MATEŘÍDOUŠKA – premiéra na tomto webu

(Alena Kubíková) MATEŘÍDOUŠKA je časopis určený pro děti předškolního věku a děti prvních a druhých tříd základních škol. První číslo Mateřídoušky vyšlo 19. prosince 1945. Vydávání inicioval František Hrubín.

Titul časopisu odkazuje k básni Kytice (1853) ze stejnojmenné sbírky Karla Jaromíra Erbena a básni Mateřídouška Jaroslava Seiferta. Ta byla otištěna v prvním čísle časopisu. Časopis Mateřídouška měl podtituly: Čtrnáctideník pro nejmenší čtenáře (1945-1950) a Časopis pro nejmenší čtenáře (1950-1989).

Časopis vycházel jako čtrnáctideník (1945-1953) s výjimkou prvního a druhého ročníku (téměř měsíční periodicita). V letech 1954-1989 byla Mateřídouška měsíčníkem. K nepravidelnosti vydávání došlo pouze v letech 1952-1953 a 1954-1955, kdy vyšlo v každém roce 16 čísel časopisu. Do roku 1955 vycházel časopis v návaznosti na školní rok, do roku 1962 na kalendářní rok a poté znovu až do roku 1989 v návaznosti na rok školní.

Mateřídouška byla vydávána různými vydavatelstvími. Prvním vydavatelem se stalo nakladatelství Práce (1945-1950), následovalo Státní nakladatelství dětské knihy (1950-1953) a Mladá fronta (1953-dodnes).

Prvními šéfredaktory Mateřídoušky byli Miloš Holas, František Hrubín a Břetislav Mencák (1945-1947). Poté se vedení ujal Miloš Holas (1947-1950) a Jaromír Míša Průša (1950-1952). Dalšími šéfredaktory Mateřídoušky byli postupně Jiří Václav Svoboda (1952-1962), Zdeněk Adla (1962-1969), Jiří Černý (1970-1971), Eduard Vavruška (1971-1980) a Eliška Knotová (1980-1989).

Přehled podoby časopisu od počátku do konce 60. let

V ,,hrubínovském období“ v obsahu časopisu dominovala poezie nad prózou. Kromě autorů – klasiků, jako byl Josef Václav Sládek či Karel Jaromír Erben, publikovali v Mateřídoušce básně i soudobí autoři, např. Jaroslav Seifert, František Halas a František Hrubín. Z prózy se stala nejčastějším žánrem pohádka. Poslední strana časopisu byla věnována komiksu Ondřeje Sekory Kousky mládence Ferdy Mravence (1945-1951). Každé číslo Mateřídoušky bylo doprovázeno kresbami jednoho ilustrátora.

Celé první číslo ilustroval malíř Josef Lada, který graficky ztvárnil i titul časopisu.

Do podoby časopisů pro děti a mládež se promítly události z února 1948, a to zejména na přelomu 40. a 50. let. Pro mnoho příspěvků Mateřídoušky byl v tomto období charakteristický politický podtext. Časopis byl věnován oslavě významných komunistických osobností a svátků. Mnohá čísla byla obsahově věnována J. V. Stalinovi, K. Gottwaldovi či oslavě února 1948. Při příležitosti oslavy Stalinových 70. narozenin se objevila jeho podobizna na titulní straně prosincové čísla z roku 1948. Překlady z literatur tzv. východního bloku, zejména z ruské literatury, dostávaly přednost před příspěvky českých autorů. Jejich častým tématem byla práce či brigádnická činnost. Politické události se promítly i do komiksu Ondřeje Sekory.

Teprve od druhé poloviny 50. let redakce postupně upouštěla od politických témat. Tvorba českých autorů začala znovu dominovat nad cizojazyčnými překlady. V 50. letech tvořili stálý okruh přispěvovatelů Ota Hofman, Josef Kainar, Zdeněk Karel Slabý, Helena Šmahelová či Ivo Štuka. Součástí časopisu byly kromě básní, pohádek a povídek i komiksy, naučné oddíly, hádanky či doplňovačky.

