Archív kategorie: Kreslené seriály

OHNÍČEK – 21. ročník – 1970-71

Dnes archivovaná čísla kompletního 21. ročníku  časopisu OHNÍČEK z let 1970-71 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Kosodo z podkladů dodaných FerryH. Veliký dík!

V tiráži archivovaných čísel je napsáno: OHNÍČEK, zábavný čtrnáctideník. — Vydává česká rada Pionýra v Mladé frontě. — šéfredaktor Jiří Binek. — Zástupce šéfredaktora Marie Lapáčková. Redaktoři Jiří Červin, Ivo Pechar, Vojtěch Steklač. — Výtvarná redaktorka Věra Faltová. … Cena 1,60 Kčs … „. OHNÍČEK vycházel v netypickém formátu „naležato“ – byl tak na první pohled k rozeznání mezi ostatními dětskými časopisy..

Protože o OHNÍČKU bylo na tomto webu napsáno cca 130 článečků, zmíním se dnes výhradně o kreslených seriálech, které byly v tomto ročníku otiskovány. Ze 32 stran časopisu se objevovaly na 12 stranách – tvořily tedy cca 38% obsahu.

Kreslený seriál o neandrtálských sourozencích a jejich zvířecích přátelích nesl název SEK A ZULA. Stála za ním geniální dvojice Neprakta-Švandrlík. Tato česká verze amerických Flintstonů (které v době vzniku komiksu údajně ani jeden z dvojice neznal) měla velký úspěch, ale s nástupem normalizace dostala stopku.  Do té doby bylo v OHNÍČKU otištěno 79 příhod. Poslední vyšla 16. srpna 1971. Popularita SEKA A ZULY byla ale tak veliká, že Švandrlík a Nepraka mohli o 11 let později (1982-1983) přispívat do OHNÍČKU podobně laděným komiksem, jehož ústřední postavou byl brontosaurus Punťa. Po roce 1989 se SEK A ZULA dočkali i v OHNÍČKU otiskování znovu. Celkem vytvořilo duo N+Š 211 stran „neandrtálského“ komiksu.

Kreslený seriál KOUSKY MLÁDENCE FERDY MRAVENCE komentuje Olga Bezděková ve své knize PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL na straně 159:

„Nejdelší setkání Ohníčku se Sekorou proběhlo v 60. letech, kdy časopis otiskoval pro další generaci čtenářů nejslavnější a nejúspěšnější Sekorův seriál Kousky mládence Ferdy Mravence (1960-63; 1969- 71), který vycházel původně v letech 1945-1951 v Mateřídoušce.“

O komiku REX STAR bylo na tomto webu zmínka několikrát, odkazuji tedy například na článeček z 28.7.2017 >>>

Kreslený seriál BIVOJ … byl tištěn v OHNÍČKU pět ročníků. O.Bezděková ve své knize PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ 1.DÍL na straně 164 píše:

„…vychází po dalších pět let seriál pod názvem Bivojova rytířská dobrodružství (1970-75, 114x ). Je to příklad seriálu, který vzniká nesměle, postupně se rozjíždí a konečně dosahuje nepřetržitého vycházení. Všimla si ho i kritička J. Hrabáková, která napsala, že seriál si svým zaměřením především na kresebnou situaci zachovává jednotný ráz a prokazuje stále živou nápaditost a vtip.  To dokazuje například situace, kdy Kazi, nesená na královských nosítkách, mrská nohama, aby se šlo rychleji, pes kouše rytíře do brnění a Bivoj zase bojuje s kancem a nakonec se zachraňuje nevšedním způsobem: zasekne cep do stromu a přitáhne se k němu (známý gag z grotesek).“

Komiks ŠIBALOVÉ TAŠKÁŘI DAREBOVÉ na námět Jaroslava Tichého kreslil František Foltýn. Bylo otištěno 24 dvoustránkových pokračování :

I ve 21.ročníku OHNÍČKU vycházel komiks MOŘŠTÍ VLCI A DÁBELSKÝ DOKROR QQ. Olga Bezděková ve své knize PO STOPÁCH KRESLENÝCH SERIÁLŮ – I. DÍL na straně 168 uvádí:

