Poprvé – DÍVČÍ SVĚT – 2.ročník – 1944
Dnešní titul má v našem archivu digitalizovaných čísel premiéru. Čísla DÍVČÍHO SVĚTA upravil Fofáč. Veliké díky!
Časopis DÍVČÍ SVĚT, vycházel pouze ve válečných letech 1943-1944. Každých 14 dnů jej vydávalo nechvalně známé Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě. Šéfredaktorkou byla Květa Černá.
V podstatě byl časopis DÍVČÍ SVĚT dalším nástrojem nacistické propagandy zacílené na mladou generaci (cca 10-14 let) v Protektorátu.
Ve své bakalářské práci „Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě a jeho působení na mládež prostřednictvím časopisů“ na stranách 11-12 uvádí její autor Petr Nezdařil:
„Stejně tak se s nějakým oslnivým úspěchem v rámci čtenářské obce nesetkal ani Dívčí svět, periodikum, jak už sám název napovídá, určené příslušnicím něžnějšího pohlaví. V tomto případě se jednalo o časopis formátu A3 vycházející každou druhou a třetí středu v měsíci. Jeho odpovědnou redaktorkou byla K. Krůtová, kterou v únoru 1944 vystřídala Květa Černá. Vydávání Dívčího světa bylo pak v polovině září 1944 z válečných důvodů zastaveno.
Zřejmě nepřekvapí, že se na stránkách tohoto časopisu, na rozdíl od Správného kluka, nevyskytovalo příliš mnoho povídek s válečnou nebo jinak dobrodružnou tématikou. Ostatně jak ještě uvidíme, smysl pro čest a odvaha, které měly články tohoto typu nepochybně formovat, byly sice dle mínění Kuratoria vlastnosti u dívky chvályhodné, neměly však pro ni být alfou a omegou šťastného života v protektorátní společnosti. Důraz zde byl kladen spíše na útvary akcentující ať již tou či onou formou pracovitost, poslušnost, vzorné chování atd. Stranou samozřejmě nemohl zůstat ani pozitivní vztah k Velkoněmecké říši a patřičná zatvrzelost ve vztahu k jejím nepřátelům.Snahy o propagandu tohoto typu byly pak poměrně často zacíleny na rozvíjející se mateřský pud potencionálních čtenářek.“„… Je pravdou, že oba časopisy, tedy jak Dívčí svět, tak Správný kluk, se díky několika soutěžím uveřejňovaným na svých stránkách sice mohly pochlubit relativní popularitou, ale i tak zůstaly daleko za očekáváním svých tvůrců.“
(str.64:) „Prostředkem, který by mladé dívky odvedl od starostí nad vhodnou večerní toaletou, efektním nalíčením či shánění hedvábných punčoch, nemusel být nutně výprask, jak navrhovala autorka článku „Elegantní především“, který cituji výše. Jeho vhodným ekvivalentem se z hlediska převýchovy kuratorním redaktorům jevila taktéž práce. Ta byla ostatně často presentována jakožto zázračný lék na veškeré neduhy, které, alespoň dle mínění kuratoria, sužovaly českou mládež. V časopisu Dívčí svět pak slovo práce plnilo roli téměř magického zaklínadla a s trochou nadsázky lze říci, že výchovný článek ve kterém by se nevyskytovalo, je téměř raritou.“
Štefen Švec v knize ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI (1850-1989) na stanách 254-264 uvádí:
„Protektorátní časopis Dívčí svět, vydávaný Kuratoriem, vycházel paralelně k titulu Správný kluk jako jeho souputník určený dívkám. Na rozdíl od Správného kluka obsahoval titul méně válečné propagandy a spíše výzvy k práci pro Říši (např. idylická zobrazení příběhů totálně nasazených dívek) a vedle nich naučné články, drobné povídky, návody k výrobě ošacení, práce čtenářek (v rubrice „Hezky to napsaly“) a jejich listárnu.
Řadu materiálů v časopisu zveřejňovaly vedoucí jednotlivých oddílů a pracovních skupin Kuratoria. Časopis po vzoru čtenářských klubů organizoval i vlastní Kroužky Dívčího světa. Zveřejňoval také zpravodajství o akcích pro mládež, které Kuratorium organizovalo pod hlavičkou „Odkaz Reinharda Heydricha“. Závěrečnou stránku časopisu tvořila „Strana nejmladších“ pro malá děvčátka. Poslední číslo Dívčího světa vyšlo v září 1944.“
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění souvislostí kolem vydávání časopisu DÍVČÍ SVĚT v roce 1944, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku všechny archivované strany časopisu DÍVČÍ SVĚT – kliknutím na náhled strany:
Konec časopisu souvisel s menším zájmem čtenářské obce, ale především s válečným nedostatkem papíru.