V 60. letech v Mateřídoušce publikovala celá řada soudobých českých autorů, např. Ludvík Aškenázy, Václav Čtvrtek, Hana Doskočilová, Olga Hejná či Ivan Klíma. Otiskovány byly dále i texty naučné a informativní, jejichž autory byli Petr Hořejší, Vítězslav Houška či Dagmar Lhotová. Častým žánrem se stala autorská pohádka. Literárně cenná byla rubrika Z nových veršů. Novinkou byl úvodník věnovaný jiskrám Aktivity této dětské organizace reflektovala i speciální rubrika s názvem Jiskrám, ve které byli čtenáři seznamováni i s důležitými svátky a výročími během celého roku. V časopisu se objevovala i celá řada komiksů, hádanek, rébusů a encyklopedických textů.

Pokračování této části bakalářské práce Aleny Kubíkové je na této straně – pod náhledy titulních stran MATEŘÍDOUŠKY  z roku 1960. Kliknutím na náhled se registrovaní uživatelé webu dostanou k odkazu na stáhnutí celého čísla do počítače či tabletu.

MATERIDOUSKA_16_(1960)_12 MATERIDOUSKA_16_(1960)_10 MATERIDOUSKA_16_(1960)_07 MATERIDOUSKA_16_(1960)_05 MATERIDOUSKA_16_(1960)_04 MATERIDOUSKA_16_(1960)_03 MATERIDOUSKA_16_(1960)_02

Mateřídouška v době normalizace – Struktura časopisu

Mateřídouška byla vždy beletristickým časopisem. V době normalizace zaujímaly značnou část ,,však i bloky poznávací, hravé i blok věnovaný ideověpolitické problematice.“

Z uměleckých žánrů se nejčastěji v Mateřídoušce objevovala pohádka, bajka, pověst, povídka a báseň. V časopise byly publikovány i fejetony v rubrice Do ouška (1953-1972, 1986-1989) a úryvky z románové tvorby. V celém normalizačním období dominovala próza nad poezií. Básnickým příspěvkům však byla věnována rovněž velká pozornost. Pro umělecké texty byl typický humor, pointa, radost a fantazie. Náměty příspěvků byly různorodé, ale většinou se týkaly dětského hrdiny a jeho každodenního života. K oblíbeným příspěvkům časopisu patřily i komiksy.

Mezi příspěvky neuměleckého typu, sloužící především k zábavě, patřily rébusy, hlavolamy, křížovky, hádanky a návody na rukodělné výrobky. Mnohé materiály redakce přebírala ze socialistických časopisů jiných zemí. Značný prostor byl věnován překladům.

Nedílnou součástí Mateřídoušky se staly ilustrace, jejichž cílem bylo rozvíjet dětskou fantazii a představivost. Odpovídaly danému textu a snažily se ho učinit srozumitelnějším. Za grafickou úpravu Mateřídoušky po celou dobu normalizace odpovídal Jan Žbánek (1962-1991). K nejvýznamnějším ilustrátorům Mateřídoušky patřili Mikuláš Aleš, Jiří Běhounek, Adolf Born, Dagmar Ježková, Alena Ladová, Josef Mánes, Alois Mikulka, Zdeněk Mlčoch, Miloš Nesvadba, Květa Pacovská, Josef Paleček, Jan Provazník, Karel Teissig, Jiří Trnka, Helena Zmatlíková aj.

Mateřídouška v době normalizace – Přispěvatelé

Mateřídouška si ve zmíněném období, stejně jako v předchozích letech, vytvořila stálý okruh autorů. V časopise publikovali básníci Josef Brukner, Jan Čarek, Michal Černík, František Halas, Jiří Havel, František Hrubín, Zdeněk Kriebel, Heda Průchová, Jiří Václav Svoboda, Oldřich Syrovátka, Karel Sýs, Jiří Žáček aj. Z prozaiků do Mateřídoušky přispívali Zdeněk Adla, Václav Čtvrtek, Hana Doskočilová, František Kožík, Dagmar Lhotová, František Nepil, Eduard Petiška, Věra Provazníková, Bohumil Říha atd.