„Spolupráce populární kreslířky V. Faltové (Kocour Vavřinec, Mateřídouška) s V. Steklačem (Růžek) přinesla sérii několikaletých zábavných pohádkových seriálů: Mořští vlci a ďábelský doktor QQ, Mořští vlci ve vesmíru, Mořští vlci a sedm trpaslíků, Mořští vlci a poklad trpasličího krále, Sněhurka a trpaslík Dodo (1969-74). Seriálu předcházela soutěžní akce „Vysílání Velkého Piráta“ v minulém ročníku (č. 1-16/1968-69). Poslední šestnácté pokračování už bylo ve formě kresleného seriálu. Postavy seriálu – Velký Pirát, Šilhavý Leo a rorýs Emil se na stránkách Ohníčku na palubě Bouřliváka toulají po oceánu. Sytě barevné disneyovské obrázky jsou opatřeny bublinkami s textem.“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu OHNÍČEK z let 1970-71, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu OHNÍČEK z let 1970-71 – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla časopisu OHNÍČEK zde >>>

ČTYŘLÍSTEK – 14.ročník – 1982

Dnes archivovaná čísla časopisu ČTYŘLÍSTEK z roku 1982 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizovali Nemo a Satok. Veliký dík!

Komiksový časopis ČTYŘLÍSTEK vydávalo nakladatelství PANORAMA. Odpovědným redaktorem byl Jiří Čehovský. Standardní rozsah časopisu byl 36 stran (100. číslo mělo stran 52). Dnes archivované čísla vycházely v nákladu – 141500 – 163000 výtisků! Časopis ČTYŘLÍSTEK stál 7 Kčs (100. číslo stálo 9,50 Kčs) a nedal se předplatit, dal se pouze koupit ve stáncích PNS či papírnictvích.

Na rok 1982 naplánovala redakce vydání 9 čísel. Vzhledem k počtu jednotlivých výtisků ČTYŘLÍSTKU (v té době to byl také jediný pravidelně vycházející komiksový časopis), bylo v roce 1982 vytištěno celkově více než milion a čtvrt sešitů!

I když se ve ČTYŘLÍSTKU úmyslně vyhýbali nazývat se „časopisem“ (oficiálně se jednalo o „sešit“ knihovničky), z našeho pohledu splňuje všechny atributy „časopisu“.  Hned na druhé straně každého čísla byl úvodník – začínající „čtyřlístkovským“ oslovením „Ahoj děvčátka a kluci„. Vždy byl doplněn kresbou čtyřlístkovských postaviček tak, jak je namalovali sami čtenáři:

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu ČTYŘLÍSTEK z roku 1982, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu ČTYŘLÍSTEK – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla časopisu ČTYŘLÍSTEK zde >>>

Kompletní ABC – 23.ročník – 1978-79

První číslo 23. ročníku ABC jsme archivovali už 18.3.2014. A dnes archivovaná čísla časopisu ABC z let 1978-79 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizoval Nemo. Veliký dík! Pro úplnost připomínám, že v 18. čísle byla speciální příloha – gramodeska – více v samostatném článečku z 28.6.2015 (včetně audia).

V tiráži časopisu lze číst:ABC mladých techniků a přírodovědců – zábavně naučný čtrnáctideník pro chlapce a děvčata, nositel vyznamenáni Za vynikající práci. Vydává Ústřední rada Pionýrské organizace SSM v Mladé frontě • Šéfredaktor V. Toman • Zást. šéfredaktora prom. biol. K. Dunda • Přírodni vědy – prom. biol. H. Kholová, CSC. • Technika – R. Baudis, M. Pilný, H. Vilgusová • Zpravodajství a zájmová činnost PO – H. Škodová, Z. Martinová. Grafická úprava – J. Drahokoupil a Z. Kocourkova • Sekretariát – M. Kunová, V. Bartákova Rozšiřuje PNS, předplatné a objednávky přijímá každá pošta a doručovatel. Do zahraničí zasílá PNS. ústř. exp. tisku, odd. vývozu tisku, Jindřišská 14, 12505 Praha 1. Cena výtisku 3 Kčs, roční předplatné 72 Kčs. Tiskne Svoboda, graf. závody. n. p. závod 5. Praha ID-Malešice“ Mlada fronta 1978 „

Josef Ládek a Robert Pavelka v knize ENCYKLOPEDIE KOMIKSU V ČESKOSLOVENSKU 1945-1989 na stranách 150-153 k níže uvedenému komiksu uvádí:

„Reklamní postavička České státní spořitelny (STSP) se řadí mezi ty, které byly vytvořeny s cílem propagovat služby toho finančního úřadu. Její činnost se zdaleka neomezovala jen na časopis ABC, hostovala i v dalších periodikách a samozřejmě se podílela na velkém množství akcí, do nichž byla zapojena nebo je přímo pořádala Česká státní spořitelna.
Spořínek je figurkou, která vznikla na zakázku a její konečná podoba nebyla předem dána. Edita Plicková, autorka tohoto „správného kluka a hospodáře“, jak býval nazýván v reklamních sloganech, vzpomíná, že dětský maskot byl nápadem obchodního referenta STSP pana Husníka. Ten paní Plickovou požádal, aby navrhla podobu chlapce, který bude vést děti k šetrnosti, nabádat je ke spoření, ale navíc je dokáže inspirovat ke spoustě dobrých skutků. Paní Plicková připravila několik podkladů a pan Husník vybral onoho dobře známého střapatého kluka v pruhovaném tričku a zelených kalhotách. Spořínek se mohl vrhnout do reklamního a komiksového života.
Do ABC se blonďáček dostal jako propagátor STSP, ale zdaleka dětem jenom nevysvětloval, že je důležité ukládat ušetřené peníze na vkladní knížku. Odevzdávat sběr a sbírat léčivé byliny bylo tenkrát samozřejmostí. Spořínek a jeho parta pomocí komiksů ukazovali dětem, jak se chovat, aby z nich vyrostli dobří hospodáři. Takoví, co se umí dívat kolem sebe, váží si přírody, neničí své věci, neplýtvají jídlem ani energií, zbytečně neutrácejí a dovedou hospodařit s našetřenými penězi. A kde mohou, pomohou … Úvodní bezejmenná epizoda má několik zvláštností – jako jediná ze všech Spořínkových příhod v ABC je pouze dvoubarevná, je složena ze dvou dílů uveřejněných v jednom čísle a není v nich jediná textová bublina. Tyto dva „sběrové“ díly byly součástí přílohy STSP, ve níž je uvedena historie ústavu, doplněná o některé další zajímavosti. Součástí tohoto osmistránkového kompletu (vydaném v ABC číslo 3, ročník 22) byla i stolní hra Závod Spořínkovy party, připravená rovněž kreslířkou Plickovou za přispění Heleny Kholové a Martina Pilného.
Dalších sedm dílů už představuje celou skupinku dětí starajících se o paní Dostálkovou. Ta jim v první (pohříchu jediné) číslované epizodě věnuje klíč od altánu na zahradě. Do něj se ale Spořínek, Jarda, Pavel, Marta a Zuzana, kteří si od druhého (resp. třetího) pokračování začnou říkat Spořínci, dostanou až po „komiksovém“ roce (ABC ll ročník 23). Pětice mezitím sbírá lesní plodiny či kaštany, aby pak mohla rozmnožit své konto na vkladních knížkách. Teprve potom si nově upravený altán může prohlédnout i paní Dostálková, a Spořínkům ani humpolácké snažení amatérského „Šerloka Holmse“ nepřekazí radost z nové kytary, kterou si za část uspořených peněz společně koupí.
Zdálo se, že Spořínky budou čtenáři nacházet v každém lichém čísle, tato praxe fungovala však jen do začátku ročníku 23. První série začala vycházet v ABC 13 (ročník 22) a poté, co přeskočila devatenáctku, se poslední díl objevil v třetím čísle ročníku 23. Ale už v 9. čísle ročníku 22 si Spořínkovi příznivci mohli zahrát Kvarteto dobrých hospodářů s postavičkami ze seriálu.
Po necelých třech letech (přesně v čísle 21 ročníku 25) se Spořínek vrátil, aby vysvětlil svému otci, že léčit nemocnou babičku se dá nejen prášky, ale i snadno dostupnými bylinami. Šlo o jakýsi spojovací můstek mezi první a druhou sérií, byl to navíc jediný díl, v němž Spořínkovi chyběli kamarádi. Po zhruba stejné další pauze se rozbíhá druhá série – tentokrát už se samými chlapci, kteří si říkají Parta ZOO. Popis jednotlivých členů v záhlaví zahajovacího příběhu mohl svádět k dojmu, že půjde o delší seriál, ale po čtvrté epizodě Spor v parku, v níž skupina vytvoří originální psí toalety, Parta ZOO a Spořínek v ABC definitivně končí své působení.
Při podrobném prohlédnutí otištěných dílů zjistíme, že je zde uvedena pouze kreslířka Edita Plicková. Náměty na jednotlivé příběhy psala Marie Tetourová, která se s paní Plickovou výborně doplňovala. Epizody do ABC byly „předkresleny“ a redakce si z nich dle potřeby vybírala. Většina „spořínkovských“ epizod měla podobný čtvercový rozměr v rozsahu zhruba poloviny stránky. Výjimku tvořila „borůvková“ příhoda z první série a úvodní díl druhé sady příhod, který nesl název Spořínek a parta ZOO hrají na lupiče a strážníky – ty byly vyšší a užší, takže jejich rozměr se blížil spíše jedné čtvrtině strany.
Spořivá postavička byla dvakrát provedena i jako model – první nakreslila za přispění Martina Pilného přímo autorka kreseb Edita Plicková. Spořínek stál na polepené velké krabičce od zápalek, do níž mohly děti ukrývat své poklady. Podstatně propracovanější truhlu i s plavovlasým střapatcem vytvořil v čísle 20 devětadvacátého ročníku úspěšný autor diorámat ilustrátor Přemysl Kubela, ovšem o čtyři čísla později musel opravit chybně namalované dno truhly.
Spořínek a jeho přátelé, ať z první série nebo z Party ZOO, se v ABC reprintu nedočkali.“

