KULIHRÁŠKOVA ABECEDA – 1927
KULIHRÁŠKOVU ABECEDU patrně z roku 1927 pro www.detske-casopisy.cz digitalizoval Damro. Veliké díky!
Podle Databáze Národní knihovny ČR (NKC) jsem do názvu titulu napsal datum vydání 1927 – přestože důvěryhodná instituce jako je NKC si jím úplně jistá není. Ale v tiráži se uvádí: „Připouští se výnosem Ministerstva školství a národní osvěty k výzdobě škol obecných a mateřských ze dne 9. listopadu 1927 č.j. 131608/27-1“
I když se v případě KULIHRÁŠKA nejedná přímo o časopisecký titul, rozhodli jsme se jej zde zařadit, abychom se pokusili dokreslit souvislosti v širším kontextu (patrně inspiroval vznik jiných komiksů v pozdějších dětských časopisech, …). Většina dětí za první republiky totiž KULIHRÁŠKA (i PUNŤU) znala.
V článečku 10.11.2015 jsme archivovali KULIHRÁŠEK A VŠESOKOLSKÝ SLET – text obsahuje více informací o autorovi, seznam vydaných příběhů i citaci s odborné literatury.
Wikipedie konstatuje, že „Kulihrášek je prvorepublikový komiks (1918-1940) ilustrovaný obrázky Artuše Scheinera. Verše napsala Marta Voleská a nakladatelem byl Gustav Voleský, knihkupec v Praze.“
V recenzovaném vědeckém časopise (vycházejícím od roku 1916) věnovaném češtině jako mateřskému jazyku NAŠE ŘEČ, ročník 25 (1941), číslo 8 se na straně 246 uvádí:
„Kulihrášek je jméno přejaté z běloruské pohádky Afanasjevovy, kterou umístil K. J. Erben do své sbírky slovanských pohádek. Jak uvádí jejich vydavatel, prof. J. Horák (str. 357), je v textu Afanasjevově původní Pakacigarošak s běloruským „cekáním“ (ť se mění v c) a „akáním“ (místo nepřízvučného o je a), v nadpise je velkoruské Katigorošek. V pohádce se vypráví: „Byl muž a žena. Jednou šla žena pro vodu… A tu vidí, ano se válí po cestě hrachové zrnko. „Vždyť je to boží dar!“ pomyslila sobě, zdvihla zrnko a snědla. A z toho zrnka obtěžkala a svým časem narodil se jí synáček.“
Z pohádky (je také ve Vymazalových „Ruských národních pohádkách“) slovo Kulihrášek zlidovělo; Bartoš uvádí — bez bližšího údaje — z Moravy: „kulihrášek = tlusté dítě“. Na rozšíření a významový vývoj působila podoba tohoto slova. Vypadá jako zdrobnělina a prvním členem se dostává do těsné souvislosti s expresivními výrazy „kulíšek, kuliferda“. Užívá se ho tedy lichotně o dítěti („Tahle ta,“ ukázal na ostříhanou Mařenku, „to je můj kulihrášek, viď, Mančo!“, Šimáček) i žertovně o příteli („Vy můj milý kulihrášku!“, F. X. Svoboda, Lapený Samsónek 37). Jako vlastní jméno žertovného rázu se objevuje i v Sládkově překladu Shakespearova „Snu noci svatojanské“. Pravé popularity však nabylo až cyklem o Kulihráškovi M. Voleské-Art. Scheinera. Ale jeho dnešní význam (roztomilý trpaslíček) je už velmi vzdálen od původního označení siláka, vyhazujícího sedmipudovou palici vysoko do oblak a zabíjejícího draky. Tak může působit forma na význam.“
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění souvislostí kolem vydání KULIHRÁŠKA v roce 1927, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stran.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku všechny archivované stránky tohoto příběhu KULIHRÁŠKA – kliknutím na náhled strany:
Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke čtení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „KNIHOVNA„.V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla KULIHRÁŠEK zde >>>
Napsat komentář