V Mateřídoušce byly publikovány příspěvky i v té době tabuizovaných autorů, např. Ladislava Dvorského, Oty Šafránka, Ivo Štuky a Aleny Vostré. Příspěvky Jana Skácela byly v Mateřídoušce otiskovány pod pseudonymem Blanka Stárková. K tabuizovaným autorům patřil i Jaroslav Malák, který pro Mateřídoušku překládal román Roalda Dahla Karlík a továrna na čokoládu (1971-1972). Texty těchto autorů nemohly v době normalizace vycházet v knižní podobě. Dětské časopisy však nepodléhaly tolik cenzuře, a proto se staly pro tabuizované autory jedinou možností, jak publikovat svá díla.

Významným přispěvatelem Mateřídoušky byl v tomto období i český básník Jiří Pištora. V říjnu 1969 redakce otiskla v časopise jeho báseň Lapkové: ,,Žije, žije ve stepi / jeden v suché otepi. / Druhý v láptích pod pařezem, / třetí v díře mezi bezem. / Ať jsi jsou, tam kde jsou. / Ať sem na nás / nelezou.“. Na první pohled nevinná říkanka zřetelně poukazovala na autorův nesouhlas se sovětskou okupací z roku 1968. Celou báseň navíc dokreslily ilustrace Luďka Vimra. Pištora byl na základě této básně označen za nepřítele režimu a nemohl již dále publikovat.

V časopise se objevovaly také texty cizích autorů, především z východoevropských zemí: Czesława Janczarského (Polák), Andreje Platonova (Rus), Ištvána Bedöho (Maďar) a Petera Hackseho (Němec). Součástí časopisu byly i překlady slovenských autorů, např. Kristy Bendové, Daniela Heviera, Jozefa Pavloviče aj.

 Mateřídouška v době normalizace – Stálé rubriky

Od 70. let zaznamenala Mateřídouška nárůst stálých rubrik. Vyznačovaly se poučností, zábavností, měly informativní, poznávací, umělecko-naučný či encyklopedický charakter. Do mnohých z nich se však promítla ideologie režimu. Některé rubriky podlehly ideologickému zaměření silněji, jiné méně. Agitační tendence byly patrné zejména na obsahu rubrik ze 70. let. V 80. letech, především v druhé polovině 80. let, redakce Mateřídoušky postupně upouštěla od textů s agitačními prvky.

Mnohé rubriky se na stránkách Mateřídoušky objevovaly pravidelně po delší dobu (např. rubrika Já také rád kreslím a píšu, 1968-1989). Jiné byly součástí časopisu jen omezené období (např. rubrika Příběhy pohádkového detektiva, 1968-1970).

Dominantnější část Mateřídoušky tvořily beletristické rubriky. Jednou z nejznámějších byla rubrika Do ouška (1953-1972, 1986-1989). Její název je zajímavou slovní hříčkou odkazující k názvu časopisu. Obsahovala kratší povídky fejetonistického typu. Děj byl jednoduchý, veselý, poučný, dobrodužný a vyvrcholil ve vtipnou pointu. Příběhy vedly děti k přemýšlení nad mnohdy ještě nevyslovenými otázkami. O popularitu této rubriky se zasloužil především Josef Brukner, jejímž autorem se stal od roku 1986.

Literárně cenná byla rubrika Verše z celého světa (1968-1975, 1984-1987). Čtenáři se jejím prostřednictvím seznamovali s významnými světovými básníky[28] a jejich tvorbou. Básně spojovala radost, hravost a veselost. Tematicky byly orientované na každodenní život dítěte. Každá báseň byla doplněná ilustrací a někdy k ní byl připojen i krátký medailon autora či překladatele. Kromě básní zahraničních spisovatelů se v rubrice objevovaly i básně českých autorů např. Josefa Kainara.

Nedílnou součástí časopisu se staly ukázky pohádek českých autorů: Václava Čtvrtka – O loupežníku Rumcajsovi (1968-1972, 1975-1976), Františka Nepila – Makový mužíček (1972-1973) a Naschválníčci (1978-1979) či příhody Hana Doskočilové – Fanánek a Vendulka (1979-1980).

Vysokou literární hodnotu měly úryvky z románů. Na počátku 70. let nebyla západoevropská literatura ještě tolik vytěsňována z časopisů, a díky tomu byly v Mateřídoušce publikovány příběhy na pokračování Pipi dlouhá punčocha od Astrid Lindgrenové (1970-1071, v překladu Josefa Vohryzka) a texty Roalda Dahla z knihy Karlík a továrna na čokoládu (1971-1972, v překladu Jaroslava Kořána). V časopise se objevily i úryvky z knihy Ukradený orloj české autorky Hany Doskočilové (1973-1974).

Spisovatelka Alena Vostrá přispívala do časopisu příběhy na pokračování. Nejprve se v Mateřídoušce objevovaly příběhy Kouzelné chobotnice Krejzy (1983-1984, knižně vydáno pod stejným názvem v roce 1985) a následně pohádka Švandaluzie (1986-1987, knižně vydáno pod stejným názvem v roce 1988). Podobně se v časopise objevovaly fejetonisticky laděné texty Josefa Bruknera v letech 1983-1985 (např. Jak namalovat hrušku, Jak namalovat letícího ptáčka, Jak namalovat zlatou rybku aj.). Autor jejich prostřednictvím učil děti nejen malovat, ale seznamoval je se zvířaty, různými předměty a především se slavnými malíři. Tyto texty byly poté vydány knižně pod názvem Pojďte s námi za obrazy aneb malování zvířat (1995).

Poučnou funkci plnila rubrika Okénko moudré sovy (1979-1981), která seznamovala děti s biblickými příhodami, ale i otázkami z oblasti přírodních věd. V normalizačním období to byla jedna z mála rubrik s náboženskou tematikou, která nejen z časopisů pro děti a mládež, ale i literatury zcela vymizela. Od roku 1981 vycházela pod názvem Moudrá sova vypravuje (1981-1983) a objevovaly se v ní pohádky Hany Doskočilové.

Dětskou fantazii rozvíjela rubrika Povídejte pohádku (1979-1982, 1986-1989). Byla jí věnována dvoustrana časopisu. Pavel Černý na základě obrázků Jiří Kalouska vymýšlel pohádku. Po jejím přečtení měly děti vytvořit samy vlastní příběh.

Značnou část v časopise zaujímaly komiksy. Zdeněk Adla byl autorem dvoustránkového komiksu Obrázková kronika českých dějin (1970-1972). Komiks následně vycházel pod názvy Obrázky z českých dějin (1972-1975) a Obrázky z dějin českých objevů a vynálezů (1975-1977). Autory obou komiksů byl Pavel Černý. Poté byl v časopisu publikován kreslený seriál Pohádky z Krakonošovy zahrádky (1977-1979). Další komiksy se objevovaly pravidelně na poslední stránce časopisu po celé normalizační období.

Mezi dětmi byla oblíbená i rubrika Já také rád kreslím a píšu (1968-1989). Jejími autory byli samotní dětští čtenáři. Redakce v ní uveřejňovala především obrázky dětí, ale i krátké příběhy a básničky. Této rubrice patřila poslední dvoustrana časopisu.

Na pomezí zábavy a politické agitace byla rubrika Nehádejte, přemýšlejte (1970-1977), jejíž součástí byly hádanky, soutěže, doplňovačky a různé znalostní úkoly. Tato rubrika však měla do značné míry agitační charakter: ,,Teď se v našem oddíle připravujeme na Den mladého obránce vlasti (7.října), proto jsem si všechny hádanky vymyslel ,,vojenské“.  Nechyběla ani prezentace dětských organizací: ,,Třetí zákon jisker zní: Jiskra ráda cvičí, zpívá, kreslí a … Doplnění třetího zákona najdete v křížovce.“ Volně na ni navázala soutěžní rubrika Škola hrou (1977-1989).