K níže presentovanému článku SVAZARMOVSKÝ RECEPT jen krátké osvětlení pro ty, kteří neví, co to SVAZARM byl. Wikipedie uvádí: Svazarm neboli Svaz pro spolupráci s armádou (slovensky Zväzarm, Zväz pre spoluprácu s armádou) byla československá branná organizace ustavená 4. listopadu 1951 po vzoru sovětského DOSAAF.“

Autoři výše uvedené ENCYKLOPEDIE KOMIKSU V ČESKOSLOVENSKU 1945-1989 na stranách 76-81 ke komiksu PIFÍK píší:

„Pifíka stvořil kreslíř Roger Mas (1924-2010), když zaskakoval při práci na příbězích psa Pifa (za nemocného kreslíře Arnauda). Je čistě jeho autorským počinem a Mas se také zřekl v roce 1967 kreslení dalších Pifových epizod, aby se mohl plně věnovat vlastním postavičkám. Kromě známého Leonka a dalších to byl právě Pifík. Jak je uvedeno v epizodě Závistivý Herkul (číslo II jedenáctého ročníku), je Pifík synem slavného Pifa. Na rozdíl od svého otce ale nikdy neopustil stránky ABC (tím jsou myšlena původní vydání, nikoli reprinty a následné české mutace).
Pifík a jeho věčný rival a spolubydlící fialový buldok Brutus si vystačili nejčastěji se čtvrtinou strany A4 (vycházíme z klasického formátu časopisu ABC), na rozdíl od celostránkových příhod Pifa, soupeřícího nejčastěji s kocourem Herkulem. Nelze však mluvit o fixní ploše, první epizody v 11. ročníku jsou například větší než pozdější příběhy publikované od 12. ročníku. Existují i výjimky – Rybářská lekce a Nebezpečná zatáčka (1. a 2. číslo ročníku 12) jsou umístěny na dvou sousedních podvalech, epizoda Pifík a býčí zápasy (č. 23/roč. 14) zabírá celou stranu A4 a variabilnější rozměry mají i příhody zařazované do různých příloh či speciálů. Od 3. čísla ročníku 12 se šířka jednotlivých „Pifíků“ stabilizovala až na zmíněné výjimky na rozměru 11,5 cm, zatímco výška zůstávala nadále proměnlivá: osciluje mezi 13 až 15,5 cm.
Původní francouzské jméno psíka zní Pifou a jak už bylo řečeno, dostává se na stránky ABC poprvé v šestém čísle 11. ročníku. Jeho příchod je avizován obrázkem na první stránce časopisu, na kterém figuruje i s Pifem – jako premiérový příběh bylo vybráno Pifíkovo krásné auto. Až do 17. ročníku nevychází Pifík v každém čísle – buď se dělí o prostor s dalšími figurkami vydavatelství Vaillant (rytíř Artur, Placid a Muzo, Leo či Gai-Luron) či alternuje s Pifem (nejčastěji v prázdninových číslech). V 13. a 14. ročníku ho čtenáři nacházeli pouze v černobílé formě na zadní straně všívané přílohy ABC do kapsy, která byla podle vzpomínek šéfredaktora Tomana pro jeho příhody rozměrově ideální. Už bylo uvedeno, že se dostal i na stránky letních příloh, které byly vydávány ve spolupráci s tehdejšími podniky (Česká spořitelna, Spotřební družstva), figuroval také v prvních dvou speciálech ABC a v experimentálním Minispeciálu ’73 (vždy jeden příběh). Byla mu věnována i jedna titulní strana ABC, od 17. ročníku jsou jeho mini příběhy až na skutečné výjimky už v každém čísle.
Pifík a potažmo s ním i Brutus mají pro své příhody vyměřeny nejčastěji čtyři „řádky“ po třech obrázcích. Občas se i stane, že ani v jednom z oněch 12 okének není jediné písmenko, stejně tak některé epizody jsou pojaty jako Pifíkovo „one man show“. Děj se opravdu vyznačuje poměrně velkou jednoduchostí, která ale neztrácí spád. Během patnácti let se určité epizody opakovaly, u některých byl většinou jediným rozdílem mírně upravený text v bublinách nebo jiné záhlaví (příhoda Pifík na ulici a Pifík … a hřebíky), další příhody se tematicky téměř shodovaly a rozdíl byl jen v závěrečné pointě. Několik dalších příhod, které byly uvedeny ve zmíněném ABC do kapsy v černobílé verzi, se objevilo později ve variantě barevné, opět s mírně upraveným libretem.
