Další letní ABC speciál – rok 1988
Letní ABC SPECIÁL v roce 1988 mělo 96 stran, skvělou Burianovsko-Kobíkovskou titulní stranu, formát 240 x 340 mm a stálo 15 Kčs (tehdejší mzda za cca 3 hodiny práce v továrně).
Jak napovídá nápis na titulní straně, obsahuje tento speciál dva komiksy – První výprava do Ztraceného světa (Vlastislav Toman, Jiří Veškrna) – 24 stran a Druhá výprava (Vlastislav Toman, František Kobík) – 28 stran. Ostatní strany ABC SPECIÁL jsou tématicky věnovány „ztracenému světu“ prehistorických zvířat – Jak to bylo doopravdy?, Po stopách dinosaurů, Zelení mohykáni, Zvířata která zapomněla vymřít, Mapa výskytu starobylých typů živočichů, Mýlil se autor neomylného Sherlocka Holmese? ABC o Roaimě, Zracené světy u nás doma – i dopravnímu prostředku do komiksového „ztraceného světa“ a zbraním, které hlavní hrdinové používali – Zrod a znovuzrození vzducholodě, Vytlačí stlačený vzduch střelný prach?
Výprava do ztraceného světa původně vycházela na pokračování ve 14.ročníku (1969-70) ABC (v „ABC do kapsy“ – doposud na tomto webu nearchivováno), Druhá výprava zaplňovala zadní strany ABC ve 24.ročníku (1979-80).
Články o ostatních archivech ABC SPECIÁL:
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované číslo časopisu ABC – kliknutím na náhled strany:
15,- Kč za tři hodiny práce ve fabrice v roce 1988 je totální nesmysl.
To platilo tak před rokem 1968. Průměrná mzda dělnických profesí v roce 1988 byla 2700,- čistého. Děleno cca 180 pracovními hodinami je to 15,- Kčs. Víc než 5,- Kč na hodinu měli v té době i učni na praxi od druhého ročníku dělnických profesí (v rámci učební výuky). Tak nedělejte z lidí pitomce. V roce 1988 jsem měl rodinu a tři děti a až dosud už od raného dětství jsem si dokonce mohl pravidelně kupovat (bez finanční újmy rodiny) tehdy už i svým dětem i většinu tehdejších dětských a mládežnických časopisů.
K upřesnění jedné jiné chybné informace: Posledním kresleným seriálem časopisu Pionýrské noviny r. 1968 byly Plavčíci kapitána Bontekoea. J. Richter
V roce 1988 jsem se vrátil z vojny, bydlel u rodičů, byl jsem svobodný a bezdětný. Mám zafixováno, že jsem v té době u soustruhu vydělával méně než 1000 Kč – ale uznávám, že jsem nebyl moc dobrým soustružníkem, zvláště ve srovnání s tehdejšími kolegy, kteří byli o deset let starší a zkušenější (a skutečně vydělávali násobek toho co já). Nepatřil jsem k „průměru“ – koneckonců i dnes je „průměrná mzda“ jiná než „medián“ (průměrná hrubá mzda je „nadhodnocena“ příjmy nejlépe placených zaměstnanců). I když nemám schované výplatní pásky z tehdejší doby, dohledal jsem ve svém zápisníku poznámku, že jsem si o prázdninách roku 1988 koupil v Rumunsku kytaru „v přepočtu za 960 Kčs = cca můj měsíční výdělek“. Z toho usuzuju, že z lidí pitomce nedělám. Ale uznávám, že jsem výše uvedenou skutečnost nerozepsal dostatečně a v takové souvislosti jak píšu nyní ve své reakci na váš komentář.
Za upozornění na chybu v názvu posledního kresleného seriálu PIONÝRSKÝCH NOVIN děkuji – výtisky z té doby nemám ve své sbírce a čerpal jsem z nesprávného zdroje, který jsem neměl možnost ověřit. Pokusím se to, díky vaší informaci, napravit.
Nechtěl jsem nikoho urazit. V podniku, kde jsem začínal pracovat byl už v roce 1974 nástupní plat vyučence daleko vyšší než těch 5,- Kč, cca 6,50. Šlo o farmaceutickou výrobu (v mém případě vitamín B2). Nepočítám ani směnné ani rizikové příplatky. S tím by to byla cca 11,- V uváděném roce 1988 to už bylo mnohem více i když já tehdy pracoval už zase jinde.
Nechápu ale, proč je třeba srovnávat cenu tehdejších dětských a mládežnických časopisů s výší mzdy. Dětské a mládežnické časopisy jsou přece určeny nevydělávající skupině obyvatel a je zřejmé, že úhrada jejich nákupu je závislá na solvenci rodičů a jejich ochotě je svým dětem postoupit. V době, kdy člověk začne vydělávat, už jistě dětské časopisy nekupuje, protože svým určením mladší věkové skupině, nemohou zájmy těch starších čtenářů uspokojovat. Ano např. ABC jsem si kupoval až do vojny, tedy už za své, ale nikdy mne nenapadlo přemýšlet o tom, je-li jeho cena vysoká či nízká. Rozhodně ale byla, a to u všech dětských časopisů, dotovaná státem. Ale to už by byla zase jiná kapitola. Nicméně je příjemné, že se zveřejnění těchto časopisů někdo ujal. Je to i příjemná připomínka našich mladých časů, protože si sotva kdo, tyto časopisy (musel by na to mít opravdu velký sklad) ponechal do dneška.
Na závěr si uvědumuji, že jsem i já před 25 lety založil časopis, sice ne dětský, pouze obecní, ale bezesporu k tomu došlo jistě i vlivem mého soužití s časopisy již od raného dětství.