Archív kategorie: Kreslené seriály

SLUNÍČKO – 4.ročník – 1970-71

Dnes archivované číslo časopisu SLUNÍČKO z roku 1970-71 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval flon. Veliký dík!

V tiráži tohoto čísla můžeme číst: „Vydává Ústřední rada Pionýrské organizace ČSR v Mladé frontě. Vedoucí redaktor Jan Kloboučník, redaktorka Lilly Eisenachimlová, graficky upravuje Vlastimil Pokorný. Redakční rada: Zdeněk Adla, Josef Brukner, Ladislav Dvořák, prof. dr. František Holešovský, DrSc., Ota Janeček, dr. Eva Opravilová, CSc., Radek Pilař. Redakce: Senovážná 2, Praha 1, tel. 26 23 51. Tiskne Polygrafia, n. p., Svobodova 1, Praha 2. Předplatné přijímá každá pošta nebo poštovní doručovatel. Objednávky do zahraničí vyřizuje PNS – ústřední expedice tisku, Jindřišská 14, Praha 1. Neobjednané rukopisy redakce nevrací. Imprimováno 21. 5. 1971.“

Časopis vycházel v záhlaví s „nadtitulem“ PRO NEJMENŠÍ 1x měsíčně, celobarevně na čtvercovém formátu, v rozsahu 24 stran a stál 1 Kčs.

Kapitolu věnovanou časopisu SLUNÍČKO uvádí Olga Bezděková ve své knize PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1 DÍL takto:

„Téměř doslovný titulek si pro záhlaví nechává celobarevný měsíčník Sluníčko. Je nadále směrovaný pro předškolní i školní drobotinu. Tomu odpovídají velké či celostránkové ilustrace, málo textu, a když, pak s většími písmeny; určité kresby jsou řazeny tak, že evokují žánr kresleného seriálu) u některých cyklů malíř někdy použil obláčky (U Pešků, 7/ 22,4/ 23). Redakce má šťastnou ruku při výběru spolupracovníků, ať už se jedná o píšící autory (Josef Brukner, Václav Čtvrtek, Jiří Žáček, Eliška Horelová, Jaroslav Pacovský, Martina Drijverová, Jiří Havel, Jan Krůta … ) nebo malíře (Adolf Born, Radek Pilař, Miroslav Barták, Květa Pacovská, Miloš Nesvadba, Jiří Fixl, Jindřich Kovařík, Karel Franta, Josef Paleček, Josef Kremláček, Marie Tichá, Vladimír Nagaj, Jan Pacák). Nezapomíná ani na klasiku a výtvarné cítění nejmenších čtenářů profiluje reprodukcemi renomovaných malířů (Antonín Chittussi, Václav Špála, Jan Zrzavý, Karel Svolinský, Josef Lada atd.) . Sluníčko ale pravidelně seznamuje i s díly autorů, kteří vystavovali na Bienále ilustrací Bratislava (např. 1, 7/ 21, 3/ 22, 3/ 23) . Výtvarná podoba časopisu se díky širokému okruhu spolupracovníků drží na vysoké úrovni. Nepochybně k tomu napomohly i kreslené seriály, které redakce s různou intenzitou otiskovala neustále.“

Radek Pilař přispíval už od předchozího 3.ročníku svojí stránkou s bezeslovnými příhodami skřítka MACHALÍNKA.

Je zřejmé, že pokud chtěla redakce SLUNÍČKA získat co nejvíce předplatitelů, musela přesvědčit co nejvíce rodičů předškoláků.  Zpětnou vazbu potřebovala získat právě od nich. Proto byla v dnes archivovaném čísla věnována jedna samostatná strana dotazníku, který měl redakci přinést odpověď na to, jak moc je SLUNÍČKO pomocníkem při „vstupu dětí do života“.

Veršovaná ENCYKLOPEDIE SLUNÍČKA seznamovala nejmenší čtenáře pomocí obrázků a veršovaného textu s běžnými i méně známými pojmy – zde například LOVNÁ ZVĚŘ.

Už ve 4.ročníku SLUNÍČKA vycházel komiks pro nejmenší – COUR A COUREK, který kreslil Adolf Born. Olga Bezděková – PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1 DÍL, strana 139:

„Osmnáctý ročník uveřejňuje na poslední stránce pokračování úspěšného seriálu o dvou kocourech Cour a Courek. Podle námětu Svatopluka Hrnčíře nakreslil Adolf Born a obě jména byla víceméně již při vzniku seriálu zárukou, že odvedené dílo bude patřit ke špičce toho nejlepšího, co je určeno pro tuto věkovou kategorii. Této prognóze daly za pravdu nejen následující roky, po které byli Cour a Courek otiskováni, ale i knižní vydání jejich příhod v roce 1983 a 2008.“

SLUNÍČKO, podobně jako jeho starší sestra MATEŘÍDOUŠKA, uveřejňovalo krátké příběhy, kde některá slova nahrazoval obrázek. Psaný text pak dítěti četl rodič a dítě podle obrázků interaktivně doplňovalo slova.  Příběh MISTR KOMINICKÝ je dokonce veršovaný.

V roce 1969 vyhlásila redakce SLUNÍČKA soutěž, v které dalo malým čtenářům na výběr devět postav od devíti výtvarníků. Vyhrálo STRAŠIDÝLKO KUK, které podle vlastního scénáře fantasticky kreslil Karel Franta. A tak zadní strana SLUNÍČKA patří ve 4.ročníku příběhům plným legrace, nápadů i přiměřené dávky dětského strachu.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu SLUNÍČKO z roku1970-71, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu SLUNÍČKO – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.

Úplně poslední čísla časopisu OHNÍČEK – 52.ročník – 2001

Dnes archivované čísla časopisu OHNÍČEK z roku 2001 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizovali Onuca a Jiří Z. Oběma veliký dík!

V tiráži dnes archivovaného 1.čísla se mimo jiné píše: Ohníček, vydává Mladá fronta, a.s., ročník 52, číslo 1, vyšlo 21.12.2000, adresa redakce: Radlická 61, 150 00 Praha 5, e-mail: bodokova@mf.cz, šéfredaktorka: Mgr. Světluše Bodoková, grafická úprava: ing. Jindřich Dušek, reprodukce: VTM System, s.r.o., tisk: Východočeská tiskárna Pardubice. …“ OHNÍČEK stál 24 Kč a měl 32 stran.

Ve své době patřil OHNÍČEK mezi  nejznámější dětské časopisy. Dětský čtenář zpravidla nikdy nehledal ve svém  časopise konkrétní informace a tak se redakce musela snažit, aby jej publikované články zaujmuly. Nejen grafickým zpracováním ale i tematicky a stylisticky. To se OHNÍČKU po celou dobu jeho existence převážně dařilo.

OHNÍČEK vznikl v září roku 1950 jako časopis pro žáky národních škol a svým zaměřením navázal na zaniklý časopis PLAMEN MLÁDÍ. Vydavatel časopisu se několikrát změnil. V prvních letech 1950 až 1968 byl časopis vydáván Československým svazem mládeže, poté, až do roku 1989, Pionýrskou organizací Socialistického svazu mládeže v nakladatelství Mladá Fronta. Po té OHNÍČEK až do konce vydávání v roce 2001, vydávalo nakladatelství Mladá Fronta a.s. – od roku 1994 do roku 2000 ve spolupráci
s agenturou Toja (v tomto období došlo ke sloučení časopisu OHNÍČEK s měsíčníkem TOJÁČEK a součástí OHNÍČKU se stala zábavní příloha TOJÁČEK). V létě roku 1992 podalo nakladatelství Mladá fronta a.s. přihlášku ochranné známky OHNÍČEK (ochranná známka zapsána na konci roku 1994) pro nakladatelskou a vydavatelskou činnost včetně nového grafického ztvárnění = hlavička časopisu. Ochrannou známku má nakladatelství registrovanou dodnes, přesto že časopis OHNÍČEK už zanikl – poslední je (dnes archivované) 10. číslo z října 2001.

V porevolučních letech akcentoval i OHNÍČEK dětské lifestylové témata, přitahoval pozornost populárními osobnostmi a hudebními skupinami. V tom patřil do středu mainstreamových dětských časopisů, ničím nevybočujících.

K původním kresleným seriálům OHNÍČKU patřil DETEKTIV SOVA – název zcela jistě záměrně asocioval detektivní komiks DETEKTIV ŠTIKA (Lapáček + Kalousek, v OHNÍČKU vyšlo 380 příběhů).  Scénář k DETEKTIVOVI SOVOVI psal Jiří Filípek s Jiřím Hrdličkou i na náměty čtenářů. Kreslil jej Jiří Filípek. Seriál vycházel v OHNÍČKU od 1. čísla 51 ročníku  2000) až do posledního 10. čísla 52. ročníku (2001). Celkem bylo publikováno 22 stran. Drobnůstka – za života Jaroslava Foglara si málokdo dovolil využívat postavičky Rychlých šípů bez jeho výslovného svolení v jiných komiksech :-)

V posledním ročníku OHNÍČKU je grafické zpracování časopisu velmi dobré – vzhledem k narůstajícímu trendu větší vizuality sdělení. Níže uvedení sazba byla podobná i souputnickém časopise SKAUT-JUNÁK. Zastoupení obrazové složky v 52. ročníku OHNÍČKU se blížilo 50%.

Cyklus komiksových kvízů a rébusů KOKO, který připravovala Věra Faltová, vycházel nejdříve v časopise TOJÁČEK (1995-96) a později i přímo v OHNÍČKU (1996-2001). Celkem bylo publikováno 59 stran.

Stejně jako ostatní současné časopisy, tak i OHNÍČEK v průběhu svého vydávání zvyšoval graficky významné prvky, které měly působit na prvotní pozornost dětského čtenáře a přilákat jej svou vizuální formou k samotnému obsahu. I návod k praktické dovednosti JAK ZABALIT DÁRKY toto 100% splňoval.

K dobré tradici OHNÍČKU patřilo pravidelné publikování původních komiksů (i když i ty zahraniční se v něm objevovaly).

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu OHNÍČEK z roku 2001, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu OHNÍČEK – kliknutím na náhled strany:

 

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.

Další ZÁPISNÍK – 12.ročník – 1968

Dnes archivované čísla časopisu ZÁPISNÍK z roku 1968 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Karbulínek a opravil Pepan. Veliký dík!

V tiráži časopisu lze číst:ZÁPISNÍK 68 – vydává hlavni politická správa Čs. lidové armády ve Vydavatelství časopisů MNO, n. p.. Praha 1, Vladislavova 26. telefon 237646-9. Šéfredaktor dr. Milan Cedr. zástupce Jaromír Grézl. grafická úprava M. Havlíček a P. Frček. Redakce: Praha 1. Jungmannovo 24. tel. 234355-8 a 240120. Vychází čtrnáctidenně. Za rok vyjde 26 čísel. Cena výtisku 2 Kčs. pololetní předplatné 26 Kčs. Rozšiřuje PNS. v jednotkách ozbrojených sil VC MNO — administrace. Praha 1. Vladislavova 26. Objednávky přijímá každá pošta i doručovatel. v armádě každý distributor tisku. Dohlédací pošta Praha 01. Tiskne Polygrafia závod 2. Praha 5. Grafická 1. a Svoboda. S. M. Kirova 43, Praha 5. Objednávky do zahraničí vyřizuje PNS — vývoz tisku. Jindřišská 14. Praha 1. Nevyžádané materiály se nevracejí. Toto číslo bylo dáno do tisku 16. prosince 1967.“

Poprvé se nám kompletní číslo ZÁPISNÍKU podařilo archivovat 4.1.2017. Bylo to 19.číslo 11.ročníku z roku 1967. Zmiňuju to proto, že skladba dnes archivovaného čísla se proti předchozímu roku nijak výrazně nezměnila.

Cílovou skupinou ZÁPISNÍKU byli středoškoláci (budoucí vojíni základní vojenské služby) a starší – včetně vojáků. Proto obsah časopisu balancuje mezi poutavým „čtením“ přijatelným pro mládež (viz níže uvedená ukázka „kresleného seriálu“ POKLAD NA OSTROVĚ), populární četbou (například níže uvedená ukázka HVĚZDY FILMOVÉHO NEBE), na tehdejší dobu „bulvárně“ laděnými články (např. fotografie „začínající filmové hvězdičky“) i povinně ideologicky laděnými články.

Rozličné mini encyklopedie jsou oblíbeným tématem časopisů s širším čtenářským záběrem. ZÁPISNÍK na čtyřech stranách přinášel MALOU ENCYKLOPEDII:

I populární zpěváci (pokud neměli štěstí na „modrou knížku“) museli absolvovat základní vojenskou službu. Pavel Novák (*1944 +2009) ji měl jako absolvent vysoké školy sice kratší než ostatní „záklaďáci“, ale i tak si musel to své „odkroutit“.  Byť s určitými úlevami: „Po promoci v červnu 1967 jsme my všichni vojenští katedristé – zdravotníci UP až na Pavla Nováka strávili následujících pět týdnů na soustředění a poddůstojnických zkouškách v záložních a tou dobou pustých kasárnách v Uherském Hradišti. Jak nám sdělili Čuňasovi dosavadní kolegové, Čuňas, ze soustředění vyreklamován, odletěl s orchestrem Karla Krautgartnera na turné po Sovětském svazu.“

HVĚZDY FILMOVÉHO NEBE měly formát kartotéky (jak ji známe třeba z časopis ABC a jeho Atlasů). Z jedné strany fotografie a z druhé strany text, tak aby bylo možno rozstříhat na jednotlivé karty stejného formátu.

Zřejmě nejpoutavější částí ZÁPISNÍKU bylo výpravné zpracování k románu R. L. Stevensona. Převyprávěl jej Jaromír Kincl a úžasnými černobílými ilustracemi doprovodil Gustav Krum (mimo jiné – bojoval v 1. československého armádního sboru Ludvíka Svobody a po válce si užil i gulagu). Klasiku dobrodružné literatury POKLAD NA OSTROVĚ s originálním Krumovým doprovodem, vydali zanedlouho (1970) i knižně. V roce 2005 vyšlo znovu.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu ZÁPISNÍK z roku 1968, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu ZÁPISNÍK – kliknutím na náhled strany:

 

 

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.

Kompletní ABC – 17.ročník – 1972-73

Dnes archivované čísla časopisu ABC z let 1972-73 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizovali Petr M. a Martin S. Veliký dík!

V tiráži časopisu můžeme číst:ABC mladých techniků a přírodovědců – zábavně naučný čtrnáctideník pro chlapce a děvčata. Vydává Ústřední rada Pionýrské organizace SSM v Mladé frontě • Šéfredaktor V. Toman • Zást . šéfredaktora prom . biol. K. Dunda • Přírodní vědy – prom. biol. H. Kholová, CSc. • Technika – M. Kazimourová . M. Pilnv • Přílohy – déčka  – P. Šindelářová • Zpravodajství a zájmová činnost PO – L. Kolářová, prom. hist . J.Tůma, ext. • Grafická úprava – J. Drahokoupil, J. Sovová, ext . • Sekretariát – M. Kunová, L. Jeřábková.“

Vlastislav Toman ve své knize MŮJ ŽIVOT S ABC – ÁBÍČKEM (na stranách 99-100 a 132) o 17.ročníku píše:

V září 1972 začal vycházet 17. ročník ABC s Déčky, navíc s větším počtem stran – a cena se ze dvou korun zvýšila na 3 Kčs. Nakonec o tu jednu korunu byl boj největší a velký dík za vítězství patřil ekonomickému náměstku MF Josefu Mikešovi, který s využitím našich argumentů dokázal přesvědčit všechny patřičné instance až po cenový úřad. Byl už tenkrát těžce nemocný, ale ještě než „uzavřel svůj poslední účet“ (+4. 10. 1972), přinesli jsme mu do nemocnice první číslo ábíčka s déčkem. I po letech si při různých příležitostech připomínám, jak mě vlastně coby začínajícího šéfredaktora učil ekonomickému myšlení a hledání cest k dosažení potřebného výsledku. A právě spolu jsme i později mnohokrát hledali strategii i taktiku pro jednání s „úředními místy“. Naštěstí i v dalších letech jsem našel na ekonomickém úseku Mladé fronty „dobré duše“, které měly porozumění pro mé nápady a požadavky, ať už to byl vedoucí tohoto úseku Slávek Kšáda nebo pozdější ekonomický náměstek Ing. Standa Trykar.
Dá se říci, že tou dobou byl už vyřešen kardinální problém – ruční zakládání příloh do časopisu, který měl náklad kolem 135 000 výtisků. Předchozí pokusy jsme totiž řešili vlastními silami, kdy do tiskárny nastoupili lidé z redakce, mladší spolupracovníci (např. kluboví stovkaři), ba i manželští partneři a děti pracovníků redakce. Tiskárna totiž volné pracovníky neměla. A tak nám později pomoc nabídla expedice Poštovní novinové služby v Jindřišské ulici s tím, že její pracovníci mohou po své pracovní směně brigádničit pro nás – samozřejmě za peníze. Takhle to potom fungovalo několik let do té doby, než se expedice PNS přestěhovala do nových budov v Praze-Malešicích, hned vedle tiskárny Svoboda, kde už tou dobou na nové rotačce tiskli i ABC. Měli jsme přísliby, že i tady se budou přílohy zakládat, že k tomu účelu budou vyhrazené prostory a pásové transportéry, ale sliby chyby …
O tom všem jsme naštěstí v roce 1972 neměli sebemenší tušení. Zbývalo dořešit, jak prezentovat přílohy čtenářům. Tihle kluci a děvčata potřebují něco vtipného, lákavého, zrovna jako byla proměna ABC na kamarádské ábíčko a ábécéčko. Nakonec nám pomohli vtipálkové. Jací? Ale ti, co už nás po řadu let hecovali, kdy že budeme ABCD. No jasně! Chtějí k ABC přidat D, tak ho mají mít! Rozhodnutí padlo, sice zprvu nejednoznačně, ale vykrystalizovalo se to. Přílohy se budou nazývat „déčka“, něco jako doplněk, dárek, drobnost. Vždyť ty věci, které do ábíčka chystáme, opravdu takové budou.
Ujalo se to, a déčka se stala populární součástí ABC, která spolu s jinými vylepšeními nastartovala naši cestu k vrcholu. Od roku 1972 se už náš náklad rok od roku jen a jen zvyšoval! Škoda že jen tak pomalu – ročně přibývalo pět, deset tisíc výtisků, výjimečně patnáct tisíc. Až v druhé polovině osmdesátých let došlo ke zlomu a během čtyř let se náklad ábíčka zvedl o celých osmdesát tisíc na celkových 300 000 výtisků! Stali jsme se největším dětským časopisem ve věkové skupině 10-15 let.
Byli jsme o celých 100 000 výtisků nad slavnými časopisy Mladý hlasatel a Vpřed. Už když jsme na rozhraní sedmdesátých a osmdesátých let dosáhli oněch 200 000 výtisků Vpředu, kterými se vždy chlubil Jaroslav Foglar, oznámil jsem mu to telefonicky. Jen si povzdechl: „Víš, Vlastíku, ty holt máš štěstí! Já když jsem někde něco začal, tak mi to vždycky někdo zkazil. S Mladým hlasatelem Němci, když ho za okupace zavřeli, a se Vpředem zase komunisti v osmačtyřicátém… “ Mluvil ještě o časopisech Správný kluk a poválečném Junáku, který začal skautům vydávat, než odešel do redakce Vpředu….

… Horší už to bylo se zvyšujícím se tlakem „shora“, aby časopis byl výrazněji pionýrský! Vraceli jsme se tedy k dřívějším taktikám, třeba i tím, že jsme tradiční rubriku KOMPAS upravili na Kompas pionýrských kolektivů. V platnosti pro klubovou činnost zůstal požadavek registrace u pionýrské skupiny či oddílu. A tak se to, co dělali skauti, když se dříve „maskovali“ do pionýrských oddílů nebo turistických oddílů mládeže (TOM), začalo uplatňovat i u zájmových klubů ABC. Další takovou malou daní požadavkům se stal kreslený sloupek na straně 2, kde Vladimír Pergler veselými kresbami připomíná některé události i úkoly, případně různá ta nešťastná a stále omílaná výročí.“

Na straně 146 Vlastislav Toman komentuje také ATLAS ABC:

„Také série kartiček Atlasu už se tou dobou počítaly na tisícovky. Těch prvních, jednostranných (od 10. ročníku) napočítal Karel Dunda na 1360 a další, již vylepšené oboustranné od 18. ročníku, jen u přírodovědného atlasu (zvířata a rostliny) dosáhly počtu 2558 kusů. Když připočteme technický atlas a další varianty, nastoupá číslo kartiček přes tři tisíce. Vznikl tak unikátní atlas, který sběratelům poskytl mnoho zajímavých i potřebných informací, jak pro školní výuku, tak i pro zájmovou činnost. Možná by měl své opodstatnění i v době, kdy nastala éra počítačů a informací na různých obrazových a zvukových nosičích. Na rozdíl od hotových encyklopedií dává tento systém možnost vlastního uspořádání podle potřeby a zájmů. A je k dispozici i těm, kteří počítač nevlastní, a těch je stále dost.“

OBRAZOVÁ ŠKOLA vyšla v ABC prvně ve třetím ročníku. Srozumitelnou grafickou formou, doplněnou jen nejnutnějším množstvím textu, přibližovala nejrůznější témata.

Na pokračování vycházel v 17. ročníku ABC „vystřihovací“ román KLUK Z IRSKÝCH MOČÁLŮ, který „volně převyprávěl“ podle románu Charlese Levera klasik českého humoru Miloslav Švandrlík a ilustroval Neprakta.

Tradiční rubrika KOMPAS byla zpočátku určená „klubům ABC“ – v letech 1964-65 ji vedl Jaroslav Foglar. Díky výtvarníkovi J. Tesařovi získala na první pohled rozeznatelnou podobu. S tlakem na redakci, aby se ABC stalo více pionýrským časopisem (vydavatelem ABC byla Ústřední rada Pionýrské organizace SSM), se v KOMPASU začaly objevovat více zprávy z „pionýrských kolektivů“ a upozornění na aktivity a činnost PO SSM.

K povídce FÁIKA A FÁIZA (ABC č.1, strana 18-19) vybrala redakce ukázku z oblíbeného časopisu iráckých dětí, který se jmenuje „Můj časopejsek“.  Epizoda V ZOOLOGICKÉ ZAHRADĚ se čte zprava doleva ( jak je ostatně naznačeno šipkami):

Francouzský komiks PIFÍK publikovala redakce v ABC dlouhá léta. Vlastislav Toman o něm ve své knize MŮJ ŽIVOT S ABC na straně 96 píše:

„Už v prvním ročníku se v ábíčku objevila jeho hlavní komiksová postavička – pes Pif, a později i malý Pifík. Oba patřili k francouzskému časopisu Vaillant (Chrabrý, Udatný) a domovem byli v Paříži. Vydavatelství Éditions Vaillant totiž přistoupilo na dohodu o proplácení úhrady za publikování v ABC v korunách. Což bylo vynikající. Ta vstřícnost byla dána jistě i tím, že vydavatelství mělo „dobré vztahy“ k francouzské komunistické straně, a proto i k Československu. To jsem poznal už na mezinárodních konferencích redaktorů dětských a pokrokových časopisů, jichž jsem se zúčastnil v Praze a pak ještě v Moskvě.“

Podle kroniky GRP Strážci píše V. Toman, kresli F. Kobík – je uvedeno v zápatí 1. části komiksu STRÁŽCI. Znovuuvedení úspěšného kresleného seriálu, který dříve kreslila Libuše (Libka) Kovaříková, uvedl Vlastislav Toman slovy: „Kde jinde mohla Teryna hledat pomoc , než u dobrých přátel, jakými jsou Vlaštovkám chlapci z pionýrského klubu Strážci. Zatím jste poznali jen Zrzka, ale snad jsou v klubovně i ostatní Strážci. Pamatujete se ještě na ně? Zalistujte si zatím ve starých číslech ábíčka anebo počkejte na příští číslo, kde se seznámíte s celou pěticí. Pro věrné čtenáře ábíčka je návrat Strážců jen splněním jejích velkého přání! A novým čtenářům se jistě budou příhody klubu Strážců líbit …“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu ABC z let 1972-73, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu ABC  – kliknutím na náhled strany:

 

 

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„.