Category Archives: Knihy a práce o dětských časopisech

POZNÁNÍ SEBE SAMA

Rozsáhlá kniha ČESKY PSANÉ ČASOPISY PRO DĚTI (1850-1989), kterou sepsal Štefan Švec, vyšla v roce 2014 v nakladatelství Karolinum (Univerzita Karlova v Praze). Prvně jsem o ní psal 28.8.2014. Na závěr jsem uvedl: „Myslím si, že citace z této knihy budou v článcích na www.detske-casopisy.cz velmi často používány, protože se jedná o úžasný zdroj odborně zpracovaných informací.“

Strany 174-177 jsou skvěle sepsaným finálem – knihy o dosud stále ještě málo zmapované historii dětských časopisů. Tak nějak to vnímám i já, jen nedokážu volit ta správná, výstižná slova a formulace. Jsem rád, že to dokázal Štefan Švec napsat právě tak, jak to napsal.

Leckterý sběratel se jistě v následujících řádcích pozná :-)

—————————————————————————————

Periodical studies jsou moderním, populárním vědním oborem, který na pomezí mediálních studií a historie přináší oběma těmto disciplínám nové podněty teoretické i materiálové. A jelikož oblasti lidského poznání se dají kombinovat skoro bez omezení, můžeme k periodical studies přidat children studies, čímž se dostaneme k historii a teoretické reflexi dětských časopisů.

K čemu je vlastně dobré dětské časopisy – zvlášť ty staré a dávno neaktuální – zkoumat? Několik užitečných rysů takového bádání je naznačeno v úvodu této knihy. Ten hlavní důvod je ale – podobně jako u každého zkoumání v humanitních vědách – osobní. Můžeme tak lépe poznat sebe sama.

 

HISTORICITA

Dětství obvykle vnímáme jako mimočasové a prostorově nerozlišené období vývoje jednotlivce. Děti na starých obrazech a fotografiích jsou stejně rozmilé jako děti dnešní, děti z jiných světadílů se od dětí našich liší mnohem méně, než to platí pro dospělé. Jako by se kolem jakési esence dětství jen protáčely kulisy oblečení, sociálního postavení, historických dob a místních kultur.

Do jisté míry je takový názor oprávněný. Dětství je skutečně pevnou antropologickou konstantou, není dospělého, který by jím neprošel, a vývojové fáze dětství jsou pro celý náš živočišný druh obdobné.

V osobní historii každého z nás je však dětství důležitým obdobím, v němž se klube a ustavuje specifická, už ne tak snadno zaměnitelná osobnost. Právě do osobních dějin jednotlivců patří historická reflexe jejich raného mládí. Ve chvíli, kdy se podíváme do vlastní (a následně cizí) osobní minulosti a srovnáme ji s dětstvím jiných generací, sociálních, etnických či kulturních skupin, ba i jen dalších jednotlivců, otevírá se v nás – skrze touhu poznat sebe sama – cit a smvsl pro historii pomocí poznání dějinnosti našeho vlastního specifického a nezaměnitelného dětství.

Dětské časopisy dávají znovu smysl minulosti, poznáváme ji jako hrdina Ecova TAJEMNÉHO PLAMENE  KRÁLOVNY LOANY, který teprve z nich dokáže přečíst svou vlastní minulost a její význam.

Dovolují nám pochopit mnohé v běhu času o proměnách vnímání světa i cestách jazyka. V Růžovém paloučku z roku 1930 najdeme následující pasáž:

„Učitel vykládal dále, že hluší bývají dobrými mysliteli a každý člověk, který trpí tělesnou vadou od malička, vyniká nějakým nadáním. Proto nemáme pohrdati mrzáčky, ale věnovati se jim. Činíme -li tak s láskou, pomáháme jim zdokonalovati jejich vlohy.
Při tom pohleděl učitel na Jeníka, jako by jemu zvláště chtěl připomenouti toho naučení. A to Jeníka popudilo i odhodlal se k odporu. Řekl, že všichni mrzáčci nejsou duševně nadáni. U tetičky v horách viděl blbečka, který byl tělesně i duševně chorý.
Učitel pokyvoval hlavou a žáci čekali zvědavě, jak Jeníkovi odpoví.
Zdali sis také všiml, Jeníku, pravil učitel zvolna, ke komu lnul ten blbeček?
Nu, čeledína neměl rád, odpovídal hbitě Jeník, ale babičky si vážil. Byl dítětem bývalé služby babiččiny a byl by pro babičku do vody skočil. Byl totiž vychován ve statku u babičky.
Učitel znovu pokyvoval. A když domluvil Jeník, přesvědčoval učitel děti, že ani nebozí blbečkové nejsou bez předností. Milují velmi věrně každého, kdo jim dobře činí. Nejsou nevděčni, jak někteří lidé normálně vyvinutí. A bývají spolehlivými. Zdaž nebyl blbeček u babičky tetiččiny bezpečnějším strážcem domu než všichni ostatní?
Pověz nám Jeníku!
Jeník rozvázal jazyk. Znal ze života blbečkova mnoho zajímavých případů. Osvědčil se blbeček na stráži v polích i ve statku.“

Už jen z této krátké ukázky dokážeme pochopit, jak vzdálená je dnešní škola, literatura, a především jazyk a s ním celý svět od světa existujícího a jazyka přijatelného před necelým stoletím.

 

POHLED DĚTÍ A POHLED DOSPĚLÝCH

Zkoumat a hodnotit obsah určený dětem je ošidné. Pochopení dětství ze strany dospělých, kteří už mají vyvinutý aparát pro kritický rozbor takového obsahu, je vždy podmíněné a neúplné. Přes sofistikovanost našich úvah a postupů je těžké správně rozebrat dětský časopis, pokud nejsme děti. Vždy je možné, ba pravděpodobné, že podstata nám uniká. Děti mají ze svých vlastních důvodů rády jiné věci než dospělí.

Je samozřejmé, že měřit obsah určený dětem jen jeho oblíbeností u nich, nemusí být vždy užitečné: Bránila se tomu řada autorit, např. prof. V. F. Suk v jedné ze svých posledních úvah: „Kniha, která je psána z hlediska dětských zálib, je sice dobrá, ale nelze jí dávati přednost. Odmítáme senzačně dobrodružné a detektivní knihy, vydávané pro výdělek bez ušlechtilé tendence. Dětem nelze dát číst všechno, co by chtěly. Četbu jejich je třeba i ve věku poškolním usměrňovati a říditi. Četba pro mládež má jiné úkoly než četba dospělých. Nesmí jen bavit, nýbrž i vychovávat a poučovat, ovšem nenápadně.“ Přesto je dobré v uvažování o dětských časopisech, knihách, filmech atd. pohled dětí (často jistě proměnlivý) přibrat do úvahy.

Dospělí reflektují dětské časopisy i jinak než historickým, estetickým a vůbec odborným zkoumáním. Časopisy často tvoří společně sdílenou generační zkušenost, na niž odkazuje pozdější folklór, publicistika či umění. Tak Divadlo Sklep paroduje Rychlé šípy, Jaroslav Hašek Rajskou zahrádku, dospělí muži lepí vystřihovánky Richarda Vyškovského z ABC mladých techniků a přírodovědců, staří skauti po roce 1989 začínají znovu vydávat Junáka, pokoušejí se o Mladého hlasatele a anarchisté obnovují vydávání svého Klíčení v roce 2012.

 

ZAPOMENUTÉ STEZKY DĚJIN

Historie dětských časopisů je překvapivá a inspirativní v tom, kolik zajímavých titulů a osudů, které prakticky vypadly z obecného povědomí, nabízí k reflexi. Zatímco Mladý hlasatel, Mateřídouška či Malý čtenář stále přežívají přinejmenším jako pojmy, stejně kvalitní časopisy jako Legio angelica či Mládí zmizely z národní paměti prakticky úplně. Stejně jako objevování těch zapomenutých je ale zajímavé i zkoumání toho, proč se úspěšné tituly dostaly ve své době na piedestal a dodnes je známe. Čím oslovily dětské společenství tak, že jsou nezapomenutelné? Na jakou strunu, kterou si neuvědomujeme, dokázaly zahrát?

Dětské časopisy, pohybující se vždy na hraně masového média, výchovné pomůcky a uměleckého díla, mají, jak ukazuje předložený svazek, vlastní specifické dějiny. Tyto dějiny jsou zaplněny úhelnými osobnostmi, jakými byli a jsou Jan Sluníčko, zakladatel Včelky, zmíněný profesor F. V. Suk, Jan Dolenský, Vlastislav Toman, Jaroslav Němeček atd. Zřejmě nejklíčovější osobou pro dějiny dětských časopisů u nás je Jaroslav Foglar, jehož pojetí autonomního, specificky dětského světa a také jeho schopnost zhmotnit je v hnutí čtenářských klubů je i ve světových dějinách dětských časopisů zcela ojedinělá. Podobně Foglarův osud, nutící ho do spolupráce prakticky se všemi režimy, které se v našich zemích vystřídaly, a zároveň dost svérázný na to, aby jeho základní postoje zůstaly těmito režimy netknuté, ba stojící zcela mimoběžně k jejich ideovému světu, nám přibližuje zvláštní postavení dětského časopisectví, a vůbec umění určeného dětem, ve světě dospělých.

Kromě Foglara a dalších zmíněných je nicméně historie dětských periodik plná desítek a stovek dalších postav, významných i méně významných, těch, které zabloudily do světa dětských časopisů jen na skok, i jiných, které dětem obětovaly celý život. Jim všem je tato práce věnována.

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA

Před pár dny jsem si udělal radost a pořídil si za skoro patnáct stovek výpravnou knihu DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA s podtitulem Ilustrační tvorba z let 1927-1942 pro nakladatelství J. R. Vilímek a další. Knihu sestavili Ondřej Müller a Rostislav Walica.  Nádherně vyrobenou 415 stránkovou knihu v roce 2016 vydalo nakladatelství Plus.

Název knihy odkazuje i k časopisu DOBRODRUŽNÝ SVĚT, který se nám pomalu ale jistě daří na www.detske-casopisy.cz archivovat.

DOBRODRUŽNÝ SVĚT ZDEŇKA BURIANA je velká monografie z počátků mistrovy dobrodružné ilustrace. Knihu tvoří povětšinou kompletní soubory ilustrací ke knihám z nakladatelství J. R. Vilímek a několika dalších nakladatelů z let 1927–1942. Chybějící ilustrace jsou připojeny v dodatku, takže kniha poslouží rovněž jako vůbec první souborný katalog rané tvorby Zdeňka Buriana.

Vedle ilustrací a obálek ke známým knihám Alexandra Dumase, Roberta Louise Stevensona, Rudyarda Kiplinga či Alfreda Assollanta jsou v knize uvedeny i méně známí autoři Joseph Delmont, Paul Grabein, Rudolf de Haas a mnozí další. Výtvarný doprovod je uveden krátkou statí o autorovi i stručným obsahem knihy, aby čtenář měl lepší přehled, k jakému ději se ilustrace váží. Kniha též obsahuje několik raritních ilustrací z nevydaných knih nakladatelství J. R. Vilímek.

Ve fantastické předmluvě nazvané VYCHÁZKA DO SNU Ondřej Neff píše:

„Nesmrtelnost, to je asi meta, po níž přiznaně a častěji nepřiznaně touží umělec. Myslím na Mistra Buriana, do sebe uzavřeného, ostražitého proti světu, v mnohém ohledu zklamaného – takového jsem ho osobně poznal, jak by mu asi bylo u srdce, kdyby se probíral stránkami knihy, jako je tato. Burianem ilustrované knihy vycházejí a lidé je s nadšením kupují, hlavně kvůli ilustracím, méně už kvůli textu. Už to by byl důvod k uspokojení. Ovšem jak jsem poznal Buriana profesionála, měl by obrovskou radost z úrovně reprodukcí. Kvalita dnešní polygrafie předčí vše, co bylo v třicátých a čtyřicátých letech, natožpak to, co přišlo potom. Bez přehánění můžeme konstatovat, že takto reprodukované své práce Burian nikdy nespatřil.
Jeho talent mu byl prokletím i požehnáním. Narodil se s ním a zachované kresby zvířat, to mu bylo sedm let, prozrazují ruku suverénního kreslíře. Ve čtrnácti ho vzali na Akademii, po dvou letech ho vyhodili, protože se začal živit jako ilustrátor. Měl okamžitě úspěch, zakázka střídala zakázku a to bylo jeho prokletí. Ilustroval to, co mu zadali. Vzal mě jednou do svého depozitáře. Počet uskladněných prací odhadoval na sedm tisíc. Byla to roztodivná směsice témat. Rozpětí od pistolníků Maxe Branda po Staré Bělidlo Boženy Němcové s přívažkem neandrtálců a pterodaktylů. Bylo to v době, která Burianovi nepřála. Obrázky byly odsouzené do depozitáře jako do vězení.
Dnes je můžeme vidět v počtu a tiskové kvalitě, o jaké nemohl Mistr ani snít.
Mimoděk uvažuji, co spojuje Burianovy ilustrace. Jistě je to technika, kresebné mistrovství a malba prastarou technikou kvaše, objevenou arabskými malíři ve 12. století. Krom toho ale v nich cítím ještě něco jiného. Malíř dává jasně najevo svůj vztah k figuře.
Poznáme, které patří jeho sympatie. V jejich vzezření čteme celou škálu emocí, ovšem velmi často z nich čiší cosi jako vzdor. To je projev Burianova vnitřního postoje ke světu. Jsem realista a maluju, co vidím, to byla jeho zásada a držel se jí i v době, která mimetickým uměním pohrdala. On pohrdal dobou, tak zvláštní vztah to byl, vztah doby a umělce.
Není třeba o tom přemýšlet hořce. Za jiných, takzvaně lepších okolností by toho možná umělec nevytvořil tolik. Snad právě díky tomu všemu zde máme v rukou kolekci, cosi jako katalog výstavy vizí vzdorovitého muže, který dokázal nastoupit na cestu a nikdy z ní neuhnout ani o metr.“

Knihu uzavírá studie o ilustrační tvorbě Zdeňka Buriana z pera znalce jeho díla Rostislava Walici.

Mistr Zdeněk Burian byl, je a vždy bude nezaměnitelnou ikonou – malířem (nejen) mého dětství. Proto by se mi moc líbilo, kdyby tato kniha byla jen první ze série stejně kvalitně připravených Burianových monografií. Mistr si to nepochybně zaslouží a já, co by jeho vděčný obdivovatel také :-)

DVA POPULARNĚ NAUČNÉ ČASOPISY PRO DĚTI A MLÁDEŽ

V prosinci byl na tomto webu publikován článek doc. Jaroslava Provazníka  PROCHÁZKA NEVÁBNOU KRAJINOU ČESKÝCH ČASOPISŮ PRO DĚTI A MLÁDEŽ, v lednu článek Marty Žilkové DETSKÉ ČASOPISY NA SLOVENSKU, v únoru článek Kristýny Plíhalové ČTYŘLÍSTEK: TAK TROCHU ZVĚTRALÁ KVALITA, počátkem března článek Kristiny Procházková TŘI, DVA, JEDNA, START – RAKETA LETÍ! a dnes publikujeme se svolením Kateřiny Dudové její třístránkové pojednání DVA POPULARNĚ NAUČNÉ ČASOPISY PRO DĚTI A MLÁDEŽ, otištěné v únorovém čísle časopisu TVOŘIVÁ DRAMATIKA 1/2017.

ABC: AMBICE – BILANCE – CESTA

ABC brzy oslaví významné jubileum. V roce 2017 uplyne šedesát let od vydání jeho prvního čísla. Dnes již legendární „Abíčko“ začalo vycházet roku 1957 jako „ABC mladých techniků a přírodovědců“ v měsíční periodicitě. Historii časopisu začali psát šéfredaktor Jan Čeřovský a technický redaktor Vlastislav Toman, který v letech 1959-1992 dokonce seděl v křesle šéfredaktora časopisu. Z Tomanova pera pak vzešly komiksové legendy, jako jsou Příhody Malého boha či Kruanova dobrodružství. „Abíčko“ tak neotvíralo dveře jen ke znalostem, vědě a technice, ale také k příběhům a fantaskním světům. Stalo se modlou mnohých čtenářů a sběratelů. Probouzelo v nich touhu poznávat, tvořit, zkoumat, učilo je úctě k přírodě, technice a vědění.

Časopis ABC v průběhu své existence prošel řadou proměn – měnil se jeho rozsah i obsah, stal se z něho čtrnáctideník, v některých obdobích byl obohacen o přílohu. V porevoluční době hledalo ABC cestu na konkurenčním trhu a zařadilo se po bok produkce ovlivněné komercí, kýčem a reklamou. Kromě toho, že mnohá čísla z porevolučního období vypadala jako reklamní letáky, snížila se nejen kvalita odbornosti uveřejňovaných článků, ale také kvalita tisku a grafiky.

A jak si ABC, jehož dovětek „časopis mladých techniků a přírodovědců“ byl v roce 2000 změněn na „časopis generace 21. století“, stojí dnes?

V současnosti ho vydává společnost CZECH NEWS CENTER, a. s., která se podepisuje i pod „skutečně reprezentativními“ tituly, jako jsou Blesk, Blesk pro ženy, Aha! a Reflex. A i přestože od doby, kdy vedení redakce převzal v roce 2010 Zdeněk Ležák, nastal v ABC obrat k lepšímu, zdá se, že od reklamy se časopis zatím nedokázal oprostit.

Počet reklam v jednotlivých číslech se sice liší, ale sečteme-li celostránkové reklamy a menší reklamní bloky mezi články, zjistíme, že minimálně deset procent všech stránek časopisu zaujímá reklama s cílem přesvědčit adresáta o nutnosti vlastnit daný produkt. A tak nás jedna celá stránka v čísle 1/2015 (ale i v číslech pozdějších) nabádá, abychom si stáhli „top hry“, „cool zvuky a tapety“, to vše v cenovém rozmezí 15-80 Kč za jednu esemesku. Abychom byli „in“, měli bychom si pořídit nové videohry z Gamecentra, GPS hodinky „pro chytré sportovce“, „wostrou“ party hru Nimble, Barbie hvězdný hoverboard, Nintendo, „vychytávky“ k Pokémon Go a další „nezbytně nutné“ věci pro život.

Formu reklamy mají i některé rubriky: Trendy, jejichž n áplň n e tře ba popisovat, nebo Gamesy o počítačových hrách. V rubrice Kultura mů že me najít krátké upoutávky na knihy (v posledním dvoj čís le např. na La Fontainovy Bajky s ilustracemi Adolfa Borna, Čarokrásné světy Roalda Dahla, Ségry Rainy Telgemeirové). Mnohé z propagovaných produktů se stávají hlavní výhrou v různých soutěžích. A pozor, kdo si ABC předplatí, neprohloupí – k předplatnému získá navíc dárkový balíček! Může to být například balíček Star Wars (blok, kalendář a školní diář) nebo – jako v čísle 24/2016 – kniha Harry Potter: Panoptikum postav.

Nechybí ani reklamní upoutávky na filmové trháky – Sedmý syn, Velká šestka, Doctor Strange, Trollové, Hledá se Dory, Odvážná Vaiana: Legenoa o konci světa aj. Pozitivní je, že autoři časopisu dokážou filmy využít jako podklad pro odborné články – v kontextu s Odvážnou Vaianou se seznamujeme s kulturou staré Polynésie (24/2016), v kontextu s filmem Assassin’s Creeo (25-26/2016) zase s řádem templářů.

Nejproblematičtější reklamy v ABC mají podobu volně vložených reklamních katalogů. Zvlášť v předvánoční době. Království hraček Bambule propaguje v šestadevadesátistránkovém vánočním katalogu „roztomile“ okaté plyšáky Yoo Hoo nebo „skvoostné panenky Monster High a JRC Gamecentrum na více než padesáti stranách doporučuje novinky ze světa her a herních konzolí.

Co kromě reklamy ABC dnes nabízí? Jakou má informační hodnotu? Komu je vlastně určeno? Samotná vydavatelská společnost prezentuje ABC jako „čtrnáctideník pro děti na druhém stupni základních škol. Ve svém segmentu jde o nejčtenější časopis, a to nejen díky dlouhé tradici, ale také díky vždy aktuálnímu a profesionálně zpracovanému obsahu. ABC se zaměřuje především na novinky z vědy, techniky a historie, ale nevyhýbá se ani společenským tématům. Moderní časopis, který osloví dítě i jeho rodiče.(www.cncenter.cz)

Přízvisko „moderní“ časopisu opravdu sedí. Sleduje aktuální trendy ve společnosti, vědě a technice. Jenomže obsahy některých čísel jsou spíše jen přehlídkou nejrůznějších počítačových her, herních doplňků a filmových trháků. Jistě, i to k dnešní době patří, ale časopis zabývající se vědou, technikou a historií by neměl být primárně herním katalogem.

Celkový dojem z časopisu nezachrání ani mnohdy zdařilé články s kvalitními fotografiemi v řadě rubrik: Novinky (z všemožných oblastí – od archeologie až po svět Živočichů), Příroda, Technika, Trendy, Společnost, Kultura, Gamesy, Vesmír, Zábava, Listárna (kam mohou psát čtenáři své dojmy, vzkazy a připomínky), Historie. Každé číslo navíc přináší čtenářům Hlavní téma, většinou čtyřstránkové.

Větná stavba textů je jednodušší, práce s odbornými termíny přiměřená cílové čtenářské skupině, která má z daného oboru omezené poznatky. Autoři se snaží upoutat čtenáře, navázat s ním kontakt: „Možná si vzpomenete, že … “ nebo: „Určitě jste se o bajkách učili ve škole. Ale zkoušeli jste si je někdy přečíst? “ Nechybí řečnické otázky ani užití autorského plurálu. Obecně lze říci, že se tvůrcům časopis u ABC daří vyhledávat zajímavá témata a zpracovat je tak, aby měla pro adresáta informační přínos. V tomto ohledu se kvalita odbornosti článků opět postupně zvyšuje.

Jiné je to ale s grafickou stránkou časopisu. Ta je stále ještě nadmíru podbízivá, agresivní – příliš připomínající bulvární periodika typu Blesk. Avšak ABC zažilo mnohem horší časy a věřím, že časem nastane posun k lepšímu.

S časopisem jsou neoddělitelně spjaty vystřihovánky a komiksy, jichž bylo kdysi ABC vlajkovou lodí. Ani dnes tato klasická “ ábíčkovská“ doména v časopise nechybí. Jedním z nejúspěšnějších komiksů současnosti je zcela jistě Mourrison z pera Lukáše Fibricha. Mourrison je kocour, a docela sympatický. Vzhledem něco mezi Supermanem a Batmanem. Ač vypadá jako superhrdina, nezachraňuje lidstvo a nebojuje s padouchy – kamarádí s poněkud natvrdlým modrým kocourem Tukiem, řeší problémy mezi kocoury a kočkami , naráží na dobové události a trendy (např. na sílu reklamy, fenomén věštkyň a kartářek), to vše v mile nenásilném a dobře vypointovaném příběhu. Také Mourrisonovo výtvarné z tvárnění je příjemné – jednoduchost (silnější kontura a jednoduché vybarvení) a dynamika zároveň. Mourrison je vedle masově vydávanýchkomiksů v rámci časopisů typu Monster High příjemným o svěžením .

ABC je časopisem ambiciózním. Posledních  několik let je zřejmé, že se snaží vrátit k původnímu poslání, usiluje o kvalitní obsah. Bilancuje. Proměňuje se a hledá cestu. A tak nezbývá než popřát současné redakci hodně sil při jejím hledání.

S ČASOSTROJEM NA VÝLET DO HISTORIE

Kdybych měla stroj času, podívala bych se určitě na dvůr Karla IV. nebo za dinosaury nebo do starověkého Egypta nebo … Kdo z nás si ta slova „kdyby“ nikdy neříkal ? Kdo z nás nikdy nepřemýšlel o tom, čím by byl, kdyby žil v té či oné době? Mohli jsme si to skutečně dobře představit? Dovídáme se ve škole v rámci výuky vlastivědy a dějepisu tolik, abychom si mohli udělat obrázek o skutečném životě lidí v minulých epochách? Nebo jsou to jen encyklopedické seznamy plné nic neříkajících dat?

Právě časopis Časostroj, zjevení ve světě populárně naučných časopisů určených dětem, se snaží čtenářům ve věku 7- 15 let přiblížit českou a světovou historii. (www.epublishing.cz)

Je to dítě docela ještě v plenkách – vychází v brněnském vydavatelství Extra Publishing od listopadu 2011. Od počátku je s ním spjata řada jmen současných předních ilustrátorů, výtvarníků a grafiků. Autorem obálek prvních dvou ročníků časopisu je ilustrátor, malíř a tvůrce komiksů Karel Jerie. Místo jeho maleb na titulních stranách Časostroje v roce 2014 vystřídaly 3D ilustrace Jana Kvasničky. Tento způsob ilustrací má sice své limity, ale neuráží – naštěstí na nás z obálek časopisu nevykukují velkooké růžové „roztomilé“ potvůrky, ale postavy s jasnou charakteristikou. Navíc děti mají 3D grafiku v oblibě, a tak pro ně vzhled časopisu může být důvodem pro to, aby vzaly Časostroj do ruky.

Kromě výše jmenovaných ilustrátorů se na Časostroji podílejí např. Jan Hora, Lukáš Fibrich, Honza Smolík, Tomáš Chlud, Jaromír Fumas Palme, Jiří Husák, Mariana Ruiz Villarreal, Barbora Botková, Markéta Vydrová a další. Ačkoliv se v každém čísle Časostroje objevují ilustrace většího mnoutví autorů s rozdílným výtvarným vnímáním a texty jsou doplněny o množství fotografií, časopis nepůsobí schizofrenním dojmem. Naopak, zachovává si jednotný, ale přesto nápaditý styl. Pozadí textů je většinou laděno do světlejších odstínů, připomínajících pergamen.

Celý časopis je přehledně členěný a rozdělený do několika stálých rubrik: v rubrice Divy světa jsme se během uplynulého roku mohli seznámit například s hradem Himedži na ostrově Honšú, s Budapeští nebo s hradem Malbork. Mezi hlavními tématy byla např. pravěká jeskyně Altamira nebo ztracené poklady templářů. V současnosti se můžeme vydat na cestu časem s komiksem Honzy Smolíka Inspektor Hopkins. Smolíkův detektiv proplouvá proudem času pomocí parního chronoportu a bojuje proti hrozícímu narušení běhu dějin. V závěru každého dvoustránkového komiksu s detektivní zápletkou čeká úkol pro čtenáře.

Jak vypadal život v určitých údobích či společenských skupinách, můžeme zjistit v rubrice Jak se žilo, Hitparáda nás seznámí s největšími zajímavostmi z daných tematických oblastí – v květnovém čísle z roku 2014 to bylo 6 fascinujících pravěkých jeskynních maleb, v říjnovém čísle z roku 2016 zase 5 + 1 popravených panovníků. A po vzoru časopisu ABC nechybí vystřihovánky, některé možná i lepší než současné „ábíČkovské“.

Z dalších rubrik je na místě vyzdvihnout rubriku nazvanou Na kus řeči: Co na tom, že Antonín Dvořák už více než sto let neskládá hudbu, co na tom, že i průzkumník peruánských And Hiram Bingham je dávno po smrti, my si i přesto můžeme díky Časostroji přečíst rozhovor s osobnostmi, které se nesmazatelně zapsaly do historie. Autoři textů vyvolávají iluzi, že vedou opravdový rozhovor s lidmi, kteří už dávno nechodí po našem světě. Mimoto se čtenáři dozvídají další informace, ale jinou formou, ne obyčejným výkladem.

Časostroj se snaží předávat informace tak, aby nešlo o pouhý školský výklad, abychom si nepřipadali, jako bychom měli v ruce učebnici. Často kontaktuje čtenáře, přímo ho oslovuje, vypráví příběh, jako by sám čtenář byl postavou děje („Zdá se ti, že slyšíš hlasy dávných rytířů … „), klade čtenáři otázky („Říká ti něco název Budín?“), působí na jeho emoce, snaží se vyvolat napětí a zvědavost už v samotných názvech článků („Ztracené poklady templářů. Vydej se na jejich lov!“ ebo: „Stát jsem já. Poroučím, ať voda teče do kopce!“).

Texty jsou většinou čtivé. Mají spád, informační hodnotu, jazyk je přizpůsoben adresátovi, místy připomíná hovorovou mluvu, ale naštěstí si nevypůjčují podbízivou slovní zásobu typu „nejbestovnější“ vynález, „coolózní chlápek“ nebo „hustodémonsky krutopřísný“ z jiné současné časopisecké produkce. Jen mám pocit, že se časem může tento způsob vyprávění ohrát a ztratit na atraktivnosti. Po přečtení několika čísel hned po sobě (měla jsem k dispozici téměř celý ročník 2016 a namátkou jsem si vybrala několik čísel z ročníků předchozích) mi to věčné oslovování a vtahování mé osoby do děje dané události začalo být na obtíž. etvrdím, že by se autoři měli od kontaktu se čtenářem nadobro oprostit, ale neškodilo by zamyslet se nad mírou tohoto propojení.

Stálo by také za zvážení, zda do periodika nezařadit i ukázky z beletrie, které se nějak dotýkají témat rozebíraných v časopise. Vhodné texty by se dozajista našly.

Problematická je někdy práce s odbornými termíny. Některým z nich nejmenší adresáti (vydavatelská společnost Extra Publishing uvádí věk již od 7 let) stěží bez vysvětlení porozumí.

Sympatické je, že reklama se na stránkách časopisu objevuje v minimální míře. Jsou to reklamy spjaté s předplatným časopisu Časostroj nebo přímo s vydavatelskou společností. Za reklamu se dá považovat rubrika Tržiště, kde se nejčastěji doporučují knihy nebo stolní hry s historickou tematikou a kulturní akce zaměřené taktéž na historii. Když však vezmeme v potaz rozsah časopisu, zabírá reklama jen zlomek jeho obsahu.

