Archív kategorie: Vystřihovánky – modely

Kompletní ABC – 23.ročník – 1978-79

První číslo 23. ročníku ABC jsme archivovali už 18.3.2014. A dnes archivovaná čísla časopisu ABC z let 1978-79 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Nemo. Veliký dík! Pro úplnost připomínám, že v 18. čísle byla speciální příloha – gramodeska – více v samostatném článečku z 28.6.2015 (včetně audia).

V tiráži časopisu lze číst:ABC mladých techniků a přírodovědců – zábavně naučný čtrnáctideník pro chlapce a děvčata, nositel vyznamenáni Za vynikající práci. Vydává Ústřední rada Pionýrské organizace SSM v Mladé frontě • Šéfredaktor V. Toman • Zást. šéfredaktora prom. biol. K. Dunda • Přírodni vědy – prom. biol. H. Kholová, CSC. • Technika – R. Baudis, M. Pilný, H. Vilgusová • Zpravodajství a zájmová činnost PO – H. Škodová, Z. Martinová. Grafická úprava – J. Drahokoupil a Z. Kocourkova • Sekretariát – M. Kunová, V. Bartákova Rozšiřuje PNS, předplatné a objednávky přijímá každá pošta a doručovatel. Do zahraničí zasílá PNS. ústř. exp. tisku, odd. vývozu tisku, Jindřišská 14, 12505 Praha 1. Cena výtisku 3 Kčs, roční předplatné 72 Kčs. Tiskne Svoboda, graf. závody. n. p. závod 5. Praha ID-Malešice“ Mlada fronta 1978 „

Josef Ládek a Robert Pavelka v knize ENCYKLOPEDIE KOMIKSU V ČESKOSLOVENSKU 1945-1989 na stranách 150-153 k níže uvedenému komiksu uvádí:

„Reklamní postavička České státní spořitelny (STSP) se řadí mezi ty, které byly vytvořeny s cílem propagovat služby toho finančního úřadu. Její činnost se zdaleka neomezovala jen na časopis ABC, hostovala i v dalších periodikách a samozřejmě se podílela na velkém množství akcí, do nichž byla zapojena nebo je přímo pořádala Česká státní spořitelna.
Spořínek je figurkou, která vznikla na zakázku a její konečná podoba nebyla předem dána. Edita Plicková, autorka tohoto „správného kluka a hospodáře“, jak býval nazýván v reklamních sloganech, vzpomíná, že dětský maskot byl nápadem obchodního referenta STSP pana Husníka. Ten paní Plickovou požádal, aby navrhla podobu chlapce, který bude vést děti k šetrnosti, nabádat je ke spoření, ale navíc je dokáže inspirovat ke spoustě dobrých skutků. Paní Plicková připravila několik podkladů a pan Husník vybral onoho dobře známého střapatého kluka v pruhovaném tričku a zelených kalhotách. Spořínek se mohl vrhnout do reklamního a komiksového života.
Do ABC se blonďáček dostal jako propagátor STSP, ale zdaleka dětem jenom nevysvětloval, že je důležité ukládat ušetřené peníze na vkladní knížku. Odevzdávat sběr a sbírat léčivé byliny bylo tenkrát samozřejmostí. Spořínek a jeho parta pomocí komiksů ukazovali dětem, jak se chovat, aby z nich vyrostli dobří hospodáři. Takoví, co se umí dívat kolem sebe, váží si přírody, neničí své věci, neplýtvají jídlem ani energií, zbytečně neutrácejí a dovedou hospodařit s našetřenými penězi. A kde mohou, pomohou … Úvodní bezejmenná epizoda má několik zvláštností – jako jediná ze všech Spořínkových příhod v ABC je pouze dvoubarevná, je složena ze dvou dílů uveřejněných v jednom čísle a není v nich jediná textová bublina. Tyto dva „sběrové“ díly byly součástí přílohy STSP, ve níž je uvedena historie ústavu, doplněná o některé další zajímavosti. Součástí tohoto osmistránkového kompletu (vydaném v ABC číslo 3, ročník 22) byla i stolní hra Závod Spořínkovy party, připravená rovněž kreslířkou Plickovou za přispění Heleny Kholové a Martina Pilného.
Dalších sedm dílů už představuje celou skupinku dětí starajících se o paní Dostálkovou. Ta jim v první (pohříchu jediné) číslované epizodě věnuje klíč od altánu na zahradě. Do něj se ale Spořínek, Jarda, Pavel, Marta a Zuzana, kteří si od druhého (resp. třetího) pokračování začnou říkat Spořínci, dostanou až po „komiksovém“ roce (ABC ll ročník 23). Pětice mezitím sbírá lesní plodiny či kaštany, aby pak mohla rozmnožit své konto na vkladních knížkách. Teprve potom si nově upravený altán může prohlédnout i paní Dostálková, a Spořínkům ani humpolácké snažení amatérského „Šerloka Holmse“ nepřekazí radost z nové kytary, kterou si za část uspořených peněz společně koupí.
Zdálo se, že Spořínky budou čtenáři nacházet v každém lichém čísle, tato praxe fungovala však jen do začátku ročníku 23. První série začala vycházet v ABC 13 (ročník 22) a poté, co přeskočila devatenáctku, se poslední díl objevil v třetím čísle ročníku 23. Ale už v 9. čísle ročníku 22 si Spořínkovi příznivci mohli zahrát Kvarteto dobrých hospodářů s postavičkami ze seriálu.
Po necelých třech letech (přesně v čísle 21 ročníku 25) se Spořínek vrátil, aby vysvětlil svému otci, že léčit nemocnou babičku se dá nejen prášky, ale i snadno dostupnými bylinami. Šlo o jakýsi spojovací můstek mezi první a druhou sérií, byl to navíc jediný díl, v němž Spořínkovi chyběli kamarádi. Po zhruba stejné další pauze se rozbíhá druhá série – tentokrát už se samými chlapci, kteří si říkají Parta ZOO. Popis jednotlivých členů v záhlaví zahajovacího příběhu mohl svádět k dojmu, že půjde o delší seriál, ale po čtvrté epizodě Spor v parku, v níž skupina vytvoří originální psí toalety, Parta ZOO a Spořínek v ABC definitivně končí své působení.
Při podrobném prohlédnutí otištěných dílů zjistíme, že je zde uvedena pouze kreslířka Edita Plicková. Náměty na jednotlivé příběhy psala Marie Tetourová, která se s paní Plickovou výborně doplňovala. Epizody do ABC byly „předkresleny“ a redakce si z nich dle potřeby vybírala. Většina „spořínkovských“ epizod měla podobný čtvercový rozměr v rozsahu zhruba poloviny stránky. Výjimku tvořila „borůvková“ příhoda z první série a úvodní díl druhé sady příhod, který nesl název Spořínek a parta ZOO hrají na lupiče a strážníky – ty byly vyšší a užší, takže jejich rozměr se blížil spíše jedné čtvrtině strany.
Spořivá postavička byla dvakrát provedena i jako model – první nakreslila za přispění Martina Pilného přímo autorka kreseb Edita Plicková. Spořínek stál na polepené velké krabičce od zápalek, do níž mohly děti ukrývat své poklady. Podstatně propracovanější truhlu i s plavovlasým střapatcem vytvořil v čísle 20 devětadvacátého ročníku úspěšný autor diorámat ilustrátor Přemysl Kubela, ovšem o čtyři čísla později musel opravit chybně namalované dno truhly.
Spořínek a jeho přátelé, ať z první série nebo z Party ZOO, se v ABC reprintu nedočkali.“

