koncem ročníku občas dostal lepší papír i vnitřek čísla. ) A tak se rozdělovalo i podle zájmů – techniků a přírodovědců, ba i děvčat. Zavedli jsme kartičky s technickým a přírodovědným atlasem, zatím jen jednostranné, protože rub jsme vyhradili většinou technickým návodům a plánkům.“
Ve 28.ročníku ABC vycházel i komiks Heleny Kholové a Vladimíra Perglera s názvem ZNOVUZROZENÉ LODĚ. V roce 2002 vyšel znovu ve VELKÉ KNIZE KOMIKSŮ 2. Josef Ládek a Robert Pavelka ve své ENCYKLOPEDII KOMIKSU V ČESKOSLOVENSKU 1945-1989 věnují tomuto kreslenému seriálu strany 172-173:
„Třetí komiksový seriál z pera Heleny Kholové svým způsobem navazuje na její předchozí dílo vydané v ABC pod názvem Slavné vraky. Tentokrát se nejedná o plavidla hledaná a nalézaná pod mořskou hladinou, nýbrž v přeneseném významu o pokusné lodě, jejichž cílem bylo podpořit i vyvracet vědecké teorie.
Trojice městských kluků Aleš, Martin a Ondřej při svých prázdninových toulkách v okolí objeví Čertův mlýn, kde se seznámí s bývalým námořníkem Janem Voseckým. Chlapce okouzlí především velké množství maket lodí, které Vosecký v mlýně má. Postupně některé modely vybírají a Jan jim vypráví o jejich osudech. Dozvíme se tak příběhy celkem devíti plavidel, tří mužů a jedné skupiny nadšenců, kteří jsou s nimi spojeni.
Největší prostor je věnován Noru Thoru Heyerdahlovi, jenž se čtyřikrát vydal se svými přáteli riskovat život, aby podpořil své na tehdejší dobu více než odvážné migrační teorie. Čtenáři se tak seznámí s balzovým vorem Kon-Tiki, papyrovými čluny Ra a Ra II a nakonec rákosovým dvoutrupým plavidlem Tigrid. Druhý největší prostor je poskytnut Francouzi Ericu de Bisschopovi, Heyerdahlovu odpůrci, jenž se s pomocí dřevěných vorů Tahiti Nui a Tahiti Nui II snažil vyvrátit Norovy teorie. Irský mořeplavec Tim Severin oživil díky koženému člunu Brendan dohady o možném dobytí Nového světa irskými námořníky, a jeho podivuhodná plavba na originálně pojaté lodi inspirované příběhy Pohádek tisíce a jedné noci, nesoucí název Sohar, která uzavírá celý seriál. Posledním plavidlem je polynéský katamaran Šťastná hvězda (Hokule), jímž skupina nadšenců doložila předpoklad, že předkové Polynésanů byli schopni plout z Havaje na Tahiti.
Seriál vycházel v ABC na poslední straně všívaných „déček“. Autorem kreseb je opět Vladimír Pergler, s nímž se Kholové velice dobře spolupracovalo, ačkoliv bylo nutno občas dělat drobné korektury v kresbách. Ale jak autorka vzpomíná, všechno to probíhalo v uvolněné atmosféře a maximální vstřícnosti. …“
Ke vzniku rubriky PIONÝRSKÝ KOMPAS uvádí Vlastimil Toman ve své knize MŮJ ŽIVOT S ABC (strana 129):
„V závěru patnáctého ročníku se nad našimi – pionýrskými zájmovými kluby (PZK), tak zní nové označení – začínají stahovat mraky. Kluby potřebují pro svou další existenci potvrzení o registraci v „nové“ Pionýrské organizaci SSM, čili u nějaké nejbližší skupiny či oddílu. Samozřejmě že rozumní vedoucí dětem tohle potvrzení dali a vedli klub třeba jako družinu, ale ne tak vždy a všude. V Kompasu se také objevuje více zpráv z pionýrských kolektivů a upozornění na aktivity a činnost PO SSM.“
I když se v ABC objevovala spíše chlapecká témata a i podtitul časopisu hovořil o technicích a přírodovědcích, snažil se časopis oslovovat i děvčata. Vlastimil Toman měl jeden čas v ABC na starosti rubriku MEZI NÁMI DĚVČATY. Ve 28.ročníku se pravidelná „dívčí stránka“ jsmenovala Z KUCHYNĚ DÍVČÍCH PŘÁNÍ.
Od 26.ročníku ABC vycházel asi nejúspěšnější „klubový“ seriál ABC – STRÁŽCI, respektive 3.série s názvem KRONIKA STRÁŽCŮ. Josef Ládek a Robert Pavelka ve své ENCYKLOPEDII KOMIKSU V ČESKOSLOVENSKU 1945-1989 věnují tomuto kreslenému seriálu plných 16 (!) stran, konkrétně strany 54-69:
„Příběhy pětičlenného klubu či pionýrské družiny jsou vůbec nejrozsáhlejším celostránkovým seriálem, který v časopise ABC do roku 1989 vycházel. Rozhodně bychom ho neměli nazývat kultovním, třebaže k tomu někteří lidé rádi inklinují. Doprovázejí různá nej- a zcela určitě se řadí mezi díla, která se po listopadové revoluci objevila mezi nejdiskutovanějšími. Existuje i dost těch, kteří považují příhody pětice za napodobování Foglarových Rychlých šípů. Toto téma rozhodně nelze přejít mlčením, neboť není vůbec tak jednoznačné, jak se na první pohled může zdát.
Vzhledem k tomu, že Strážci mají ze všech komiksů uvedených v ABC nejblíže ke skutečnosti (neřadíme sem samozřejmě komiksy „dokumentární“), bude potřeba čtenářům vysvětlit několik základních pojmů. V době, kdy jejich příhody začaly vycházet, formoval časopis ABC obdobu klubů kdysi organizovaných týdeníkem Mladým hlasatelem a Vpřed, ovšem s termínem klub se muselo zacházet velice uvážlivě. Vzhledem k tomu, že v případě ABC šlo o časopis zabývající se technikou a přírodou, byly podle toho koncipovány i budoucí kluby – technické byly označovány raketová posádka (RP), ty se zájmem o přírodu měly možnost stát se hlídkami ochrany přírody (HP). A byla tu ještě třetí varianta, umožňující založit děvčatům ryze dívčí klub (DK). Takové skupiny musely mít minimálně čtyři členy, poté se klub zaregistroval u ABC, bylo mu přiřazeno klubové číslo a podle toho, jak plnil soutěže a vypsané úkoly, mohl ZÍskat i čestný klubový titul – buď Gagarinovská RP, Kolumbovská HP či DK Robinsonek. Je pravděpodobné, že roli prostředníka mezi časopisem a dětmi ve formě komiksových hrdinů měli původně plnit Kulišáci, ale jak už bylo řečeno, Foglarovi se tento styl prezentace klukovské party nezamlouval, navíc v době rozvíjející se aktivity čtenářských klubů ABC se rozhodl tuto formu spolupráce s časopisem ukončit…..“
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydávání časopisu ABC v letech 1983-84, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku všechny archivované strany časopisu ABC – kliknutím na náhled strany:
Napsat komentář