K rubrikám s agitačními rysy patřil především Hančin zápisník (1966-1977) spisovatelky Dagmar Lhotové. Autorka vyprávěla dětem příhody malé Hanky doplněné hádankami, úkoly a návody na rukodělné výrobky. Její součástí byla však i pravidelná prezentace dětských organizací jisker a pionýrů. Dětem byly připomínány socialistické svátky během roku: ,,Tentokrát jsme ze zápisníků zkušených vedoucích a učitelů pro vás vybrali několik návodů na přáníčka a dárky k Mezinárodnímu dni žen.“, a významné události oddílů jisker a pionýrů: ,,Sotva dozněl hluk prvomájových průvodů, už je třeba myslet na letošní Mezinárodní den dětí. V průvodech při pionýrských poutích a jiných slavnostech samozřejmě použijeme výzdoby z 1. máje (například mávátka). Ale je ještě plno věcí, které mají šikovní vedoucí hvězdiček poznamenané ve svých zápisnících. V mnoha místech se právě na MDD konají slavnostní sliby jisker a pionýrů.“ Autorka v textech občas použila i termíny typické pro levicová seskupení, např. soudruh, soudružka aj. V rubrice se objevovaly i symboly dětských organizací (jejich zákony a sliby, kroj, odznak či šátek). O oblíbenosti rubriky svědčí i její knižní vydání pod názvem Hančin zápisník: Rady, hry a hračky pro jiskry (1975). V roce 1977 volně navázala na novou rubriku Z chytrých zápisníků (1977-1988).

Ideologicky zaměřená byla i rubrika Povídáme si (1974-1975). Její obsah tvořil popis významných socialistických událostí, svátků a osobností. Redakce přebírala řadu materiálů z časopisů jiných socialistických zemí: ,,Máme pro vás překvapení: ten obrázek dole je z Moskvy, ze sovětského časopisu MURZILKA. A veselá Murzilka vám vzkazuje: ,,Pozdrav jiskrám od sovětských okťabrjat!“

Dětské organizace byly představovány pravidelně i v rubrice O jedné hvězdičce (1981-1988). Jejím autorem byl Borek Nejezchleba. Součástí rubriky byla i oslava významných socialistických svátků a osobností, např. výročí VŘSR, narození V. I. Lenina atd.

 

Závěr

Mateřídouška byla v normalizačním období časopisem pro děti, který byl ovlivněn soudobým politickýmrežimem. Redakce do časopisu pravidelně zařazovala materiály agitačního charakteru. K propagaci a oslavě režimu sloužily přímo některé rubriky, např. Hančin zápisník, Povídáme si a O jedné hvězdičce.

Beletristické příspěvky otiskované v Mateřídoušce v daném období zasáhla vlna schematizace.

Stereotypy provázela zejména charakteristika postav. Hrdiny příběhů byli často členové oddílů jisker a pionýrů. Agitace byla patrná na povídce Nikdy se nestaral jen o sebe (1976). Je v ní popisováno mládí K. Gottwalda a jeho boj proti vykořisťování: ,,Nemohl se smířit s tím, jak majitelé dílen využívali bezmocné učedníky, ještě děti. Většina mistrů měla také vlastní hospodářství. A chudáci učedníci – dříve než nastoupili práci v dílně – museli brzy ráno na louku nebo na pole, navozit krmení pro mistrův dobytek.“[36] Námětem jiných povídek byla statečnost a láska k vlasti, např. v povídce O statečném Dimitriji (1972), která dětem připomínala druhou světovou válku a radost z osvobození země Rudou armádou. Vzorem se dětem měly stát mládežnické organizace. V každém čísle byly zmínky o pionýrech a jiskrách – jak tráví volný čas, jaké hry hrají v klubovnách, nechyběl ani popis jejich krojů, znaků, slibů. Děti se měly identifikovat s členy těchto organizací: pionýři ,,milují svou vlast, váží si rodičů a učitelů, pilně se učí a pomáhají druhým.“[37] Agitační charakter měly i některé básně (Pojďte jiskry, pojďte ven; Pionýrský šátek; První máj a Domove líbezný) a písně (Píseň jiskrám, Máme svátek, Vítězství československého pracujícího lidu, Co je revoluce?).

Symbolem komunistické ideologie se stala oslava práce. V mnoha příspěvcích Mateřídoušky byli představováni řemeslníci, pracovníci v dole, v továrnách aj. Pracující byli označováni jako ,,budovatelé republiky“[38]. Za prestižní povolání bylo považováno hornictví: ,,Vždyť bez jejich práce by nebylo teplo v našich domovech, nemohly by pracovat továrny, elektrárny… Přemýšlejte, co všechno by nebylo, kdyby horníci pro nás nedobývali uhlí.“ V časopise byly připomínány svátky pracujících, např. Den horníků, Den železničářů a 1. květen – Svátek práce. Redaktoři přibližovali čtenářům i pracovní podmínky v jiných socialistických zemí: ,,Víte, že v Moskvě pracuje v současné době přes tisíc pět set velkých průmyslových podniků?“ Součástí časopisu byly i zmínky o brigádnické činnosti a pětiletkách: ,,Děti začaly být chápány jako malí dospělí, byly vychovávány k píli a pracovitosti…, a proto se i v dětském časopise často objevovala témata jako plnění a překonávání pětiletých a jiných plánů.“ S tematikou práce souviselo mnoho příspěvků, např. básně Traktor (František Hrubín) či Ve sklárně (Oldřich Syrovátka). Mnohé příběhy se odehrávaly v továrnách, dílnách, JZD a dolech. Pro příspěvky s tematikou práce byl charakteristický stereotyp a často působily jako pouhé fráze.

V Mateřídoušce se často objevovaly příspěvky, které představovaly Sovětský svaz a ostatní východoevropské republiky: ,,Snaha ukázat konkrétně realistický a aktuální odraz sovětského života byla pouze pseudorealistická a od základů zkreslená.“ Některé články oslavovaly technický pokrok socialistických zemí. Dětem byly připomínány významné svátky a výročí či známé osobnosti těchto zemí. Cílem článků bylo vychovat děti k lásce Sovětského svazu: ,,9. září slaví bulharské děti a všechen lid svátek země. Proto i verše na sousední stránce jsme vybrali tentokrát z přátelského Bulharska.“ Východoevropské země se staly symbolem přátelství, míru a spokojeného života. Veškeré články byly pozitivní a vše v těchto zemích bylo vnímáno jako ideální. V časopise nechyběly ani zmínky o dětech z cizích zemí, o čemž svědčí i následující slogan: ,,Společně zdravíme Sovětské kamarády!“

V časopise se objevovaly i příspěvky s tematikou míru. ,,Mír je záležitostí všech lidí na celém světě. Jen v míru je možný klidný a spokojený život.“ Východoevropské země byly vnímány jako ideální místo pro život, místo, kde si jsou lidé rovni a kde je mír.

Součástí některých článků byly ideologicky zaměřené fráze. Mnoho z nich bylo spjato s tematikou míru: ,,Mír chilských dětem!“[46] a dětskými organizacemi: ,,Zazni, trubko, zavlaj, šátku, pionýrům k jejich svátku,“ či ,,Žijme, učme se a pracujme tak, jak nám přikazuje naše pionýrská čest!“

Některé texty měly vlastenecký charakter. Děti měly ctít svou vlast a starat se o ni: ,,Obrázkové pozdravy na 19. stránce patří právě těm, kteří se sjedou 12.dubna do Prahy, poradit se jak pracovat, aby naše drahá republika byla stále krásnější a bohatší.“ Českou zemi popisoval a vyzdvihoval Jan Alda ve své básni Pražský hrad (1978). Pravidelně byl dětským čtenářům připomínán i Den obránce vlasti (23.2.).

Dalším častým tématem byla revoluce a s ní spjatý boj proti nespravedlnosti: ,,Pracující se scházeli, aby protestovali proti panskému útlaku, za právo dělníků a chudých lidí na práci, na slušný život. V květnu před 55 lety si založili dělníci a ostatní pracující lidé svou organizaci, Komunistickou stranu Československa.“ Téma revoluce se objevilo i v písni Co je revoluce? z roku 1977.

V Mateřídoušce byly připomínány i významné dny během roku. Oslavoval se Svátek práce, Den československých železničářů, Den československé lidové armády, Mezinárodní den žen, Den československého letectva, Den učitelů, výročí Pionýrské organizace, výročí VŘSR, sjezdy KSČ, narození V. I. Lenina či K. Gottwalda aj.

 Propagace socialistických myšlenek se objevovala i v návodech na rukodělné výrobky. Děti se učily vyrábět přání k MDŽ, lampiony do lampiónových průvodů či mávátka, která byla součástí prvomájových průvodů. ,,Za pár týdnů vyjdou radostné prvomájové průvody. Patří k nim i rozjásané děti. Zkuste si vyrobit do průvodu jednoduchá mávátka.“

Politická ideologie byla patrná i na některých ilustracích Mateřídoušky. Výtvarně ztvárňovány byly symboly jisker a pionýru, vlajky jiných socialistických republik, továrny, tanky, letadla, pracovní stroje, pracující lid, prvomájové průvody aj. Autory mnohých obrázků byli i samotní dětští čtenáři.

V časopise se objevovaly i překlady děl cizích autorů, především ze socialistických zemí. Mezi překládané autory patřil Dragotin Kette, Czesław Janczarski, Andrej PLatonov, Wilhelm Busch, Vladimir Majakovskij, Benno Pludra, Peter Hacks, Ištván Bedö aj. Na počátku normalizace však ideologický tlak nebyl tak silný a v Mateřídoušce byly otiskovány i příspěvky autorů západních zemí. Redaktoři často publikovali v časopise i texty na motivy ruských, německých či bulharských pohádek. Nechyběly ani ukázky z německé, ruské či vietnamské lidové poezie.

V Mateřídoušce se objevovala v době normalizace celá řada textů sloužící k propagandě komunistického režimu.

Redaktoři se však ve zmiňovaném období snažili zachovat a nadále rozvíjet beletristický obsah časopisu. Umělecké texty (pohádky, povídky, básně aj.) vždy převažovaly nad příspěvky agitačního charakteru. Po celou dobu vydávání si Mateřídouška zachovala podobu beletristického časopisu. Redaktoři a přispěvatelé kladli důraz na velkou pestrost prozaických žánrů. V časopise se objevovaly pohádky, povídky, pověsti, bajky či fejetony. Umělecké texty podporovaly estetickou výchovu a vyvolávaly v dětech emoce a zážitky. Děti si prostřednictvím těchto příspěvků vytvářely vztah k literatuře a kultuře. Beletristické příspěvky sloužily také k rozvoji jazyka a dětského vnímání, ale i poznání nových skutečností. Básně i prozaické texty byly plné humoru a jejich cílem bylo děti rovněž pobavit.

Svou kvalitu si časopis zachoval i díky stálému okruhu zkušených redaktorů a významných českých spisovatelů, kteří v Mateřídoušce publikovali. Úroveň časopisu pozitivně ovlivnila přítomnost děl a úryvků z knih významných českých spisovatelů. Redakce v časopisu v době normalizace, především na počátku 70. a v 80. letech, umožnila publikovat i tabuizovaným autorům. Mnozí z těchto spisovatelů psali původně pro dospělé a časopis pro děti se pro ně stal jedinou možností, jak zůstat literárně činní. Mezi tyto spisovatele patřil Ludvík Aškenazy, Ivan Diviš, Ladislav Dvořák, Petr Hořejš, Josef Hiršál, František Hrubín, Ivan Klíma, František Listopad, Jaroslav Seifert, Jan Skácel, Karel Šiktanc, Pavel Šrut, Jan Vladislav, Alena Vostrá aj. Příspěvky těchto autorů byly vždy zárukou vysoké literární kvality.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *