Další číslo časopisu ABC – 10.ročník – 1965-66
Dnes archivované číslo časopisu ABC z roku 1966 pro www.detske-casopisy.cz digitalizoval skvěle Hozd. Veliký dík!
V článečku ze 6.5.2015 se podařilo archivovat 8.číslo 10.ročníku ABC, dnes 10.číslo – chybí nám tedy digitalizovat podstatná část 10.ročníku. Ale třeba někdo z náctěvníků tohoto webu … 🙂
Šéfredaktorem 10.ročníku ABC mladých techniků a přírodovědců byl Vlastislav Toman (zřejmě nejdéle sloužící šéfredaktor jednoho časopisu – více než 30 let (!) – viz jeho kniha MŮJ ŽIVOT S ABC).
Vlastislav Toman – MŮJ ŽIVOT S ABC na stranách 121-122 o 10.ročníku ABC píše:
„Už ve dvanáctém čísle devátého ročníku jsme upozorňovali, co bude v příštím, jubilejním, a stálo to za to! Se čtyřiceti stránkami (včetně obálky) jsme se stali – v té době – největším časopisem pro chlapce a děvčata v Československu. Zvýšení ceny o padesátník čili na 2,50 Kčs žádný negativní vliv nepřineslo. Naše jubileum však přineslo radost dvaačtyřiceti pracovníkům a spolupracovníkům ABC, kteří byli na slavnostním shromáždění odměněni a vyznamenáni čestnými odznaky a diplomy ÚV ČSM. Většina patřila k těm, kteří časopis provázeli po celé první desetiletí.
Jisté však je, že desátý ročník byl ve vývoji časopisu historickým předělem! Od tohoto okamžiku už začínala série postupných změn, které ábíčku nakonec vtiskly punc jedinečnosti a originality. Není to přehnané hodnocení, i když zní z úst člověka, který byl při tom a podílel se spolu s ostatními na zrození takového časopisu od jeho vzniku.
Nebylo jednoduché rozhodnout o náplni osmi stran, které jsme získali. Rozhodující bylo, že šlo o silnější a kvalitnější papír, především bělejší. (Koncem ročníku občas dostal lepší papír i vnitřek čísla. ) A tak se rozdělovalo i podle zájmů – techniků a přírodovědců, ba i děvčat. Zavedli jsme kartičky s technickým a přírodovědným atlasem, zatím jen jednostranné, protože rub jsme vyhradili většinou technickým návodům a plánkům. Na třetí a čtvrté straně obálky se objevily Obrazové školy a šlágrem se stal i vložený román Karla Maye Na válečné stezce, ilustrovaný fotografiemi z filmových mayovek.
Na tu práci nás bylo v redakci o pár kolegů více, i když šlo – pro začátek – jen o externí spolupracovníky. Jan Šimáně přibral Hanku Matuškovou, na literární žánry nastoupila Helena Beckerová. Na konci ročníku však už byla řádnou redaktorkou. A také Jenda Šimáně dostal posilu, byla jí Líba Kolářová. Aktiv pro práci se čtenáři se přejmenoval na Radu zájmových klubů. Trochu se měnilo i na místě sekretářky, když se Eva Kárová provdala za redaktora Čs. rozhlasu Jirku Hromádko. Za tu dobu, co u nás pracovala, se ze začátečnice stala schopná pracovnice se zájmem o novinářské řemeslo. A tak není divu, že se z ní v průběhu let stala redaktorka.
Koncem roku 1965 Evu nahradila Marcela Bártová (Kunová). Ta se nám sice v průběhu příštích let také vdala a stala se dvakrát maminkou, ale vždy se vrátila. U Marcelky jsem si cenil, že byla spolehlivou a správnou sekretářkou. Pokud jsem jí dal úkol, ať ho měla splnit za hodinu nebo za měsíc, vždy to klaplo. A to platilo i při styku s podnikem, při hospodaření, které k redakci náleželo – autorské honoráře, objednávky kancelářských potřeb, náklady na cestovné atp.Ještě bych se měl zmínit o tom, že jsme se s redakcí přestěhovali do nových prostor na Senovážné ulici 2. Bylo to vlastně přes Gorkého náměstí z jedné strany na druhou. Získali jsme tím přece jen nějaké metry navíc, ale musel jsem se o ně dohadovat s hospodářským tajemníkem ÚV ČSM Jurajem Varholíkem (pozdějším předsedou ÚV SSM). Snad poprvé jsem svazákům argumentoval tím, že časopis je nejen úspěšný, ale i výdělečný. Dělalo to sice necelých sedm set tisíc korun, proti budoucím milionům málo, ale přece. Navíc jsme tenkrát získali již zmíněnou malou místnost, kde bylo i ve dne šero, protože oknem do dvora sem moc světla nepadalo. Byla tu naše klubovna a také sklad všeho možného.
V této klubovně zasedala redakční rada časopisu, konaly se tady některé porady, sedávali tu stovkaři-guvernéři při vyřizování pošty a proběhlo tu i malé mezinárodní setkání s našimi kolegy. Vzpomínám si také, jak při jedné redakční radě, kde jsem hovořil o plánech na rozvoj ábíčka, položil mi její člen, prom. biolog Jan Čeřovský, CSc., otázku, zda chci z ABC udělat nějaký Vpřed nebo seriózní časopis. Nechci rozebírat, co ho k tomu vedlo, ale vím, co jsem mu řekl: „Seriózní Vpřed – čili časopis pestrý, jako byl Vpřed, ale hodnotný a seriózní.„ Budoucnost, jak jsem dodnes přesvědčen, potvrdila, že se nám to povedlo, a redakční rada tenkrát toto stanovisko přijala.“
O kresleném seriálu KULIŠÁCI wikipedie uvádí:
„Ze strany autora se jednalo o „nechtěné dítě„. Foglar, kterému bylo v té době znemožněno publikovat, navštívil kolem září 1962 redakci ABC a nabídl spolupráci. Šéfredaktor Toman do konce roku na zkoušku otiskl dvě krátké Foglarovy hry, a když se neobjevily žádné protesty, svěřil mu od následujícího roku hlavní komiks. Nabízené Rychlé šípy však byly politicky neprůchodné, a tak dostal autor nabídku psát příběhy jiné party dětí pod dvěma podmínkami: budou to pionýři a budou mezi nimi děvčata. Foglar zdráhavě souhlasil.
V lednu 1963 začal vycházet nový komiks o družině Míši Kulicha, nazvaný od následujícího ročníku 1963/64 Kulišáci (ABC tehdy přešlo na vydávání podle školního roku). Zpočátku byly texty pod obrázky, protože kreslíř Jiří Krásl neměl s komiksem zkušenosti, teprve po nějaké době se přesunuly do „bublin“ v obrázcích. Kulišáci byli pionýrskou družinou a zároveň „raketovou posádkou“, tedy čtenářským klubem ABC. Náměty reflektovaly obsah časopisu a činnost skutečných čtenářských klubů.
V 10.ročníku ABC vycházel ještě jeden celostránkový kreslený seriál – ZAJATCI TORŮ. Komiks začal vycházet právě v dnes archivovaném čísle a naposledy vyšel ve 4.čísle 11.ročníku. Děj seriálu nás přenáší na Jupiterův měsíc Kallisto, jehož obyvatelé v 18. století navštívili Zemi…
Než v roce 1969 emigroval do Norska malíř Jan Kristofori, stihl „ZAJATCE“ nakreslit na základě scénáře Vlastislava Tomana.
Pravidelná dvojstrana KOMPAS přinášela čtenářům praktické kreslené návody Jiřího Tesaře, který se na dlouhou dobu stal dvorním kreslířem této rubriky (později i méně zajímavějšího PIONÝRSKÉHO KOMPASU).
ABC v 10.ročníku, po přidání dalších osmi stran, mělo v podstatě dvě „titulní strany“ s logem a záhlavím časopisu.
Navýšení rozsahu ABC na 40 stran umožnilo vydávat i praktické technické návody a plánky – jako například OSOBNÍ DÁLKOMĚR.
Kartičky s přírodovědným atlasem byly v 10.ročníku ABC zatím jen jednostranné:
Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu ABC z roku 1966, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.
Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu ABC – kliknutím na náhled strany:
Napsat komentář