Časostroj si rozhodně zaslouží pozornost. A nejen díky dárkům, které čtenáři uvnitř stran časopisu dostávají (stolní hry, plakáty, návody a pexesa s historickou tematikou), ale zejména kvůli práci redakce. Ne nadarmo časopis získal 2. místo za popularizaci vědy v soutěžní přehlídce SCIAP 2012, kterou pořádá Středisko společných činností Akademie věd ČR. (www.epublishing.cz)

Kéž se Časostroji stále daří nacházet inspiraci, zajímavá témata, kvalitní spolupracovníky a bránit se reklamě! Přivál ho příjemný vítr, tak ať mu to fouká správným směrem!

 

ABC, časopis generace 21. století. Vydává CZECH NEWS CENTER, a. s. Šéfredaktor Zdeněk Ležák. Art director Ladislav Anděl. Vychází jako čtrnáctideník. Cena 45 Kč. Předplatné 38 Kč za výtisk. ISSN 0322-9580. URL: www.abicko.cz

Časostroj: Zábavná cesta do historie. Vydává Extra Publishing, s. r. o. Šéfredaktorka Tereza Nickel. Vychází měsíčně. Cena 69,90 Kč. Předplatné 59,70 Kč za výtisk. ISSN 1805-0832. URL: www.epublishing.cz/casostroj

 

 

TŘI, DVA, JEDNA. START – RAKETA LETÍ!

V prosinci byl na tomto webu publikován článek doc. Jaroslava Provazníka  PROCHÁZKA NEVÁBNOU KRAJINOU ČESKÝCH ČASOPISŮ PRO DĚTI A MLÁDEŽ, v lednu článek Marty Žilkové DETSKÉ ČASOPISY NA SLOVENSKU, v únoru článek Kristýny Plíhalové ČTYŘLÍSTEK: TAK TROCHU ZVĚTRALÁ KVALITA a dnes přinášíme další článek, který byl psán pro časopis TVOŘIVÁ DRAMATIKA.

Kristina Procházková, spolupracovnice TVOŘIVÉ DRAMATIKY psala o časopise „pro děti chytrých rodičů“ –  TŘI, DVA, JEDNA. START – RAKETA LETÍ! S jejím svolením publikujeme na www.detske-casopisy.cz článek v plném znění.

Raketa, „časopis pro děti chytrých rodičů“, odstartovala do literárního vesmíru v prosinci roku 2014 díky nápadu Joachima Dvořáka, majitele nakladatelství Labyrint, a nadšení (a intenzivní práci) výtvarnice Johany Švejdíkové a produkční Radany Litošové.

Časopis vznikl pod patronátem stejnojmenné edice knih pro děti, která již přes deset let objevuje zajímavé zahraniční autory i domácí talenty.

Od prvního čísla uběhly dva roky, čísel již vyšlo osm a šéfredaktorky si kolem sebe vytvořily pestrý kolektiv spolupracovníků, především mladých výtvarníků, kteří časopisu vtiskli originální rukopis a styl.

Časopisů pro děti různých věkových kategorií sice v současné době vychází celá řada (časopisy s mnohaletou tradicí: Sluníčko, Mateřídouška, ABC, Čtyřlístek, novější Předškolák, Báječná školka, Dráček apod.), jejich úroveň je ale značně kolísavá, zejména v grafickém a výtvarném provedení.

Johana Švejdíková a Radana Litošová se chopily příležitosti a mezeru na trhu vyplnily tematickým čtvrtletníkem, který dokazuje, že dětský časopis může vypadat trochu jinak a nemusí být plný „roztomile“ okatých pajduláčků a zvířátek.

Podobně jako divadelně-hudební skupina Kašpárek v rohlíku před časem vsadila na „babypunk“ a malí posluchači si s nadšením prozpěvují texty v podání Gipsyho, Davida Kollera nebo třeba Lenky Dusilové, i Raketa chce být obsahově i výtvarně nápaditější a progresivnější. Cílem autorek je časopis s původním obsahem, hravý i naučný, bohatě ilustrovaný.

Raketa je určena dětem od pěti do deseti let a podle tohoto poměrně velkého věkového rozpětí autorky také citlivě kombinují jednotlivé rubriky. Hravé úkoly, křížovky a tajenky střídají prozaické texty a naučná čtení. Samozřejmě nesmí chybět komiks, žánr oblíbený jak u předškoláků, tak u starších dětí (i dospělých). V Raketě jsou hned tři, výtvarně velmi odlišné, všechny pojaté s humorem a nadsázkou. Úvodní jednostránkový Raketa a Marmel v provedení Johany Švejdíkové představuje nové téma, a to pak dále svým osobitým způsobem rozvíjejí Nikkarin a jeho podnikaví sourozenci Rocky a Terka a bláznivě rozevlátý Doktor Racek Milady Rezkové a Lukáše Urbánka (v Labyrintu vyšel i knižně).

K dalším stálým rubrikám patří Náš kapitán, minirozhovor s malým čtenářem (dětské kapitány jen jednou vystřídal dospělý, ve vesmírném čísle na otázky odpovídal astrofyzik Jiří Grygar). Dále oblíbená a v časopisech pro děti častá rubrika Najdi deset rozdílů má v Raketě netradiční a o to zábavnější fotografickou podobu. V podání Milady Fišerové ve spolupráci s Johanou Švejdíkovou někdy skoro surreálnou.

Čtenáře mohou inspirovat rubriky Tip Rakety na výlet, který připravují Joa & Mia neboli Joachim Dvořák a jeho malá dcera, a Vaříme s Raketou, hravé recepty od různých kuchařek.

Každé číslo čtenářům přináší nové téma (dosud vyšlo Ledové číslo, Brouci a spol., Náladové číslo, Pod hladinou, Vesmír, Mláďata, Létání, Jídlo). Kromě legrace a zábavy se autorky nebojí ani náročnějších témat, jako třeba ekologie (Chráníme planetu v Ledovém čísle, Ulov EKOpadoucha! nebo Útěk do biofarmy v nejnovějším čísle), sexuální výchova (Jak jsem přišel na svět? v čísle Mláďata) nebo třeba nálady a emoce (Náladové číslo).

Jako dobrá volba se ukázalo čtvrtletní časování, čtyři čísla do roka nezahltí domácnost ani nezruinují peněženky „chytrých rodičů“, také není přehnaně ambiciózní a na obsahu je znát, že autorky mají dostatek času na důkladnou přípravu a prostudování jednotlivých témat.

Na Raketě je pěkné, že věnuje pozornost i takovým detailům, jako je úvodní obsah, který má v každém čísle jinou podobu — podle aktuálního tématu. Jednou je to kopečková zmrzlina, jindy stonožka, slunce nebo třeba vrtule.

V časopisu jsou bohatě zastoupeny jak úkoly hravé a tvořivé (spojovačky, křížovky, vystřihovánky, omalovánky atd.), tak vzdělávací texty, které jsou psané poutavě, ne přehnaně didakticky a zpravidla jsou odlehčené vtipnou ilustrací. Nechybějí ani prozaické útvary (pohádky nebo povídky, často s jemným morálním podtextem). Co v této jinak pestré nabídce ale téměř chybí, je poezie. Básničky, říkadla, písničky… Krátké veršování se vždy objeví alespoň v Doktoru Rackovi, ale mohlo by ho v takto koncipovaném časopise být klidně více.

Rozmanitému obsahu odpovídá také stylově bohaté výtvarné provedení. Johana Švejdíková a Radana Litošová se obklopily autory spřízněnými s nakladatelstvím Labyrint, ale zároveň pro každé číslo objevují i nové tváře. Ke stálým spolupracovníkům patří především Aneta Františka Holasová, Nikkarin, Lukáš Urbánek a Milada Rezková. K dalším přispěvatelům patří např. Ondřej Horák a Jiří Franta, Jan Vajda (Antimultivitamin), Mařenka Urbánková, David Böhm, Jan Šrámek (Kolouch), Michaela Kukovičová a další.

Časopis se nese v duchu přátelské až rodinné atmosféry, autoři často vystupují pod přezdívkami nebo pseudonymy (Johy, Radush, Milu, Nikkarin‚ Toy Box), které vytvářejí dojem blízkosti se čtenáři. V závěru se představují podle aktuálního tématu ve stručných Medailonech. Kdo se kdy narodil a co vystudoval, se z nich čtenáři nedozví, zato kdo má rád k jídlu zmrzlinu s karamelem nebo jahodové knedlíky a kdo rád pozoruje vodu ze břehu, to ano.

Obě šéfredaktorky se neomezují jen na editorskou práci, časopis také aktivně spoluvytvářejí. Johana Švejdíková se stará o grafickou úpravu a kromě komiksu Raketa a Marmel do každého čísla připravuje i další obrazový doprovod. Radana Litošová je textová editorka a také autorka veršů Polární módní přehlídka (Ledové číslo) nebo minipříběhu Vší silou (Brouci a spol.). Obě připravují tajenky, křížovky, osmisměrky, tajné kódy a další úkolové rubriky. Jako zkušené matky jistě nemají nouzi o inspiraci, kritiku i chválu od těch nejpovolanějších.

Chvályhodným počinem Rakety je, že na rozdíl od ostatních časopisů čtenáře při čtení, luštění a vystřihování nebombarduje reklamou. (K reklamní upoutávce má blízko snad jen rubrika Co čteme, která představuje zajímavé knižní novinky, a závěrečná celostránková ukázka některé z knih raketovské edice.) Absence reklamy v praxi samozřejmě zname ná, že časopis se neobejde bez podpory mecenášů. U dětského časopisu ale pravděpodobně nehrozí, že by někdo z podporovatelů zasahoval do výběru a zpracování témat.

Raketa má bezpochyby nakročeno dobrým směrem, snad tedy oběma šéfredaktorkám jejich nadšení pro věc vydrží do budoucna, budou mít „dobrý nos“ při výběru nových spolupracovníků a podaří se jim sympatický časopis i nadále uhájit před reklamou.

Je skoro s podivem, že ačkoliv kvalitních knih pro děti vychází v posledních letech opravdu hodně (pokud čtenář ví kde hledat), časopis, který je nejen chytrý a zábavný, ale také výtvarně zdařilý, na sebe nechával tak dlouho čekat.

Raketa: časopis pro děti chytrých rodičů. Vychází 4× ročně v nakladatelství Labyrint, Praha. Cílová věková skupina 5–10 let. 48 stran. ISSN 2336–5889.