Na rozdíl od Pifa neprožíval Pifík v ABC až na dvě výjimky „velká“, tedy několikastránková dobrodružství. Ono vybočení z klasického schématu představují epizody Pifík, tajemství parku a Piffk v zemi kouzel, které měly rozsah dvou obvyklých stran formátu A4 s malým dodatkem na závěr. Tyto dva tituly byly uvedeny na stránkách vyhrazených déčkám, přesněji na rubu vystřihovánek.
Ve francouzštině byl poznávacím znakem pro Pifíka termín Pas-glop! Tento nepřeložitelný výraz bývá v českých verzích překládán nejčastěji citoslovci ňaf ňaf, ovšem pokud srovnáme obě jazykové mutace, zjistíme, že se naši tlumočníci chovali k Pifíkovi podstatně intelektuálněji a vkládali mu do bublin mnohem pestřejší výrazy.
Jak napovídají copyrightové letopočty na jednotlivých epizodách, příhody nebyly do časopisu zařazovány chronologicky. Za dobu vydávání se také několikrát změnila hlavička příběhů, z nichž začaly od 18. ročníku mizet jejich názvy. Poslední pojmenovaná epizoda nesla titul Piffk holičem; byla otištěna v ABC 6120. Pro milovníky detailů můžeme uvést, že některé shodné příběhy mají uvedena různá data copyrightu, lišícího se někdy až o tři roky.
Pifík a Brutus byli velice často využíváni i pro různé rubriky, dostali se i na vkládané přílohy či vystřihovánky, čtenáři je nacházeli v upoutávkách na titulní straně nebo volně rozmístěné na stránkách časopisu jako vyplnění menších ploch nebo uvedení rubrik. Než se na stránkách ABC chopila rubriky určené dívkám proslulá Bibi, rozdával jim rady právě Pifík. V příloze ABC do kapsy (16. ročník) uváděli Pifík s Brutem rubriku Matematika jinak. Stranou nezůstala ani modelářská oblast: ve Speciálu 70 je na zadní obálce návod na zhotovení dřevěné hrazdičky pro akrobaty, které představují figurky Bruta, Pifíka a Pifa (Pifík je zde dokonce větší než jeho „otec“). V ABC 19/15 se objevuje házedlo Pifík, na němž je emblém jeho hlavy, v ABC do kapsy 10/16 kluzák Bruto, který jen využívá známého jména Pifíkova fialového oponenta. V 17. ročníku se dvojice dostala na papírové opěrky pro knihovničku, následněji děti objevily na vánočním kolotoči na horký vzduch, nechyběla ani na obtiscích klasických či zažehlovacích. A mezi jednu z nejzajímavějších kreací patří obrázek v článku o Velikonocích, kde Pifík maluje tradiční kraslici. Podle vzpomínek bývalého šéfredaktora Tomana bylo využití postaviček realizováno na základě dobrých vztahů s francouzskou redakcí a většinou ústních dohodách. Je ovšem nutno dodat, že pro tyto účely Pifíka a Bruta většinou překreslovali domácí autoři, což je na mnoha případech poznat.
O oblibě Pifíka (ale i Bruta) svědčí i fakt, že do redakce ABC přišlo mnoho kreslených napodobenin od čtenářů, z nichž některé byly na stránkách časopisu otištěny. Pifík se rozloučil se čtenáři ABC v posledním čísle vydaném v roce 1980 (8/25). Jak už bylo sděleno u Pifa, ve francouzské redakci Les Éditions Vaillant v té době došlo k personálním změnám, které se odrazily především v následném přístupu ke spolupráci s ABC. Nové vedení se zaměřilo pouze na import francouzské verze časopisu Pif Gadget a na dosavadní formě spolupráce s ABC už nemělo zájem. Pifíkovy příběhy i proto nebyly ve své původní podobě nikdy reprintovány, pokud samozřejmě nebudeme počítat porevoluční snahu vydávat českou mutaci původního titulu Pif Gadget a jeho kapesní verzi, v níž se některé epizody objevily (1991-1992).“

