JARO – 3.ročník – 1910 – i takhle se působilo na děti
JARO – POKROKOVÝ ČASOPIS PRO DĚTI – vydával Tiskový výbor Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické v Praze roku 1910. Časopis vycházel od 9/1907 do 6/1921 (od roku 1912 jej vydávalo Ústřední dělnické knihkupectví a nakladatelství). Podle dostupných informací to vypadá, že vydávání časopisu bylo po celou 1.světovou válku a i dva roky po ní, přerušeno – v letech 1914-1920.
Po té, co bylo vydávání časopisu JARO v červnu 1921 ukončeno, navázal na jeho tradici o rok později časopis KOHOUTEK. Ten už měl v poditulu „časopis proletářských dětí“ a s přestávkami vycházel od roku 1922 až do roku 1930, kdy bylo jeho vydávání úředně zastaveno (propagace ostré třídní nenávisti).
Ve své době byl časopis JARO jako jeden z mála zaměřen na menší děti. Stal se pro tuto cílovou skupinu významným periodikem. JARO bylo beletristickým časopisem, který na svých 16-18 stránkách přinášel dětěm úkázky z děl tehdejších významných soudobých spisovatelů a malířů.
Pro archiv www.detske-casopisy.cz časopis JARO digitalizoval Damro.
Štefan Švec – ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI (1850-1989), strana 275-276: „Časopis se jako první dětské periodikum výslovně zaměřoval na sociální třídu – děti dělníků. Byl kvalitně redigováıı a přes pochopitelnou nechuť c.k. úřadů (např. zákaz zařazovat JARO do školních kııíhoven) si vysloužil uznání i dobových autorit a znalců literatury pro děti.
V prvním období časopis vycházel od září 1907 do června 1914, kdy byl úředně zastaven. Po válce se redaktor Pavel Skřivan pokusil o jeho obnovu, byl však nakonec neúspěšný a titul roku 1921 skončil.
Časopis byl převážně beletristický, jen malá část obsahu byla věnována naučným (a také beletrizovaným) textům, tištěným obvykle na pokračování. Časopis tiskl prózu i poezii, klasickou i soudobou, domácí i překladovou (např. Tolstého). Solidní byla i jeho výtvarná úroveň, časopis tiskl i cykly fotografií či černobílých reprodukcí uměleckých děl, či např. obrázků krojů z různých krajů českých zemí. Spolupracovaly s ním významné osobnosti domácí výtvarné scény. Po první světové válce se kvalita výtvarného doprovodu v titulu poněkud propadla.
V poezií se časopis orientoval na domácí i zahraniční klasiku, své verše pro děti tu publikoval i redaktor Antonín Macek, doprovodné verše k obrázkům Pavel Skřivan. V próze titul tiskl původní domácí texty (své první příběhy z české prehistorie v JARU uveřejňoval Eduard Štorch), klasický odkaz domácí literatury (zejména poezie 2. poloviny 19. století, Jana Nerudu, Svatopluka Čecha atd.) a překlady děl năročııé dětské literatury, např. Hanse Christiana Andersena, Giovanni Boccaccia., Antona Pavloviče Čechova, Bolesława Pruse, Augusta Strindberga, I. S. Turgeněva aj. Časopis věnoval pozornost i sociálním otázkám. Tiskl též naučné články, např. zeměpisné, i když v menší míře. Publikoval také nevelkou zábavní část, hádanky a drobné veselé historky. Mezi pravidelné rubriky patřila „Dílna“ s návody k výrobě různých předmětů, mezi nepravidelné pak „Noviny a časové zprávy“ se zajímavostmi z domova i ze světa a „Abstinenční hnutí“. Vnitřek časopisu neobsahoval reklamu a nebyl vyplněn ani žádnými klasickými zábavními rubrikami, jako byly anekdoty, hádanky apod. Po první světové válce byl časopis obnoven nejprve pod názvem NAŠIM DĚTEM, později znovu jako JARO, nepodařilo se mu však navázat na předválečnou tradici a po dvou ročnících jeho vydávání skončilo.“
Kliknutím na obálku si stáhneš (jako registrovaný uživatel tohoto webu) všechny strany čísla JARO uložené do jednoho souboru PDF. V tomto souboru lze i relativně spolehlivě vyhledávat dle textu:
Napsat komentář