Kompletní ABC – 21.ročník – 1976-77
Při vší úctě k ostatním ilustrátorům časopisu ABC, dle mého osobního vkusu neměl tento časopis dodnes lepšího kreslíře než byl František Kobík. Strážci dostali ten správný „realistický“ šmrnc až po té, co je v 17.ročníku namaloval on. Dost dobře si nedovedu představit, že by Příhody Malého boha, Příchod bohů, Kruanova dobrodružství, Vzpouru mozků nebo Druhou výpravu maloval jiný kreslíř. Stejně tak si nedovedu představit, že by Modrou pětku v PIONÝRSKÉ STEZKE kreslil někdo jiný než jejich nejlepší kreslíř Marko Čermák.
Objevení Sluneční země, které začalo na pokračování vycházet ve 21.ročníku (1976-77) jsem začal číst jen proto, že jej ilustroval právě František Kobík. A šel jsem tak daleko, že jsem tehdá ve sběrně vyměnil v nevýhodném poměru přinesený papír za vyhozená ABC s tímto románem, abych jej pak vystříhal, poskládal a sešil obyčejnou nití do opravdové „knihy“. V roce 1978 vyšel tento román i knižně, ale já si vážil své „samodělky“ 🙂
Dlouholetý šéfredaktor časopisu ABC Vlastislav Toman se o souvislostech 21.ročníku zmiňuje takto (MŮJ ŽIVOST S ABC, strana 111): „Po novele, která vyšla v miniknižnici ABC pod názvem Objevení Sluneční země (1963-64), jsem později napsal rozsáhlejší a ucelenější příběh se stejným názvem, který vyšel v 21. ročníku (1976-77). Měl být tak trochu literární legendou k důkazům, jež plnily zájmové kluby ABC a později i pro pionýrské Plameny a Cesty. Tenhle záměr se však naplnil jen částečně. Řekl bych, že „Objevení“ chybí dramatičtější náboj příběhu, více vzrušení nebo záhad a snad i konflikt.
Motivy pro Sluneční zemi jsem si přinesl už z doby, kdy jsme s naším svazáckým souborem Divadlo naší doby (DND) jezdili do „rekreačky“ v údolí Kladrubského potoka u Stříbra. V roce 1950 jsme tady od národního výboru z Kladrub bezplatně získali k užívání prostory bývalé výletní restaurace, která byla součástí velkého statku s mlýnem (měl vlastní elektrárnu s turbínou). Na statku byl tou dobou hospodář-osídlenec, vedl sem i telefon a na nádraží do Stříbra to nebylo daleko. Jezdili jsme sem na víkendy, ale v létě a v zimě i na delší turnusy, prožili tu Silvestr… Řada příhod je proto docela autentická. Bylo tu báječné prostředí a byli jsme prima parta, i když ne dokonalá, nějaké problémy se také vyskytly. I pro ně, bývalé kamarády, jsem později Sluneční zemi napsal jako vzpomínku na mládí.
Objevení Sluneční země už vyšlo s barevnými ilustracemi Františka Kobíka, se kterým jsme připravovali kreslený seriál Strážci. Tímto příběhem knihovnička ABC prakticky skončila. Suma sumárum to dělá asi dvacet pět svazečků i svazků. Dobrý základ pestré četby pro kluky i děvčata.“
Na straně 136 Vlastislav Toman o 21.ročníku ABC ještě píše: „V září 1976, tedy už na začátku jedenadvacátého ročníku, ale přesto ještě k 20. výročí, se dočkal i časopis ABC – dostali jsme státní vyznamenání Za vynikající práci. Z výrobních důvodů jsme to oznámili až ve čtvrtém čísle a od pětky i v tiráži. Asi větší radost nám však udělalo, že jsme tou dobou dosáhli nákladu ve výši 190 000 výtisků a byla šance pro příští rok dosáhnout 200 000, což se také stalo.
V úvodníku prvního čísla je pár úvah s názvem Na startu do jednadvacátého. Připomínáme tam našim čtenářům, klukům a děvčatům, že jsme nejen na startu jednadvacátého ročníku, ale že oni už jsou generace 21. století, do kterého vstoupí jako dospělí ve věku kolem 35-40 let. Proto jsme slíbili přinášet články a reportáže s názvem Pohledy do 21. století, aby měli představu, co jim může budoucnost nachystat. Svůj slib jsme splnili, a když tak tím ročníkem listuji, uvědomil jsem si, že z tehdejších čtenářů ábíčka dnes mohou být dokonce otcové generace 21. století, čili čtenářů ABC z let 2001 a výše. Kolikátá je to vlastně generace za těch téměř padesát let? Podle předchozích průzkumů a údajů jsme věděli, že děti ábíčko průměrně čtou tři až čtyři roky. Dělali jsme si z toho legraci, že by stačilo každé čtyři roky tisknout to, co už v ábíčku bylo a jen to aktualizovat.
Zatím nás čekalo pár změn v redakci: Libušku Kolářovou vystřídala Ing. Zdena Martinová, vrátila se Zdeňka Kocourková a převzala přílohy, ale zanedlouho si opět vyměnila místo s Janou Bohmovou u Jardy Drahokoupila. A zjara 1977 jsme se opět stěhovali – tentokrát do centra vedle náměstí I. P. Pavlova. Přijala nás Vocelova ulice č. 3, kde sídlil krajský svazácký výbor, s nímž jsme už jednou sdíleli sídlo, a to v Senovážné ulici.“
Kompletní 21.ročník ABC z roku 1976-77 připravil k archivaci (včetně déček a vkládaného románu) Nemo. Veliké díky za digitalizaci všech 1152 stran!
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované číslo časopisu ABC – kliknutím na náhled strany:
Napsat komentář