Redakce ABC nejenže své čtenáře seznamovala s u nás neznámými aktivitami, ale uměla tyhle informace provázat s poutavou kreslenou titulní stranou (viz např. 3. číslo) i praktickými návody na postavení funkčních modelů:

Tradiční rubrika KOMPAS byla během dosavadního vydávání ABC měněna co do názvu i obsahu. Dlouholetý šéfredaktor Vlastimil Toman píše: “ … jsem Foglarovi nabídl i další možnosti …. Proto jsme mu svěřili v období 1964- 65 redigování rubriky s názvem Kompas, určené především klubům. Něco trochu jako jeho dávná Bobří hráz i klubovní stránka ze VPŘEDU. …“ Po té, co se v závěru 15. ročníku ABC začaly nad kluby stahovat mraky, rubrika v 1. čísle 16.ročníku (1971-72) má jméno KOMPAS PIONÝRSKÝCH KOLEKTIVŮ,  od 1.čísla 19. ročníku (1974-75) PIONÝRSKÝ KOMPAS. Tento název v ABC zůstal až do 33.ročníku (1988-89). V následujícím ročníku nesla rubrika jméno KOMPAS PIONÝRŮ. A od 11. čísla 34. ročníku (vyšlo 2.2.1990) nesla opět původní název KOMPAS. Vizuální kontinuitu KOMPASU dlouhá léta držel strip TIKI TOM A BOB PUŠKVOREC, kterému vtiskl tvář „výtvarník J. Tesař, který se pak na dlouhou dobu stal kreslířem našeho Kompasu.“

Josef Ládek a Robert Pavelka v knize ENCYKLOPEDIE KOMIKSU V ČESKOSLOVENSKU 1945-1989 se na stranách 128-149 rozepisují o všech deseti sériích  komiksu PŘÍBĚHY PSANÉ STŘELNÝM PRACHEM. K patnáctistránkové sérii s názvem ZÁKEŘNÝ KORD (strany 136-137) uvádí:

„Pokud tři epizody, které předcházely Zákeřnému kordu, byly situovány do středu Evropy, námořní příběh nás zavádí do centra boje o nadvládu mocností nad Atlantikem, ve kterém se často nepoužívaly pouze gentlemanské a čestné praktiky boje. Jak je ale u autora příběhu typické, jeho zájem se točí hlavně kolem zbraní, který je tentokrát doplněn ještě velice kultivovaným seznámením s prostředím romantiky válečných plachetních lodí.
Dva póly tohoto příběhu představují velitel galeony Mirabelle Konrad von Trauben, pronásledovatel pirátů škodících Španělsku, a Paulino, patnáctiletý plavčík korzárské lodi Vlaštovka, nad nímž bdí zkušený lodník Francis. Jejich úvodní střetnutí skončí likvidací prakticky celé posádky Vlaštovky, při němž oba jediní přeživší na vlastní oči vidí záhadnou zbraň lovce pirátů. Paulino a Francis bojují na opuštěné lodi o holý život a záhy poznávají, že von Trauben na první pohled ušlechtilou činnost vůči španělskému království zaměnil za osobní hrabivost. Potopí holandskou obchodní loď, třebaže její kapitán měl mít zaručenou bezpečnost ochranným glejtem. Dvojice z Vlaštovky zachrání zbytek holandské posádky, dorazí úspěšně na Tortugu, tradiční pirátské sídlo, a tam vysvětlí korzárským špičkám, jaké nebezpečí zákeřný von Trauben představuje. Je připraven plán, jak velitele Mirabelle prostřednictvím jeho vlastních zvědů vlákat do pasti.
V příběhu se Toman zaměřuje především na vysvětlení tehdejší situace na světových mořích, vyvrací mnohdy nesprávně zažitý a zjednodušený černobílý názor na pirátství jako takové. Seznamuje čtenáře i s vybavením námořních lodí, jejich výzbrojí a bojovou taktikou.
Seriál, který stejně jako předchozí tři epizody maloval Miloš Novák, byl v první sérii Příběhů psaných střelným prachem nejrozsáhlejším a jako jediný vycházel ve dvou ročnících: pět epizod se ještě vešlo do 22. ročníku, další pokračování našli čtenáři v novém školním roce. V knižní podobě je příběh poněkud pozměněn: postava von Traubena je mnohem více rozvinuta a díky vynechanému konfliktu s holandskou lodí vypadávají z děje některé postavy, především Milí Prestonová. První vydání ve VKK 3 bylo poznamenáno chybou v podobě prohozených pokračování 8 a ll (v dotisku už jsou epizody správně). Oproti jiným případům zůstaly v reprintu původní doprovodné texty.“

