První dvě čísla ABC – 12.ročník – 1967-68
Dnes archivujeme první dvě čísla 12.ročníku ABC z let 1967-68. Snad se díky návštěvníkům tohoto webu podaří brzy digitalizovat a vložit do archivu i chybějících 22 číslel a zkompletovat celý ročník.
Vlastislav Toman v knize MŮJ ŽIVOT S ABC na stranách 124-126 píše: „Leckdo by si mohl myslet, že jsme dosáhli svého a budeme spokojení. Omyl! Jak už jsem řekl, byl to jen začátek, spíše ověřovací pokus. A završení přišlo s koncem ll. ročníku (1966-1967). Už v devátém, květnovém čísle jsme mohli oznámit, že jsme dosáhli vytouženého cíle, a od 12. ročníku je ABC čtrnáctideníkem! Splnilo se tak přání mnoha čtenářů, ale i celého redakčního kolektivu. Měsíc je přece jen dlouhá doba, když je třeba být aktuální a reagovat na různé události, třeba jen na dopisy čtenářů a jejich přání. Jak obtížné bylo například řízení našich klubů, když se časopis v tiskárně vyráběl měsíc a na poslední chvíli, to je asi týden před tiskem, jsme mohli dát jen nějakou menší zprávu.
Zkrátka nastala doba, kdy bylo třeba udělat další krok. Ale jak to navlíct, aby návrh prošel? Problém nebyl v tiskárně, tam by výrobu zvládli, ale hlavním úkolem bylo zajistit zvýšení přídělu papíru. Dneska asi leckdo nechápe, že se o rozdělení tuzemského i dovezeného papíru v celém Československu rozhodovalo prakticky na ÚV KSČ, a pak vlastně už jen formálně ve vládě.
Řešení jsme však přece jen našli a počínaje podnikem Mladá fronta, přes pionýry a svazáky byl schválen návrh na „hubený“ čtrnáctideník. Rozdělili jsme totiž vnitřních 32 stran na dvě šestnáctky a každou „zabalili“ do osmistránkové obálky s přílohami. Celkem tedy 24 strany. Tak nám zůstalo to nejlákavější – vystřihovánky, kartičky atlasů a plánkové stránky s návody. Kupodivu bylo tenkrát jednodušší získat stogramový papír na obálku, než osmdesátigramový ofsetový papír na vnitřek! Výsledkem pak byla nižší cena 1,50 Kčs. Vlastně docela působivé řešení.
Přesto byla nabídka na menším počtu stránek docela bohatá, jako by nic nechybělo. Ale nechtěli jsme nic zanedbat, a tak hned v prvním čísle jsme pravidelným čtenářům nabídli 500 dárkových balíčků. Nešlo o žádné exkluzivní ceny, jen propisky a bločky s potiskem, jenže v tom byl ten vtip! Který kluk či dívka se mohli něčím takovým ve třídě, v partě, v klubu pochlubit?
Velmi stručně k obsahu 12.ročníku. Nejdéle sloužící šéfredaktor ABC Vlastislav Toman na stranách své knihy podrobně píše o náplni tohoto časopisu, ale zbytečně se neopakuje, takže u každého ročníku spíše jen vypichuje změny proti předchozím rokům. Samozřejmostí ABC byly vysřihovací papírové modely a návody. Například v příloze 1.čísla ABC je otištěn návod na výrobu HÁZECÍHO KLUZÁKU S BALÓNOVÝMI KŘÍDLY:
S OBRAZOVÝMI ŠKOLAMI začala redakce ABC už v roce 1965. Vlastilav Toman k tomu říká: „….od 10. ročníku, kdy jsme Obrazové školy na všité příloze zavedli, jich vyšlo přes 450!“ Ve 12.ročníku byla OBRAZOVÉ ŠKOLE vyhrazena poslední strana:
O komiksu STRÁŽCI toho bylo na tomto webu napsáno dost a tak dnes jen stručně pár slov Vlastislava Tomana: „…od ledna 1967 vystřídal nový kreslený seriál Strážci. Námět
a scénář jsem psal já, zatímco o kreslení se postarala Libuše (Libka) Kovaříková.“ Neoddiskutovatelným faktem je, že STRÁŽCI byli nejdelším chlapeckým kresleným seriálem otiskovaným v časopise ABC. Libka Kovaříková nakreslila 80 stran a František Kobík vytvořil ostatní z celkových 176 stran. Ve 12.ročníku byl komiks STRÁŽCI otiskován na 20.straně (ze 24).
O tom jak se podařilo ABC vyjednat otiskování francouzského komiksu PIF, bylo na tomto webu psáno několikrát, naposledy v článečku ze 6.10.2015.
Od 1.čísla ABC 12.ročníku vycházel v časopise na pokračování dobrudržný román TAJEMNÝ TANK. Román vyšel česky už v roce 1938 v knihovně MLADÉHO HLASATELE.
Dvanáctý ročník v září 1967 jsme začínali s velkou chutí a nadějemi, že tohle není náš poslední úspěch, že si určitě do roka a do dne opět nějaké vylepšení vymyslíme! Kdo by si tenkrát pomyslel, jaké překvapení nás čeká na rozhraní 12. a 13. ročníku, tedy v létě 1968!
Pro mne bylo důležité, že jsem po jedenácti letech mohl předat úsek techniky novému kolegovi Jardovi Kasalovi a přílohy další posile Aleně Vítové. Ta se nám provdáním záhy změnila na Sýkorovou, a ještě získala titul inženýrky. Málokdo si asi uvědomuje, že jsem od převzetí funkce šéfredaktora koncem roku 1959 dál redigoval i technické materiály a později se staral také o přílohy. Za jeden plat dvě funkce! Ani mi to tenkrát nepřišlo divné.
O změně na úseku zpravodajství a zájmových klubů už jsem také psal. Takže jen konstatuji, že na začátku ročníku odešel Jenda Šimáně a vystřídal ho promovaný historik Jan Tůma. A také Marcelka Kunová dostala do sekretariátu novou kolegyni Jitku Bielikovou.
Politický kvas, kterým se začal vyznačovat závěr roku 1967 a počátek roku 1968, jsme na stránkách ábíčka příliš neregistrovali. Jen jako bychom my sami pocítili narůstající volnost v redakční práci, zato však napětí mezi lidmi vyvolané tím, čemu se pak začalo říkat „Pražské jaro“. Zaznamenali jsme samozřejmě zvolení nového prezidenta Ludvíka Svobody (30. 3.), osamostatnění pionýrské organizace (zasedání 29. 2.-1. 3.) a obnovení Junáka i dalších organizací. I smutné oznámení o tragické smrti prvního kosmonauta světa Jurije Gagarina (27.3.).
Šlágrem roku se mělo stát Bio Illusion ABC na Vinohradské třídě č . 48 k 70. výročí české kinematografie, které jsme dohodli s Filmovým podnikem a Filmovým archivem hl. m. Prahy. V podstatě šlo o Filmový klub čtenářů ABC s různými výhodami při návštěvě kina. Zahajovali jsme 19. června v 15 hodin slavnostním představením filmu Kluci na řece. Pravidelný provoz měl být zahájen v září…
S nápisem Vinnetou se vrací a fotkou Rudého gentlemana na titulní stránce 24 čísla jsme čtenáře lákali na třetí stranu k přečtení informace s názvem Šťastná třináctka!
Už z předchozích kapitolek víte, jak to dopadlo. Pověrečná třináctka přinesla tentokrát smůlu i štěstí, tak čemu věřit? Tím dobrým bylo rozšíření ábíčka o dalších 8 stran (16 stran ve formátu AS), což si vyžádalo návrat k ceně 2 Kčs. Ten padesátník zdražení byl vyvážen vkládaným románem Karla Maye a minimagazínem ABC do kapsy s druhým komiksem Dobrodružství Johna Cartera a dalšími zajímavostmi.
K té příloze jsme přišli docela zajímavým způsobem. S lidmi od rotaček v tiskárně Svoboda na Smíchově jsme byli dobrými kamarády. Dost často jsem tam s nimi, když jsem šel na náhled nového čísla, mluvil o tom, že bychom petřebovali nějakou změnu. Už přechod na „hubený“ čtrnáctideník jsme řešili s nimi.
A teď jsem zase nebyl spokojený! „Prý se o tom poradíme,“ řekl nám jednou některý z mistrů (bohužel si nemohu vzpomenout, který to byl). A poradili se! Když jsem začas přišel, zavedli mě k malé rotačce v koutě haly. Tiskl se na ní nějaký magazín ve formátu A5, bohužel v jedné barvě – černé. „Tohle bychom zvládli,“ slíbili tiskaři a hned jsme dohodli taktiku ve stylu: „Chceš dvouhrbého velblouda? Nárokuj tříhrbého!“ Tak jsme dali na papír asi dvě tři varianty a poslali na vedení Svobody žádost. Nu, a vyšlo to! „V barevném tisku kapacitu momentálně nemáme, ale můžeme nabídnout arch 8/16 v černé barvě!“
Dřív, než výrobní oddělení a vedení Mladé fronty tuhle záležitost oficiálně projednaly, měli jsme už projekt v kapse, doslova ono ABC do kapsy a román. Dávno jsem se poučil, že někdy je správnější začít jednat s těmi „dole“, kdo by mohli uskutečnit to, co potřebuji, nebo čeho chci dosáhnout. A když získám jejich podporu, „nahoře“ už se to dá protlačit. Vyplácelo se mi to. A tak v době velkého politického vření v celé společnosti jsme dál připravovali onen poněkud nešťastný šťastný 13. ročník.“
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění souvislostí kolem vydávání časopisu ABC v roce 1967-68, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované číslo časopisu ABC – kliknutím na náhled strany:
Napsat komentář