Téměř kompletní 17.ročník OHNÍČKU je připraven
OHNÍČEK č.1 vyšel 13.září 1966 a OHNÍČEK č.12 vyšlo 20.srpna 1967. Kromě čísla 7 jsou zde zpřístupněna všechna čísla 17.ročníku.
Šéfredaktorem i tohoto ročníku byl Jiří Binek (*1923 +1988), který OHNÍČKU šéfoval 18 let – od roku 1953 až do roku1971. Jiří Binek je autorem několika knih. Například Kalení (1951), Večer u ohníčku (1954), Ďula Fako – cikán (1953) …
Velmi stručně například o knize Ďula Fako – cikán – kniha vyšla v roce 1953 ve SNDK: Románové vyprávění o vývoji cikánů a zvláště jejich dětí na jedné ze slovenských staveb socialismu v roce 1952. Na počátku toho roku bydlili v táboře slepeném z vepřovic a bláta: negramotní, špinaví, absenčíci. Tu přicházejí z příkazu strany učitelé Kovářovi a zřízením školy počíná v životě cikánů revoluce. Počáteční obtíže v práci mladých manželů Kovářových se zdají nepřekonatelné. Děti chodí do školy, jak se jim zachce, trpí pocitem naprosté méněcennosti. Je třeba vymýšlet nejrůznější způsoby, jak udržet jejich pozornost a získat zájem, jak přesvědčit rodiče o prospěšnosti pravidelné školní docházky. Cikánské děti jsou nadšenými zpěváky. Toho využijí Kovářovi a časem se jim podaří, vytvořit dobré podmínky pro vyučování. Cikánský soubor vyhrává okresní kolo soutěže tvořivosti a postupuje. Postupuje však nejen ve zpěvu, ale i v ostatních předmětech. Děti nabývají sebevědomí, uzavírají družbu s pražskými pionýry a posléze zakládají vlastní pionýrskou skupinu. Kulaci, kteří všemožně dílo školy rozvraceli (využili i smrti cikánského chlapce a namluvili cikánům, že ho zabil učitel převozem do nemocnice), neuspěli a koncem školního roku jsou dobyta velká vítězství: v boji se špínou, negramotností, vylekaností, s pověrami. Cikánský tábor se ruší a jeho obyvatelé se stěhují do nových domovů, do domů socialistického sídliště.
Kliknutím na náhlet titulní strany OHNÍČKU se dostaneš k menu odkud si stáhneš celé číslo ve formátu PDF – umožňuje vyhledávání v daném čísle podle textu:
Napsat komentář