Své stránky a rubriku měla v ABC děvčata – BIBI RADÍ. Jsme v letech  1978-79, takže ideologicky správné články typu LIDÉ JI VĚŘÍ, jsou nezbytností.

ZÁHADA 12 KLÍČŮ  s poutavě ilustrovanou hlavičkou byla dlouhodobá hra s úkoly pro „pionýrské družiny“ – čtenáře ABC.

V několikrát zmiňované ENCYKLOPEDII KOMIKSU V ČESKOSLOVENSKU 1945-1989 se na stranách 124-127 píše o komiksu VZPOURA MOZKŮ:

„Řeknete-li před jakýmkoli komiksovým fanouškem Vzpoura mozků, určitě bude mluvit o kultovním seriálu. Taková nálepka je vždy poněkud přehnaná nebo zavádějící, ale autoru Václavu Šorelovi nelze upřít jasnou originalitu – rozhodně po obsahové stránce. Oproti příhodám ze Žluté planety je tady prvek sci-fi mnohem více zvýrazněn a měřeno pohledem komiksového konzumenta je děj více akční.
Jak se Vzpoura mozků na stránky ABC dostala? Dalo by se říci jako odpověď na již zmíněnou trilogii Vlastislava Tomana, i když k bezprostřednímu srovnání v době premiéry nemohlo dojít díky Karibské perle (ročník 21), která obě díla oddělovala. Autor Vzpoury se vydává do blíže neurčené budoucnosti, kdy se k Zemi ve speciálním kosmickém hvězdoletu Prométheus vrací Desátá výprava. Spojení s rodnou planetou však není možné navázat, navíc matička Země je zahalena do podivné růžové mlhy. Kapitán Prométhea se rozhodne vzbudit posádku a vyšle průzkumný výsadek na planety ve sluneční soustavě. Ten na všech nalézá zničené základny, pouze na Měsíci kosmonauti objevují v nedotčeném komplexu poselství Ola Jensena. Z něj vyrozumí, že stále se rozvíjející automatizace vedla až k pokusu robotů převzít na Zemi moc nad lidmi. Desátá výprava tak vůbec netuší, zda lidstvo útoku umělé inteligence odolalo. Po otestování růžového pole odstartuje pilotovaný průzkumný modul, který za pomoci denihilátorů mlhu prorazí, naváže kontakt s lidmi, ale po průniku se posádce nepodaří opět se spojit s mateřským hvězdoletem. Situace začíná být vážná, velitelský štáb na Zemi dobře ví, že Prométheus v domění, že členové výsadku zahynuli, může zaútočit plnou silou. To by mohlo znamenat nedozírnou katastrofu, neboť meziplanetární expedice byly vybaveny účinnými a utajenými zbraněmi. Zatímco lidé zvažují možnosti, jak vyslat na orbit zprávu, že průzkumná mise hvězdoletu byla úspěšná, posádka Prométhea se skutečně připravuje na masivní útok.
Šorelova komiksová prvotina vznikala zajímavým způsobem – autor přinášel kreslíři Františku Kobíkovi scénář jednoho dílu, schematicky a rámcově načrtnutého, který Kobík zpracoval a dal Šorelovi zpět ke schválení. Pokud ten náhodou nebyl s některým obrázkem spokojen, Kobík ho z již hotové předlohy vystřihl a nahradil opraveným obrázkem. Celek vytáhl tuší a vybarvil anilinovými barvami. K této činnosti se oba autoři scházeli po pracovní době v jejich tehdejším zaměstnání v Avii Letňany.
Určitě bychom neměli přehlédnout i několik dalších zajímavostí, například při malování stíhacích letounů doprovázejících při záchranné akci průzkumný modul Prométhea se Kobík inspiroval americkými stíhačkami F 16 či francouzskými stroji Mirage. Můžeme tu také vypozorovat, že už v té době se uvažovalo o novém meziplanetárním raketoplánu; Kobík jeho tvar použil pro pozemní bitevní letouny. Václav Šorel uvádí, že jedním z dalších impulsů pro napsání Vzpoury mozků byly občasné návštěvy jeho manželky ve výpočetním středisku v letňanské Avii. Záměrně nepoužíváme termín počítače, protože obrovské monstrum, které tehdy zabíralo téměř celý sál, je pro generaci na přelomu 20. a 21. století nepředstavitelné. Pokud si uvědomíme, kdy se seriál na stránkách ABC objevil, lze pochopit, že v některých směrech může působit poněkud prostě. Současně ale jedním dechem dodáváme – opravdu jen pro zatvrzelé hnidopichy.
Naskýtá se i otázka, jak v době vydání přijali ryze vědeckofantastický příběh bdělí dohlížitelé.
Autor vzpomíná, že tehdejší šéfredaktor ABC Toman musel leccos „žehlit“ a nějak už tradičně byla dílu dokonce vyčtena i „malá angažovanost“. Nakonec ale vše bylo zachováno bez závažnějších předělávek či škrtů, ba dokonce prošlo i to, že hlavní roboťácký padouch č. 1 byl Kobíkem vyveden v „nádherné“ rudé barvě . Autorské dvojici to došlo až ve chvíli, kdy jim k tomu potutelně gratuloval nejeden jejich známý.
Seriál vyšel opakovaně ve Speciálu 86 nazvaném Já, robot … , dalších repríz se dočkal po roce 1989. Oproti původnímu vydání v ABC byly v záhlaví stránek vynechány texty připomínající předešlý děj a číslování jednotlivých dílů. Vzhledem k souhrnnému vydání v jednom sešitě byly vypuštěny texty v obrázcích, které rekapitulovaly předchozí děj v díle, který původně vyšel posledním čísle ročníku 22, a stejně tak v epizodě, která zahajovala třiadvacátý ročník.
Podobně jako u ságy ze Žluté planety doprovázel i Vzpouru mozků papírový model: dvojice Šorel-Kobík (ŠOK) připravila maketu hvězdoletu Prométheus se třemi průzkumnými moduly, která vyšla přesně v polovině seriálu (ABC 24/22), ve zmenšené velikosti pak i ve zmíněném Speciálu 86.
Legendární logo celého seriálu, hlava, v níž se prolínají mozkové závity s tištěnými spoji, je nápadem Františka Kobíka.“

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu ABC z let 1978-79, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivovaná čísla časopisu ABC  – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla ABC zde >>>

Další dvě čísla časopisu OHNÍČEK – 20.ročník – 1969-70

Dnes archivovaná dvě čísla časopisu OHNÍČEK z let 1969-70 pro www.detske-casopisy.cz  digitalizovali Jaroslav Ch. a Honza H. Veliký dík!

V tiráži dnes archivovaných čísel je napsáno: OHNÍČEK, zábavný čtrnáctideník. — Vydává česká rada Pionýra v Mladé frontě. — šéfredaktor Jiří Binek. — Zástupce šéfredaktora Marie Lapáčková. Redaktoři Jiří Červin, Ivo Pechar, Vojtěch Steklač. — Výtvarná redaktorka Věra Faltová.“

Podrobnější informace o obsahu 20. ročníku časopisu OHNÍČEK jsem sepsal v článečku z 28.7.2017.

Pokud máš jakoukoliv informaci, která by přispěla k doplnění dalších souvislostí kolem vydání časopisu OHNÍČEK z let 1969-70, prosím, napiš ji do KOMENTÁŘE – dolů pod náhledy titulních stránek.

Stáhni si (jako registrovaný uživatel tohoto webu) do svého tabletu, pc nebo notebooku archivované čísla časopisu OHNÍČEK z let 1969-70 – kliknutím na náhled strany:

Samostatná stránka s odkazy na všechna čísla a tituly časopisů i kreslených seriálů ke stažení (bez náhledů na titulní strany) je viditelná (po přihlášení) v horním menu „STÁHNOUT„. V našem souborném katalogu najdeš všechna doposud archivovaná čísla časopisu OHNÍČEK zde >>>