PIONÝRSKÁ STEZKA
Po posledním zákazu časopisu JUNÁK tu přešla část redakce a vyšly tu na pokračování pozdější úspěšné romány Miloše Zapletala. čti více »
OHNÍČEK
OHNÍČEK vycházel od roku 1950 střídavě jako čtrnáctideník a měsíčník Jednotlivé ročníky se vycházely v návaznosti na školní rok s výjimkou let 1956-1962. čti více »
MALÝ ČTENÁŘ
MALÝ ČTENÁŘ vycházel od roku 1882 až do roku 1941 - tedy přes 60 let! I dnes poskytuje solidní náhled na literaturu pro děti a mládež na konci 19. století. čti více »
ČTYŘLÍSTEK
ČTYŘLÍSTEK je nepominutelný dětský „časopis“ – a také jediný nepřetržitě vycházející „český komiks“. Od roku 1969 – do února 2014 vyšlo 563 čísel! čti více »
TRAMP
V původním plánu bylo, aby TRAMP vyšel už 1.listopadu 1967. Ale vynořily se otazníky – ideové, kompetenční, okruhu půsovení TRAMPA, o jeho obsahu, …. čti více »
PIONÝR
PIONÝR - i když byl časopis hlásnou troubou tehdejšího režimu pro děti, bylo by hloupé a nespravedlivé upřít autorům a redaktorům snahu o dobrou grafickou podobu časopisu, o dobrý kreslený seriál, o dobré povídky o přirozený úvod do klasiků dětských povídek a knih ... čti více »
ABC - vycházelo v nákladu 310.000 výtisků!
Časopis vycházející od roku 1957, který významně ovlivňoval už generaci dnešních dědečků a babiček. 35 let stál v čele časopisu Vlastislav Toman - zajímavě tento čas popisuje v knize MŮJ ŽIVOT S ABC. čti více »
MLADÝ HLASATEL - meziválečná legenda.
Časopis, který pozvedlo redaktorské duo Bureš - Foglar. Původní název časopisu Malý hlasatel byl změně na Mladý hlasatel. Před svým zánikem (zakázali jej fašisti) vycházel týdenním nákladem 210.000 výtisků!. čti více »
JUNÁK - vůbec nejstarší časopis - od roku 1915!
Začal vycházet v době 1.světové války a jeho existence kopírovala dobu svobody - jeho vydávání bylo 3x přerušeno (1x fašisti, 2x komunisti) - dnes vychází i v internetové variantě na www.teepek.cz čti více »
VPŘED - úspěšný poválečný pokus.
Na tradici foglarových čtenářských klubů z Mladého hlasatele se snažil po 2.světové válce navázat VPŘED. Inspirací tímto časopisem přiznal i dlouholetý šéfredaktor ABC Vlastislav Toman. čti více »
Tag Archives: JUNOŠ
Prvý a posledný JUNOŠ – 1.ročník -1865 – 66
Názov tohto príspevku „Prvý a posledný“ som zvolil na základe jedného a zároveň posledného ročníka tohto časopisu vydávaného v rokoch 1865 až 1866. Dnes z neho publikujeme jeho prvé 4 čísla.
JUNOŠ s podtitulom „mravňozábavný mládeži venovaný časopis“. Vychádzať mal každý mesiac. Ako sa uvádza na obale, zhruba každý 4. – 5. týždeň. Celoročné predplatné boli 2 zlatky.
Redaktorom a zároveň aj vydavateľom bol Ján Nepomuk Bobula (*1844 – +1903). Pochádzal z malej liptovskej dedinky, Dovalove, ktorá je dnes súčasťou Liptovského Hrádku. Túžba po odbore staviteľstva ho doviedla až do Pešti. Tu pôsobil ako významný architekt a staviteľ. Návštevy kruhov peštianskych Slovákov a postupné zapájanie sa do slovenského života podnietilo jeho záujem o publicistiku, ktorý ho sprevádzal počas celého života. Jeho články sa objavovali v rôznych periodikách (Cyril a Metod, Sokol, Obzor, Pešťbudínske vedomosti). Jeho prvé noviny vo vlastnom redigovaní bol práve magazín JUNOŠ, ktorým organizoval pracujúcu a študujúcu slovenskú mládež v Pešti.
V Budapešti (v časti Józsefváros), mu v roku 2003 na stene školy slovenskej menšiny, ktorú navrhol a postavil, vystavili pamätnú tabuľu.
V encyklopédii slovenských spisovateľov o časopise JUNOŠ píšu:
„Prvý slovenský tlačený študentský časopis. Vychádzal mesačne v šk. r. 1865/66 v Pešti s podtitulom Mravno-zábavný mládeži venovaný časopis, redigoval a vydával ho Ján Nepomuk Bobula. Uverejňoval literárne prvotiny (poetické i prozaické), poučné články, listy dopisovateľov, literárne správy a výnimočne i preklady. V literárnych otázkach (napr. posudzovanie súťažných rukopisov) sa redakcia obracala okrem iných aj na Andreja Sládkoviča a profesora Martina Čulena.
K najaktívnejším spolupracovníkom z radov študentov patrili Ján Capko-Zniovský, Andrej Truchlý-Sytniansky a Ján Alexander Fábry, no najproduktívnejším prispievateľom sa stal príslušník o niečo staršej generácie Daniel Bachát. Jeho básnické a prozaické príspevky, ktoré sa literárnou úrovňou neodlišovali od ostatných začiatočníckych pokusov, vnášali do tohto časopisu sentimentálne a pseudoromantické konvencie.
JUNOŠ sa neusiloval o vyhranenejší literárny program, bol predovšetkým tribúnou, kde si mohli vyskúšať svoje schopnosti mladí adepti literárneho umenia, no pritom plnil významné organizačné poslanie. Počas svojej jednoročnej existencie bol jediným spojivom slovenskej mládeže, rozptýlenej na školách bývalého Rakúsko-Uhorska (Bratislava, Pešť, Viedeň, Levoča, Banská Bystrica, Banská Štiavnica, Revúca, Kláštor pod Znievom) i v zahraničí (Erlangen). Pričinila sa o to pravidelná rubrika Dopisy, v ktorej dopisovatelia informovali o svojich problémoch a vymieňali si názory na niektoré spoločné otázky.
2. roč. Junoša mal vychádzať pod záštitou publicistu Jána Mallého-Dusarova a za redakcie peštianskeho poslucháča filozofie Antona Krieglera, ale pre nedostatok finančných prostriedkov časopis po 1. roč. (vyšlo 9 čísel) zanikol.“
U prvého čísla bola kritizovaná absencia grafického stvárnenia časopisu.
A tak aj napriek značnej finančnej investície dal Bobula vyhotoviť drevorez (tlačová platňa vyhotovená vyrezávaním do dreva) záhlavia časopisu.
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu JUNOŠ z rokov 1865 – 66, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu JUNOŠ – kliknutím na náhled strany:
