Dnes archivované čísla časopisu SEDMIČKA z let 1986-87 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Jaroslav Ch. Veliký dík!

Wikipedie k časopisu SEDMIČKA uvádí: “Sedmička byl populárně zaměřený dětský časopis vycházející v letech 1968 až 1992. Vznikla v květnu 1968 transformací Pionýrských novin. Od roku 1970 vycházela jako Sedmička pionýrů, v roce 1990 se vrátila k původnímu názvu. Byla určena pro věkovou skupinu 10 až 15 let, vycházela s týdenní periodicitou. Zaměřovala se na rozhovory s populárními herci, zpěváky a sportovci, zajímavosti ze světa a z kultury, povídky a zábavné čtení. Pravidelně přinášela texty písní včetně notového zápisu s akordovým doprovodem a oblíbené komiksy. Od roku 1976 otiskovala francouzský komiks Asterix.”

V tiráži dnes archivovaného časopisu se uvádí: “SEDMIČKA PIONÝRŮ – ČTENÍ PRO CHLAPCE A DĚVČATA NA SEDM DNÍ • Týdeník pro chlapce a děvčata • Vydává česká ústřední rada Pionýrské organizace SSM v Mladé frontě • Ročník XX • Adresa redakce: Sedmička pionýrů, Dům dětského a mládežnického tisku, Radlická 61, 150 00 Praha 5 • Telefony 54 49 41 – 8. 54 00 13 • Dálnopis 123 302 • Redakci řídí Rudolf Pařenica • Zástupkyně šéfredaktora Eva Radová • Sekretář redakce Lada Steklá • Graficky upravuje Tomáš Svoboda • Fotoreportéři Miroslav Martinovský a Josef Soumar • Redaktoři Hana Kolářová, Jaroslav Kopřiva, Markéta Synovcová, Jan Tomášek, Marie Vrbová a Jilji Záruba • Tiskne Svoboda, grafické závody, n. p , závod 5, Praha 10-Malešice • Rozšiřuje PNS • Informace o předplatném podá a objednávky přijímá každá administrace PNS, pošta, doručovatel a předplatitelská střediska • Objednávky do zahraničí vyřizuje PNS — ústřední expedice a dovoz tisku Praha, závod 01, administrace vývozu tisku Kafkova 19, 160 00 Praha 6 • Předplatné na čtvrt roku 13 Kčs, na půl roku 26 Kčs, celoroční 52 Kčs • Rukopisy, fotografie a kresby, které si redakce nevyžádala, se nevracejí • Cena výtisku 1 Kčs Toto číslo vyšlo v Praze 16. ledna 1987 © Mladá fronta 1987“

Na druhé straně SEDMIČKY PIONÝRŮ byly otiskovány pravidelné rubriky KALENDÁŘ a PIONÝRSKÝ KALEIDOSKOP. Lednový KALENDÁŘ roku 1987 upozorňoval pionýry například na tyto výročí:

„21.1.1862 t jedna z největších postav čes­ké literatury 19. století, spisovatelka Božena Němcová, autorka nesmrtelné Babičky i sběratelka půvabných lido­vých pohádek (125 let).
— 1897 * přední činitel komunistického hnuti na Slovensku Karol Šmidke — významnou úlohu sehrál v období Slo­venského národního povstání, kdy byl předsedou povstalecké Slovenské ná­rodní rady a velitelem hlavního štábu partyzánského hnuti (90 let).
— 1924 + jeden z největších géniů novo­dobých dějin lidstva, zakladatel Komu­nistické strany Sovětského svazu a so­větského státu, organizátor světového komunistického hnuti Vladimír lljič Le­nin (63 let).
22. 1. 1917 v Petrohradě, Moskvě, Nižním Novgorodu a dalších městech carského Ruska se konaly politické stávky a demonstrace, které byly předzvěsti únorové buržoazně demokratické revo­luce a svrženi carismu (70 let).„

A PIONÝRSKÝ KALEIDOSKOP informoval, že:

„Zlatou stuhu za příkladné výsled­ky dosažené v pionýrském roce 1985— 86 udělila ústřední rada PO SSM a politická správa Po­hraniční stráže a ochrany stát­ních hranic v Praze pionýrské skupině Hraničář při ZŠ Znojmo, Slovenská ulice.„

Po celoudobu své existence SEDMIČKA PIONÝRŮ tiskla texty a notové záznamy tehdy populárních písní:

ENCYKLOPEDIE KOMIKSU 2 V ČESKOSLOVENSKU 1945-1989 autorů Josefa Ládka a Roberta Pavelky na stranách 262-271 o kresleném seriálu MIMOZEMŠŤANÉ (autorem byl tehdejší redaktor SEDMIČKY PIONÝRŮ) uvádí:

„Někomu mohou připadat seriály Mimozemšťané a Třináctka ze Staré čtvrti hodně podobné, ale tady platí ono známé „zdání klame“. Do jisté míry je to dáno stejným kreslířem a příbuznou tematikou, neboť už sám Jaroslav Foglar řekl, že máte-li tvořit příběhy dětí určitého věku, těžko se vyhnete opakování některých situací. Navíc srovnávat oba příběhy obrázek po obrázku by bylo stejně nesmyslné jako například poukazovat na obdobné situace v knihách Tajemná Řásnovka, Boj o první místo nebo Pod junáckou vlajkou.
Když se v Sedmičce pionýrů rozhodovalo, čím navázat na ukončenou Třináctku ze Staré čtvrti, požadavek byl jasný – musí to být opět „klubový“ seriál týkající se činnosti pionýrských družin, jinak byla redakce rozhodnuta poslední komiksovou stranu zrušit! Redaktor Jiljí Záruba nabídl redakci svou vizi pionýrské družiny, kterou už v předchozím ročníku zapracoval do šesti dílů právě probíhajících příhod Třináctky (Sedmička č . 5-10/roč . 17). Když se však na ona pokračování podíváme, mnoho členů budoucích Mimozemšťanů tam nenajdeme, a především dívky si vůbec nejsou podobné (Jitka s Cinkou mají prohozenou vizáž). To je však malý detail, který se dá vysvětlit faktem, že v té době se s Mimozemšťany mohlo počítat jen jako s epizodními postavami.
Záruba k novému seriálu „dostal“ osvědčeného kreslíře Petráčka- Oskara. „Pro mě bylo velkou výhodou, že jsem v té době sám dělal pionýrského vedoucího, takže jsem měl zkušenosti s obvyklým koloběhem organizace,“ vzpomíná autor. Jasno měl také při rozhodování o tom, kde budou nové postavy prožívat své příhody, protože jak sám dodává, vyrůstal ve vesnickém prostředí a odtud si přinesl pro chystané příběhy hodně inspirace. „Trošku předběhnu; to už Mimozemšťané vycházeli a do redakce chodily dopisy, kde vůbec ta Březinka leží. V Československu jsme našli minimálně tři vesnice toho jména, ale když jsme je navštívili, zjistil jsem, že tam žije moc málo dětí, někde třeba jenom dvě. Březinka byla vždy částí Světlé, byla tu i Lhotka, se kterou jsme sváděli velké bitvy ve stylu Knoflíkové války. Rozhodně nikde ale nenajdete Městečko, to je moje ryzí fantazie,“ vysvětluje Záruba.
Takže se nyní můžeme seznámit se sedmičko u kamarádů. Dámy mají přednost, začněme tedy Marií „Maruškou“ Karafiátovou, dle soudu ostatních fešnou brunetkou, která dokáže úspěšně motat klukům hlavy. Cecílie „Cinka“ Daňková je oproti ní spíše klukovsky vyhlížející nenápadná osůbka v pozadí. O to víc je výrazná Jitka Bártová, která až příliš často prochází komplikovanými příhodami. Michal Vinš má přezdívku Doktor, plně vystihující jeho vlastnosti, a někdy až „vědeckou“ povahu. Jeho dokonalým protipólem je Jan Kolář řečený Vrabčák. Není to dáno jen jeho rozježeným vlasovým porostem, ale také schopností udělat z pouhého zavazování tkaniček drama o třech dějstvích. Do výčtu chybí už jen sourozenci Petr a Pavel Holanové. Starší Petr je častým idolem dívek v okolí, ale také má značně výbušnou povahu, což Mimozemšťanům přinese nejeden problém. A Pavel, jak se zdá, je tu jen proto, aby trpěl jeho eskapádami.
Začátek seriálu někomu mi’tže připadat poněkud chaotický, v prvních patnácti epizodách blíže poznáváme jednotlivé členy a jejich jednání, které je završeno rozhodnutím odejít do oddílu Vesmír, protože v tom stávajícím nejsou spokojeni. Záruba sám přiznává, že se na úvodu seriálu vlastně učil komiksovým pravidlům. „Hodně mi v tomhle pomáhal kolega Jarda Veis, dokázal mi poradit nebo mě usměrnit. Měl jsem tendenci se zpočátku takříkajíc „rozkecávat“, což pro komiks není dobré. Veis mi doporučil, co a jak kde zkrátit, takže třeba z původně plánovaných dvanácti dílů jich nakonec bylo jen šest. Rozhodně si myslím, že mi to prospělo,“ vysvětluje autor Mimozemšťanů své začátky na poli komiksového tvůrce.
Zajímavé je, že tato družina neměla své jméno od začátku. Teprve až příhoda se záhadnou koulí, kterou ze svých námořních cest přiveze otec Petra a Pavla, přispěje k názvu Mimozemšťané. Samozřejmě tu hraje určitou roli spojitost s oddílem Vesmír, kam nespokojená družina přestoupila. „Chápu, že to mohlo evokovat vazbu na tehdy módní sci-fi tematiku. Nakonec jsem ji také sem tam do příběhu zapojil. Spíš bylo ale jméno party snahou se vyhnout všem těm obvyklým názvům, jaké si pionýrské družiny v té době dávaly,“ vysvětluje Záruba.
Díky rozsáhlé upoutávce vstupujeme do děje družiny jako do „rozjetého vlaku“. Žádné vysvětlování, kdo se s kým seznámil a jak, jde o vesnické děti, které dojíždějí do školy a znají se už léta. Už zmíněný příběh s podivnou kovovou koulí je vede do bitvy s jejich odvěkými rivaly ze Lhotky. Několik dalších postav se v seriálu opakovaně objevuje, což je případ starého Deringera, s nímž prožijí Mimozemšťané dramatickou příhodu s ukradeným dřevem. I do ní se zamíchají Lhotečáci, kterým tentokrát Mimozemšťané zkazí hru. Protože je těch problémů nějak moc, nanominuje vedoucí oddílu družině do čela samolibého Michala. Jenže jeho „vládnutí“ je spíš krokem vzad, proto se vše vrací k normálu a družina se může chystat na svůj první tábor na stránkách Sedmičky v další smyšlené lokalitě Ostašov. Zde si Záruba pohrál s motivem nebezpečné legrace, když při závodech dvou táborů jedna parta vystraší družinu gumovými zmijemi, takže vzápětí si Vrabčák sáhne v domnění, že jde opět o vtípek, na skutečnou.
V tomto záměru lze vyhledat inspiraci Foglarem, k jehož dílu se však Záruba vždy hlásil: „Prostředí táborů jsem také dobře znal, díky funkci pionýrského vedoucího jsem na ně jako vedoucí několik let jezdil. I tady se mi nabyté zkušenosti hodily.“
Po prvním ročníku se zdálo být logické, že Mimozemšťané budou pokračovat. „Rozhodně jsem si nemyslel, že by se jednalo o seriál v takové délce. Počítal jsem tak s rokem,“ vzpomíná Záruba na další průběh přípravy seriálu. “ Ještě před koncem ročníku ale bylo konstatováno, že si Mimozemšťané našli ohlas u čtenářů, a tak se jelo dál.“ Družina se tak vrhá do dalšího boje s Lhotečáky, řeší záhadu podivných nakreslených panďuláků, pokouší se dostavět klubovnu, nakonec se usídlí ve starém altánu, který jim věnuje Deringer. Záruba v některých příbězích vyzdvihuje konkrétní příhody jednoho člena družiny, což je příklad problémové Jitky. Ta se „chytne party“ a jen taktak ujde velkému maléru. Potom si svou one-girl show odbyde Maruška na letním táboře, kde jí učaruje tajemný chlapec na černém koni a v masce a la Zorro.
Je nepochybné, že i Mimozemšťané museli odvádět nutné penzum angažovanosti. Záruba ho ztvárnil ve formě pátrání po stopách Oddílu mladých průkopníků z roku 1938. Díky tomu se dostane družina i do Prahy, čehož Záruba využije k náhodné návštěvě redakce Sedmičky pionýrů, která se čerstvě přestěhovala do Radlic. Propojení s časopisem není vůbec ojedinělé, autor si dokonce dovolí ve Vrabčákově snu zviditelnit humornou formou sebe sama i s kreslířem Petráčkem, dostane se i na dalšího z redaktorů Jaroslava Veise. Rozhodně však Mimozemšťané netancují v pionýrských krojích po celou dobu své existence; kdo dané období skutečně prožil, může jen potvrdit, že v tomto případě je děj reálným odrazem tehdejší doby.
Autor Mimozemšťanů však v žádném případě nepřipravoval jen samé úspěchy. Mimozemšťané se dvakrát ocitli na pokraji rozpadu pro celkem malicherné důvody. V tomto případě se ldadl důraz také na myšlenkové rozpoložení a Záruba se nijak nerozpakoval ukázat členy i v situacích, kdy jednají lidsky, a třeba právě proto špatně. Zejména Petr svou náladovostí a urážlivostí vyvolává nejeden problém, vzorné není ani jeho chování k dívkám. Této problematice je věnován příběh oddílové kronikářky Marcely, které Petr nešťastnou náhodou kroniku zničí. Na jednání obou je doloženo, jak málo stačí k nedorozumění a že rozhodně důležitější je více chápat než se urážet.
Druhý případ ohrožení družiny zaviní nový vedoucí Aleš, který nejenže nemá na oddíl čas, ale ještě půjčuje klubovnu svým pochybným kamarádům. Kvůli tomu už poněkolikáté ztratí Petr nervy a důsledkem je vyloučení družiny z oddílu. Petr s Vrabčákem a Maruškou chtějí o situaci informovat bývalého vedoucího Igora, ale zamění název vesnice, kde jejich někdejší „Velitel“ pracuje, se stejnojmennou příhraniční obcí, a padnou do rukou pohraničníků. Tato část se často ocitá pod palbou kritiky komiksových znalců, ale věřte, že podobná příhoda nebyla vůbec přehnaná, nakonec i jeden z autorů knihy prožil něco podobného. Beznadějnou situaci Mimozemšťanů zachraňuje skutečně Igor, který nejen vyvrátí nesmyslné drby o tom, že tři zbloudilci chtěli emigrovat do Rakouska, ale opět nastolí v oddílu tolik potřebný řád. Navíc mu v tom pomáhá poslankyně Tereza Veselá, což nemůže skončit jinak než svatbou.
Ostatně vztahy jsou i v tomto seriálu častým tématem, což dokazuje příchod „Pražandy“ Ethely Čermákové. Podlehne jí Petr, což opět znamená slušnou dávku nedorozumění, ale poslední tábor před odchodem ze základní školy to nakonec neovlivní. V té chvíli je všem jasné, že život Mimozemšťanů se ubírá ke svému finále.
Pionýrská družina strávila se čtenáři čtyři roky, to by ale jejich příhody musely začínat v pátém ročníku základní školy. Stejně jako v případě jiných klubů, oddílů, part či družin se tu časová linka poněkud ignoruje. Když si uvědomíme, co prožili Rychlé šípy, Kulišáci, Třináctka ze Staré čtvrti nebo Strážci, musel by mít den 72 hodin, aby všechno stihli. Proto v tomto případě také musíme přistoupit na určitý dějový kompromis. Záruba podobně jako většina autorů před ním dbal na sladění ročních období s příhodami v časopisu, takže družina v zimě nebyla na prázdninovém táboře a v létě nestavěla sněhuláky. Často se také objevovaly dotazy, nakolik jsou Mimozemšťané spjati se skutečností. Podle autora mají někteří hlavní hrdinové i některé epizodní postavy své reálné předlohy. Jak už bylo řečeno, většina příhod má svúj skutečný záldad, proto vcelku pochopitelně i komiksové postavy svým jednáním odpovídají někomu v reálu.
Spolupráce Záruba-Petráček probíhala bez jakýchkoli problémů. „Vždy jsem Jirkovi napsal scénář, co má být ve kterém obrázku a co kdo říká, a on to namaloval. Většinou výsledek dalece předčil mé očekávání. A skutečně si nepamatuji, že bychom někdy museli byť jediný obrázek pře pracovávat,“ vzpomíná Záruba. Petráček k tomu dodává: „Pro mě se vlastně moc nezměnilo, jen způsob, jakým Jilda dělal scénář. Každý autor si ho chystá jinak, ale v podstatě jsem měl vždy dost času, abych každé úterý byl v redakci s dalším namalovaným pokračováním.“ Záruba připravoval scénáře vždy v určitých tematických blocích, takže kreslíř měl podklady pro pět až šest dílu dopředu. Na drobný rozdíl si musel zvykat v osmi dvoučíslech (45/46, 47/48, roč. 19; 44/45,47/48,49/50 a 50/51, roč. 20; 45/46 a 47/48, roč. 21). Ta byla formátově odlišná, proto se na stránku vešlo víc obrázků a do čísla se samozřejmě dávala dvě pokračování. Redakce je umístila na poslední dvoustranu (stránky 30 a 31). Jedinou výjimkou bylo číslo 46 (ročník 20), kde byl uveden příb ěh s nalezenou kamerou. Nešlo o dvoj číslo, ale byla tu uvedena dvě pokračování na stránkách 29 a 30. U těchto dvoustran také bylo obvyklé logo Mimozemšťanů uvedeno pouze na levé stránce. Epizody neměly své vlastní názvy, byly pouze číslované v levém rohu prvního obrázku každého dílu. Dvakrát změnilo svou podobu logo seriálu, od třetího roku existence seriálu se ustálilo. Vedle něj byl vždy krátký text, někdy reprízující předchozí děj, jindy pouze čistě informativní. I tady byla výjimka, v číslech 26- 30 (ročník 21) bylo místo vedle loga prázdné. Také dělení stránky nebylo pravidelné, Petráček podobně jako u Třináctky neváhal i zde měnit její strukturu zařazením velkých obrázků, volil i neobvyklé třířádkové rozdělení ( č . 24/roč . 18 ač. 9/ roč . 20).
Rozchodem členů družiny po odchodu ze základní školy a posledním táboru však příhody Mimozemšťanů tak docela neskončily. V roce 1989 vychází u příležitosti oslav 40. výročí Pionýrské organizace Magazín Sedmičky pionýrů v atypickém čtvercovém formátu. Najdeme tu i pětidílnou epizodu Mimozemšťané po roce, jejíž děj varuje dospívající děti před neuváženými experimenty s injekčními stříkačkami. V dovětku se dozvíme, že členové družiny se starají o oddíly jisker, a jeden z nich, vedený nyní už Igorovou manželkou Terezou, nese jméno Mimozemšťátka.
Po sametové revoluci vyšel sešit Mimozemšťané – obrázkové seriály Mladé fronty. Jeho majitel se stává vlastníkem příběhů z 18. ročníku (vynechána je epizoda 42, v níž družině spadne do řeky torzo budovaného srubu). Samotní autoři přípravu tohoto reprintu nijak neovlivňovali. Důvod, proč nebyla realizována další pokračování, musíme hledat ve stále zapeklitější situaci ve vydavatelství Mladá fronta, navíc Sedmička pionýrů krátce poté přestala existovat.
Jiljí Záruba se k seriálu už nikdy vrátit nehodlal. „Reflektoval nějakou dobu, ta se po Listopadu změnila. Členové družiny už navíc věkově přerostli určitou hranici. Myslím, že ony čtyři roky byly dostačující, navíc v té době jsem už v časopisu nepracoval a nabízet podobnou věc někomu jinému nemělo smysl,“ uzavírá své vzpomínky na dvousetstránkovou historii Mimozemšťanů autor.“

 

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu SEDMIČKA PIONÝRŮ v letech 1986-87, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Přečti si (jako registrovaný přispěvatel tohoto webu) na svém tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu SEDMIČKA PIONÝRŮ  – kliknutím na náhled strany:

• SEDMIČKA PIONÝRŮ 20.ročník (1986) číslo 20

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke čtení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „KNIHOVNA„.V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla SEDMIČKA zde >>>