Další RODOKAPS – 3.ročník – 1937-38
Dnešní čísla časopisu RODOKAPS – 3.ročník z roku 1937-38 pro www.detske-casopisy.cz zaslali Ikrenyi a Václav N. Děkujeme!
RODOKAPS vycházel každý pátek v rozsahu nejméně 48 stran. Číslo stálo 1.5 Kč. Vydavatelem a majitelem byla pražská společnost SBĚRATEL, spol.s r.o.
V 11/1941 se tato společnost přejmenovala na KVÁDR (zkratka pro Knihy Vynikajících Autorů Dobrodružných Románů) – v tiráži byla tato změna zaznamenána ve 232.čísle. RODOKAPS byl zastaven z úředního rozhodnutí v roce 1944.
V zápatí poslední strany redakce originálně inzeruje: „každý sešit obsahuje ukončený román v rozsahu 200 stran knihy obvyklého formátu„.
V každém čísle RODOKAPSU nechyběla stručná, ale nepřehlédnutelná upoutávka na román, který vyšel následující týden.
Nejlepší a nejkomplexnější českou publikací, která mapuje všechny vydané RODOKAPSY je SVĚT RODOKAPSU – KOMENTOVANÝ SOUPIS SEŠITOVÝCH ROMÁNOVÝCH EDIC 30. A 40.LET 20.STOLETÍ z pera Pavla Janáčka a Michala Jareše (v roce 2003 vydala Univerzita Karlova ve svém nakladatelství Karolinum). Na stranách 71-74 se píše:
„Týdeník Romány do kapsy – Rodokaps začal vycházet v polovině roku 1935. Sešity nebyly zpočátku datovány, z archivních pramenů vyplývá, že první číslo vyšlo k 13. červnu. V záhlaví edice figurovalo po většinu jejího trvání plné i zkrácené označení, se střídavým důrazem na první či druhou variantu. V devíti ukončených a desátém započatém ročníku vyšlo 407 průběžně číslovaných sešitů, jejichž počáteční rozsah činil okolo padesáti tiskových stran. Některá čísla se dochovala ve více verzích, lišících se obálkou. Není zřejmé, zda šlo o nakladatelskou strategii, o dotisky žádaných románů nebo o záležitost tiskárenské technologie či kapacit. Tisk periodika zajišťovala Československá akciová tiskárna.
Redakce Románů do kapsy sídlila na Starém Městě pražském., v Haštalské 6 a posléze v Kozí 15. Prvním vydavatelem Rodokapsu byl Zdeněk Holfeld, který již dříve na stejné adrese v Kozí ulici provozoval knihkupectví. Počínaje R 97 převzala edici společnost Sběratel, do té doby obchod poštovními známkami pro filatelisty, již vlastnily čtyři fyzické osoby. V listopadu 1941 se tato firma přejmenovala na Kvádr (zkratka ze sloganu Knihy vynikajících autorů dobrodružných románů); do tiráže byla změna promítnuta v R 232. Jedinou publikací Sběratele mimo sešity Rodokapsu se stala propagační brožura Dobrodružná literatura jako činitel výchovný (1939). Jako Kvádr firma později vydávala též knihy, a to až do poválečné doby. Zanikla 1949 v rámci znárodnění nakladatelské sítě.
Vedoucím redaktorem Rodokapsu byl nejprve okrajový legionářský beletrista Jaroslav Josef Svoboda, od R 47 blíže neznámý František Danihelka, od R 249 překladatelka Marie Dolejší. Členem redakce – snad výkonným redaktorem – byl heraldik a překladatel Josef Milde (1900-1968), doprovodné rubriky mohl mít na starosti Otto Gintl. Ředitel závodu Josef Pražák (1905-????) získal první vydavatelské zkušenosti v Orbisu, kde působil v letech 1926-33. Od R 252, s plnou účinností od R 260 působila při edici redakční rada., ustavená v odpověď na četné výpady proti Rodokapsu. Ty s sebou nesla hlavně kampaň proti tzv. literárnímu braku, jejíž počátky spadaly do zimy 1938-39. Rada působila ve složení: Josef Bečka (polonista., ředitel Slovanské knihovny), Jiří V. Kincl (zřejmě též výkonný redaktor Rodokapsu), Vlastimil Komárek (pedagog), Bohuslav Koutník (knihovník a odborný spisovatel), Antonín Pecelt (soudce mládeže, po válce se pokusil o vlastní román)., Albert Vyskočil (překladatel a kritik), Miroslav Šelhický (ilustrátor a sochař). Ediční rada měla vykonávat „plný dozor nad veškerým obsahem“ Rodokapsu a nebyla zřejmě orgánem toliko reprezentativním. Přinejmenším o některých členech je známo, že rukopisy lektorovali a redigovali za stálý plat.
Týdeníkem byl Rodokaps až do R 341, od následujícího čísla vycházel čtrnáctidenně, každý druhý pátek. Cena se až do zvýšení platného pro všechny románové sešity držela na 1,50 korun, od R 298 činila 2 koruny, od R 349 stoupla na 3,50; rozsah edice byl v té době oproti začátkům už jen poloviční (zpravidla 26 tiskových stran). Jako jediná ze sešitových románových edic uváděl Rodokaps alespoň v prvních ročnících svůj náklad. Zaváděcí počet 100 tisíc výtisků, publikovaný v tiráži, se ke konci roku 1935 ustálil na 70 tisících. Později podle tiráže náklad opět stoupl na 100 tisíc kusů (léto-podzim 1938); v dalších ročnících nebyl uváděn. Podle výkazu živnostenského úřadu hl. m. Prahy vyšlo od dubna 1936 do března 1941 217 svazků Rodokapsu v celkovém nákladu 15 milionů sešitů, což vskutku odpovídalo průměrnému nákladu těsně pod uváděnými 70 tisíci výtisků. Jednotlivá čísla byla – samozřejmě jen do náběhu hospodářských potíží za protektorátu, které vzhledově i obsahově poznamenaly všechny sešitové řady – průběžně ilustrována. Zvláště výrazného grafického ztvárnění se dostávalo titulním listům románů a podle období také obálkám. Ty měly zpočátku originální řešení v podobě černobílé, typograficky dotvořené fotomontáže, později převážilo esteticky jednodušší pojetí, založené na kolorované fotografii z filmu tematicky odpovídajícího publikovanému románu. Méně četné byly obálky s původními pastelovými ilustracemi od kreslířů edice.
Hojné rubriky doprovodného čtení přinášely kratší zábavnou a poučnou publicistiku, tabulky nebo sloupky literárních, divadelních a filmových tipů (v závěrečném období tyto rubriky pod společným záhlavím Sledujeme kulturní události spravoval J. V. Kincl). Skladba rubrik se poměrně často proměňovala, stálicí bylo Krátké zpravodajství, tvořené kaleidoskopem zajímavostí ze světa. Delší trvání měl také Fejeton, naplňovaný různými autory a tištěný pod čarou na prvních dvou stranách sešitu, a stránka literárních i kreslených anekdot Rodokaps ve vtipu a humoru, zařazovaná na konec čísla. Poměrně výrazná pozornost byla v edici věnována rekreačnímu a profesionálnímu sportu (fotbal, hokej, vodáctví – milovníci kanoí, kajaků a pramic dostali v Rodokapsu na přelomu 30. a 40. let dokonce samostatnou hlídku). Fotoportréty a obrazové reportáže na obálkách, zprávy nebo seriálové výklady uvnitř sešitů přibližovaly svět domácí a zahraniční, americké kinematografie (medailony hvězd, představení nových filmů). Určité rubriky vydržely třeba jen rok dva: Týden v zahrádce, Zdraví nade vše, Technické aktuality, Vodní sporty, Ze soudní síně a zvláště Hlídka branné výchovy, kam v „mobilizačním“ roce 1938 přispíval armádní důstojník, podepisující se jako „Vítěz“, spolu se šifrou J. S. Trampskou hlídku Weekend, resp. Do přírody vedli postupně Miroslav Klac a Karel Černý. Přinášela novinky a zprávy z osad, oznamovala jejich připravované akce, vyprávěla o počátcích hnutí, prezentovala jednotlivé trampské písničkáře a publikovala texty i notový zápis jejich písní, podávala návody ke stavbě, zabezpečení a ošetřování nedělních srubů a chat.
Vzhledem k zaměření edice na dobrodružný román působilo na první pohled nezvykle Ženské okénko Rodokapsu, přinášející informace o módě, domácnosti a životním stylu (častěji sem přispívala redaktorka „Pavla“ a šifra Mo). Do okénka byly zařazovány také medailonky význačných českých žen minulosti, spisovatelek a hereček. Mezi doprovodnými rubrikami nechyběla ani Křížovka, kam pravidelněji přispíval Oto Popper, dále známý hádankářský redaktor Karel Rabas, šifra Ibe, Jos. Větrovec a A. J. Plachý. Na poslední straně obálky se objevovaly komiksové seriály, barevná tabla s písňovými texty v country stylu, mapky trampských lokalit nebo těch států USA, kde se odehrávaly titulní romány.
Mimo rubriky vycházely v přední části sešitu různé delší i kratší články, spadající do oblasti dějepisné a kulturněhistorické, vlastivědné nebo cestopisné popularizace. Na tuto poučnou složku kladla edice větší důraz než na výběr a zařazování povídek; těch v Rodokapsu vycházelo mnohem méně než třeba v Rozruchu. Po určitou dobu se redakce snažila otevírat čísla úvodníkovým zamyšlením nad kulturními a sociálními trendy současnosti. Vyjma období mnichovské krize a posledních let protektorátu, kdy se zde začaly objevovat aktivistické úvodníky, se přitom vyhýbala komentování denních událostí politického života. Na místě úvodníku vycházela také programová vyjádření redakce, většinou buď v jubilejních číslech, nebo jako odpověď na útoky proti dobrodružné a zábavné četbě, jež byly v české kulturní publicistice zvláště četné v letech 1938-41. Za protektorátu, kdy Rodokaps v doprovodné četbě všemožně zdůrazňoval kanonické hodnoty národní i evropské kultury, angažovala redakce pro psaní autobiografických nebo konfesních statí známé představitele různých oborů vědy a umění (např. jazykovědce Trávníčka, architekta Krejcara).
Pokud šlo o žánrovou skladbu a kulturní provenienci titulních románů, přinášel Rodokaps většinou překlady, doplňované díly domácími. Poměr překladů a původních textů se lišil podle období, tak jako skladba jazykových oblastí, z nichž bylo nejčastěji překládáno. Tato období byla tři.
V prvním (1935-37) vycházely v Rodokapsu romány mnoha různých žánrů, překládané hlavně z velkých evropských jazykových oblastí (německá: např. Kurt Siodmak, francouzská: např. Jean de Kerlecq, anglická: např. J. S. Fletcher). Tehdy v edici vycházely nejen dobrodružné, ale poměrně často i sentimentální, humoristické, fantastické a detektivní romány. V německé oblasti v této době Rodokaps častěji spolupracoval s lipským nakladatelstvím Wilhelm Goldmann, ale nešlo o licenční nebo filiální vztah, Goldmannovy tituly se objevovaly i v dalších českých sešitových řadách. V anglofonní oblasti se čerpalo jak z amerických anebo britských knižních vydání, tak ze zábavných literárních magazínů.
V druhém období (1937-41) dominoval Rodokapsu western a s ním americká kulturní oblast. Tehdy edice informovala o tvorbě většiny vedoucích představitelů anglojazyčné scény tohoto žánru, protagonistů stereotypizovaného populármno westernu v čele s Frederickem Schillerem Faustem alias Maxem Brandem. Z 234 románů, které v edici vyšly od června 1935 do prosince 1939, bylo podle vlastní redakční statistiky 168 přeložených a jen 66 původních (viz KR 234). V průběhu druhého období se zároveň na stránkách Rodokapsu profilovala skupina českých spisovatelů westernové četby (mj. Jan Hron, Eduard Kirchberger, Miloš Kosina, Jaroslav Jan Lehovec, Josef Peterka, Jaroslav Pokorný, Vladimír Šustr).
V období třetím (1942-44), kdy byly překlady ze západních literatur zakazovány, v edici opětovně sílily prvky kriminální četby. Dosavadní orientaci na western se přitom Rodokaps snažil udržet vyšším zastoupením německých autorů tohoto žánru (např. A. J. Maly) a zvýšenou aktivitou přispěvatelů domácích, jejichž podíl na obsahu edice postupně převážil: Okruh českých spolupracovníků se zároveň zužoval, takže nakonec značnou část edice zásobovala hrstka spisovatelů jako Jan Hron, Miloš Kosina a Viktor O. J. Seifert. V tomto období se v Rodokapsu objevila série protižidovských a protizednářských pamfletů na bázi detektivního syžetu, jejímž původcem byl František Poul (u jiných autorů šlo o izolované motivy). Jako solitér tu vyšel i válečný příběh v duchu nacistických vojenských povídek (R 375).
Tři z románů edice byly z rozhodnutí Sboru pro posuzování tiskopisů ohrožujících mládež postiženy zákazem rozšiřování mezi čtenáři do osmnácti let (R 267, R 268, R 249).
Rodokaps byl zastaven z úředního rozhodnutí, po zákazu tisku veškeré zábavné četby ze srpna 1944. Poslední číslo neslo datum 1. září 1944; traduje se, že část nákladu byla zničena. Vzhledem k tomu, že šlo o Američana Mayna Reida, jehož vydání cenzurní předpisy neumožňovaly, nelze to zcela vyloučit.“
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydávání časopisu RODOKAPS v roce 1937, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku všechny archivované strany časopisu RODOKAPS – kliknutím na náhled strany:
Napsat komentář