MLADÝ HLASATEL - meziválečná legenda.

MLADÝ HLASATEL - meziválečná legenda.

Časopis, který pozvedlo redaktorské duo Bureš - Foglar. Původní název časopisu Malý hlasatel byl změně na Mladý hlasatel. Před svým zánikem (zakázali jej fašisti) vycházel týdenním nákladem 210.000 výtisků!. čti více »

JUNÁK - vůbec nejstarší časopis - od roku 1915!

JUNÁK - vůbec nejstarší časopis - od roku 1915!

Začal vycházet v době 1.světové války a jeho existence kopírovala dobu svobody - jeho vydávání bylo 3x přerušeno (1x fašisti, 2x komunisti) - dnes vychází i v internetové variantě na www.teepek.cz čti více »

VPŘED - úspěšný poválečný pokus.

VPŘED - úspěšný poválečný pokus.

Na tradici foglarových čtenářských klubů z Mladého hlasatele se snažil po 2.světové válce navázat VPŘED. Inspirací tímto časopisem přiznal i dlouholetý šéfredaktor ABC Vlastislav Toman. čti více »

PIONÝRSKÁ STEZKA

PIONÝRSKÁ STEZKA

Po posledním zákazu časopisu JUNÁK tu přešla část redakce a vyšly tu na pokračování pozdější úspěšné romány Miloše Zapletala. čti více »

OHNÍČEK

OHNÍČEK

OHNÍČEK vycházel od roku 1950 střídavě jako čtrnáctideník a měsíčník Jednotlivé ročníky se vycházely v návaznosti na školní rok s výjimkou let 1956-1962. čti více »

MALÝ ČTENÁŘ

MALÝ ČTENÁŘ

MALÝ ČTENÁŘ vycházel od roku 1882 až do roku 1941 - tedy přes 60 let! I dnes poskytuje solidní náhled na literaturu pro děti a mládež na konci 19. století. čti více »

ČTYŘLÍSTEK

ČTYŘLÍSTEK

ČTYŘLÍSTEK je nepominutelný dětský „časopis“ – a také jediný nepřetržitě vycházející „český komiks“. Od roku 1969 – do února 2014 vyšlo 563 čísel! čti více »

TRAMP

TRAMP

V původním plánu bylo, aby TRAMP vyšel už 1.listopadu 1967. Ale vynořily se otazníky – ideové, kompetenční, okruhu půsovení TRAMPA, o jeho obsahu, …. čti více »

PIONÝR

PIONÝR

PIONÝR - i když byl časopis hlásnou troubou tehdejšího režimu pro děti, bylo by hloupé a nespravedlivé upřít autorům a redaktorům snahu o dobrou grafickou podobu časopisu, o dobrý kreslený seriál, o dobré povídky o přirozený úvod do klasiků dětských povídek a knih ... čti více »

 ABC - vycházelo v nákladu 310.000 výtisků!

ABC - vycházelo v nákladu 310.000 výtisků!

Časopis vycházející od roku 1957, který významně ovlivňoval už generaci dnešních dědečků a babiček. 35 let stál v čele časopisu Vlastislav Toman - zajímavě tento čas popisuje v knize MŮJ ŽIVOT S ABC. čti více »

SPOLUPRACOVNÍCI

SPOLUPRACOVNÍCI

kteří pomohou s editací tohoto webu - projektu dobrovolnické digitalizace starých dětských časopisů ... čti více »

 

Archív tagu: PIONÝR

PIONÝR – 35.ročník -1987-88

Dnes archivované číslo časopisu PIONÝR z roku 1988 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Jaroslav Ch. Veliký dík!

V tiráži časopise můžeme číst: PIONÝR zábavný měsíčník pro mládež. Vydává Česká ústřední rada PO SSM v Mladé frontě. Šéfredaktor Vladimír Klevis. Zástupce šéfredaktora Jiří Stegbauer. Redakce Viktorie Košnarová, Rostislav Křivánek, Marcela Titzlová. Sekretariát Jarmila Váchová. Grafická úprava Václav Rytina. Redakční rada: Adolf Born, Zdeněk Bouček, zasl. umělec Ota Hofman, Magdalena Huleová, Otakar Chaloupka, Vratislav Kubálek, Jan A. Pacák, Petr Slovák.“

Článečků s archivy již digitalizovaných čísel časopisu PIONÝR (včetně těch z dob jeho přejmenování na VĚTRNÍK či FILIP) bylo na tomto webu publikováno kolem sedmdesáti, takže vše podstatné o tomto časopiseckém titulu zde již je.

Dnes ale přinášíme zatím jediné číslo 35. ročníku (1987-88). Dvanácté číslo je posledním číslem tohoto ročníku. Je tištěno na první pohled rozeznatelném čtvercového formátu – vychází takto již jedenáctým rokem (od 24. ročníku).

Jedna ze zajímavých inovátorských rubrik se jmenuje PIONÝRSKÁ MANŽELSTVÍ (v tomto čísle manželé Drbohlavovi). Píše se rok 1988 a tak očekávaného ideologického balastu je článek NIKDY NEJSME TROSEČNÍCI (vyjma deseti odvozenin slova „pionýr“)  prost. Jeho nadčasové pojetí patří jednoznačně k tomu lepšímu, co bylo v PIONÝRU publikováno.

Na časopise PIONÝR bylo pozitivní, že ze všech svých souputníků určených stejné cílové skupině čtenářů (ABC, PIONÝRSKÁ STEZKA, …), pravidelně publikoval poesii přístupnou dané věkové skupině. Navíc byly verše vždy velmi vkusně zasazeny do fotografie, které měla sama o sobě vypovídající hodnotu. Pokud si někdo ze spolupracovníků tohoto webu dá někdy tu práci a udělá z takovýchto básniček samostatný soubor (podobně jako je tomu u některých komiksů či čtení na pokračování), budu první, kdo si jej barevně vytiskne : -) Při pátrání po autoru básničky PAST NA PRINCE  jsem od tehdejšího zástupce šéfredaktora Jiřího Stegbauera (*1949) vyzvěděl, že „… Ty veršíky k fotu nejspíš napsal redaktor Rostislav Křivánek …“ Fotografii pořídil Otto Dlabola (*1944).

Název rubriky PIONÝRSKÁ KLUBOVNA trochu evokuje výrazně slavnější foglarovskou rubriku BOBŘÍ HRÁZ (tak nazývali svoji klubovnu románoví HOŠI OD BOBŘÍ ŘEKY)  z předválečného MLADÉHO HLASATELE. Zde ovšem nutně okořeněno „falešným socialistickým optimismem“.

Pravidelná rubrika textaře a básníka Pavla Vrby (*1938 +2011) SUPRAPHONSKÁ ŠKOLA GRAMODESKOVÁ přináší i po letech vhled do popmusic produkce jednoho ze dvou tehdejších českých hudebních vydavatelů.

Komiks, který měl v časopise PIONÝR své místo (jedny z nejlepších komiksů zde byly otisknuty v jeho „zlatém období“ cca 1967-1972). Rubrika KDO SE SMĚJE NA POSLEDNÍ STRÁNCE zabředávala do komiksu jen okrajově.

V kontextu prestižního obsazení redakční rady i samotné redakce „pionýrského“ časopisu, stojí za pozornost pro vnímání širších souvislostí doby slova tehdejší zástupce šéfredaktora Jiřího Stegbauera, který po cca čtvrtstoletí vzpomínal:

„…. Opojen Foglarem jsem si vždy přál být redaktorem dětského časopisu, a to již jako žák základní školy.  …

…. Je to dětský svět, který má svá pravidla. Doba ty možnosti limituje, rozvíjí, nebo jim dává větší šanci. I my jsme na tom byli podobně…

… Pionýr, jako součást Československého svazu mládeže, naprosto sloužil komunistické ideologii. Děti vedl stádním způsobem k totalitně limitovanému jednání, myšlení. Již jsem to naznačil. My jsme byli svým způsobem odkojeni i Foglarovými předválečnými a krátce poválečnými časopisy Mladý hlasatel, Junák, Vpřed, ač jsme se narodili v době, kdy už nevycházely a mocensky byly tabuizovány. S nadšením jsme je hledali po sklepích, půdách, pátrali u pamětníků, ve sběrnách starého papíru…

….Osobně jsem byl vychováván v rodině, kdy se v mých dětských letech například poslouchala Svobodná Evropa. Z rodiny jsme věděli, že se o tom nesmí hovořit. Lze říci, že se nám dostávalo poměrně hodně informací, které byly kritické vůči totalitnímu systému. Pomohly mi nahlížet na systém, v němž jsem žil, byť nám byl malován od dětství socialistický optimismus, jenž byl falešný. Dítě tomu spíše podlehne. Rodina měla vliv, že jsem se na to mohl dívat kritičtěji a s odstupem. Bylo by však iluzorní si myslet, že by se mě to socialistické vymývání mozků nedotklo. Samozřejmě, že jsme jistému optimismu podléhali, a to vlivem školy i vlivem celé dobové propagandy….

… Sám jsem patřil do skupiny úspěšných žáků základní školy. V roce 1958, když mně bylo devět let, mě silně ovlivnila četba knih komunistickým režimem zakázaného autora Jaroslava Foglara. Je nutné připomenout, že dílo Jaroslava Foglara bylo počátkem padesátých let odstraněno ze všech veřejných knihoven včetně školních, a proto kolovalo jen mezi lidmi. Možná o to víc se četlo. Půjčil jsem si od kamaráda první foglarovku a ta mě ovlivnila na celý život. Mohu to říci s jistým úsměvem. Zachránila mi dětství. ..

… v roce 1987 jsem odcházel z časopisu Květy na vlastní žádost. Došlo k mé vnitřní konfrontaci, neztotožnění se s režimem a za těchto okolností jsem se rozhodl odejít. …. V té době jsem se s tím svěřil známému dětskému spisovateli Svatopluku Hrnčířovi, jenž dělal v dětských časopisech. On mi řekl, abych neutíkal, že se tam uvolnilo místo v jednom dětském časopisu. Zlákalo mě to, řekl jsem si, že opětovně půjdu mezi děti, tam že bych mohl něco pozitivního prosadit. Bylo to však iluzorní. Opětovně jsem naletěl své iluzornosti, také i psychickému rozkolísání, které bylo dáno i mou osobní nespokojeností, jež byla spojena s dobou. Šel jsem to zkusit. Nastoupil jsem do dětského časopisu, který vydávala Mladá fronta, ale ten jsem po roku a půl musel opustit, jelikož jsem tam kritizoval mimo jiné honorářové podvody, jichž se opakovaně dopouštěl šéfredaktor časopisu ve spolupráci se svou sekretářkou…..  >>>

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu PIONÝR v letech 1987-88, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu PIONÝR – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.  V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla časopisu PIONÝR zde >>>

Jedno číslo časopisu PIONÝR – 31.ročník – 1983-84

Dnes archivované číslo časopisu PIONÝR z roku 1983-84 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Pitriss. Veliký dík!

Časopis PIONÝR vycházel od roku 1953. V letech 1968-1970 změnil název na VĚTRNÍK, po roce 1970 se opět vrátil původní titul PIONÝR. Od roku 1990 byl přejmenován na časopis FILIP, v roce 1993 na FILIPS, ale o dva roky později, v roce 1995 zanikl.

V tiráži dnes archivovaného čísla časopisu se uvádí:  Ročník XXXI. Září 1983. PIONÝR zábavný měsíčník pro mládež. Vydává Česká ústřední rada PO SSM v Mladé frontě. Redakci řídí Vladimír Klevis.  … Cena výtisku 2 Kčs….“

Časopis vycházel podle školního roku. Byl celobarevný, tištěný na netradičním čtvercovém formátu, a jeho rozsah byl 48 stran.

Štefan Švec ve své obsáhlé knize ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI (1850-1989) na stranách 454-456 o časopisu PIONÝR píše:

Časopis Pionýr byl všeobecně zaměřeným periodikem pro čtenáře staršího školního věku, (přibližně od 5. do 8. třídy základní školy). Vyplnil mezeru vzniklou po zániku časopisu Vpřed, pionýři. Přes svůj název byl titul od počátku o něco méně politicky agitační než jiná dobová periodika (byť organizoval např. soutěže 0 nejlepší pionýrskou družinu a podobně).  Byl nejprve především beletristický, bohatě ilustrovaný, vytvářel protiváhu zpravodajsky a instruktážně zaměřeným Pionýrským novinám. Později rozšířil spektrum otiskovaných materiálů a stal se časopisem více „společenským“, věnovaným např. i představování známých osobností, rozhovorům, reportážím atp. Podobně jako ABC mladých techniků a přírodovědců, byť s menším úspěchem, organizoval v 6o. letech čtenářské kluby – měly název „Pionýrské rozvědky“ a měly být ovšem součástí oficiální pionýrské organizace.
Pionýr začal vycházet jako měsíčník s převážně prozaickými beletristickými příspěvky, postupně se snažil nabízet čtenářům pestrou škálu materiálu od reportáží, aktuálních zpráv, informací o kultuře, rubrik věnovaných humoru, her a soutěží, próz na pokračování po rubriku „Dopisovatelé hlásí“ a další rubriky věnované vlastní tvorbě dětí (např. dvojstrana „čtenáři čtenářům“). Časopis se snažil podporovat činnost pionýrských oddílů, rubrika „K-Klubovna“ se věnovala nápadům a návodům na činnost pionýrských družin. Publikoval i dobrodružnou četbu (včetně např. sci-fi) a celou řadu obrázkových seriálů.
V prvních ročnících měl časopis částečně ideologický obsah, tiskl sovětskou beletrii, agitační články a pod., už po polovině 50. let se ale situace měnila.  V 6o. letech se z Pionýra stal moderní, zábavný a pestrý časopis pro starší děti. Pionýr tiskl zábavnou prózu (v roce 1968
Švandrlíkovy Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka), a také poznávací články, např. cestopisy (např. v podobě reportáží z rallye Paříž-Dakar), bohatě doprovázené fotografiemi. V rubrice „Bystřílna“ vycházely hádanky a kvízy. V Pionýru vycházely i fotografie doplněné vtipnými bublinami či dobrodružný kreslený seriál (např. dle námětu knih J. M. Trosky). V próze na pokračování se objevil Tarzan E. R. Burroughse. Dvojstrana „Fůra vtipů“ obsahovala psaný i kreslený humor (např. Pavla Kantorka), rubrika „Slavné výroky“ tiskla citáty klasiků s jejich stručnými medailonky, na konci časopisu byla stránka věnovaná slavným sportovcům. Pionýr publikoval i „Tajnou schránku“, rubriku obdobnou intimním listárnám např. v dnešním Bravu, kde radil dětem s jejich prvními erotickými zkušenostmi.
V ročnících 1968/1969 a 1969/1970 časopis vycházel pod názvem Větrník. Redakce změnu názvu připravovala od konce předchozího ročníku, hlavní důvody uvedla na začátku nového čísla dva: jednak snahu vyrábět časopis pro všechny děti, nejen členy Pionýrské organizace, jednak zmatení vznikající po přejmenování Pionýrské organizace jako takové na Pionýra. Časopis, vedený Jiřím Havlem a Svatoplukem Hrnčířem měl pestrý obsah, v němž nechyběly dobrodružné a humorné prózy, hádanky, tvorba čtenářů, kreslené anekdoty, reportáže, cestopisy či rubrika „Přímá linka“ pro dopisy čtenářů. Na zadní straně obálky Větrník přinášel fotografie známých zpěváků, českých i zahraničních, spolu s jejich životopisy. Reportáže, historické články a rozhovory se rovněž častěji týkaly populárních osobností a témat spíše než např. národních klasiků jako v dřívějších ročnících.
Pionýr tiskl na pokračování také knihu Jaroslava Foglara Dobrodružství v Zemi nikoho. Materiály věnované pionýrské činnosti po přejmenování časopisu v roce 1968 zmizely, aby se opět objevily po návratu starého názvu časopisu v roce 1970.
Po dvou ročnících a intervenci vojsk Varšavské smlouvy se Větrník vrátil zpět k názvu Pionýr. Časopis navázal na Větrník většinou svého obsahu, zakázaní tvůrci (zpěváci, herci) se na jeho stránkách ovšem už nesměli objevit. Měl stránku pro dívky (včetně osobnostních testů typu Jsem oblíbená?), nové kreslené seriály, většina rubrik ze starého Pionýra a Větrníku zůstala. Časopis převzal v systému roli kulturně-literárního magazínu. V 80. letech měl titul náklad až 130 000 výtisků.
Z beletrie časopis publikoval převážně soudobou prózu, domácí i překladovou, vyjímečně i ukázky z národní či ruské a jiné klasiky. Věnoval se take čtenářské vychově, a to od stručných informací 0 nových knihách až k celým rubrikám věnovaným spisovatelské činnosti, rozhovorům s jednotlivými autory apod.

Časopis převzal v systému roli kulturně-literárního magazínu.

Na hereckou tvář Josefa Dvořáka v časopise PIONÝR vsadili při publikování (vydrželo to i po přejmenování časopisu na FILIP) celkem 180 povídek Svatopluka Hrnčíře v cyklu DETEKTIVNÍ KANCELÁŘ JOSEFA DVOŘÁKA. V roce 1992 byl vydán šedesátistránkový výběr těchto povídek knižně. Hrdinou je herec Josef Dvořák, který se nechal ke každé povídce vyfotografovat v jiném převleku a postupně představoval i klasické literární detektivy

 

 

PIONÝR publikoval i „TAJNOU SCHRÁNKU„, rubriku obdobnou intimním listárnám např. v dnešním BRAVU, kde radil dětem s jejich prvními erotickými zkušenostmi.“

Populární televizní seriál NÁVŠTĚVNÍCI běžel právě v době vydání 31.ročníku časopisu PIONÝR, čehož redakce využila a zveřejňovala na pokračování jeho volné vyprávění, včetně barevných fotografií z tohoto původně patnáctidílného seriálu (o tři roky později byl vysílán v sedmidílné (delší) verzi).

Popularity herců ze seriálu NÁVŠTĚVNÍCI využila redakce i v rozhovoru Jiřího Datla Novotného s Dádou Patrasovou, tehdy čerstvě vdanou za Felixe Slováčka.

Dlouhodobá spolupráce hudebního vydavatelství Panton a časopisu PIONÝR se promítla do pravidelné rubriky HALÓ, TADY JE PANTON.

Vojtěch Steklač (*1945) psal pro časopis OHNÍČEK (Boříkovy lapálie) a později i pro PIONÝRA (Ahoj, sídliště!) rozsáhlý seriál humorných vyprávění o dobrodružstvích klukovské party z pražských Holešovic.  V roce 1986 vznikl na námět jeho povídky otištěné v PIONÝRU v československé televizi stejnojmenný třídílný rodinný seriál AHOJ, SÍDLIŠTĚ!

PIONÝR pravidelně propagoval nové české filmy pro děti a mládež:

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu PIONÝR z let 1983-84, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhled titulní strany.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované číslo časopisu PIONÝR – kliknutím na náhled strany: