Pro www.detske-casopisy.cz digitalizoval čísla 20.ročníku časopisu MATEŘÍDOUŠKA z roku 1963-1964 Saša S.  Děkujeme moc!

MATEŘÍDOUŠKA začala vycházet v roce 1945 a vychází dodnes – i když se majitel nakladatelství několikrát změnil. V telech 1963-1964 byl šéfredaktorem Zdeněk Adla. Redaktorkou Dagmar Lhotová a v redakční radě seděli J.Alda, J.Binek, M.Florian, F.Hrubín, V.Chmeliř, M.Lukešová, Z.K.Slabý a O. Syrovátka. Časopis vydával ÚV ČSM (ústřední výbor českého svazu mládeže) v Mladé frontě.

Od svého založení v roce 1945 měla své výsadní postavení v MATEŘÍDOUŠCE poesie pro děti  – však mezi zakladatele patřil básník Frantiek Hrubín, který byl i prvním šéfredaktorem.

Ve 20.ročníku MATEŘÍDOUŠKY nevycházel souvisle žádný kreslený seriál. Na poslední straně (obvyklé místo umístění celostránkového komiksu) byla otiskována česká fauna (motýli, brouci, na rybnících …). Vyjímkou byl celostránkový propagační příběh SPEJBLA A HURVÍNKA v srpnovém čísle, o tom jak Hurvínek kupoval mateřídoušku.

V jediné (mně známé) publikaci, která se věnuje výhradně tomuto časopisu – PŘÍBĚH MATEŘÍDOUŠKY – z pera Mgr. Anny Sekerákové, spadá 20.ročník MATEŘÍDOUŠKY do kapitoly 1956-1969 MATEŘÍDOUŠKA UVOLNĚNÁ. Protože Anna Sekeráková zasazuje velmi fundovaně časopis do souvislostí, dovolím si citovat ze stran 49-67:

„Tvář Mateřídoušky v kontextu doby a její místo mezi ostatními časopisy pro děti.
Přibližně od druhé poloviny 50. let komunistickou diktaturu uvolňovaly demokratizační snahy vrcholící v roce 1968 pražským jarem. Otevřenější přístup naznačilo již vystoupení Nikity Sergejeviče Chruščova na xx. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v roce 1956, kde podrobil kritice Stalinovy zločiny a odsoudil tzv. kult osobnosti. V Československu nicméně stále přetrvával tvrdý komunistický režim, sjezdy KSČ se vyslovovaly k důležitosti dovršení „kulturní revoluce“. Kulturní život neustále narušovaly pokračující politické prověrky, ve Svazu československých spisovatelů si stát posílil svoji pozici dosazením komunistických funkcionářů Jiřího Taufera a Ladislava Štolla. Teprve až v roce 1960 komunistická vláda vyhlašuje pro některé politické vězně amnestii. Po roce 1961, v době druhé vlny kritiky stalinismu v Sovětském svazu, připouští své omyly spáchané v první polovině 50. let a rehabilituje komunistické funkcionáře odsouzené v politických procesech.

V roce 1968 vyhlašuje nový generální tajemník KSČ Alexander Dubček demokratizační program „socialismus s lidskou tváří“, schválený i prezidentem Ludvíkem Svobodou. Demokratizační projevy, včetně výzvy Ludvíka Vaculíka Dva tisíce slov, však vyvolaly ostrou nevoli Sovětského svazu, který spolu se čtyřmi státy Varšavské smlouvy dne 21. srpna 1968 násilně obsadil Československo.

Zlomovým momentem pro vývoj literatury v období politického tání byla kafkovská konference v Liblicích u Prahy (květen 1963), která Kafkovu dílu přiznala existenciální rozměr. Analogicky k závěrům liblické konference můžeme v literatuře pro děti pozorovat posun od schematicky zobrazovaných, nepřirozených hrdinů a uniformních dětských kolektivů k psychologicky hodnověrnějším dětským postavám, které často prožívají i těžké životní situace. Díky překladu studie Korneje Čukovského Od dvou do pěti (1959, překlad Milena Lukešová) je dětskému čtenáři navráceno právo na představivost a nonsens, který je vnímán jako dítěti vlastní přístup ke světu a jazyku. V souvislosti se studií K. Čukovského je také rehabilitován kouzelný a fantazijní rozměr pohádky.
Literatura pro děti se zbavuje násilné výchovnosti a politické angažovanosti, literární kritika (časopisy Dětská kniha, Zlatý máj) obnovila zájem o populární četbu pro děti, a upozornila tak mimo jiné na význam oddechové a zábavní funkce literatury pro děti a mládež. Postupně se rozvolňuje systém, který nakladatelstvím direktivně určoval, jaké knihy mají vydávat. Kromě SNDK vydává dětské knihy brněnské nakladatelství Blok, jež publikovalo Karafiátovy Broučky v nezkrácené podobě s předmluvou Jana Skácela (1967) a připomnělo tím křesťanské hodnoty díla. V druhé polovině 60. let vydává také populární literaturu pro děti a mládež (např. chlapecké romány Jaroslava Foglara). Sílící potřebu vymanit se z ideologického systému řízení knižního trhu signalizují i změny v názvech nakladatelství – SNDK se mění na Albatros, Krajské nakladatelství v Brně na Blok, Státní nakladatelství krásné literatury a umění na Odeon. [Janoušek-Čornej-Dokoupil-Janáček-Křivánek, 2008]

Demokratizační snahy prostupující oblast politiky a posléze i umění se odrazily také na podobě Mateřídoušky. Na počátku nového období ve vedení časopisu pokračuje šéfredaktor Jiří Václav Svoboda, od druhé poloviny 50. let (od roč. XI, který vycházel v letech 1954-1955) ovšem s obměněným redakčním kruhem (Jan Alda, Jiří Binek, který byl současně v letech 1953-1971 šéfredaktorem časopisu Ohníček, Jan Červenka, V. Chmelíř, Oldřich Kryštofek, E. Kučerová, Jan Otčenášek, Oldřich Syrovátka, později – od roku 1957 – také Lucie Jirotková a Zdeněk Karel Slabý), jenž Mateřídoušku pozvolna zbavuje ideologického vlivu a výchovnosti. Roku 1962 Jiřího Václava Svobodu ve funkci šéfredaktora nahrazuje Zdeněk Adla, který v této pozici setrvá po celá 60. léta.
Redaktorkou byla (už od roku 1960) Dagmar Lhotová. Časopis vydával ústřední výbor Československého svazu mládeže v nakladatelství Mladá fronta. V této době se Mateřídouška potýkala s dlouhou dodací lhůtou tiskáren, v zájmu dodržení norem byla také nucena přistoupit na nekvalitní fotosazbu, čímž trpěla především kvalita ilustrací.

Nabídka časopisů pro děti a mládež je v tomto období už čím dál tím bohatší. Ve vydávání pokračují vedle Mateřídoušky časopisy založené v 50. letech, které propojovaly svoji náplň s činností Pionýrské organizace: Ohníček (pro čtenáře ve věku od 8 do 11 let), Pionýr (pro adresáta od 11 do 14 let, od roku 1967 vycházel po určitou dobu pod názvem Větrník), Pionýrské noviny (určeny čtenářům ve věku 11 až 14 let, od roku 1968 se transformovaly na Sedmičku). V roce 1957 vzniklo ABC mladých techniků a přírodovědců (pro děti od 8 do 11 let), svým zaměřením na populárněnaučné texty o přírodě, vědě a technice doplňovalo magazín Věda a technika mládeži (čten dětmi ve věku od 11 do 14 let, ale i dospělými). Kromě textů o přírodě a technice vycházely v časopise ABC občas také povídky. A díky kresleným seriálům byl na stránkách tohoto časopisu v 60. letech znovu uveden do dětské literatury Jaroslav Foglar [Chaloupka, 1964].

V 60. letech se k těmto časopisům přidávají beletristické Sluníčko, které začalo vycházet v roce 1967 (určeno dětem předškolního věku), a od roku 1969 časopis složený z kreslených seriálů Čtyřlístek (čten a sbírán dětmi i dospělými), jehož první čísla jsou dnes sběratelsky velmi cenná [Miillerová, 2006]. Vzhledem k absenci komiksů, vnímaných komunistickou ideologií jako druh prozápadní, „úpadkové“ literatury, se ze Čtyřlístku stal velmi brzy kulturní fenomén. Poptávku po něm zvyšovala i žánrová blízkost k populární literatuře, která byla oficiálně stále vnímána jako problematická. Pro ilustraci – v roce 1969 vyšla čísla Čtyřlístku s názvy přímo odkazujícími k vědecko-fantastické literatuře, dobrodružné literatuře, ke kovbojkám: Čtyřlístek – Vynálezy prof Myšpulína, Čtyřlístek mezi piráty, Čtyřlístek v tajemném hradě, Čtyřlístek dobývá vesmír, Čtyřlístek na divokém západě, Čtyřlístek v polárních krajích. Populární literaturu nabízely dětským čtenářům nově vzniklé edice – magazíny pro mládež ](aravana (typ rodokapsu, orientovaný na dobrodružnou literaturu pro chlapce) a Veronika (kde byly publikovány především prózy s dívčí hrdinkou). Na dva roky obnovil svou činnost časopis se skautskou tematikou Junák (1968-1970). Mezi lety 1969 a 1970 vychází dětská obdoba Dikobrazu – humoristický týdeník Ježek (obsahoval anekdoty, kreslený humor, povídky; na pokračování tu byla publikována známá kniha Jaroslava Žáka Študáci a kantoři). [JanoušekČornej- Dokoupil-Janáček-Křivánek, 2008]. …

…. Grafická podoba. Formát Mateřídoušky o velikosti A4 přirovnává Blahoslav Dokoupil ve svém slovníku [2002] k almanachu. Časopis tehdy čítal spolu s přední a zadní stranou obálky 18 stran. Již koncem minulého období ustupovala schematická a tendenční výtvarná složka, časopis oprašoval ilustraci s náměty venkova a přírody. Roku 1956 na stránky Mateřídoušky vstupuje Miloš Nesvadba, na kterého posléze navazuje řada „linearistů“ a vnáší do časopisu humorný prvek. Na rozdíl od předchozího období přispívá ilustrace k barvitému a rytmickému vzhledu Mateřídoušky [Pohribný, 1962]. (Obdobnou tendenci vidíme také u knih. Politické plánování knižní produkce zapříčinilo ekonomické potíže nakladatelství, jež se snažila zvýšit atraktivitu knih mimo jiné zkvalitněním jejich vytvarné urovne.) ….

…. Skladba časopisu. Příspěvky v časopise se již tradičně odvíjejí od roční doby. Postupný vznik nových rubrik proměňuje Mateřídoušku v barvitější časopis, který se neomezuje jen na výchovnou a agitační funkci. Redakce se vrací k původní koncepci Mateřídoušky jako literárního periodika. Díky aktivizačním rubrikám a návratu komiksů se obrozuje složka oddechová a zábavní, časopis do své náplně prostřednictvím populárněnaučných rubrik nově zařazuje také složku poznávací. Jak již bylo řečeno výše, Mateřídouška se odklání od skladby časopisu závislé na státních svátcích a politických událostech.
Zcela jiná motivace ovšem vedla roku 1968 k otištění pohádky Josefa Čapka Jak pejsek a kočička slavili 28. říjen [1968, roč. XXV, č. 2], která s humorem a úctou odkazovala k osobě Tomáše Garrigua Masaryka a k jeho zásluhám o vznik samostatného Československa. Připomínkou samostatnosti a národní hrdosti tak redakce ve vypjaté atmosféře po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa 21. srpna 1968 vyjádřila nesouhlas se sovětskou okupací. Současně zpřístupnila čtenáři Čapkův text ze 30. let (vypuštěný z knižního vydání po roce 1948 a posléze také v období tzv. normalizace). Připomeňme, že po roce 1948, kdy se vlády zmocnila komunistická strana, bylo vlastenectví, které připomínalo hodnoty masarykovské demokracie, odsuzováno jako buržoazní nacionalismus.

Velice přehledně časopis zpracovává v pravidelných rubrikách nebeletristickou část tvorby. V rámci aktivizačních rubrik si můžeme všimnout zajímavého posunu v pronikání komunistické ideologie. Zatímco v beletrii ustoupila tvrdá propaganda s tematikou válečného hrdinství, dělnické práce, školní píle a kolektivního úsilí, aktivizační rubriky se uchylují k návaznosti na Pionýrskou organizaci. Později rubriky nabízejí čistě jen nápady na využití volného času bez napojení na Pionýra. Taková byla například stránka až dvoustránka Jiskrám, přejmenovaná na Hančin zápisník, která poskytovala náměty pro různé činnosti a hry (jak si zabalit knížku, jak vyrobit mamince přání k Mezinárodnímu dni žen; šiškové hry), představovala nové knihy a upozorňovala na významné pionýrské svátky. Rubrika zpočátku vyzdvihovala důležitost role pionýra a jiskry a zároveň udržovala zpětnou vazbu se čtenářem pomocí soutěží a otiskování dětských obrázků. Mentorsky koncipované výchovné rubriky s tematikou Pionýrské organizace během tohoto období z Mateřídoušky mizí (Ahoj děti, Z mého deníku), nahrazuje je strana Dagmar Lhotové (bez jasného názvu) popisující aktivity dětské party nezávislé na žádné organizaci. Dagmar Lhotová tím přiznává dítěti právo na svobodné trávení volného času. …

…. Kreslené seriály. Uvolněná atmosféra doby a názory literárních kritiků (Zdeněk Heřman, Jiří Růžička, Zdeněk Karel Slabý) o nepostradatelnosti zábavní funkce dětské četby vycházely vstříc rozkvětu obrázkových seriálů. Komunistická vláda sice na komiksy pohlížela stále s nelibostí, přesto se je redakci dařilo na stránky pravidelně začleňovat. Mateřídoušce také pomáhalo to, že i pro další dětské časopisy se kreslené seriály staly nedílnou součástí obsahu (ABC mladých techniků a přírodovědců, Pionýr), nemluvě o výhradně komiksovém Čtyřlístku, který si od svého vzniku v roce 1969 zachovává kontinuitu i v následujícím období „normalizace“, byť jej dobová kritika označovala za „strašidlo braku a kýčeu [Bezděková, 2012].

Zpočátku se v Mateřídoušce jeden kreslený seriál dokázal udržet jen v několika číslech. Také nebylo lehké setřást přeexponovanou výchovnost: příhody skupiny dětí Hvězdičky (1959, autor Miloš Nesvadba) svým názvem i tematikou zcela jasně odkazovaly k činnosti oddílů jisker.
Během doby se postavy v kreslených seriálech stávají psychologicky hodnověrnějšími, hlavní hrdina nemusí nutně být jednoznačně kladný a příkladný. Nedokonalý, ale skutečný hrdina tak paradoxně dovoluje dětskému čtenáři, aby se s ním identifikoval, aby ho přijal za svého kamaráda a ponořil se s ním do příběhu.

Přerod komiksových postav můžeme dobře sledovat od sochy Slavomíra (1964-1965) přes kocourka Pazourka (1964-1965) až k slavnému kocouru Vavřincovi (1966-1976). Nepatrně výchovná socha Slavomíra (kreslený seriál beze slov, námět Zdeněk Adla, kresba Marcel Stecker) částečně pomáhá a vychovává, částečně však i škodí (krade například koláče na krmení pro ptáky). Může být blízká dítěti, nezastává jednostranně výchovnou roli čtenářova tatínka nebo uličnickou polohu čtenářova kamaráda, ale spíše roli staršího sourozence, který si také rád zazlobí. Bližší paralelu s dítětem vytváří kocourek Pazourek (kreslený seriál beze slov, námět Ljuba Štíplová, kresba Josef Lamka), který se motá do života lidí a dostává se často neúmyslně do problémů (chce například ochutnat těsto, ale spadne do něj a hospodyně jej vyválí). Paradoxně se Pazourek chová mnohem přirozeněji než statické, modelové postavy dětí, na jejichž pozadí vyniká. …

… Próza. Prozaické příspěvky se v průběhu tohoto období vymaňují z výchovnosti, zcela mizí výchovné školní povídky a povídky s okupační tematikou. Vytratily se prvoplánově ideologické a zkreslené texty o politických vůdcích. Redakce občasně otiskovala prózy s postavami příkladných pionýrů. Dětské postavy svázané usilovnou prací a vážnou náplní života se však pozvolna osvobozují, nacházejí opětovně své dětství a dětskou přirozenost.

Z žánrového hlediska časopisu dominuje povídka s plastičtějším dětským hrdinou, který čelí i tíživým situacím, a autorská pohádka navazující opětovně kontakt s fantazií a hravostí dítěte. V souvislosti s uvolněním politického tlaku se Mateřídouška neomezuje jen na texty sovětských autorů, domácí příspěvky jsou doplněny překlady autorů z Německa, Anglie, Francie a Spojených států. Díky různorodějšímu výběru překladové literatury vstupují do časopisu nové podněty. V tvorbě Ludwiga Renna či Rudyarda Kiplinga se tak čtenáři setkávají s dobrodružnou prózou (z českých autorů tento typ prózy píše pro Mateřídoušku posléze L. M. Pařízek), která ještě v 50. letech představovala podle komunistické ideologie jeden ze žánrů nechtěné brakové literatury. …

… Poezie. Na počátku tohoto období Mateřídoušce dominovala poezie, v průběhu let však své výsadní místo přenechává próze. Poezie sleduje obdobný vývoj, jako je tomu u prózy. Mateřídouška opouští primitivně výchovné a ideologické básně, postupně se ale také odpoutává od tradičního modelu čarkovsko-hrubínovské linie. Verše zachycující důvěrně známý svět s motivy přírody a venkova sice z Mateřídoušky nemizí docela, ustupují však převažujícímu novému typu poezie, který tíhne k nonsensu, experimentu a jazykové hře. Svobodnější atmosféra doby umožňuje v poezii pro děti rozvíjet i jiné formy než státem vnucované agitační básně nebo protežovanou folklorní slovesnost a tvorbu klasiků 19. století. Poezie pro děti navazuje na meziválečnou avantgardu a tvorbu Vítězslava Nezvala. Pro tyto básně je charakteristický nonsens, smysl pro humor, jazykový vtip a slovní hříčku. Inklinování k nonsensu přímo potvrzoval výběr ze světové literatury – například v roce 1966 redakce představila čtenářům báseň Jamese Krusse Ostrov, kde rostou housle [1966, roč. XXIII, č. 4], jejíž název později poslouží jako titul antologie světové, převážně nonsensové poezie pro děti uspořádané Pavlem Šrutem a J 0- sefem Bruknerem (1982). Několikrát se v tomto období v Mateřídoušce objevily překlady veršů belgického básníka Maurice Carema a překlady z francouzské poezie, např. z díla Roberta Desnose nebo Pierra Reverdyho. A především verše Christiana Morgensterna ve vynikajících překladech Josefa Hiršala – nejprve Zajíček [1957, roč. XIII, č. 9] a pak vyšla v roce 1968 [roč. XXIV, č. 8] celá stránka Morgensternových básniček: Lev, Rýmy, Kuře, Dva kořeny. …

Pokud můžeš  přispět jakoukoliv informací, která by dokreslila souvislosti kolem vydávání 20.ročníku MATEŘÍDOUŠKY v letech 1963-64, napiš do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledem titulní stránky.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu MATEŘÍDOUŠKA – kliknutím na náhled strany: