SPOLUPRACOVNÍCI

SPOLUPRACOVNÍCI

kteří pomohou s editací tohoto webu - projektu dobrovolnické digitalizace starých dětských časopisů ... čti více »

MLADÝ HLASATEL - meziválečná legenda.

MLADÝ HLASATEL - meziválečná legenda.

Časopis, který pozvedlo redaktorské duo Bureš - Foglar. Původní název časopisu Malý hlasatel byl změně na Mladý hlasatel. Před svým zánikem (zakázali jej fašisti) vycházel týdenním nákladem 210.000 výtisků!. čti více »

JUNÁK - vůbec nejstarší časopis - od roku 1915!

JUNÁK - vůbec nejstarší časopis - od roku 1915!

Začal vycházet v době 1.světové války a jeho existence kopírovala dobu svobody - jeho vydávání bylo 3x přerušeno (1x fašisti, 2x komunisti) - dnes vychází i v internetové variantě na www.teepek.cz čti více »

VPŘED - úspěšný poválečný pokus.

VPŘED - úspěšný poválečný pokus.

Na tradici foglarových čtenářských klubů z Mladého hlasatele se snažil po 2.světové válce navázat VPŘED. Inspirací tímto časopisem přiznal i dlouholetý šéfredaktor ABC Vlastislav Toman. čti více »

PIONÝRSKÁ STEZKA

PIONÝRSKÁ STEZKA

Po posledním zákazu časopisu JUNÁK tu přešla část redakce a vyšly tu na pokračování pozdější úspěšné romány Miloše Zapletala. čti více »

OHNÍČEK

OHNÍČEK

OHNÍČEK vycházel od roku 1950 střídavě jako čtrnáctideník a měsíčník Jednotlivé ročníky se vycházely v návaznosti na školní rok s výjimkou let 1956-1962. čti více »

MALÝ ČTENÁŘ

MALÝ ČTENÁŘ

MALÝ ČTENÁŘ vycházel od roku 1882 až do roku 1941 - tedy přes 60 let! I dnes poskytuje solidní náhled na literaturu pro děti a mládež na konci 19. století. čti více »

ČTYŘLÍSTEK

ČTYŘLÍSTEK

ČTYŘLÍSTEK je nepominutelný dětský „časopis“ – a také jediný nepřetržitě vycházející „český komiks“. Od roku 1969 – do února 2014 vyšlo 563 čísel! čti více »

TRAMP

TRAMP

V původním plánu bylo, aby TRAMP vyšel už 1.listopadu 1967. Ale vynořily se otazníky – ideové, kompetenční, okruhu půsovení TRAMPA, o jeho obsahu, …. čti více »

PIONÝR

PIONÝR

PIONÝR - i když byl časopis hlásnou troubou tehdejšího režimu pro děti, bylo by hloupé a nespravedlivé upřít autorům a redaktorům snahu o dobrou grafickou podobu časopisu, o dobrý kreslený seriál, o dobré povídky o přirozený úvod do klasiků dětských povídek a knih ... čti více »

 ABC - vycházelo v nákladu 310.000 výtisků!

ABC - vycházelo v nákladu 310.000 výtisků!

Časopis vycházející od roku 1957, který významně ovlivňoval už generaci dnešních dědečků a babiček. 35 let stál v čele časopisu Vlastislav Toman - zajímavě tento čas popisuje v knize MŮJ ŽIVOT S ABC. čti více »

 

Tag Archives: TVOŘIVÁ DRAMATIKA

DVA POPULARNĚ NAUČNÉ ČASOPISY PRO DĚTI A MLÁDEŽ

V prosinci byl na tomto webu publikován článek doc. Jaroslava Provazníka  PROCHÁZKA NEVÁBNOU KRAJINOU ČESKÝCH ČASOPISŮ PRO DĚTI A MLÁDEŽ, v lednu článek Marty Žilkové DETSKÉ ČASOPISY NA SLOVENSKU, v únoru článek Kristýny Plíhalové ČTYŘLÍSTEK: TAK TROCHU ZVĚTRALÁ KVALITA, počátkem března článek Kristiny Procházková TŘI, DVA, JEDNA, START – RAKETA LETÍ! a dnes publikujeme se svolením Kateřiny Dudové její třístránkové pojednání DVA POPULARNĚ NAUČNÉ ČASOPISY PRO DĚTI A MLÁDEŽ, otištěné v únorovém čísle časopisu TVOŘIVÁ DRAMATIKA 1/2017.

ABC: AMBICE – BILANCE – CESTA

ABC brzy oslaví významné jubileum. V roce 2017 uplyne šedesát let od vydání jeho prvního čísla. Dnes již legendární „Abíčko“ začalo vycházet roku 1957 jako „ABC mladých techniků a přírodovědců“ v měsíční periodicitě. Historii časopisu začali psát šéfredaktor Jan Čeřovský a technický redaktor Vlastislav Toman, který v letech 1959-1992 dokonce seděl v křesle šéfredaktora časopisu. Z Tomanova pera pak vzešly komiksové legendy, jako jsou Příhody Malého boha či Kruanova dobrodružství. „Abíčko“ tak neotvíralo dveře jen ke znalostem, vědě a technice, ale také k příběhům a fantaskním světům. Stalo se modlou mnohých čtenářů a sběratelů. Probouzelo v nich touhu poznávat, tvořit, zkoumat, učilo je úctě k přírodě, technice a vědění.

Časopis ABC v průběhu své existence prošel řadou proměn – měnil se jeho rozsah i obsah, stal se z něho čtrnáctideník, v některých obdobích byl obohacen o přílohu. V porevoluční době hledalo ABC cestu na konkurenčním trhu a zařadilo se po bok produkce ovlivněné komercí, kýčem a reklamou. Kromě toho, že mnohá čísla z porevolučního období vypadala jako reklamní letáky, snížila se nejen kvalita odbornosti uveřejňovaných článků, ale také kvalita tisku a grafiky.

A jak si ABC, jehož dovětek „časopis mladých techniků a přírodovědců“ byl v roce 2000 změněn na „časopis generace 21. století“, stojí dnes?

V současnosti ho vydává společnost CZECH NEWS CENTER, a. s., která se podepisuje i pod „skutečně reprezentativními“ tituly, jako jsou Blesk, Blesk pro ženy, Aha! a Reflex. A i přestože od doby, kdy vedení redakce převzal v roce 2010 Zdeněk Ležák, nastal v ABC obrat k lepšímu, zdá se, že od reklamy se časopis zatím nedokázal oprostit.

Počet reklam v jednotlivých číslech se sice liší, ale sečteme-li celostránkové reklamy a menší reklamní bloky mezi články, zjistíme, že minimálně deset procent všech stránek časopisu zaujímá reklama s cílem přesvědčit adresáta o nutnosti vlastnit daný produkt. A tak nás jedna celá stránka v čísle 1/2015 (ale i v číslech pozdějších) nabádá, abychom si stáhli „top hry“, „cool zvuky a tapety“, to vše v cenovém rozmezí 15-80 Kč za jednu esemesku. Abychom byli „in“, měli bychom si pořídit nové videohry z Gamecentra, GPS hodinky „pro chytré sportovce“, „wostrou“ party hru Nimble, Barbie hvězdný hoverboard, Nintendo, „vychytávky“ k Pokémon Go a další „nezbytně nutné“ věci pro život.

Formu reklamy mají i některé rubriky: Trendy, jejichž n áplň n e tře ba popisovat, nebo Gamesy o počítačových hrách. V rubrice Kultura mů že me najít krátké upoutávky na knihy (v posledním dvoj čís le např. na La Fontainovy Bajky s ilustracemi Adolfa Borna, Čarokrásné světy Roalda Dahla, Ségry Rainy Telgemeirové). Mnohé z propagovaných produktů se stávají hlavní výhrou v různých soutěžích. A pozor, kdo si ABC předplatí, neprohloupí – k předplatnému získá navíc dárkový balíček! Může to být například balíček Star Wars (blok, kalendář a školní diář) nebo – jako v čísle 24/2016 – kniha Harry Potter: Panoptikum postav.

Nechybí ani reklamní upoutávky na filmové trháky – Sedmý syn, Velká šestka, Doctor Strange, Trollové, Hledá se Dory, Odvážná Vaiana: Legenoa o konci světa aj. Pozitivní je, že autoři časopisu dokážou filmy využít jako podklad pro odborné články – v kontextu s Odvážnou Vaianou se seznamujeme s kulturou staré Polynésie (24/2016), v kontextu s filmem Assassin’s Creeo (25-26/2016) zase s řádem templářů.

Nejproblematičtější reklamy v ABC mají podobu volně vložených reklamních katalogů. Zvlášť v předvánoční době. Království hraček Bambule propaguje v šestadevadesátistránkovém vánočním katalogu „roztomile“ okaté plyšáky Yoo Hoo nebo „skvoostné panenky Monster High a JRC Gamecentrum na více než padesáti stranách doporučuje novinky ze světa her a herních konzolí.

Co kromě reklamy ABC dnes nabízí? Jakou má informační hodnotu? Komu je vlastně určeno? Samotná vydavatelská společnost prezentuje ABC jako „čtrnáctideník pro děti na druhém stupni základních škol. Ve svém segmentu jde o nejčtenější časopis, a to nejen díky dlouhé tradici, ale také díky vždy aktuálnímu a profesionálně zpracovanému obsahu. ABC se zaměřuje především na novinky z vědy, techniky a historie, ale nevyhýbá se ani společenským tématům. Moderní časopis, který osloví dítě i jeho rodiče.(www.cncenter.cz)

Přízvisko „moderní“ časopisu opravdu sedí. Sleduje aktuální trendy ve společnosti, vědě a technice. Jenomže obsahy některých čísel jsou spíše jen přehlídkou nejrůznějších počítačových her, herních doplňků a filmových trháků. Jistě, i to k dnešní době patří, ale časopis zabývající se vědou, technikou a historií by neměl být primárně herním katalogem.

Celkový dojem z časopisu nezachrání ani mnohdy zdařilé články s kvalitními fotografiemi v řadě rubrik: Novinky (z všemožných oblastí – od archeologie až po svět Živočichů), Příroda, Technika, Trendy, Společnost, Kultura, Gamesy, Vesmír, Zábava, Listárna (kam mohou psát čtenáři své dojmy, vzkazy a připomínky), Historie. Každé číslo navíc přináší čtenářům Hlavní téma, většinou čtyřstránkové.

Větná stavba textů je jednodušší, práce s odbornými termíny přiměřená cílové čtenářské skupině, která má z daného oboru omezené poznatky. Autoři se snaží upoutat čtenáře, navázat s ním kontakt: „Možná si vzpomenete, že … “ nebo: „Určitě jste se o bajkách učili ve škole. Ale zkoušeli jste si je někdy přečíst? “ Nechybí řečnické otázky ani užití autorského plurálu. Obecně lze říci, že se tvůrcům časopis u ABC daří vyhledávat zajímavá témata a zpracovat je tak, aby měla pro adresáta informační přínos. V tomto ohledu se kvalita odbornosti článků opět postupně zvyšuje.

Jiné je to ale s grafickou stránkou časopisu. Ta je stále ještě nadmíru podbízivá, agresivní – příliš připomínající bulvární periodika typu Blesk. Avšak ABC zažilo mnohem horší časy a věřím, že časem nastane posun k lepšímu.

S časopisem jsou neoddělitelně spjaty vystřihovánky a komiksy, jichž bylo kdysi ABC vlajkovou lodí. Ani dnes tato klasická “ ábíčkovská“ doména v časopise nechybí. Jedním z nejúspěšnějších komiksů současnosti je zcela jistě Mourrison z pera Lukáše Fibricha. Mourrison je kocour, a docela sympatický. Vzhledem něco mezi Supermanem a Batmanem. Ač vypadá jako superhrdina, nezachraňuje lidstvo a nebojuje s padouchy – kamarádí s poněkud natvrdlým modrým kocourem Tukiem, řeší problémy mezi kocoury a kočkami , naráží na dobové události a trendy (např. na sílu reklamy, fenomén věštkyň a kartářek), to vše v mile nenásilném a dobře vypointovaném příběhu. Také Mourrisonovo výtvarné z tvárnění je příjemné – jednoduchost (silnější kontura a jednoduché vybarvení) a dynamika zároveň. Mourrison je vedle masově vydávanýchkomiksů v rámci časopisů typu Monster High příjemným o svěžením .

ABC je časopisem ambiciózním. Posledních  několik let je zřejmé, že se snaží vrátit k původnímu poslání, usiluje o kvalitní obsah. Bilancuje. Proměňuje se a hledá cestu. A tak nezbývá než popřát současné redakci hodně sil při jejím hledání.

S ČASOSTROJEM NA VÝLET DO HISTORIE

Kdybych měla stroj času, podívala bych se určitě na dvůr Karla IV. nebo za dinosaury nebo do starověkého Egypta nebo … Kdo z nás si ta slova „kdyby“ nikdy neříkal ? Kdo z nás nikdy nepřemýšlel o tom, čím by byl, kdyby žil v té či oné době? Mohli jsme si to skutečně dobře představit? Dovídáme se ve škole v rámci výuky vlastivědy a dějepisu tolik, abychom si mohli udělat obrázek o skutečném životě lidí v minulých epochách? Nebo jsou to jen encyklopedické seznamy plné nic neříkajících dat?

Právě časopis Časostroj, zjevení ve světě populárně naučných časopisů určených dětem, se snaží čtenářům ve věku 7- 15 let přiblížit českou a světovou historii. (www.epublishing.cz)

Je to dítě docela ještě v plenkách – vychází v brněnském vydavatelství Extra Publishing od listopadu 2011. Od počátku je s ním spjata řada jmen současných předních ilustrátorů, výtvarníků a grafiků. Autorem obálek prvních dvou ročníků časopisu je ilustrátor, malíř a tvůrce komiksů Karel Jerie. Místo jeho maleb na titulních stranách Časostroje v roce 2014 vystřídaly 3D ilustrace Jana Kvasničky. Tento způsob ilustrací má sice své limity, ale neuráží – naštěstí na nás z obálek časopisu nevykukují velkooké růžové „roztomilé“ potvůrky, ale postavy s jasnou charakteristikou. Navíc děti mají 3D grafiku v oblibě, a tak pro ně vzhled časopisu může být důvodem pro to, aby vzaly Časostroj do ruky.

Kromě výše jmenovaných ilustrátorů se na Časostroji podílejí např. Jan Hora, Lukáš Fibrich, Honza Smolík, Tomáš Chlud, Jaromír Fumas Palme, Jiří Husák, Mariana Ruiz Villarreal, Barbora Botková, Markéta Vydrová a další. Ačkoliv se v každém čísle Časostroje objevují ilustrace většího mnoutví autorů s rozdílným výtvarným vnímáním a texty jsou doplněny o množství fotografií, časopis nepůsobí schizofrenním dojmem. Naopak, zachovává si jednotný, ale přesto nápaditý styl. Pozadí textů je většinou laděno do světlejších odstínů, připomínajících pergamen.

Celý časopis je přehledně členěný a rozdělený do několika stálých rubrik: v rubrice Divy světa jsme se během uplynulého roku mohli seznámit například s hradem Himedži na ostrově Honšú, s Budapeští nebo s hradem Malbork. Mezi hlavními tématy byla např. pravěká jeskyně Altamira nebo ztracené poklady templářů. V současnosti se můžeme vydat na cestu časem s komiksem Honzy Smolíka Inspektor Hopkins. Smolíkův detektiv proplouvá proudem času pomocí parního chronoportu a bojuje proti hrozícímu narušení běhu dějin. V závěru každého dvoustránkového komiksu s detektivní zápletkou čeká úkol pro čtenáře.

Jak vypadal život v určitých údobích či společenských skupinách, můžeme zjistit v rubrice Jak se žilo, Hitparáda nás seznámí s největšími zajímavostmi z daných tematických oblastí – v květnovém čísle z roku 2014 to bylo 6 fascinujících pravěkých jeskynních maleb, v říjnovém čísle z roku 2016 zase 5 + 1 popravených panovníků. A po vzoru časopisu ABC nechybí vystřihovánky, některé možná i lepší než současné „ábíČkovské“.

Z dalších rubrik je na místě vyzdvihnout rubriku nazvanou Na kus řeči: Co na tom, že Antonín Dvořák už více než sto let neskládá hudbu, co na tom, že i průzkumník peruánských And Hiram Bingham je dávno po smrti, my si i přesto můžeme díky Časostroji přečíst rozhovor s osobnostmi, které se nesmazatelně zapsaly do historie. Autoři textů vyvolávají iluzi, že vedou opravdový rozhovor s lidmi, kteří už dávno nechodí po našem světě. Mimoto se čtenáři dozvídají další informace, ale jinou formou, ne obyčejným výkladem.

Časostroj se snaží předávat informace tak, aby nešlo o pouhý školský výklad, abychom si nepřipadali, jako bychom měli v ruce učebnici. Často kontaktuje čtenáře, přímo ho oslovuje, vypráví příběh, jako by sám čtenář byl postavou děje („Zdá se ti, že slyšíš hlasy dávných rytířů … „), klade čtenáři otázky („Říká ti něco název Budín?“), působí na jeho emoce, snaží se vyvolat napětí a zvědavost už v samotných názvech článků („Ztracené poklady templářů. Vydej se na jejich lov!“ ebo: „Stát jsem já. Poroučím, ať voda teče do kopce!“).

Texty jsou většinou čtivé. Mají spád, informační hodnotu, jazyk je přizpůsoben adresátovi, místy připomíná hovorovou mluvu, ale naštěstí si nevypůjčují podbízivou slovní zásobu typu „nejbestovnější“ vynález, „coolózní chlápek“ nebo „hustodémonsky krutopřísný“ z jiné současné časopisecké produkce. Jen mám pocit, že se časem může tento způsob vyprávění ohrát a ztratit na atraktivnosti. Po přečtení několika čísel hned po sobě (měla jsem k dispozici téměř celý ročník 2016 a namátkou jsem si vybrala několik čísel z ročníků předchozích) mi to věčné oslovování a vtahování mé osoby do děje dané události začalo být na obtíž. etvrdím, že by se autoři měli od kontaktu se čtenářem nadobro oprostit, ale neškodilo by zamyslet se nad mírou tohoto propojení.

Stálo by také za zvážení, zda do periodika nezařadit i ukázky z beletrie, které se nějak dotýkají témat rozebíraných v časopise. Vhodné texty by se dozajista našly.

Problematická je někdy práce s odbornými termíny. Některým z nich nejmenší adresáti (vydavatelská společnost Extra Publishing uvádí věk již od 7 let) stěží bez vysvětlení porozumí.

Sympatické je, že reklama se na stránkách časopisu objevuje v minimální míře. Jsou to reklamy spjaté s předplatným časopisu Časostroj nebo přímo s vydavatelskou společností. Za reklamu se dá považovat rubrika Tržiště, kde se nejčastěji doporučují knihy nebo stolní hry s historickou tematikou a kulturní akce zaměřené taktéž na historii. Když však vezmeme v potaz rozsah časopisu, zabírá reklama jen zlomek jeho obsahu.

Časostroj si rozhodně zaslouží pozornost. A nejen díky dárkům, které čtenáři uvnitř stran časopisu dostávají (stolní hry, plakáty, návody a pexesa s historickou tematikou), ale zejména kvůli práci redakce. Ne nadarmo časopis získal 2. místo za popularizaci vědy v soutěžní přehlídce SCIAP 2012, kterou pořádá Středisko společných činností Akademie věd ČR. (www.epublishing.cz)

Kéž se Časostroji stále daří nacházet inspiraci, zajímavá témata, kvalitní spolupracovníky a bránit se reklamě! Přivál ho příjemný vítr, tak ať mu to fouká správným směrem!

 

ABC, časopis generace 21. století. Vydává CZECH NEWS CENTER, a. s. Šéfredaktor Zdeněk Ležák. Art director Ladislav Anděl. Vychází jako čtrnáctideník. Cena 45 Kč. Předplatné 38 Kč za výtisk. ISSN 0322-9580. URL: www.abicko.cz

Časostroj: Zábavná cesta do historie. Vydává Extra Publishing, s. r. o. Šéfredaktorka Tereza Nickel. Vychází měsíčně. Cena 69,90 Kč. Předplatné 59,70 Kč za výtisk. ISSN 1805-0832. URL: www.epublishing.cz/casostroj

 

 

ČTYŘLÍSTEK: TAK TROCHU ZVĚTRALÁ KVALITA

V prosinci byl na tomto webu publikován článek doc. Jaroslava Provazníka  PROCHÁZKA NEVÁBNOU KRAJINOU ČESKÝCH ČASOPISŮ PRO DĚTI A MLÁDEŽ, v lednu článek Marty Žilkové z Ústavu literárnej a umeleckej komunikácie, Filozofické fakulty Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře DETSKÉ ČASOPISY NA SLOVENSKU a dnes přinášíme další z článků, který byl psán pro časopis TVOŘIVÁ DRAMATIKA.

 KRISTÝNA PLÍHALOVÁ – výtvarnice, absolventka oboru dramaturgie na pražské DAMU, publikovala článek ČTYŘLÍSTEK: TAK TROCHU ZVĚTRALÁ KVALITA. S jejím svolením článek publikujeme na www.detske-casopisy.cz.

ČTYŘLÍSTEK: TAK TROCHU ZVĚTRALÁ KVALITA

Čtyřlístek je legenda. Všichni jsme ho četli a někteří ho čteme dodnes. Vychází už čtyřicet sedm let a hlavní příběh čtyř kamarádů po celou tu dobu kreslí Jaroslav Němeček (i když některé konspirační teorie jeho autorství mladších dílů přesvědčivě zpochybňují). Za ta léta prošel časopis dramatickým vývojem. Měnil se formát časopisu, doplňkové příběhy, logo i styl kresby. Stále ale platí, že je nedílnou součástí života českých dětí.

Nebudu se pouštět do hluboké analýzy Čtyřlístku, neboť toho se již zhostili jiní. Nejsem sběratel ani komiksový teoretik. Jsem jen matka, která čte svým dětem příběhy. (Koho by zajímal podrobný rozbor všech aspektů legendárního komiksu, toho odkážu především na stránky Knihovnička Čtyřlístku — http://chrz. wz.cz/, tam se dozví skutečně vše). Dovolte mi tedy krátké zamyšlení nad Čtyřlístkem, který měsíc co měsíc kupuji svým dětem.

Začnu od toho, co je mi nejbližší, tedy od výtvarné stránky časopisu. Každého, kdo četl Čtyřlístek v dětství a bere ho do ruky i dnes, zarazí viditelný úpadek výtvarné stránky komiksu. Podíváme-li se do hluboké historie časopisu, je tento úpadek o to zřetelnější. První ročník byl kreslen v až naivistickém duchu. Postavy měly velké hlavy, byly graficky přesně vykrouženy a i jejich charaktery byly jaksi vyhraněnější. Pokud výtvarník kreslí tytéž figurky stále dokola mnoho let, jistě musí dojít k rozvolnění kresby a zjednodušení celého procesu. To se Jaroslavu Němečkovi stalo. Příběhy si držely poměrně jednotný styl od sedmdesátých do devadesátých let. Pak došlo ke změně, která je obecně hodnocená jako začátek úpadku Čtyřlístku: změnil se formát časopisu, přišlo nové logo a především Čtyřlístek opustil ruční kolorování a obrátil se k nejmodernější technice. Od té doby to jde s Čtyřlístkem od desíti k pěti: uvolněná, místy až ledabylá kresba, levně působící přechody barev, použití počítačových štětců pro dokreslení struktury. Pokud rodič své dítě pomocí Čtyřlístku vychovává k výtvarné vzdělanosti, dělá chybu. Naštěstí je časopis Čtyřlístek složen z více příběhů. Současná čísla jsou doplněna komiksovými seriály, které se co do výtvarného zpracování řadí ke skutečně kvalitnímu mainstreamu (přestože jsou bohužel dávno pryč doby, kdy tyto seriály tvořily kapacity, jako Adolf Born, Miroslav Jágr nebo Lucie Lomová).

Zformulovat souhrnnou charakteristiku příběhů Pindi, Fifinky, Myšpulína a Bobíka je dosti obtížné. Je v nich až příliš otazníků. Na první pohled zaskočí uspořádání čtyřlístkovské domácnosti. Přestože ve starších dílech působí hrdinové jako partička veselých spolubydlících, časem kamarádi jaksi zestárli a dnes je z nich spíš podivná rodinka, ve které je Fifinka zjevně maminkou a Myšpulín lehce pomateným taťkou. Příběhy jsou plné stereotypů, které dnes tak trochu zarazí. Například to, že je Bobík silák, je naprosto v pořádku. Síla je typická vlastnost komiksových hrdinů. Na druhou stranu Fifinka, zdá se, nemá jinou pozitivní vlastnost, než že dobře vaří. Jaksi se zasekla u plotny, a přestože jí nakladatelství Čtyřlístku věnovalo celý jeden dobrodružný časopis, ve čtyřlístkovské klasice je z ní nešťastnice odsouzená péct buchty, starat se o proviant na dobrodružné výpravy a až absurdně často je jejím největším nepřítelem Bobíkova nenasytnost. Spíš než starostlivou kamarádku připomíná nešťastnou matku tří nezvedených kluků. Zkrátka podává dětem takový obraz ženy, s jakým dnešní společnost bojuje.

Je tedy Čtyřlístek v úpadku? Stojí za to ho dětem kupovat a číst? Ale jistě! Mezi dětskými časopisy pro masy je tím lepším, co lze na stáncích sehnat. Srovnáme-li ho například s Mateřídouškou nebo Sluníčkem, které se z kvalitních časopisů staly spíš reklamními letáky pro děti, má Čtyřlístek nesporný klad: je plný příběhů. Ty mají sice své slabiny. Bylo by s podivem, kdyby se ve více než osmi stech dobrodružstvích nenašel nějaký slabší díl. Ale téma jasně zůstává. Tím tématem je přátelství. Čtyřlístek nikdy nebyl nositelem foglarovských hodnot jako Rychlé šípy. Přátelství Čtyřlístku je obyčejné, neidealistické, všední a praktické. Přestože děti nikdy nebudou cestovat časem nebo nesestrojí vlastního robota, vždycky se mohou poučit od Čtyřlístku v pomoci druhým, v přiznání omylu nebo napravení škody (některé Myšpulínovy vynálezy dovedou napáchat opravdu pěkný nepořádek). Jejich dobrodružství jsou svižná a velkolepá. Je fascinující, kolik toho Jaroslav Němeček umí na několika málo stranách odvyprávět. A to je další klad Čtyřlístku. Děti jsou vtaženy do příběhu. Stejně jako u čteného textu, kde musí v hlavě vytvářet příběh, který slyší nebo čtou, musí mezi jednotlivými komiksovými okénky domýšlet celé scény. Komiksy jsou skvělou pomůckou pro čtenáře začátečníky. Texty jsou krátké, přesto v kombinaci s obrázkem dávají dohromady celý příběh. Za málo přečtených slov dostane dítě velkou odměnu.

Přestože Čtyřlístek není tím, čím býval, je to stále kvalitní časopis pro děti. A to i pro ty nejmenší. Je to časopis, který u nás nemá obdoby a patří ke kulturnímu vzdělání mladého Čecha se s ním seznámit.


Čtyřlístek. Vydává nakladateství a vydavatelství Čtyřlístek, s. r. o. Šéfredkator Jan Endrýs. Grafická úprava Radim Krajčovič. Vychází 20× ročně. 36 stran. Cena 35 Kč. ISSN 1211-4219. URL: www.ctyrlistek.cz.

DOSPĚLÝ ČTENÁŘ DĚTSKÝCH ČASOPISŮ

V prosinci byl na tomto webu publikován článek doc. Jaroslava Provazníka  PROCHÁZKA NEVÁBNOU KRAJINOU ČESKÝCH ČASOPISŮ PRO DĚTI A MLÁDEŽ, v lednu článek Marty Žilkové DETSKÉ ČASOPISY NA SLOVENSKU a dnes přinášíme další článek, který se dotýká časopisů pro děti.  „… Zkrátka jiná doba. Pro mě byla mašinka mašinka a ryba ryba, dnes je mašinka Tomáš a ryba Nemo…“

Michal Hvorecký, slovenský spisovatel, napsal pro LIDOVÉ NOVINY (24.3.2012) článek  DOSPĚLÝ ČTENÁŘ DĚTSKÝCH ČASOPISŮ, který otisk v prosinci 2016 i časopis TVOŘIVÁ DRAMATIKA (3/2016) a dnes jej se svolením autora publikujeme i na www.detske-casopisy.cz.

 

Volby na Slovensku dopadly výborně. Od nynějška bude u nás už jen dobře, to vím stejně jistě jako to, že neumřu. V mém životě zavládl takový pocit jistoty, že ani věž z písku není stabilnější, o domečku z karet ani nemluvě.

Konečně se na mě odevšad nevalí politika a můžu se naplno vrátit ke své oblíbené činnosti — čtení dětských časopisů s rok a půl starým synem. Jednou z mála výhod rodičovství je, že člověk si v tramvaji vytáhne Zorničky, Včielky, Lienky, Vrabčeky, Maxíky, Bobíky či Šikovníčky a lidé se na něj nedívají divně. Jinak je státní podpora mladých rodin asi taková, že jejím tajným cílem je zřejmě definitivně zastavit reprodukční proces a počkat, až národ vyhyne.

Co se v mládí naučíš…

K dětským časopisům jsem se vrátil po třiceti letech a můžu si vykoukat oči. V nedávném čísle se kravičky na pastvě dohadovaly, jaký si vybrat smartphone. To za mých časů nebývalo. Tehdy se krávy mohly akorát tak dohadovat, ze které telefonní budky si zavolají. Jenže ta beztak nefungovala, a navíc žrala mince, což moudrá zvířata věděla, protože se o takových samozřejmostech vůbec nebavila, jen tiše přežvykovala trávu a tvářila se mile.

V aktuálním čísle si zase zvířátka v lese zorganizovala diskotéku. Veverka dělala dýdžejku, měla i gramofon, mixovací pult a na uších sluchátka. Celkem to ta pestrá fauna na palouku rozbalila. Aby děti, až vyrostou, věděly, jak v přírodě rozestavit aparaturu a zapařit si. Co se v mládí naučíš…

Když se mi dostane do rukou česká Mateřídouška, vývoj jde u vás podobným směrem k insitním verzím upírů, barbínám a komiksům manga. U některých reklam na panenky a jejich oblečení mě napadá, jestli by se nehodily spíš do magazínu pro pány. Nabídka chlapeckých hraček je zase přehlídkou zbrojního průmyslu a z několika postaviček mi naskakuje husí kůže. Slovenské prostonárodní pověsti a pohádky jsou občas horory plné krutostí, ale přece jen se v nich nestřílí protitankovou pěstí. Zkrátka jiná doba. Pro mě byla mašinka mašinka a ryba ryba, dnes je mašinka Tomáš a ryba Nemo.

Včielka a Zornička přitom patří mezi nejstarší slovenské časopisy: vzdělávání dětí ve slovenštirě bylo významnou součástí národního obrození. Zornička vznikla v Martině roku 1846 s podtitulem Zábavník pre dietky, ale vydržela jen dva roky. Znovuobnovena byla až v letech 1864 a 1865 mezi Slováky v Novém Sadu jako „list pre slovenských mládencov a panny, pre obveselenie a zošľachtenie srdca“. Potom opět zanikla a ukázala se až ve 20. století mezi Slováky v Budapešti, kde vycházela od roku 1908 do roku 1914 jako „novinky pre naše dietky“. Až od roku 1948 vycházel časopis nepřetržitě, mezi prvními šéfredaktorkami byly spisovatelky Krista Bendová a Elena Čepčeková, známé i v Čechách a na Moravě.

Úkryt pro umlčené autory

Za komunismu znamenaly dětské časopisy pro mnohé prvotřídní slovenské autory a autorky jedinou možnost, jak finančně přežít. „Nemohl jsem psát nic jiného, to byla jediná možnost, jak si přivydělat,“ přiznal se nedávno v rozhovoru básník Tomáš Janovic, autor několika populárních knih pro děti (např. Dřevěný táta), a dodal: „Mám pocit, že do dnešní počítačové generace už nevidím, netroufnu si na dnešní témata, je to pro mě jiný svět. Když mi v nějakém dětském časopise dnes něco uveřejní, je to úplná náhoda.“

Ani se mu nedivím. Nedávno jsem si nalistoval, jak si ovce na salaši na laptopu prohlížela svůj Facebook. Už to mnou ani nehnulo. Vždyť které jehně nechce mít přehled o tom, co se děje za humny? Ale přece jen jsem se trochu zarazil, když se v únorovém čísle časopisu pro děti od 1 do 3 let radilo, jak posílat valentinky a vyznávat lásku.

Uvědomuji si, že moje generace je předpotopní a pro novodobá média a jejich marketing touhy nepoužitelná. Nebylo by ale lepší počkat s těmito emocemi aspoň do školky? Tam už se ale zřejmě rozebírají hluboké partnerské krize a radí se, jak oživit nudný pohlavní život. Jestli chcete vědět, jak bude vypadat budoucnost, doporučuji předplatné.

(Článek je přetištěn z Lidových novin, kde vyšel 24. 3. 2012 v rubrice Středoevropské okno v příloze Orientace)

DETSKÉ ČASOPISY NA SLOVENSKU

Před cca třemi týdny byl na tomto webu uveřejněn článeček PROCHÁZKA NEVÁBNOU KRAJINOU ČESKÝCH ČASOPISŮ PRO DĚTI A MLÁDEŽ z časopisu TVOŘIVÁ DRAMATIKA. V čísle 3/2016 bylo podobných článků publikováno víc a protože mne osobně zaujaly, napsal jsem jejich autorům a poprosil je o možnost uveřejnění na www.detske-casopisy.cz. Svolili a tak zde budou články postupně zpřístupněny. Zapadají do snahy tento web doplňovat i odbornějším doprovodným textem. Textem, který obstojí i za 10, 20 let. Textem, který bude mít pro tvůrce bakalářských prací i amatérské badatele, obecně vyšší vypovídající hodnotu. Samozřejmě při zachování dokumentační hodnoty našeho digitálního archivu starých česko-slovenských dětských časopisů pro děti a mládež.

MARTA ŽILKOVÁ z Ústavu literárnej a umeleckej komunikácie, Filozofická fakulta Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře napsala pro časopis TVOŘIVÁ DRAMATIKA 3/2016 obsáhlejší pojednání o současných dětských časopisech. S jejím svolením „ak to posluzi dobrej veci“  článek  publikujeme na www.detske-casopisy.cz. Děkujeme!

DETSKÉ ČASOPISY NA SLOVENSKU

Situácia na Slovensku je v oblasti časopisov pre deti priaznivá, hlavne čo sa týka ich kvantity. V porovnaní s minulosťou — socialistickou — narástol ich počet veľmi priaznivo i napriek istému odpadu, obyčajne z finančných dôvodov. Horšie je to s čítaním starších detí, ktoré buď nečítajú, resp. siahnu za časopismi pre dospelých, alebo prelistujú komerčné alebo či záujmové časopisy, aj to najčastejšie na internete. K dispozícii majú dva časopisy. Je to Kamarát, ktorý má dlhšiu históriu (26 ročníkov), a Zips, vychádzajúci šesť rokov (o nich podrobnejšie v ďalšej časti článku).

Aká je úloha a poslanie časopisov v živote dnešných detí a mládeže? S touto otázkou som sa obrátila na náhodné deti, učiteľov a rodičov. Najlepšie referencie od detí, rodičov i učiteľov prichádzajú o časopisoch pre predškolákov, teda pre deti v materských školách, a pre žiakov prvých dvoch ročníkov základnej školy (ZŠ). Deti siahajú po nich ako po hračkách, poskytujúcich zábavu, a nereflektujú ich skrytý výchovný či vzdelávací zámer. Tieto časopisy vo väčších množstvách objednávajú školské zariadenia, čím sa zabezpečuje ich finančné krytie. Mnohé časopisy žijú často iba z entuziazmu redaktorov a autorov, lebo vydavatelia často pokrývajú iba výrobné náklady. Nemôžu sa spoliehať na voľný predaj, lebo v novinových stánkoch sa ich predá iba niekoľko kusov. A tak sa k väčšine titulov možno dostať iba v knižniciach a cez internet, kde sa väčšinou zverejňujú iba reklamné informácie a objednávanie. Ich počet je nestabilný, mnohé zanikajú, iné vznikajú, menia vydavateľov a pod. Takže aj sonda do problematiky bude nepresná, ale zhruba vystihujúca súčasný stav.

Už po prvom prezretí detských časopisov možno vyvodiť isté závery. Kým časopis funguje ako predmet určený na zábavu, netreba detského príjemcu nútiť k jeho čítaniu. Má šancu uspieť ešte aj ako doplnok k predmetnému vyučovaniu. Treba si pritom uvedomiť, že na tomto stupni sa ešte nečítajú dlhé texty. Ide obyčajne o krátke rozprávky, ktoré sa tiež pokladajú skôr za zábavu než za učenie a nebýva ich v jednom čísle viac ako jedna, dve. Ako by sa autori báli, že v časopise nebude dosť miesta na hry. Tu sa vlastne začína problém s čítaním, či skôr nečítaním vo vyšších ročníkoch. Podľa rodičov, učiteľov, ale aj samotných žiakov je veľmi ťažké vypestovať už v základnej škole tzv. čitateľský návyk, čo znamená pravidelné čítanie kníh a časopisov. Zdá sa, že všetky inštitúcie, škola a rodina vrátane, sa vzdali pokusov obnoviť tento návyk a radšej sa pridajú k tvrdeniu, že ide o súčasný trend, kde čítanie v klasickom chápaní vytláča elektronika a médiá. Ešte šťastie, že na Slovensku je dosť nadšencov — učiteľov i rodičov, ktorí deťom knihy nielen kupujú, ale ich spolu aj čítajú a následne interpretujú s vysvetlením, že pri čítaní sa získava iný zážitok ako pri pozeraní či počúvaní. Dokonca využívajú spomenutého „nepriateľa“, teda médiá, počítače, iPady a pod., ktoré ako nosiče môžu tiež sprostredkovať kultúrny zážitok a sekundárne motivovať  čítanie. Dnes knihu či časopis je nutné pokladať za nosič kultúrnej informácie, ale s iným zameraním ako spomenuté technické nosiče. Taktická propagácia určite prinesie lepšie výsledky ako nútenie k čítaniu. V tomto momente narážame na ďalšie úskalie na ceste k úspešnému čitateľstvu. V snahe pritiahnuť detského čitateľa k časopisu či knihe sa autori a redaktori doslova predbiehajú v nápadoch, ako dieťa zabaviť, pritiahnuť k listovaniu a hre s časopisom. A tak rozličné hry a zábavné kratučké texty typu komiks, vtip, hádanka a pod. vytláčajú dlhší príbeh s odôvodnením, že deti ešte neovládajú techniku čítania, a neskôr, že nemajú na to dosť trpezlivosti a času. Ak porovnáme niekdajšie detské časopisy s dnešnými, základný rozdiel spočíva v dĺžke a množstve textov na čítanie. Ako už bolo spomenuté, jeden až dva dvojstránkové texty sú vlastne jedinou ponukou na dlhšie čítanie. Všetko ostatné sú krátke literárne i neliterárne žánre hravého charakteru. Tento prístup možno prijať tak po druhý ročník základnej školy. V treťom by mal žiak ovládať techniku čítania, čo by mu malo otvoriť bránu k dlhším textom.

Pre tretí až piaty ročník vychádzajú tzv. umelecké magazíny, ako je Slniečko či podobná Zornička, pre vyššie ročníky sme zaznamenali iba jediný — inak veľmi vydarený — pokus o kultúrny mesačník s názvom Zips (literárny zábavník pre chlapcov a dievčatá). Časopis pre teenagerov Kamarát rezignuje na dlhšie umelecké texty a celkom sa prispôsobuje komerčnej sfére.

Osobitnú skupinu tvoria online časopisy, určené pre konkrétne záujmové skupiny, ako je napr. Džungľa (pre skautov) a napokon komerčné časopisy osobitne pre chlapcov a dievčatá, väčšinou preberané z českých vydavateľstiev (Barbie, Spiderman, Monster High, Gormiti, My Little Pony, Káčer Donald, Princezna a pod.).

Pre menšiny a jazykové vyučovanie sa vydávajú časopisy v maďarčine, nemčine a formálne obyčajne kopírujú slovenské vzory (Tücsök, Freundschaft).

Časopisy pre predškolákov

Aké by mali byť časopisy pre deti v materských škôlkach? Slávka Chovanová, autorka i redaktorka niektorých časopisov, tvrdí, že „detský časopis má siahať do oblasti literárnej výchovy, umenia, kultúry a environmentálnej výchovy cez rozprávky, básničky, hádanky, komiksy, omaľovánky, vystrihovačky… Za dôležitú súčasť považuje podnecovanie tvorivosti detí, či už cez výtvarné, alebo literárne pokusy a podnetné sú aj didaktické hry ako najmenej násilný spôsob precvičovania detských vedomostí“ (Andrejčáková, 2010). S. Chovanová vlastne vymenovala tri oblasti, ktoré by detský časopis mal obsahovať: 1. hravá časť, 2. didaktické hry a texty, pripravujúce malých čitateľov na vstup do školy, 3. vlastná tvorba detí a komunikácia s nimi prostredníctvom listov a kresieb. Tretia časť vypovedá o záujmoch detí a zároveň informuje tvorcov časopisu o jeho čitateľovi.

O časopisoch veľa prezradí obsah, skladba, ilustrácie, mená autorov a ilustrátorov, šéfredaktora a napokon aj vydavateľ. Veľmi často sa stáva, že tiráž, ktorá by mohla o týchto údajoch povedať najviac, je niekedy takmer neobjaviteľná, resp. obsahuje iba adresu, prípadne vydavateľa, ale mená tvorcov sú zatajené. Niektoré časopisy, hlavne s dlhšou životnosťou, prípadne so skúsenými redaktormi sa tejto chyby nedopúšťajú.

Zaujímavé je sledovať aj reklamu, ktorá mnohé časopisy neobíde, pretože zabezpečuje ich existenciu. Aj podľa nej, teda podľa jej charakteru a množstva, možno usúdiť, do akej miery časopis závisí od vydavateľa k čomu inklinuje.

K obľúbeným a vcelku prijateľným detským časopisom na Slovensku patria Včielka, Lienka, Zvonček, Šikovníček a Adamko. Na prvý pohľad vyzerajú takmer rovnako, lebo všetky sú adresované predovšetkým deťom z materských škôl, hlavne posledným ročníkom, ktoré sú môstikom do prvej triedy ZŠ. Preto sa mnohé rubriky podobajú, majú rovnaký obsah, len sú spracované inou technikou. Rozdiel medzi nimi vytvára dôležitý časový faktor, a to je čas ich vzniku.

Časopis Včielka patrí medzi najstaršie, pretože vychádza už 58 rokov, teraz v známom vydavateľstve Orbis so šéfredaktorkou Vierou Dobiášovou. Redakcia zaraďuje do časopisu texty z diel známych autorov detskej literatúry a ilustrátorov. Časopis je pripravovaný profesionálne, so znalosťou záujmových oblastí detských čitateľov. Pravidelné rubriky majú svoje stále pomenovanie, často sú to figúrky, zvieratká či predmety (Zvedavko, Pesničkovo, Včielkina galéria a pod.), čo pomáha deťom pri hľadaní obľúbenej rubriky. Časopis je pekne ilustrovaný, prehľadný, dobre sa dá v ňom orientovať. Hneď na obálke je obsah v skratke a upozornenie na prílohu Školička hrania s Bobíkom. Prílohu možno vyňať a použiť ju ako pracovný zošit s úlohami určenými predškolskej výchove. Je to zrejme zvyšok či pozostatok zrušeného časopisu Bobík. V prílohe medzi iným pod názvom Moje milé knižky sú nielen ukážky z kníh, ale aj ich ilustrácie, čo môže pomôcť učiteľom i rodičom pri kúpe kníh. Obsah samotného časopisu je bohatý na nápady, ale nič nie je ponechané na náhodu, všetko je presne zacielené na precvičovanie pozornosti, sústredenosti, logiku, na postreh, kreslenie, počítanie, začiatky čítania, ba aj spievania (v rubrike Pesničkovo sú texty piesní), poznávanie zvierat, hravá angličtina a pod. Časopis má aj praktickú stránku, napr. poradí deťom, ako sa majú obliekať v konkrétnom počasí. Je samozrejmé, že Včielka obsahuje mnoho úloh, súťaží, krížovky, hádanky, sudoku, vtipy atď. Nechýbajú ani rozprávkové texty a básničky. Včielkina galéria uverejňuje kresby malých čitateľov či narodeninový vláčik s obrázkami detí, ktoré majú sviatok. Včielku nájdu deti aj na internete, na čo poukazuje rubrika Tvoja nová dotyková Včielka, kde sú uvedené interaktívne hry, maľovánky, puzzle, bludisko a pod. Niekoľko reklám, dotýkajúcich sa detského tovaru (CD, knihy, liek v podobe rozprávky), nenarúša pozitívny dojem z časopisu. Na záver možno konštatovať, že ide o všestranné podchytenie detských záujmov, spracovaných vkusne, nápadito a ústretovo k osobnosti dieťaťa, čo by učitelia i rodičia mohli pravidelne využívať počas prípravy na prvý vstup do školy.

Podobný charakter má aj časopis Lienka, ktorý okrem detí — podľa odpovedí opýtaných — obľubujú rodičia a starí rodičia pre množstvo zaujímavých úloh pre deti.

Časopis Zvonček (nekomerčný časopis pre šikovné deti, starostlivých rodičov, kreatívnych pedagógov — pre MŠ a 1. a 2. roč. ZŠ) patrí k málu časopisov fungujúcich bez reklamy.

Na Zvonček nadväzuje Maxík, ktorý je už náročnejší a je určený pre 2.–4. roč. V oboch prípadoch možno hodnotiť vyváženosť textovej a obrázkovej časti. Pod ilustráciami sú podpísaní akademickí maliari M. Jaššo, J. Mikulčík a D. Nágel a prispievateľmi sú známi slovenskí autori ako J. Moravčík, S. Dragulová- Faktorová atď. Okrem už spomínaných hravých cvičení, rozprávok, maľovánok, hier, textov piesní a nôt nájdeme tu komiks (www.ovce.sk) s výchovným zameraním (upozorňuje na nebezpečia internetu), pozvánku do filharmónie, príbehy o zvieratkách, kde sa používajú latinské názvy a pod.

Maxík je ešte náročnejší a tematicky pestrejší, zameraný na konkrétne vyučovacie predmety. Nachádzajú sa tu dlhšie texty, viac možností na čítanie, nielen na hru, príbeh na pokračovanie, čítanie s porozumením, nonsensové príbehy atď.

Malí čitatelia s obľubou vyhľadávajú časopis Šikovníček, ktorý vychádza už 16. rok vo vydavateľstve VERSA MEDIA a je určený deťom od 4 do 9 rokov. Hneď na obálke sa nachádza reklama na detskú elektroniku Gogen (Maxipes Fík) a v čísle je mnoho ďalších. K reklame patria súťažné otázky, motivujúce čitateľa k odpovedi, lebo sľubujú pekné výhry. Každá strana či dvojstrana prináša novú úlohu. Mnohé čísla sú komponované tematicky, napr. celé májové číslo sa zameriava na zvieratká. Prednosťou časopisu sú zreteľné a veľké kresby a písmená, určené menším deťom. Pritrafí sa, že niektoré úlohy sú neriešiteľné, lebo autor podcenil seba i svojho čitateľa. Inde zase — hlavne pri prevzatých textoch — sa vyskytne bohemizmus, resp. nepreložený výraz („Nájde Kája cestičku k Amálce?“). Miestami chýba precíznosť predchádzajúcich titulov, no výhodou je skutočne hravá predpríprava pre 1. roč. ZŠ a tendencia rozvíjať detskú zručnosť.

Komerčný charakter majú časopisy pre najmenších Bumík a Macko Pusík (vydáva Magnet-Press). Tohročné májové číslo Macka Pusíka je napr. ladené monotematicky a zameriava sa na rozprávkové postavy kráľov a princezien. A to je úloha pre postavičku, maskota časopisu Macka Pusíka, aby sa obliekol za rytiera, spieval zaľúbené árie princeznej mačičke, stretol sa s drakom a pod. Samozrejme je to vždy spojené s nejakou úlohou. Aj tu nájdeme pracovný zošit, kde sa deti učia o slabikách, píšu číslice (grafomotorika), kreslia atď. Na poslednej strane je recept, je to obľúbená rubrika, na ktorú deti reagujú vo svojich listoch. Uprostred je umiestnená príloha — Pusíkova hra na rytierov. Macko Pusík aj Bumík majú aj elektronickú podobu. Viacero reklám zrejme zaručuje existenciu týchto časopisov, ale spolu s charakterom ilustrácií ich zaraďuje do komerčnej sféry. Macko Pusík aj Bumík sú odporúčané ako doplnkové čítanie v domácom prostredí.

A teraz sa vráťme k čitateľom pertraktovaných časopisov. Sú nimi deti v rozpätí 4–7 rokov. V podstate ich hlavnou úlohou je pripraviť deti predškolského veku na školské vzdelávanie, majú pomáhať učiteľom a rodičom pri prekonávaní prvých prekážok v podobe učenia sa písmen, pomalého čítania, písania, kreslenia atď. Kým donedávna sa uprednostňovala didaktická stránka materiálu a jeho spracovania, v súčasnosti všetky časopisy vyhľadávajú hravú formu, prípadne súťažnú podobu úloh. Lepšie časopisy s väčšími skúsenosťami sa snažia o rozšírenie vedomostí a rozhľadu, pomáhajú deťom pri orientácii v reálnom priestore, podporujú kladné morálne vlastnosti a len okrajovo sa dotýkajú módnych tém, ktoré sú doménou elektronických médií. Vyžaduje to veľa nápaditosti, pedagogického citu, fantázie a profesionality v danom odbore. Rodičia, ktorých sme oslovili a ktorí časopisy kupujú, sa priznali, že deti samé s nimi nepracujú, potrebujú dospelého „sprievodcu“, aby pochopili význam ponúknutej zábavy. Tak ako ani pri televízii či iPade by nemali deti sedieť osamelo, ani časopis by nemali listovať bez sprievodu učiteľa či rodiča. Inak sú to vyhodené peniaze.

Časopisy pre mladší školský vek

Aj pre deti v prvých dvoch troch ročníkoch ZŠ sa vydáva viacero časopisov. Mnohé z nich vznikali po roku 1989, často hneď aj zanikali, ale pokračovalo aj vydávanie osvedčených časopisov s tradíciou a profesionálnym kolektívom tvorcov. Ako prvý spomenieme Zorničku, ktorú vydavateľ Spoločnosť 7 Plus (www.pluska.sk/predplatne/zornicka/) charakterizuje nasledovne: „Detský časopis s neuveriteľnou tradíciou. Vychádza od roku 1846. Zornička je časopis pre deti mladšieho školského veku, ich rodičov a pedagógov. Veľkí aj malí v ňom nájdu rozprávky, zábavnú angličtinu, život z ríše zvierat, hlavolamy, hry pre šikovné rúčky a hlavičky a veľa ďalších zaujímavostí. Podporuje detskú fantáziu, kreativitu a tvorivosť. Základné školy prvého stupňa ho pravidelne využívajú v učebnom procese. Za rok vyjde 10 čísiel.“ Nestáva sa často, že s anotáciou vydavateľa možno súhlasiť. Zornička je skutočne vhodným doplnkovým čítaním pre školákov. Pre dospelého čitateľa je dôležité aj to, že mu tiráž prezradí mená zainteresovaných redaktorov. Mnohé časopisy sú celkom anonymné, okrem adresy na objednávanie nemožno zistiť žiadne meno. V tomto prípade vidno, že grafickej úprave (N. Hanzelová) i obsahu (šéfredaktorka Viera Dobiášová) sa venuje dostatočná pozornosť. Akceptuje sa vek príjemcu nielen obsahom, ale aj úpravou, teda veľkosťou písma, rozložením jednotlivých úloh, použitím ilustrácií a fotografií podľa potreby. Úlohy sú už náročnejšie, dôležitý je aj výsledok. Pristupujú nové náročnejšie rubriky, ako sú rozhovory so spisovateľmi či výtvarníkmi, resp. príspevky, kde sa riešia životné situácie, napr. v doprave. V rubrike Qwertypédia sa uvádzajú dôležité informácie o veciach zo života, ako sú hodinky, požiare, dôležité čísla pre záchranu a pod. Detský čitateľ sa oboznamuje so zaujímavými miestami na Slovensku i v zahraničí, čím sa rozširuje jeho rozhľad. Samozrejmé sú aj zábavné rubriky, hry, vtipy… Jazyk sa miestami prispôsobuje hravosti obsahu, používajú sa hovorové slovné spojenia typu „To je šupa“, „Mozgovňa po anglicky“ atď. Časopis je pestrý, ale nie gýčový, snaží sa uspokojiť vzdelávacie požiadavky zábavným spôsobom.

Časopis Vrabček je podobne ladený ako Zornička. Z tiráže sa dozvieme, že ho vydáva Jana Vrabcová vo vydavateľstve ZUMI. Pod všetkými ilustráciami a textami sú podpísaní autori, najčastejšie Jana Belašičová a akad. maliarka Marta Potfajová. Časopis nadväzuje na učebné osnovy predškolskej výchovy a 1. a 2. roč. ZŠ. Náročnosť zadávaných úloh rastie od prvého čísla po posledné. Okrem obligátnych rubrík sa tu nachádza veľa podnetov pre výtvarnú výchovu a cvičenia z ostatných predmetov na každý deň s hravým názvom Úlohy Ika Rika Počtárika, Úlohy Iky Tiky Gramatiky, Úlohy Edka Vedka Vševedka atď. Na jednej celej strane sa nachádza aj minidivadielko s textom a postavičkami zvieratiek, ktoré treba vymaľovať a vystrihnúť. Text i obrázky sú zamerané na poznávanie lesných zvierat s didaktickým zámerom. Oba spomenuté časopisy si pochvaľujú učitelia i vychovávatelia, ktorí s nimi pracujú ako s vhodným materiálom na opakovanie a utvrdzovanie učiva i na zmysluplnú zábavu.

Samotnými deťmi je najviac vyhľadávaný Adamko — „časopis pre deti, ktoré chcú vedieť viac (rozprávky, maľovanky, hry, súťaže). Vydavateľ ORBIS IN“. Tento text zo záhlavia o charaktere časopisu veľa neprezradí. Časopis tvorí akýsi prechod od malých detí k väčším, o čom svedčia úlohy pre „malkáčov“ a „veľkáčov“. Je tu oveľa viac hier a maľovania ako v iných časopisoch. Texty krátkych básní a prózy miestami pôsobia amatérsky a zvyčajne sú didakticky ladené. Nájde sa tu aj minidivadielko, kde sa deťom ponúkajú postavičky bez textu, ten si musia vymyslieť samé.  Keďže ide o známu rozprávku, nie je to problém. Komerčný charakter časopisu zvýrazňuje množstvo reklám rozličného druhu, spojených so súťažami, upútavky na komerčne ladené DVD a filmy, reklamy na časopisy pre dospelých z materského vydavateľstva, čo do detského časopisu rozhodne nepatrí. Z dobrých nápadov treba spomenúť komiks upozorňujúci na nebezpečenstvo internetovej komunikácie, návrhy na detskú tvorbu, dopravný dotazník a pod. Príťažlivosť časopisu zabezpečuje mimická bábka Adamko, ktorá sa následne dostala aj na ďalšie produkty, ako je projekt Adamko — hravo a zdravo, odporúčaný Úradom verejného zdravotníctva SR a Ministerstvom školstva SR. V rámci projektu sa vydávajú pracovné zošity Adamkompas, Adamkozmos, Adamomaľovánky a pod.

Pre trochu starších školákov sú určené časopisy Fifík, Slniečko, Rebrík a Fľak. Fifík (od roku 1990 vychádzal vo vydavateľstve PERFEKT, od roku 2016 vo vydavateľstve AlleGro) existuje už 26 rokov a stále si udržiava dobrú formu i obsah. Autori si uvedomujú, že dnešné deti už oveľa skôr dospievajú, že sa dostávajú k najrozličnejším informáciám, že podliehajú komerčným módnym vlnám, ale mnohé z nich ostávajú ešte deťmi v tom pravom slova zmysle. A toto Fifík akceptuje. Uverejňuje didaktické hry, dlhšie literárne texty, recepty, zaujímavosti zo sveta techniky, hudby, zložitejšie vystrihovačky, ale aj postery známych spevákov, klebety zo sveta show biznisu a iné zábavné rubriky. Samostatný celok tvoria Fifíkove noviny v čiernobielom prevedení, nadväzujúce na vyučovacie predmety. Istú vážnosť časopisu dodávajú mená známych autorov (Mária Rázusová- Martáková, Gabriela Futová, Milan Lechan a iní) a výtvarníkov (napr. Karol Ondreička). Fifík dostáva dobré hodnotenia od odbornej i učiteľskej verejnosti, za čo vďačí aj spolupráci so známym pedagógom Mironom Zelinom, ale aj s učiteľmi a detskými čitateľmi prostredníctvom ich listov. Pravidelne sa tu objavujú informácie o dôležitých kultúrnych podujatiach, ako bol napr. Mesiac detskej tvorby, čo rozširuje rozhľad i záujmové sféry detského čitateľa.

Časopis Slniečko patrí k najstarším časopisom, v roku 1927 ho založila Matica slovenská. Dnes jeho vydavateľom je Literárne informačné centrum. Za kvalitu a odbornosť časopisu zodpovedajú šéfredaktor Ondrej Sliacky, dlhoročná, skúsená zástupkyňa šéfredaktora Ľubica Kepštová a za grafickú a výtvarnú úpravu Barbora Šajgalíková. Podnadpis „umelecký mesačník pre žiakov 1.–5. ročníka ZŠ“ prezrádza vekovú kategóriu príjemcu a čiastočne aj obsah. V časopisu sa uverejňujú diela známych nových i starších autorov detských kníh (Ľubica Kepštová, Ondrej Sliacky, Libuša Friedová, Dušan Dušek, Ján Turan, Július Satinský, Milan Rúfus, Jaroslav Rezník, František Rojček atď.) a ilustrátorov (Martina Matlovičová, Kateřina Kroupová, Martin Kellenberger, Kristína Šimková a mnohí ďalší). Časopis obsahuje všetky zložky, ktoré rozvíjajú duchovnú, rozumovú, výtvarnú a etickú stránku detskej osobnosti, poskytuje veľa informácií rozličného charakteru, zábavu i poučenie. Ponúka inšpirácie pre výber detského čítania od 7 do 12 rokov. Kompozícia časopisu je pestrá a dynamická, striedajú sa rozličné žánre, literárne druhy, súťažné otázky a iné motivačné prvky. Sympatickou črtou časopisu je aj snaha dotýkať sa aktuálnych problémov súčasného života, akým je neúplná rodina, strach, nespokojnosť zo zovňajškom, zaobchádzanie s mobilom a internetom, budúce povolanie, klebety a ohováranie, láska k rodičom a pod. Okrem pravidelných rubrík informuje o aktuálnych podujatiach, akými sú Exlibris Hlohovec, Dni literatúry, Zázračný oriešok atď. Časopis Slniečko možno nehýri moderným štýlom, ale svojím obsahom prispieva k intelektuálnemu rozvoju detských čitateľov.

Rebrík: Objavuj svet s priateľmi je jediný katolícky časopis pre deti vo veku 7 až 10 rokov. Vydáva ho eRKo-HKSD, šéfredaktorkou je Katarína Jantáková, zo známejších redaktorov K. Minichová. Pestrý obsah sa podobá časopisom podobného charakteru, iba že sa viac zameriava na etické a náboženské motívy, na ukážky z Biblie a inej nábožensky ladenej literatúry. Autori sa snažia vyberať témy, kde prevažuje dobro a etické princípy. Nie je to násilné a časopis si so záujmom môže prečítať každé dieťa. Okrem iných zábavných rubrík sa mnohé hry zameriavajú na zručnosť detí a ich výtvarné schopnosti. Viaceré rubriky sa dotýkajú konkrétnych predmetov (matematika, angličtina, gramatika a pod.), takže sú dobrým doplnkovým materiálom k ich vyučovaniu.

Už sedemnásty ročník časopisu Fľak: Coolový mesačník pre (zá)školákov, „vhodné pre deti od 0 do 99 rokov“, svedčí o jeho zameraní, životaschopnosti a zrejmom záujme čitateľov. Vydavateľom je VEEM, s. r. o. Ide zrejme o súkromného vydavateľa, čomu zodpovedá obsah a úroveň časopisu. Formát A5 stačí na znášku primitívnych vtipov, komiksov, posterov, reklám na komerčné filmy a pod. Aby sme boli spravodliví, nájde sa tu aj niekoľko rád typu „nesmie sa zhltnúť nič, čo vyzerá ako cukrík“ a príspevok Milana Lechana, vystrihnúť si môžete Marge Simpson, postavu zo známeho seriálu. Hoci ide o čítanie predovšetkým pre deti vo voľných chvíľach, autori by mali prejaviť aspoň elementárny vkus a zmysel pre estetično. Inak ich musíme podozrievať, že takýmto spôsobom pripravujú detského čitateľa na neskoršie čítanie komerčných časopisov pre dospelých.

Časopisy pre teenagerov

Ponuka pre starších žiakov až teenagerov je oveľa chudobnejšia. Pre nich je určený predovšetkým časopis Zips: literárny zábavník pre dievčatá a chlapcov. Vydáva ho vydavateľstvo Regent s podporou Ministerstva kultúry SR, šéfredaktorom je známy literárny vedec a spisovateľ Peter Karpinský, ktorý je nositeľom mnohých literárnych cien a pôsobí v Prešove. Možno aj preto sa v časopise častejšie objavujú práce autorov z východného Slovenska. Keďže časopis nie je riadený Bratislavou, pôsobí inak ako ostatné, doteraz spomínané tituly.

Možno ho pokladať za bielu vranu z dvoch dôvodov. Nesnaží sa čitateľa získať „modernou“ formou, ale bohatým a hodnotným obsahom. Niektoré čísla sú tematicky ladené. Ak je napríklad témou vlak, potom sa mu prispôsobuje výber literárnych ukážok, vecných článkov, rozhovorov a pod. Ak na prvých stranách sú básničky Jozefa Puchalu, vzápätí nasleduje rozhovor s ním. Do dlhšieho článku, kde sa dozviete všetko o vlakoch a cestovaní, sú v rámčeku vsunuté krátke, niekoľkoriadkové literárne ukážky z diel Karla Maya, Pavela Naumana, Nika Grafenauera, Petera Karpinského, Jána Milčáka atď. týkajúce sa vlaku. Spestrujú vecné rozprávanie a zároveň rozširujú literárne vedomosti čitateľov. Redaktori sa neboja ani dlhších textov. Napr. dvojstranový úryvok z románu Ericha Kästnera Emil a detektívi je opatrený krátkym prehľadom diela menovaného autora. Niektoré rubriky sú venované mladým začínajúcim autorom. Zábavnou formou a ukážkami sa im priblíži napríklad kaligram, druhy písma, pod názvom Dia(ne)kritické znamienka sa ukrýva gramatika a pod. Nezabúda sa ani na zábavu, aj tu sa nachádzajú krížovky, hádanky, zaujímavosti. Keďže v tomto roku sa konali oslavy Ľudovíta Štúra, nezabudlo sa ani na neho a v každom čísle sa uverejňuje komiks z jeho života, kde sa rešpektuje detský príjemca v maximálne možnej miere. Nechýba ani kontakt na významné kultúrne udalosti, ako bolo Bienále ilustrácií v Bratislave či pozvánka do Bibliotéky. Na ne nadväzuje výtvarná alebo literárna súťaž, ktorá je vždy vyhodnotená. Celkove treba vyzdvihnúť snahu redakcie rovnomerne uverejňovať diela domácich i zahraničných spisovateľov. Na zadnej strane nie sú reklamy, ale komiks Petera Karpinského, ktorý sa pod prezývkou Zipso prihovára čitateľom na viacerých miestach. Časopis Zips je robený inteligentne, profesionálne, nápadito a vkusne. Je však otázne, nakoľko ho v školách využívajú.

Celkom opačným spôsobom a inak pôsobí kedysi obľúbený a zaujímavý časopis Kamarát. Obľúbený je ešte aj teraz, ale predovšetkým pre svoj zmenený imidž, pripomínajúci komerčné časopisy pre dospelých. Šéfredaktorom je dr. Vladimír „VLADO“ Topercer, vydáva ho KAMPRESS, s. r. o., Bratislava a má za sebou 24 ročníkov. Hlavný zámer a tendencia: zapáčiť sa teenagerom tým, že sa používa ich jazyk, komerčná kultúra, zaujímavosti, móda, reklama, trapasy atď. Nájsť ich možno aj na facebooku. Uvedené vychytené témy sú kompenzované radami pre mladistvých, aby vznikol dojem serióznosti. Rady sa týkajú kozmetiky, zaobchádzania s občianskym preukazom, nadobudnutia obľúbenosti v kolektíve, stravovania, zdravia, ďalej sa odpovedá na otázky typu: začala som sa rezať, mám ísť ku gynošovi (gynekológ), čo so šikanou a pod. Nadbiehanie čitateľovi je zakotvené už v záhlaví časopisu („najpredávanejší teens časák“) a pokračuje — ako sme už spomenuli — vo výbere tém a záujmových okruhov. Zameriava sa predovšetkým na mainstreamových čitateľov, ktorí si nenárokujú náročnejší materiál, rešpektuje pritom mladších a starších čitateľov, napr. v móde, vo výbere spevákov a pod. Výtvarná stránka časopisu je na prvý pohľad dynamická, ale po dlhšom listovaní zistíte, že sa stereotypne opakuje princíp montáže a koláže, že v podstate niet strany, kde by nebolo viacero textov (obyčajne len kratších, informatívnych) a fotografií miláčikov mládeže, hlavne spevákov a hercov, sem-tam športovcov. Ladenie časopisu pripomína internetové stránky.

Časopis zachytáva súčasné trendy v jazyku, teda preberanie anglických slov predovšetkým pri pomenovaní rubrík: Stars trendy, Style, Life, My face, Thanks atď., ďalej množstvo hovorových slov, subštandardných výrazov, skomolenín a nespisovných slov, bohemizmov a pod.: „kľudne“, „najcrazy“, „najfailovejší“, „fashion trend“, „vyprdnúť sa“, „youtuber“, „pošahaný“, „odvykačky“, „čekuj“, „obchoďák“, „čo točievaš (robíš) najradšej?“ atď. Zdôvodnenie tohto trendu možno hľadať v snahe dôverne sa prihovoriť mladým čitateľom ich jazykom.

Množstvo reklám odporúča rozličný módny tovar, komerčnú literatúru, komerčné témy typu príšery, strašidlá, monštrá atď., filmy, hudbu, za predplatné ponúkajú kozmetický balíček. Za pozitívny jav možno pokladať anglické texty populárnych piesní, ktoré sú podporené megapostermi spevákov. Tie najviac priťahujú mládež. Dostatočný priestor sa venuje literárnym výtvorom čitateľov, ich listom, fotografiám, selfíčkam atď.

A opäť malý prieskum čitateľstva časopisu Kamarát: Potvrdil, že mladých zaujímajú na prvom mieste postery — malé i veľké. Radi čítajú predovšetkým texty o osobnostiach, ktoré poznajú, očakávajúc nové informácie o ich účinkovaní. Ďalej hľadajú vzory, inšpirujú sa módou, alebo ju kritizujú, nechajú sa zviesť súťažami s odmenou, čítajú hlavne krátke texty, dlhé zásadne obchádzajú, a aj tie musia mať dobrý koniec. Ukázalo sa, že časopis iba prelistujú a čítajú len výberovo, vracajú sa iba k svojim obľúbencom.

Časopis Kamarát možno pokladať za istý medzistupeň k časopisom pre dospelých, ktorí v ňom nehľadajú nič iné okrem zábavy.

Veľký rozdiel medzi počtom časopisov pre deti a teenagerov prezrádza dôležitú informáciu. Ešte pred pol storočím sa rešpektovalo vekové rozdelenie kultúry pre deti a mládež. Dnes sa rozdiely medzi tvorbou pre staršie deti či teenagerov zmazávajú a pomaly splynú s tvorbou pre dospelých. Prístup k moderným masovokomunikačným prostriedkom, teda médiám a iným nosičom informácií poskytujú neobmedzené možnosti pre deti schopné ovládať všetky technické prostriedky. Nie je však isté, či všetky získané informácie dokáže mládež spracovať na správnej úrovni. A tu musí do komunikácie vstúpiť dospelý — rodič, učiteľ a pod., mal by byť sprievodcom vo svete informácií, ktoré zaplavujú detský intelekt. Žiadny časopis ani iný zdroj ho nenahradí.

LITERATÚRA

ANDREJČÁKOVÁ, Eva. Život a smrť detských časopisov. In SME [online]. Bratislava: PETIT PRESS, a. s., 18. 2. 2010 [cit. 2016–06–16]. Dostupné z: http://zena.sme.sk/c/5243768/zivot-a-smrt-detskych-casopisov.html.

LITERÁRNE INFORMAČNÉ CENTRUM. Literárne informačné centrum: Informácie zo súčasnej slovenskej literatúry [online]. Bratislava, © 2003–2016. Dostupné z: www.litcentrum.sk.