K níže presentovanému článku SVAZARMOVSKÝ RECEPT jen krátké osvětlení pro ty, kteří neví, co to SVAZARM byl. Wikipedie uvádí: Svazarm neboli Svaz pro spolupráci s armádou (slovensky Zväzarm, Zväz pre spoluprácu s armádou) byla československá branná organizace ustavená 4. listopadu 1951 po vzoru sovětského DOSAAF.“

Autoři výše uvedené ENCYKLOPEDIE KOMIKSU V ČESKOSLOVENSKU 1945-1989 na stranách 76-81 ke komiksu PIFÍK píší:

„Pifíka stvořil kreslíř Roger Mas (1924-2010), když zaskakoval při práci na příbězích psa Pifa (za nemocného kreslíře Arnauda). Je čistě jeho autorským počinem a Mas se také zřekl v roce 1967 kreslení dalších Pifových epizod, aby se mohl plně věnovat vlastním postavičkám. Kromě známého Leonka a dalších to byl právě Pifík. Jak je uvedeno v epizodě Závistivý Herkul (číslo II jedenáctého ročníku), je Pifík synem slavného Pifa. Na rozdíl od svého otce ale nikdy neopustil stránky ABC (tím jsou myšlena původní vydání, nikoli reprinty a následné české mutace).
Pifík a jeho věčný rival a spolubydlící fialový buldok Brutus si vystačili nejčastěji se čtvrtinou strany A4 (vycházíme z klasického formátu časopisu ABC), na rozdíl od celostránkových příhod Pifa, soupeřícího nejčastěji s kocourem Herkulem. Nelze však mluvit o fixní ploše, první epizody v 11. ročníku jsou například větší než pozdější příběhy publikované od 12. ročníku. Existují i výjimky – Rybářská lekce a Nebezpečná zatáčka (1. a 2. číslo ročníku 12) jsou umístěny na dvou sousedních podvalech, epizoda Pifík a býčí zápasy (č. 23/roč. 14) zabírá celou stranu A4 a variabilnější rozměry mají i příhody zařazované do různých příloh či speciálů. Od 3. čísla ročníku 12 se šířka jednotlivých „Pifíků“ stabilizovala až na zmíněné výjimky na rozměru 11,5 cm, zatímco výška zůstávala nadále proměnlivá: osciluje mezi 13 až 15,5 cm.
Původní francouzské jméno psíka zní Pifou a jak už bylo řečeno, dostává se na stránky ABC poprvé v šestém čísle 11. ročníku. Jeho příchod je avizován obrázkem na první stránce časopisu, na kterém figuruje i s Pifem – jako premiérový příběh bylo vybráno Pifíkovo krásné auto. Až do 17. ročníku nevychází Pifík v každém čísle – buď se dělí o prostor s dalšími figurkami vydavatelství Vaillant (rytíř Artur, Placid a Muzo, Leo či Gai-Luron) či alternuje s Pifem (nejčastěji v prázdninových číslech). V 13. a 14. ročníku ho čtenáři nacházeli pouze v černobílé formě na zadní straně všívané přílohy ABC do kapsy, která byla podle vzpomínek šéfredaktora Tomana pro jeho příhody rozměrově ideální. Už bylo uvedeno, že se dostal i na stránky letních příloh, které byly vydávány ve spolupráci s tehdejšími podniky (Česká spořitelna, Spotřební družstva), figuroval také v prvních dvou speciálech ABC a v experimentálním Minispeciálu ’73 (vždy jeden příběh). Byla mu věnována i jedna titulní strana ABC, od 17. ročníku jsou jeho mini příběhy až na skutečné výjimky už v každém čísle.
Pifík a potažmo s ním i Brutus mají pro své příhody vyměřeny nejčastěji čtyři „řádky“ po třech obrázcích. Občas se i stane, že ani v jednom z oněch 12 okének není jediné písmenko, stejně tak některé epizody jsou pojaty jako Pifíkovo „one man show“. Děj se opravdu vyznačuje poměrně velkou jednoduchostí, která ale neztrácí spád. Během patnácti let se určité epizody opakovaly, u některých byl většinou jediným rozdílem mírně upravený text v bublinách nebo jiné záhlaví (příhoda Pifík na ulici a Pifík … a hřebíky), další příhody se tematicky téměř shodovaly a rozdíl byl jen v závěrečné pointě. Několik dalších příhod, které byly uvedeny ve zmíněném ABC do kapsy v černobílé verzi, se objevilo později ve variantě barevné, opět s mírně upraveným libretem.
Na rozdíl od Pifa neprožíval Pifík v ABC až na dvě výjimky „velká“, tedy několikastránková dobrodružství. Ono vybočení z klasického schématu představují epizody Pifík, tajemství parku a Piffk v zemi kouzel, které měly rozsah dvou obvyklých stran formátu A4 s malým dodatkem na závěr. Tyto dva tituly byly uvedeny na stránkách vyhrazených déčkám, přesněji na rubu vystřihovánek.
Ve francouzštině byl poznávacím znakem pro Pifíka termín Pas-glop! Tento nepřeložitelný výraz bývá v českých verzích překládán nejčastěji citoslovci ňaf ňaf, ovšem pokud srovnáme obě jazykové mutace, zjistíme, že se naši tlumočníci chovali k Pifíkovi podstatně intelektuálněji a vkládali mu do bublin mnohem pestřejší výrazy.
Jak napovídají copyrightové letopočty na jednotlivých epizodách, příhody nebyly do časopisu zařazovány chronologicky. Za dobu vydávání se také několikrát změnila hlavička příběhů, z nichž začaly od 18. ročníku mizet jejich názvy. Poslední pojmenovaná epizoda nesla titul Piffk holičem; byla otištěna v ABC 6120. Pro milovníky detailů můžeme uvést, že některé shodné příběhy mají uvedena různá data copyrightu, lišícího se někdy až o tři roky.
Pifík a Brutus byli velice často využíváni i pro různé rubriky, dostali se i na vkládané přílohy či vystřihovánky, čtenáři je nacházeli v upoutávkách na titulní straně nebo volně rozmístěné na stránkách časopisu jako vyplnění menších ploch nebo uvedení rubrik. Než se na stránkách ABC chopila rubriky určené dívkám proslulá Bibi, rozdával jim rady právě Pifík. V příloze ABC do kapsy (16. ročník) uváděli Pifík s Brutem rubriku Matematika jinak. Stranou nezůstala ani modelářská oblast: ve Speciálu 70 je na zadní obálce návod na zhotovení dřevěné hrazdičky pro akrobaty, které představují figurky Bruta, Pifíka a Pifa (Pifík je zde dokonce větší než jeho „otec“). V ABC 19/15 se objevuje házedlo Pifík, na němž je emblém jeho hlavy, v ABC do kapsy 10/16 kluzák Bruto, který jen využívá známého jména Pifíkova fialového oponenta. V 17. ročníku se dvojice dostala na papírové opěrky pro knihovničku, následněji děti objevily na vánočním kolotoči na horký vzduch, nechyběla ani na obtiscích klasických či zažehlovacích. A mezi jednu z nejzajímavějších kreací patří obrázek v článku o Velikonocích, kde Pifík maluje tradiční kraslici. Podle vzpomínek bývalého šéfredaktora Tomana bylo využití postaviček realizováno na základě dobrých vztahů s francouzskou redakcí a většinou ústních dohodách. Je ovšem nutno dodat, že pro tyto účely Pifíka a Bruta většinou překreslovali domácí autoři, což je na mnoha případech poznat.
O oblibě Pifíka (ale i Bruta) svědčí i fakt, že do redakce ABC přišlo mnoho kreslených napodobenin od čtenářů, z nichž některé byly na stránkách časopisu otištěny. Pifík se rozloučil se čtenáři ABC v posledním čísle vydaném v roce 1980 (8/25). Jak už bylo sděleno u Pifa, ve francouzské redakci Les Éditions Vaillant v té době došlo k personálním změnám, které se odrazily především v následném přístupu ke spolupráci s ABC. Nové vedení se zaměřilo pouze na import francouzské verze časopisu Pif Gadget a na dosavadní formě spolupráce s ABC už nemělo zájem. Pifíkovy příběhy i proto nebyly ve své původní podobě nikdy reprintovány, pokud samozřejmě nebudeme počítat porevoluční snahu vydávat českou mutaci původního titulu Pif Gadget a jeho kapesní verzi, v níž se některé epizody objevily (1991-1992).“

Redakce ABC nejenže své čtenáře seznamovala s u nás neznámými aktivitami, ale uměla tyhle informace provázat s poutavou kreslenou titulní stranou (viz např. 3. číslo) i praktickými návody na postavení funkčních modelů:

Tradiční rubrika KOMPAS byla během dosavadního vydávání ABC měněna co do názvu i obsahu. Dlouholetý šéfredaktor Vlastimil Toman píše: “ … jsem Foglarovi nabídl i další možnosti …. Proto jsme mu svěřili v období 1964- 65 redigování rubriky s názvem Kompas, určené především klubům. Něco trochu jako jeho dávná Bobří hráz i klubovní stránka ze VPŘEDU. …“ Po té, co se v závěru 15. ročníku ABC začaly nad kluby stahovat mraky, rubrika v 1. čísle 16.ročníku (1971-72) má jméno KOMPAS PIONÝRSKÝCH KOLEKTIVŮ,  od 1.čísla 19. ročníku (1974-75) PIONÝRSKÝ KOMPAS. Tento název v ABC zůstal až do 33.ročníku (1988-89). V následujícím ročníku nesla rubrika jméno KOMPAS PIONÝRŮ. A od 11. čísla 34. ročníku (vyšlo 2.2.1990) nesla opět původní název KOMPAS. Vizuální kontinuitu KOMPASU dlouhá léta držel strip TIKI TOM A BOB PUŠKVOREC, kterému vtiskl tvář „výtvarník J. Tesař, který se pak na dlouhou dobu stal kreslířem našeho Kompasu.“

Josef Ládek a Robert Pavelka v knize ENCYKLOPEDIE KOMIKSU V ČESKOSLOVENSKU 1945-1989 se na stranách 128-149 rozepisují o všech deseti sériích  komiksu PŘÍBĚHY PSANÉ STŘELNÝM PRACHEM. K patnáctistránkové sérii s názvem ZÁKEŘNÝ KORD (strany 136-137) uvádí:

„Pokud tři epizody, které předcházely Zákeřnému kordu, byly situovány do středu Evropy, námořní příběh nás zavádí do centra boje o nadvládu mocností nad Atlantikem, ve kterém se často nepoužívaly pouze gentlemanské a čestné praktiky boje. Jak je ale u autora příběhu typické, jeho zájem se točí hlavně kolem zbraní, který je tentokrát doplněn ještě velice kultivovaným seznámením s prostředím romantiky válečných plachetních lodí.
Dva póly tohoto příběhu představují velitel galeony Mirabelle Konrad von Trauben, pronásledovatel pirátů škodících Španělsku, a Paulino, patnáctiletý plavčík korzárské lodi Vlaštovka, nad nímž bdí zkušený lodník Francis. Jejich úvodní střetnutí skončí likvidací prakticky celé posádky Vlaštovky, při němž oba jediní přeživší na vlastní oči vidí záhadnou zbraň lovce pirátů. Paulino a Francis bojují na opuštěné lodi o holý život a záhy poznávají, že von Trauben na první pohled ušlechtilou činnost vůči španělskému království zaměnil za osobní hrabivost. Potopí holandskou obchodní loď, třebaže její kapitán měl mít zaručenou bezpečnost ochranným glejtem. Dvojice z Vlaštovky zachrání zbytek holandské posádky, dorazí úspěšně na Tortugu, tradiční pirátské sídlo, a tam vysvětlí korzárským špičkám, jaké nebezpečí zákeřný von Trauben představuje. Je připraven plán, jak velitele Mirabelle prostřednictvím jeho vlastních zvědů vlákat do pasti.
V příběhu se Toman zaměřuje především na vysvětlení tehdejší situace na světových mořích, vyvrací mnohdy nesprávně zažitý a zjednodušený černobílý názor na pirátství jako takové. Seznamuje čtenáře i s vybavením námořních lodí, jejich výzbrojí a bojovou taktikou.
Seriál, který stejně jako předchozí tři epizody maloval Miloš Novák, byl v první sérii Příběhů psaných střelným prachem nejrozsáhlejším a jako jediný vycházel ve dvou ročnících: pět epizod se ještě vešlo do 22. ročníku, další pokračování našli čtenáři v novém školním roce. V knižní podobě je příběh poněkud pozměněn: postava von Traubena je mnohem více rozvinuta a díky vynechanému konfliktu s holandskou lodí vypadávají z děje některé postavy, především Milí Prestonová. První vydání ve VKK 3 bylo poznamenáno chybou v podobě prohozených pokračování 8 a ll (v dotisku už jsou epizody správně). Oproti jiným případům zůstaly v reprintu původní doprovodné texty.“

Své stránky a rubriku měla v ABC děvčata – BIBI RADÍ. Jsme v letech  1978-79, takže ideologicky správné články typu LIDÉ JI VĚŘÍ, jsou nezbytností.

ZÁHADA 12 KLÍČŮ  s poutavě ilustrovanou hlavičkou byla dlouhodobá hra s úkoly pro „pionýrské družiny“ – čtenáře ABC.

V několikrát zmiňované ENCYKLOPEDII KOMIKSU V ČESKOSLOVENSKU 1945-1989 se na stranách 124-127 píše o komiksu VZPOURA MOZKŮ:

„Řeknete-li před jakýmkoli komiksovým fanouškem Vzpoura mozků, určitě bude mluvit o kultovním seriálu. Taková nálepka je vždy poněkud přehnaná nebo zavádějící, ale autoru Václavu Šorelovi nelze upřít jasnou originalitu – rozhodně po obsahové stránce. Oproti příhodám ze Žluté planety je tady prvek sci-fi mnohem více zvýrazněn a měřeno pohledem komiksového konzumenta je děj více akční.
Jak se Vzpoura mozků na stránky ABC dostala? Dalo by se říci jako odpověď na již zmíněnou trilogii Vlastislava Tomana, i když k bezprostřednímu srovnání v době premiéry nemohlo dojít díky Karibské perle (ročník 21), která obě díla oddělovala. Autor Vzpoury se vydává do blíže neurčené budoucnosti, kdy se k Zemi ve speciálním kosmickém hvězdoletu Prométheus vrací Desátá výprava. Spojení s rodnou planetou však není možné navázat, navíc matička Země je zahalena do podivné růžové mlhy. Kapitán Prométhea se rozhodne vzbudit posádku a vyšle průzkumný výsadek na planety ve sluneční soustavě. Ten na všech nalézá zničené základny, pouze na Měsíci kosmonauti objevují v nedotčeném komplexu poselství Ola Jensena. Z něj vyrozumí, že stále se rozvíjející automatizace vedla až k pokusu robotů převzít na Zemi moc nad lidmi. Desátá výprava tak vůbec netuší, zda lidstvo útoku umělé inteligence odolalo. Po otestování růžového pole odstartuje pilotovaný průzkumný modul, který za pomoci denihilátorů mlhu prorazí, naváže kontakt s lidmi, ale po průniku se posádce nepodaří opět se spojit s mateřským hvězdoletem. Situace začíná být vážná, velitelský štáb na Zemi dobře ví, že Prométheus v domění, že členové výsadku zahynuli, může zaútočit plnou silou. To by mohlo znamenat nedozírnou katastrofu, neboť meziplanetární expedice byly vybaveny účinnými a utajenými zbraněmi. Zatímco lidé zvažují možnosti, jak vyslat na orbit zprávu, že průzkumná mise hvězdoletu byla úspěšná, posádka Prométhea se skutečně připravuje na masivní útok.
Šorelova komiksová prvotina vznikala zajímavým způsobem – autor přinášel kreslíři Františku Kobíkovi scénář jednoho dílu, schematicky a rámcově načrtnutého, který Kobík zpracoval a dal Šorelovi zpět ke schválení. Pokud ten náhodou nebyl s některým obrázkem spokojen, Kobík ho z již hotové předlohy vystřihl a nahradil opraveným obrázkem. Celek vytáhl tuší a vybarvil anilinovými barvami. K této činnosti se oba autoři scházeli po pracovní době v jejich tehdejším zaměstnání v Avii Letňany.
Určitě bychom neměli přehlédnout i několik dalších zajímavostí, například při malování stíhacích letounů doprovázejících při záchranné akci průzkumný modul Prométhea se Kobík inspiroval americkými stíhačkami F 16 či francouzskými stroji Mirage. Můžeme tu také vypozorovat, že už v té době se uvažovalo o novém meziplanetárním raketoplánu; Kobík jeho tvar použil pro pozemní bitevní letouny. Václav Šorel uvádí, že jedním z dalších impulsů pro napsání Vzpoury mozků byly občasné návštěvy jeho manželky ve výpočetním středisku v letňanské Avii. Záměrně nepoužíváme termín počítače, protože obrovské monstrum, které tehdy zabíralo téměř celý sál, je pro generaci na přelomu 20. a 21. století nepředstavitelné. Pokud si uvědomíme, kdy se seriál na stránkách ABC objevil, lze pochopit, že v některých směrech může působit poněkud prostě. Současně ale jedním dechem dodáváme – opravdu jen pro zatvrzelé hnidopichy.
Naskýtá se i otázka, jak v době vydání přijali ryze vědeckofantastický příběh bdělí dohlížitelé.
Autor vzpomíná, že tehdejší šéfredaktor ABC Toman musel leccos „žehlit“ a nějak už tradičně byla dílu dokonce vyčtena i „malá angažovanost“. Nakonec ale vše bylo zachováno bez závažnějších předělávek či škrtů, ba dokonce prošlo i to, že hlavní roboťácký padouch č. 1 byl Kobíkem vyveden v „nádherné“ rudé barvě . Autorské dvojici to došlo až ve chvíli, kdy jim k tomu potutelně gratuloval nejeden jejich známý.
Seriál vyšel opakovaně ve Speciálu 86 nazvaném Já, robot … , dalších repríz se dočkal po roce 1989. Oproti původnímu vydání v ABC byly v záhlaví stránek vynechány texty připomínající předešlý děj a číslování jednotlivých dílů. Vzhledem k souhrnnému vydání v jednom sešitě byly vypuštěny texty v obrázcích, které rekapitulovaly předchozí děj v díle, který původně vyšel posledním čísle ročníku 22, a stejně tak v epizodě, která zahajovala třiadvacátý ročník.
Podobně jako u ságy ze Žluté planety doprovázel i Vzpouru mozků papírový model: dvojice Šorel-Kobík (ŠOK) připravila maketu hvězdoletu Prométheus se třemi průzkumnými moduly, která vyšla přesně v polovině seriálu (ABC 24/22), ve zmenšené velikosti pak i ve zmíněném Speciálu 86.
Legendární logo celého seriálu, hlava, v níž se prolínají mozkové závity s tištěnými spoji, je nápadem Františka Kobíka.“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu ABC z let 1978-79, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu ABC  – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla ABC zde >>>

Prvně ABC – 15.ročník – 1970-71

Dnes archivované (zatím jediné) číslo časopisu ABC z let 1970-71 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval některý z více než dvě stě registrovaných uživatelů našeho webu – bohužel jsem si nepoznačil kdo (moc se za to omlouvám). Ale i tak –  veliký dík!

Snad se brzy podaří některému ze čtenářů tohoto webu digitalizovat všech 23 zbývajících čísel 15. ročníku ABC : -).

Z tiráže: ABC MLADÝCH TECHNIKŮ A PŘÍRODOVĚDCŮ – zábavně naučný čtrnáctideník pro chlapce a děvčata. Vydává Česká rada Pionýra v Mladé frontě – Šéfredaktor V. Toman • Zást. šéfredaktora prom. biolog. K. Dunda • Přírodní vědy – prom. biol. H. Kholová, CSc • Technika – M. Kazimourová, M. Pilný • Zájmová činnost – L. Kolářová, prom. hist. J. Tůma, ext. • Výtvarný redaktor – J. Drahokoupil • Technický redaktor – J. Sovová, ext • Sekretariát – M. Kunová, A. Rundová. Nevyžádané rukopisy a obrázky se nevracejí. Za původnost příspěvku ručí autor. Rozšiřuje PNS, předplatné a objednávky přijímá každá pošta a doručovatel; do zahraničí zasílá PNS, ústř. exp. tisku, odd. vývozu tisku, Jindřišská 14, Praha 1. Cena výtisku Kčs 2,-; roční předplatné Kčs 48. Tiskne Svoboda, graf. závody. n. p., závod 1. Praha 5, S. M. Kirova 43.“

Redakce pravidelně přinášela návody na drobné výrobky, které si mohli manuálně zruční čtenáři sami vyrobit – jako například oblíbené HLAVOLAMY Z DRÁTU:

Pravidelná rubrika KOMPAS byla postupně měněna co do názvu i obsahu. Vznikla jako rubrika věnovaná klubům ABC a postupně vystřídala názvy KOMPAS PIONÝRSKÝCH KOLEKTIVŮPIONÝRSKÝ KOMPAS, KOMPAS PIONÝRŮ aby se v roce 1990 vrátila opět k původnímu názvu KOMPAS. Vizuální kontinuitu KOMPASU dlouhá léta držel minikomiks TIKI TOM A BOB PUŠKVOREC jemuž vtiskl tvář výtvarník J. Tesař.

O komiksu DOBRODRUŽSTVÍ THUVIE Z PTARHU píší Josef Ládek a Robert Pavelka v knize ENCYKLOPEDIE KOMIKSU V ČESKOSLOVENSKU 1945-1989 na stranách 84-85:

„Příznivý ohlas čtenářů ABC na Carterovy příhody vedl Vlastislava Tomana k napsání scénáře pro další celoročníkový komiks, v němž jsou v popředí postavy Carterova syna Carthorise a princezny Thuvie, dcery vládce Ptarhu. Předlohou nového seriálu byla již zmíněná Burroughsova kniha Thuvia, děvče z Marsu.
Děj je oproti Carterovým příhodám přímější a méně spletitý, což je vzhledem ke scénáři postaveném na jedné knize pochopitelné. Carthoris je nařčen z únosu princezny Thuvie a při snaze se obhájit shodou okolností unesenou ženu nalézá. Dozvídá se, že za činem jsou osobní cíle představitelů Dusaru, krále Nutuse a jeho syna Astoka. Při útěku před únosci nalézá dvojice tajemné a vymírající město Lothar, jehož obyvatelé umí myšlenkami vytvořit přesvědčivou iluzi lidí podle svých přání. Carthoris a Thuvia se pokoušejí uniknout z moci obyvatel města a netuší, že Nutus zatím využil Thuviiina zmizení a poštval proti sobě Hélium a Ptarh. V dramatickém vyvrcholení se Carthorisovi a Thuvii podaří nejen překonat telepatickou sílu obyvatel Lotharu, ale za výrazné pomoci Johna Cartera zažehnat rodící se válečný konflikt a odhalit pravé viníky únosu.
I přes soustředění děje na Carthorise a Thuvii se tu opět setkáváme se známými postavami z předchozího seriálu Dobrodružství Johna Cartera, ať je sám John Carter se svou ženou Dejah Thoris, jeddak zelených Tharků Tars Tarkas a černý princ prvorozených Marťanů Xodar. Samotné prostředí Dobrodružství Thuvie z Ptarhu je méně výpravné a omezuje se prakticky jen na putování prchající dvojice. Větší prostor dostávají proradný Jav z Lotharu a zhmotnělý lučištník Kar Kormak, díky jehož schopnostem se Carthoris s Thuvií ubrání útoku nepřátelských zelených hord. Proti jejich výskytu je přítomnost záporných postav Nutuse a Astoka vlastně epizodní.
Seriál byl celobarevný, tentokrát byl jeho autorem Milan Ressel, pro nějž to byl na stránkách ABC komiksový debut. V úvodu a závěru stránek byly opět krátké doplňující texty. Raritou je, že 7. pokračování s názvem Uprostřed bojů vyšlo pouze dvoubarevné- důvodem byla snaha dohnat značný skluz ve vydávání časopisu, proto se zvolila jen dvoubarevná verze. Závěrečná dvě pokračování vyšla najednou v posledním čísle ročníku. V původním „ábíčkovém“ vydání se objevila chyba v 16. a 17. pokračování – obě nesou název V Astokově moci. Seriál se dočkal reprízy až ve VKK I, kde byl sice výše uvedený přehmat opraven, ale poněkud méně šťastným způsobem: 17. díl dostal název Hrozí válka, což je téměř shodné s názvem epizody 15 – Hrozba války. Stejně jako u Dobrodružství Johna Cartera ani zde nebyly při reprintu zařazeny doprovodné texty.
Realizací tohoto seriálu skončila spolupráce s agenturou zastupující autorská práva na díla Edgara Rice Burroughse. Další zamýšlené projekty nebyly kvůli vysokým finančním nárokům realizovány. Netýkalo se to jenom eventuálního zpracování zbylých knih o Johnu Carterovi, Toman uvažoval i o dalších postavách. Můžeme však říci, že to čtenářům později bohatě vynahradil.“

OBRAZOVÁ ŠKOLA je tradiční stránka, která bezpodmínečně patřila do každého čísla ABC.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu ABC z let 1970-71, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu ABC  – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.  V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla ABC zde >>>

VĚDA A TECHNIKA MLÁDEŽI – 22.ročník – 1968

Dnes archivovaná čísla časopisu VTM z roku 1968 pro www.detske-casopisy.cz digitalizovala Jitka D. a Jan K. Veliký dík!

Tiráž časopisu VĚDA A TECHNIKA MLÁDEŽI nám prozrazuje, že šéfredaktorem tohoto populárního časopisu byl prom.fil. Jiří Táborský. Časopis měl i „zahraniční spolupracovníky“ ve spřátelených socialistických zemích :-) Časopis VTM vycházel jako čtrnáctideník, vydávala jej Mladá fronta, stál 2 Kčs a měl rozsah 36 stran.

Jen telegraficky k historii tohoto titulu: úplně první číslo VTM vyšlo pod názvem MLADÝ TECHNIK v 2/1947.  Od 36. čísla VI. ročníku (5. září 1952) dostal časopis nový název MLADÝ TECHNIK – VĚDA A TECHNIKA MLÁDEŽI. Po roce 1953 zůstal časopisu už jen název VĚDA A TECHNIKA MLÁDEŽI – známější pod zkratkou VTM. Po roce 1990 byl význam zkratky VTM změněn na VĚDA, TECHNIKA A MY. Na podzim roku 2003  vychází pod novým názvem VTM Science a 21. prosince 2009 bylo vydávání časopisu VTM Science jako měsíčníku ukončeno. Po ukončení vydávání tištěné verze časopisu se pokračuje (říjen 2010)  s aktivitami na internetu (www.vtm.cz). Ochrannou známku VTM má vydavatelství Mladá fronta a.s. chráněnu (návrh podán 3/1991) až do 20.3.2021.

Jako románová příloha časopisu VĚDA A TECHNIKA MLÁDEŽI počínaje VTM 11/68 vycházel na pokračování „vystřihovací“ BIGGLES OD VELBLOUDÍCH STÍHAČEK – v překladu Ing. A. Kyzlinka z roku 1938, s ilustracemi Zdeňka Buriana.

Když už si redakce troufla vydávat donedávna nevydávaný román, podpořila to v duchu zaměření časopisu rubrikou LETOUNY A TECHNIKA KOLEM BIGGLESE.

VĚDA A TECHNIKA MLÁDEŽI byla jakýmsi pokračováním časopisu ABC – pro starší, technicky založené čtenáře. Například Ing. Miroslav Hubert zde na pokračování publikoval návod na stavbu lodi – KAJUTOVÝ MOTOROVÝ ČLUN „PERLA“.

Na poslední, celobarevné straně VTM vycházel jakýsi vystřihovací fotografický, technický atlas letadel a automobilů. Z jedné strany fotografie, z druhé strany technický popis a nákres:

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu VTM z roku 1968, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu VTM – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla časopisu VTM zde >>>

Chybějící čísla ABC – 14.ročník – 1969-70

Dnes archivovaná čísla časopisu ABC z let 1969-70 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Flon. Veliký dík!

V tiráži 14. ročníku se uvádí:ABC MLADÝCH TECHNIKŮ A PŘIRODOVĚDCŮ – zábavně naučný čtrnáctideník pro chlapce a děvčata. Vydává Česká rada Pionýra v Mladé frontě – Šéfredaktor V. Toman. Zást. šéfredaktora prom. biolog. K. Dunda. Přírodní vědy – prom. biol. H. Kholová, CSc. Technika – M. Kazimourová, M. Pilný. Zájmová činnost – prom. hist. J. Tůma, L. Kolářová. Výtvarný redaktor J. Drahokoupil. Technický redaktor – J. Sovová, ext. Sekretariát – M. Kunová, J. Bieliková. …. Cena výtisku Kčs 2,-.“

Vlastislav Toman ve své knize MŮJ ŽIVOT S ABC – ÁBÍČKEM (na straně 106) zmiňuje mimo jiné i  jedno jméno z výše uvedené tiráže – redaktora Martina Pilného:

„Martin na tomhle úseku udělal opravdu velký kus práce poté, co jsem mu ho předal. Připomínám, že jsme ho nejdříve poznali jako nadšeného čtenáře ábíčka na našich prvních srazech, pak byl jedním z klubových stovkařů-guvernérů. Když si odbyl vojenskou základní službu, pracoval nějaký čas jako nakladatelský redaktor – a od roku 1969 na mnoho let zakotvil v oddělení techniky redakce ABC. Však jsem se při besedách se čtenáři často chlubil, že se Martin stal ze čtenáře redaktorem. Většinou jsem tím odpovídal na dotaz, jak se stát redaktorem.

Řekl bych, že právě Martin Pilný, i když sám snad ani jeden papírový model nezkonstruoval, dokázal to, co má dělat správný redaktor – vytvářet koncepci, pracovat s autory, vyhledávat tipy a zvažovat nápady, udržovat kolektiv stálých spolupracovníků. Velice si rozuměl s architektem Vyškovským, i když pak někdy u ostatních bral jako měřítko kvality právě Vyškovského práce. Některé z nich tím možná odradil, zatímco by bývali potřebovali jakýsi „záběhový čas“, poradit nebo dát do party s některým z těch zkušených.“

Na stranách 127-128 zase píše o souvislostech s publikováním komiksu LENIN A VELKÁ REVOLUCE:

„Významnou událostí se naopak stalo 100. výročí narození V. I. Lenina, které UNESCO (Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu) vyhlásilo jako výročí pro rok 1970! A u nás doma už se zase „dbalo“ na to, aby se takové výročí řádně oslavilo. Nu, a nám se to povedlo velmi neobvyklým způsobem – komiksem o Leninovi!
Docela náhodou jsem si vzpomněl, že jsem před časem v Pifovi viděl kreslený seriál s názvem Lenin a Velká revoluce. Autorská práva vlastnil nakladatel Éditions Vaillant v Paříži, takže tady by problém s přetiskováním nebyl. Ale co na to v Československu, kde právě začínala tzv. normalizace? Musel jsem hledat a najít nějaké dobré politické krytí, jinak bude průšvih – a velký! Začal jsem tedy v pražském Muzeu V. I. Lenina, a kupodivu pochodil. Souhlasili s doložkou: … ve spolupráci s Muzeem V. I. Lenina v Praze. O překlad a úpravu české verze se postarali M. Hašková a J. Rocco.
Dostal jsem radu, abych zkusil získat souhlas i na „nábřeží“, kde už zase pilně pracovali nejvyšší funkcionáři. Pro Českou socialistickou republíku (byli jsme už federálním státem!) fungovalo jakési „byro“, aby se vyrovnala asymetrie se Slovenskem, kde měli Slovenský ÚV KSČ. Putoval jsem na byru od jedněch dveří ke druhým, a ne a ne dostat platný souhlas. Až konečně padlo sladké „ano, můžete to tisknout“. (Jméno a funkci onoho odvážlivce si bohužel už nepamatuji.)
Začali jsme lednovou devítkou a skončili v patnáctce. Ještě štěstí, že jsme to „krytí“ měli, ozvaly se hlasy „kovaných“ nespokojenců, kteří se rozčilovali nad takovým hanobením Lenina.“

Inspirací rubrice POKLADY ČTYŘ SLUNCÍ byla nepochybně BOBŘÍ HRÁZ z předválečného „foglarovského“ MLADÉHO HLASATELE:

Olga Bezděková, Milan Krejčí – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ (2. DÍL) – strana 91-92:

STRÁŽCI. Objevili se v časopise ABC mladých techniků a přírodovědců v druhé polovině 60.let, přesně v 5.čísle 11.ročníku (1966-67). V dosavadní historii poúnorových seriálů, kdy byl žánr z časopisů téměř vymýcen, to byl po KULIŠÁCÍCH další kreslený seriál, který se udržel po řadu let a redakce se k němu na přání čtenářů v reminiscencích vracela. Jestliže KULIŠÁKY vystřídala dobrodružná tématika v seriálech typu vědecko-fantastického, detektivního a špionážního, čas ukázal opět potřebu chlapeckého příběhu. Návrat k tradici nebyl v případě STRÁŽCŮ krokem zpět. Čas a zejména výsledky čtenářské ankety v lednu 1969 ukázaly, že to byl v dosavadní historii časopisu první kreslený seriál (ovšem i KULIŠÁCI vycházeli po tři roky), který se udržel po několik let a zachoval si přízeň čtenářů. A že tedy tematika chlapeckých seriálů neomrzela … “

„Zemědělec dnes už není prostý rolník. Zemědělec dnes, to je odborník na slovo vzatý, zemědělec dnes, to je specialista!“  – tak redakce ABC uvedla vystřihovací kartičky ve stylu „Atlasu ABC“ nazvané POVOLÁNÍ PRO TEBE:

OBRAZOVÁ ŠKOLA (ve 14. ročníku ABC tištěna na poslední stránce) sice není originálním vynálezem redakce ABC, ale právě v ABC se dočkala několika set stran.

Vlastislav Toman ve své knize MŮJ ŽIVOT S ABC – ÁBÍČKEM (na stranách 110-111)  se o 14.ročníku zmiňuje i takto:

„K další změně došlo po rozšíření ábíčka o nebarevnou (černobílou) vložku v rozsahu 16 stran formátu A5. Využili jsme ji dvojnásobně – půl na půl, osm stran dostal román Karla Maye Mezi supy, upravený Lukášem Tejnorem a s původními ilustracemi Zdeňka Buriana (1968-69), a z druhé poloviny vznikl minimagazín ABC do kapsy s komiksem uprostřed a různými návody, náměty, zajímavostmi, rébusy atp.
Následoval román Rájem i peklem z pera Otakara Batličky (1968-70) upravený Bohumilem Jírkem a s ilustracemi Karla Přibyla. Jako další příběh (1969-70) vyšel Žlutý markýz Knuda Gatzwillera upravený Libuší Kolářovou a opět s ilustracemi Karla Přibyla. Protože se oba romány střídaly na přechodu ze 13. do 14. ročníku, zůstal v jeho závěru prostor na známý krátký příběh G. S. Erskina Poslední jezdec Pony Expresu ilustrovaný Jirkou Vraštilem.“

„Když jsem znovu zalistoval 14. ročníkem, přece jen jsem jednu dobrou akci objevil: 10 splněných přání našich čtenářů! Ve spolupráci s televizní Vlaštovkou si pak o nich mohli čtenáři nejen přečíst v ábíčku, ale zhlédnout reportáž také v televizi.
Nebylo lehké vybrat z toho velkého počtu přání, která bychom dokázali splnit. Nebyli jsme všemocní. První přání jsme splnili Janě Škramovské z Prahy a Michalu Svobodovi z Rakovníka. Chtěli se podívat do zákulisí televizního studia a naši přátelé z televize nám to umožnili. Druhé přání jsme splnili hned čtyřem pražským čtenářům, Katce Mlčouchové, Ivo Hingarovi, Jardovi Jelínkovi a Mirkovi Spilkovi, a to v Březce u Valnovky. Chtěli vidět hodně krásných zvířat v nějaké oboře.
Za třetím přáním jsme vyrazili do Plzně a jeli s námi dva kluci, které zajímala práce strojvedoucího elektrické lokomotivy a jak se takový stroj vyrábí. Láďa Oliberius to neměl daleko, byl z Plzně, zato Petr Slavík přijel až z Chrudimi. Plzeň, to byla moje parketa, vždyť jsem ve Škodovce skoro dva roky pracoval, a nádražní depo nám také vyšlo vstříc. Škoda jen, že si nevzpomínám, který z těch dvou se později skutečně stal strojvedoucím. Myslím však, že to byl Petr Slavík a připomněl se nám později dopisem i fotografií, že svého snu dosáhl.
Čtvrté přání jsme splnili v pražských botanických zahradách Vláďovi Hlaváčkovi ze Solnice a Hance Chalupové z Jihlavy. Pro splnění pátého přání jsme museli zajet až do Tatry Kopřivnice, i když Libor Vávra bydlel nedaleko ve Frenštátu pod Radhoštěm. Bohužel v továrně naší akcí příliš nadšení nebyli. Šesté přání třem děvčatům doslova propršelo. S dvojčaty Alenou a Miroslavou Erbanovými a Olgou Golubcovou z Tábora jsme zajeli do výcvikového střediska Pohraniční stráže, protože se zajímaly o psy a jejich výcvik. Hana Odvářková ze Svitav, Alena Přichystalová z Pardubic, Albert Simon z Hradce Králové a Kateřina Šauerová z Prahy chtěli blíže poznat tajemný svět filmu.
Za sedmým přáním jsme proto vyrazili do filmových ateliérů na Barrandov. Zrovna se natáčely filmy Čtyři vraždy stačí, drahoušku a Kdo chce zabít krále. S Pražáky Michalem Vávrou a Dáňou Menšíkem jsme při osmém přání putovali na Státní závodiště ve Velké Chuchli v Praze. Přáli si svézt se na koni, a vyšlo jim to. To Zdeněk Macourek ze Zborovic na Kroměřížsku a Jan Tluka ze Slavičína měli pro deváté přání jinou touhu – vidět, jak se v Aeru ve Vodochodech vyrábějí proudová letadla L-29 Delfín. I to se povedlo. Zato na splnění desátého přání už se nedostalo, tak je čtenáři našli až ve 3. čísle dalšího ročníku. Helena Bretfeldová z Brna a dva Pražáci, Charalambas Metallidis a Karel Štěpán, chtěli poznat zákulisí pražské zoo. To pro nás nebyl problém, protože i tam ábíčko mělo kamarády. Potom jsme všem čtenářům slíbili novou možnost, a to reportáž na přání, které se někteří možná zúčastní.
Čtrnáctý ročník skončil, a my jsme už v několika číslech slibovali, jaký bude jubilejní patnáctý.“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu ABC z let 1969-70, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu ABC  – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla ABC zde >>>